Přeskočit na obsah

Tyf drůbeže

Tyf drůbeže je infekční nemoc postihující především kura domácího a krůty. Způsobuje u nich úhyny, průjem, kulhání či vyhublost doprovázenou neurčitými příznaky onemocnění, jako je načepýřené peří a snížená chuť k příjmu potravy. Onemocnět mohou ptáci všeho věku a přežívající zvířata jsou trvalými bacilonosiči.

Tyf drůbeže patří mezi nebezpečné nákazy, jejichž výskyt či jen podezření na ně se musí hlásit veterinární správě. Dle Mezinárodního úřadu pro nákazy zvířat patří do seznamu B. Je to nemoc rozšířená především v malých chovech slepic, ve velkochovech se nevyskytuje.

Původce

Původcem tyfu je bakterie Salmonella gallinarum. Je to nepohyblivá tyčinka adaptovaná na drůbež, u jiných živočichů nebo u člověka nepůsobí onemocnění.

Ve vnějším prostředí je velmi odolná a přežívá měsíce, ale běžné dezinfekční prostředky jí ničí.

Přenos tyfu drůbeže

Tyf se přenáší mezi ptáky přímým stykem i nepřímo kontaminovanými předměty, krmivem, vodou nebo podestýlkou, k přenosu přispívají i čmelíci. Bacilonosiči celoživotně nepravidelně vylučují zárodky trusem.

Nejvíce se ale tyf šíří vertikálně, totiž vejci. Nakažená nosnice, která je bacilonosičem, totiž snáší třetinu až polovinu vajec, které uvnitř obsahují živé salmonely. Nasazení takových vajec do líhně vede k vylíhnutí nemocných kuřat, která rychle nakazí i ostatní kuřata v líhni. Líhně samotné mohou být při nedostatečné hygieně zdrojem nákazy, stejně tak odpad z nich a tyfus se může v hejnu slepic šířit i požíráním vajec.

Tyf drůbeže je především nemocí kura domácího, dále může onemocnět krůta, perličky a výjimečně i jiní ptáci, jako jsou kanáři, vrabci, hýlové nebo papoušci.

Průběh nemoci

U kuřat je průběh tyfu prakticky totožný s pulorovou nákazou. Líhnivost je snížená, zárodky odumírají během inkubace. Kuřata z nakažených vajec se špatně líhnou, jsou viditelně nemocná a většinou uhynou do několika dní, pokud se vůbec vyklubou. Šíření nemoci na ostatní kuřata v líhni je velmi rychlé. Příznaky nemoci u ptáků nakažených v líhni se objeví za 9–10 dnů a ztráty jsou největší druhý až třetí týden jejich života.

Nemocná kuřata či krůťata jsou apatická, nežerou a shlukují se pod tepelným zdrojem. Žloutkový váček většinou zůstane nevstřebaný. Ptáci trpí průjmem bílé barvy, který zasychá na peří kolem kloaky. Kuřata, která přežijí infekci, zakrsnou a většinou zůstávají bacilonosiči.

Čím se ale tyf drůbeže od pulorové nákazy liší je fakt, že nemoc běžně postihuje i starší a dospělé ptáky. V hejnech může probíhat hromadně, citlivějšími jsou rodičovská hejna brojlerů a hnědovaječní nosní hybridi. Příznaky nemoci jsou nespecifické. Nemocný pták je netečný s neupraveným peřím, nežere, ale hodně pije, nechce se pohybovat, má pokleslá křídla a žlutozelený průjem. Často hubne, naopak břišní dutina se může zvětšovat, občas se objeví i tučňáčí postoj. Nemoc může být doprovázená kulháním, bledostí, ztíženým dýcháním.

Diagnostika

Pitevní nález u tyfu drůbeže není jednoznačný, stejné změny způsobují i jiné těžké bakteriální infekce, především cholera, kolibacilóza, stafylokokóza nebo červenka. Příznaky i pitevní nález jsou také prakticky totožné s pulorovou nákazou. U kuřat je často přítomný nevstřebaný žloutkový váček s obsahem podobajícímu se smetaně nebo sýřenině. Játra, slezina a ledviny bývají u nemocných ptáků různého věku překrvené, zvětšené, játra jsou křehká, žlutavá nebo nazelenalá, na orgánech mohou být bledé drobné uzlíky. Zánětlivé změny mohou postihnout také klouby.

U nosnic je častá tzv. stopkatá degenerace vaječníku, žloutkové koule jsou deformované s krevními výlevy. Tyf drůbeže může doprovázet také vodnatelnost v tělní dutině a žloutková peritonitida.

Protože jen podle pitvy se příčina nemoci zjistit nedá, konečná diagnóza se určuje kultivací a izolací salmonel z orgánů uhynulých či utracených ptáků.

Léčba

Antibiotika dokáží snížit úmrtnost, ale nezabrání trvalému bacilonosičství. Vlekle a těžce nemocná zvířata léčit nelze. Protože tyf drůbeže je nebezpečnou nákazou, o opatřeních při zdolávání nákazy rozhoduje veterinární správa.

Prevence vypuknutí tyfu drůbeže

Skryté bacilonosiče je možné odhalit průkazem protilátek v krvi a taková zvířata by měla být zlikvidována, zvláště důležité je toto opatření v chovech produkujících násadová vejce. Moudré je i vyšetření nově nakoupených zvířat v karanténě, před jejich zařazením do hejna.

Dalšími preventivními opatřeními je dezinfekce násadových vajec i líhní a čistota a dezinfekce kurníků a výběhů. Čisté prostředí a kvalitní výživa chrání drůbež nejen před tyfem. Proti tyfu drůbeže existuje vakcína, určená pro nosnice. Očkuje se během odchovu v šesti týdnech věku a pak každé tři měsíce. Očkovací látka se ale nevyrábí v malém balení, k dostání je pouze 10×1000 dávek a naředěná vakcína se musí spotřebovat do dvou hodin. Očkování menšího počtu slepic je proto drahé.

Loading

Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 1 Průměrně: 5]

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *