Vzteklina je akutní virové onemocnění všech savců včetně lidí. Nemoc napadá centrální nervovou soustavu a po objevení se příznaků je prakticky vždy smrtelná. U lidí se přeživší dají spočítat na prstech jedné ruky a u zvířat je jakákoliv léčba vyloučena.

Je to jedna z nejznámějších nemocí zvířat a kvůli své nebezpečnosti je na seznamu nebezpečných nákaz, které podléhají hlášení. V Česku je povinnost proti nemoci očkovat všechny psy starší tří měsíců a vyšetřovat všechna zvířata, která poranila člověka, jestli se u nich neukazují příznaky této nemoci.

V současné době se na našem území nevyskytuje, Česká republika je oficiálně vztekliny prostou zemí.

Původce

Původcem vztekliny je obalený RNA virus označený jako Lyssavirus, z čeledi Rhabdoviridae. Je to poměrně jednoduchý virus s poněkud neobvyklým tvarem projektilu, který je blízce příbuzný s několika africkými viry, které vyvolávají podobné onemocnění. Samotný lyssavirus tvoří několik podskupin, sérotypů, přičemž „klasickou“ vzteklinu domácích zvířat vyvolává sérotyp 1. V Evropě se kromě něj vyskytuje ještě sérotyp pět a šest. Tyto jsou označované jako evropský netopýři virus 1 a 2 a kolují v populacích netopýra večerního (EBL-1) a netopýra velkého (EBL-2).

Ve vnějším prostředí je Lyssavirus poměrně odolný. Konzervují jej nízké teploty, při teplotě -10 °C zůstává infekční měsíce, při 0 °C týdny, při 20 °C až jeden týden. Vyšší teploty jej ničí, při 56 °C je inaktivovaný za půl hodiny, var či plamen virus ničí okamžitě. Je likvidován UV zářením, sluneční svit ho zničí za půl hodiny, ale toto nepůsobí do hloubky. Vyschnutí samotné mu nevadí, takže kožka vzteklé lišky může být infekční. Zakopaná mrtvá zvířata mohou být zdrojem viru i několik týdnů.

Virus se dá zlikvidovat kyselinami i louhy, tukovými rozpouštědly (chloroform, ale i mýdla, detergenty a saponáty). Z dezinfekčních přípravků jsou účinné chlorové přípravky (Savo, chloramin, chlorové vápno), kvarterní amoniové soli, formaldehyd a sloučeniny jodu.

Šíření vztekliny

Vzteklina je typickou nákazou s přírodní ohniskovostí. Na určitém území se udržuje v populacích rezervoárových zvířat, netopýrů nebo šelem. Určitý kmen vztekliny je vždy adaptován na své rezervoárové zvíře, pro které mu k nakažení dalšího jedince stačí malá infekční dávka a u kterého se dobře vylučuje slinami.

Ostatní zvířata se sice mohou nakazit, ale tvoří spíš náhodné hostitele, kteří pro další šíření nemoci a jejím udržování v ohnisku nemají větší význam. Opakovaná infekce necílového, avšak vhodného druhu může však vést ke změně viru a jeho adaptaci na nového hostitele. Nový kmen vzteklinového viru se pak šíří lavinovitě v populaci nového rezervoárového druhu jako epizootie a po přejití vlny nákazy zůstává v nakaženém území opět jako nákaza s přírodní ohniskovostí.

Podle rezervoárového zvířete se vzteklina rozděluje na vzteklinu městskou, která je adaptovaná na psa domácího, a na vzteklinu sylvatickou, lesní, jejímž rezervoárem je nějaké divoké zvíře. V našich podmínkách se jedná především o lišku obecnou, ve východní Evropě je vyskytují viry adaptované též na psíka mývalovitého. Trochu mimo stojí vzteklina netopýrů, ta je totiž od vztekliny čtyřnohých zvířat již značně odlišná a nakažení jiného zvířete než dalšího netopýra je vzácností.

Vzteklina v ČR

Před první světovou válkou u nás převažovala urbánní forma a ročně bylo zaznamenáno několik set nemocných psů. Od roku 1927 se situace poněkud zlepšila díky možnosti dobrovolně očkovat psy a urbánní forma zcela vymizela po roce 1953, odkdy se všichni psi očkují povinně.

V padesátých letech se ale přes území Československa začala šířit vlna epizootie vztekliny lišek, na jejímž vrcholu v roce 1984 bylo potvrzeno za rok několik tisíc případů. Vzteklí psi a kočky tvořili asi 4 % všech případů vztekliny. Na začátku 90. let se začalo s vakcinací lišek a to vedlo k neustálému poklesu nových případů vztekliny. Poslední případ byl zaznamenán v roce 2002, od roku 2004 je Česká republika zemí oficiálně prostou. To znamená, že vzteklina se u nás v současnosti vůbec nevyskytuje.

Přenos nemoci

Vzteklina se přenáší především kousnutím či poškrábáním, při kterém se do rány dostane slina obsahující virus. Ve slinách nemocného psa nebo kočky je virus vylučovaný už 2 – 4 dny před objevením se klinických příznaků. Možná je také infekce přes neporušenou sliznici například při pozření či olíznutí infekčního materiálu, za určitých okolností se nemoc přenáší vzduchem, například v jeskyních s netopýřími koloniemi.

Průběh nemoci

Virus vztekliny se do těla dostává dvěma způsoby. Může proniknout přes sliznici dutiny ústní nebo nosu přímo do místních nervových zakončení. Při přenosu pokousáním se začne nejprve množit ve svalových buňkách v místě kousnutí a do nervů proniká až když se dostatečně pomnoží v místě prvotní infekce. To může trvat i několik týdnů. V obou případech se ale virové částice nakonec dostávají do nervových vláken, kterými postupují směrem k jádrům nervových buněk rychlostí asi 3 mm za hodinu.

Těla a tím pádem i jádra těchto nervových buněk se nacházejí buď v těsné blízkosti míchy, v míše nebo přímo v mozku. Jakmile se k nim virus dostane, už nic nebrání jeho rychlému množení. Během několika hodin se infekce rozšiřuje do míchy a do celého mozku. Virus vztekliny napadá všechny nervové buňky v celé centrální nervové soustavě a masivně se množí. Z napadené centrální nervové soustavy se virus zároveň po nervových zakončeních šíří do jiných tkání, do oka, střeva, močového měchýře či chlupových váčků. Obvykle je zasažena také slinná žláza a zvíře je od té chvíle infekční.

Množení viru způsobuje těžké narušené funkce nervové soustavy doprovázené poruchami chování a vědomí. Následují postupující obrny a ochrnutí. Do několika dní zvíře umírá udušením v důsledku ochrnutí dýchacích svalů. U lidí, u kterých je možná umělá plicní ventilace, nastává smrt v kómatu při celkovém selhání životních funkcí.

Inkubační doba

Inkubační doba vztekliny záleží na způsobu infekce. Je rozdíl, jestli se virus dostal rovnou do nervových zakončení nebo se množil ve svalu. Délku inkubační doby ovlivňuje také místo vstupu viru do těla a jeho vzdálenost od mozku či míchy, infekční dávka a konkrétní kmen viru.

Obvyklá inkubační doba je 3 – 8 týdnů, v případě poranění na hlavě je kratší. Nejkratší možná inkubační doba je týden až deset dní. Naopak není vyloučená ani inkubační doba trvající půl roku až osm měsíců.

Jak se vzteklina projevuje

Klinické příznaky vztekliny jsou možná až překvapivě různorodé. Tradičně se popisuje forma zuřivá, doprovázená záchvaty agresivity a forma tichá, s postupným ochrnutím.

Ve skutečnosti se vzteklina nedá podle klinických příznaků poznat od zánětu mozku jiného původu či jiných nemocí a stavů, které poškozují mozek. Vzteklina přichází do úvahy vždy při objevení se celkových, rychle postupujících poruch nervové soustavy. Od zánětů mozku jiného původu se odlišuje především průběhem s rychlým zhoršováním se zdravotního stavu a prohlubováním neurologických poruch navzdory jakékoliv léčbě.

Vzteklina u psů

Psi jsou zvířata velmi vnímavá k psím virům a středně vnímavá k liščím biotypům vztekliny.

Nemoc nenápadně tzv. prodromálním stadiem, které trvá 2 až 3 dny. Objevují se změny chování, zvíře může být úzkostné nebo naopak neobvykle přítulné a nálady se rychle mění. Častá je apatie nebo naopak neklid a nervozita a ztráta poslušnosti. Pes si může olizovat či okusovat místo původní kousné rány, která už může být dávno zhojená. U člověka je toto stadium doprovázené mravenčením či pálením v místě kousnutí. Pes mívá zvýšenou teplotu a trpí nechutenstvím.

U některých psů se zvláštní chování postupně stupňuje. Pes může chňapat po neexistujících věcech a požírat nestravitelné předměty. Nakonec se rozvíjí excitační stadium o délce jednoho až sedmi dnů, nejčastěji však toto stadium trvá tři dny. Je doprovázeno horečkou.

Nemocné zvíře je velmi neklidné, snadno se vydráždí a napadá bez příčiny vše kolem, včetně samotné klece, ve které je drženo. Zároveň se objevují poruchy hybnosti, nekoordinované pohyby se zvýšeným svalovým napětím, křeče. Postupující paralýza nervů začíná a šíří se od místa vstupu infekce. Obrna hltanu znemožňuje polykání a zapříčiňuje výtok slin. Paralytické stadium trvá 3 až 5 dní, nakonec zvíře zcela ochrne a umírá.

U psů s tichou formou vztekliny excitační stadium zcela chybí. Po uplynutí prodromálního stadia se objevuje pouze paralýza. Nemoc trvá jeden až deset dní. Protože pokousání, kterým se do těla dostala infekce, bývá často na hlavě, prvním příznakem jsou obrny hlavových nervů. To způsobuje neschopnost polykat, nadměrné slinění, pokleslou čelist či vyhřezlé třetí víčko, ochraptělý štěkot nebo úplnou ztrátu schopnosti štěkat. Obrny se rychle šíří na celé tělo a pes hyne v kómatu.

Vzteklina u koček

Kočka je ke vzteklině středně vnímavá, potřebná infekční dávka je u ní 300 000krát větší než u lišky.

Prodromální stadium uplyne do dvou dnů a je doprovázeno podivným chováním doprovázené neklidem a nervozitou. Časté je neustále mňoukání, které může mít změněnou tóninu.

U koček je zuřivá forma vztekliny výrazně častější než u psů. Neklid se stupňuje, kočka má úzkostný nebo naopak nepřítomný výraz v očích a může aktivně napadat lidi i zvířata. Objevují se svalové záškuby až křeče, nadměrné slinění nebo svalová slabost a špatná koordinace pohybů. Ochrnutí hltanu je u koček méně časté.

Postupně se rozvíjí obrny a paralýzy šířící se od místa vstupu infekce a kočka umírá. Ke smrti dochází obvykle do 3 až 4 dnů po objevení se klinických příznaků, ale některé kočky mohou přežívat deset dnů.

Vzteklina u fretek

Fretky jsou proti viru vztekliny lišek velmi odolné a nákaza je vzácná. Fretka se nemůže nakazit požitím infekčního materiálu a nemocná fretka ani nevylučuje virus ve slinách. Ale nakazí-li se virem vztekliny, který je adaptovaný na mývaly, ve slinách virus mít bude.

Vzteklina fretek není častá nemoc ani v zemích, kde se vzteklina vyskytuje. Nemocné fretky jsou apatické, úzkostné a časté je ochrnutí zadní části těla, dezorientace a křeče. Zuřivá forma je vzácná. Fretky umírají do čtyř dnů.

Vzteklina u ovcí a koz

Vzhledem ke způsobu přenosu vzteklina obvykle postihuje jen jednotlivé kusy ve stádě,. Může však samozřejmě dojít k pokousání několika zvířat najednou.

Nemoc začíná nechutenstvím, skleslostí a poruchou koordinace pohybů. Přecitlivělost a svalové záškuby přecházejí do postupného ochrnutí svalových skupin, obrna hltanu znemožňuje polykání a v dutině ústní se hromadí zpěněné sliny. Zvíře může být agresivní nebo nadměrně pohlavně aktivní. Nemoc rychle postupuje, během tří až pěti dní dojde k ulehnutí a smrt nastává do deseti dní od prvních klinických příznaků.

Vzteklina prasat

U prasat je vzteklina vzácná. Nemoc nastupuje náhle. Projevuje se skleslostí, obtížným pohybem a ulehnutím. Škubání rypákem a kousání naprázdno společně se sliněním doprovázejí svalové záškuby až křeče a nakonec ochrnutí. Smrt nastává za 3 až 6 dní. Zuřivá forma se téměř nevyskytuje.

Vzteklina malých domácích zvířat

U králíků a hlodavců je vzteklina málo častá, většinou totiž nepřežívají prvotní pokousání. U králíků probíhá vzteklina nenápadně, zvíře trpí horečkou a nechutenstvím, nemůže stát, může mít hlavu nakloněnou na stranu a trpět svalovými záškuby, nakonec uléhá, přestane reagovat na vnější podněty a hyne.

Myši jsou ke vzteklině velmi vnímavé, inkubační doba je krátká, 7 až 21 dní, a myš ochrne a umírá během 24 hodin.

Léčba vztekliny

Vzteklina je neléčitelná a u zvířat kvůli ohrožení lidí ani nepřichází v úvahu. Každé zvíře s podezřením na vzteklinu musí být utraceno a jeho mozek vyšetřený na přítomnost viru.

Stanovení diagnózy

Neexistuje spolehlivý způsob, jak odlišit vzteklinu od jiných zánětů mozku, zatímco zvíře ještě žije. Definitivní diagnóza se provádí až posmrtně, vyšetřením mozkové tkáně tzv. imunofluorescenčním testem.

Co se podobných nemocí týče, je jich mnoho.

U psů se jedná o různá jiná infekční onemocnění postihující centrální nervovou soustavu, jako je nervová forma psinky, Aujezskyho choroba, nespecifické bakteriální záněty, lymská borelióza, erlichióza, neosporóza nebo toxoplasmóza. Funkci mozku narušují také neinfekční záněty, jako je granulomatózní encefalitida, otravy neurotoxickými látkami, úrazy, nádory nebo vrozené vady. Navíc funkci mozku může podobným způsobem ovlivnit selhání jater, ledvin nebo celkové selhávání organismu.

U koček zánět mozku vyvolává Aujezkyho choroba, infekce bornaviry či suchá forma FIP nebo toxoplasmóza. Podobné příznaky mohou doprovázet FIV či spongiformní encefalopatii, otravy nebo selhání jater. Nevysvětlitelná agresivita je občas příznakem nadměrné funkce štítné žlázy.

U ovcí a koz se vzteklina může maskovat za jakékoliv onemocnění CNS, včetně klusavky, nemoci maedi-visna či skotské a západonilské encefalomyelitidy nebo Aujezkyho choroby a může připomínat různé otravy nebo klostridiové infekce.

Prevence vztekliny

V Česku se nemoc naštěstí nevyskytuje.

Riziko opětovného zavlečení však existuje a to především dovozy psů ze zemí s endemickou vzteklinou, aniž by se dodržela veterinární opatření. „Zachráněného“ nebo nalezeného psa nestačí jen naočkovat, může být v inkubační době vztekliny, která může trvat i přes půl roku. Propuknutí nemoci očkování provedené v této době již nezabrání.

Veterinární zákon ukládá všem chovatelům povinnost nechat naočkovat všechny psy starší půl roku věku a pak je tzv. udržovat v imunitě. To znamená zajistit přeočkování v intervalech určených výrobcem vakcíny. Podle použité očkovací látky se psi revakcinují každý rok, každé dva roky nebo i každé tři roky.

Mimo psy lze proti  očkovat kočky, fretky a ovce. Kočky a fretky se povinně očkují jen pro cesty do zahraničí.

Více informací přímo o vakcinaci proti vzteklině najdete v článku Očkování proti vzteklině.

Napište mi

Zde mi můžete zanechat zprávu.

Posílám

©2019 MVDr. Tereza Ježková

Log in with your credentials

Forgot your details?