Zánět zvukovodu

Zánět zvukovodu, otitis externa, je zánětlivý proces postihující zvukovod, tedy část vnějšího ucha od bubínku po boltec Je to častý zdravotní problém domácích zvířat, hlavně psů, koček a králíků. Projevuje se především svěděním, zvířata se škrábou na kořenech ušních boltců a klepou hlavou, velice často také uši zapáchají nebo ze zvukovodu něco vytéká, případně je zvukovod ucpaný strupy, nálepy, zduřeninami.

Příčin zánětu zvukovodu je velice mnoho. U přežvýkavců se obvykle jedná o bakteriální zánět vycházející ze středního ucha, u králíků bývá příčinou svrab, taktéž u kočky je ušní svrab nejčastější, i když ne jedinou, příčinou zánětu zvukovodu. U psa je však vůbec nejčastějším důvodem opakujících se zánětů alergické onemocnění, atopická dermatitida nebo alergie na krmivo.

Neléčené záněty vnějšího ucha nemizí samy, naopak mají tendenci přecházet do chronicity nebo se mohou šířit do středního ucha.

Co je vnější ucho

Vnější ucho je společný název pro ušní boltec a zvukovod, tedy trubici, která vede zvukové vlny dovnitř k bubínku. Když se hovoří o zánětu vnějšího ucha, obvykle se jedná o zánět právě zvukovodu. Někdy je postižený zvukovod i ušní boltec, hlavně jeho vnitřní strana. Jen málokdy postihuje zánět vnějšího ucha jen boltec.

Zvukovod psů a koček má tvar písmene L. Delší vertikální kanál vede od vstupu zvukovodu směrem dolů a je vyztužený chrupavkou. Pak se stáčí do horizontálního kanálu, který už vede lebeční kostí a končí u bubínku.

Zdravý zvukovod

Zdravý zvukovod je vystlán hladkou jemnou tenkou pokožkou. Oproti kůži jinde na těle se zvukovod liší hlavně tím, že vrchní zrohovatělá vrstva pokožky horizontálního kanálu se neustále posouvá, migruje, směrem od bubínku ven. Je to samočistící schopnost ucha.

Pokožka je opatřená také hojnými mazovými žlázami, ty tvoří až 10 % kůže zvukovodu. Nejméně je jich u bubínku, u vstupu do zvukovodu je jich nejvíce. Mazové žlázy produkují neutrální tuky. Tvořená kyselina linolová a olejová působí proti růstu bakterií.

Ceruminózních žláz je výrazně méně. Jejich sekret je vodnatý. Smíšením sekretů obou typů žláz a přidáním oloupaných kožních buněk vzniká ušní maz. V hloubce zvukovodu je řidší, směrem ven obsahuje více a více tuků, takže odpuzuje vodu a udržuje ve zvukovodu stálou relativní vlhkost kolem 80 %. Maz je mírně kyselý a to také omezuje růst bakterií.

Ve zvukovodu zdravých psů i koček se nicméně může nacházet menší množství bakterií, hlavně gram – pozitivních, nebo kvasinky. Ve zdravém uchu nemají šanci se rozmnožit.

Příčiny zánětu zvukovodu

K tomu, aby vznikl zánět zvukovodu, se musí stát něco, co naruší přirozený samočistící a antibakteriální mechanismus ucha.

Jen málo infekčních činitelů dokáže vyvolat zánět vnějšího zvukovodu samo o sobě. Nejčastější nakažlivou příčinou zánětů je ušní svrab. U psů, koček a fretek ho způsobuje strupovka ušní, u králíků prašivka králičí. Prašivka králičí se může vzácně přenést také na morče, ovce, kozu. Svrabovka druhu Notoedres muris způsobuje (ušní) svrab potkanů a myší, ale na rozdíl od strupovky a prašivky zánět nepostihuje zvukovod, ale ušní boltce.

Druhým univerzálním původcem zánětu zvukovodu je cizí těleso. Takovým tělesem je nejčastěji travní osina, ale může to být také tráva, hlína, písek a vůbec jakýkoliv předmět, který ve zvukovodu dokáže uváznout.

Zánět zvukovodu se může objevit také přestupem infekce ze středního ucha. Tento způsob vzniku je důležitý u skotu, ovcí nebo lam, ale u velkých zvířat je obecně zánět zvukovodu nepříliš častou nemocí.

Příčiny zánětu zvukovodu u psů

Jiná situace nastává u psů. U nich se jedná o častou nemoc a to hlavně proto, že u nich zánět zvukovodu doprovází časté poruchy zdraví, jako jsou alergická onemocnění a poruchy rohovatění kůže.

Hlavní příčiny zánětu zvukovodu psů

  • nedostatečná funkce štítné žlázy
  • idiopatická seborea

Atopická dermatitida, alergie na roztoče nebo pyly, obvykle postihuje také kůži na těle, jen část pacientů má pouze zánět zvukovodu. U alergie na krmivo bývá zánět zvukovodu jako jediný příznak trochu častější.

Idiopatická seborea je vrozená porucha kožního rohovění, doprovázená mazotokem. V uchu takový mazotok způsobí nadměrnou tvorbu ušního mazu.

Plemenná predispozice k zánětům zvukovodu

Zánět zvukovodu z https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Ear_infection_in_cocker_spaniel.JPG
Ceruminózní zánět zvukovodu u kokršpaněla (Zdroj Wikimedia)

Hlavně proto, že alergická onemocnění i idiopatická seborea jsou dědičně podmíněná onemocnění psa, existuje k rozvoji zánětu vnějšího ucha u psa plemenná predispozice.

  • kokršpanělé
  • zlatý retrívr
  • labradorský retrívr
  • trpasličí pudl
  • skotský teriér
  • westík
  • šarpej

Přesné mechanismy predispozice jsou u různých plemen různé. Kokršpanělé mají sklon k ceruminózním otitidám a šplouchajícím uším, protože mohou trpět idiopatickou seboreou kokršpanělů a navíc mají i svojí vlastní nemoc, idiopatický hyperplastický zánět zvukovodu. Idiopatický znamená, že příčina není známá.

Idiopatická seborea může trápit i westíky, ti navíc mají i skon k atopii, stejně jako šarpej, který má navíc i zúžený vertikální kanál zvukovodu. Retrívři mají jednak sklon k alergiím i mazotoku, jednak se rádi koupou a do jejich uší se může dostat snadno povrchová voda.

Další predispoziční faktory

Zvýšená vlhkost ve zvukovodu je vůbec důležitý predispoziční faktor. Sama o sobě nezpůsobuje zánět, ale zvyšuje pravděpodobnost, že zánět vznikne. Zapařené ucho je ideální živnou půdou pro bakterie a kvasinky.

Kromě potápění v přírodě může vadit i příliš časté koupání doma ve vaně, pokud se voda dostává do uší a příliš časté čištění uší různými čistidly. Zánět je možné vyvolat i nevhodnou technikou čistění uší, drbání zvukovodu hrubou gázou nebo vatou na špejli nebo čištěním, při kterém se naopak maz zatlačuje směrem k bubínku.

Tvar ušního boltce, jestli je ucho vzpřímené nebo převislé, se často uvádí také jako predispoziční faktor. Nicméně vlhkost uvnitř zdravého zvukovodu klopeného ucha je stejná jako vlhkost vzpřímeného zdravého ucha. Ani statistika nepotvrzuje, že by psi s převislým uchem trpěli zánětem zvukovodu častěji.

Stejně tak se uvádí negativní vliv hustého osrstění zvukovodu. Ani to však není jednoznačné. Vytrhávání může dráždit a vyvolat zánět, použití pudru také (pudr působí jako cizí těleso, když spadne až do zvukovodu) a psi s chlupatýma ušima nemusí mít zánět častěji než psi s téměř lysými zvukovody. Pokud ale už takový pejsek na záněty trpí, je lepší chlupy omezovat.

Co ale vždy predisponuje k zánětu je obstrukce zvukovodu. Takovou obstrukcí může být vrozené zúžení zvukovodu, nádorové onemocnění, nejčastěji vycházející z mazových žlázek zvukovodu a především zesílení a zřasení kůže zvukovodu. Takové obstruktivní procesy narušují, zpomalují nebo i zastavují epiteliální migraci, v uchu se hromadí maz, živná půda pro bakterie a oloupané kožní buňky tam dráždí jako malinkatá cizí tělesa.

Sekundární, neboli druhotné příčiny zánětů zvukovodu u psů

Obrázek zánětu zvukovodu z https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/81/Chronic_allergic_otitis_dog.jpg
Chronické změny v uchu psa trpícího atopickou dermatitidou. Zesílení kožních řas a suchý mazotok s tvorbou šupin. Zdroj: Wikimedia Commons

V uchu, ve kterém selhávají samočistící procesy při dostatečném působení predispozičních faktorů a pak v každém uchu, ve kterém už probíhá zánět způsobený primárními příčinami, se vždy začnou pomnožovat bakterie nebo kvasinky. Samy o sobě se nemohou přemnožit ve zdravém uchu, ale jakmile stoupne vlhkost v uchu nebo se hromadí maz, v takovém zvukovodu nacházejí ideální podmínky k životu.

Druhotná infekce zánět zvukovodu zvýrazní a hlavně se postará o jeho přetrvávání. Nejčastěji otitidu komplikuje kvasinka Malassezia pachydermatis, z bakterií bývají nejčastější grampozitivní koky, hlavně Staphylococcus intermedius, ale i koaguláza-negativní stafylokoky a streptokoky. Výrazně méně častá je infekce gramnegativními tyčinkami, jako je Proteus, E. coli, Klebsiella a zejména Pseudomonas aeruginosa. Pseudomonády jsou často rezistentní vůči antibiotikům. Infekce tyčinkami hrozí vždy při dlouhodobém neuváženém používání antibiotických kapek do uší.

Kapky či čistidla do uší mohou navíc samy o sobě působit dráždivě nebo způsobit alergii. Pokud se po použití jakýchkoliv léčiv zánět zhorší, je dost dobře možné, že za to může taková alergická reakce. Poněkud častěji ji způsobuje neomycin nebo propylenglykol.

Udržující faktory

Zásadní komplikací zánětů zvukovodu je fakt, že jednou vzniklý zánět se už udržuje v zánětlivém stavu. Čím déle trvá, tím víc se zvukovod uvnitř mění a konečné stadium je chronicky změněné ucho, kde je vůbec tlumení zánětu velice obtížné. Takové ucho už nikdy nebude zdravé.

Kromě bakterií a kvasinek, které se o udržování zánětu postarají už v počátku onemocnění, je zánět udržovaný samotným zánětem. Jakmile totiž zánět ve zvukovodu probíhá delší čas, kůže zvukovodu reaguje chronickými změnami. Nejdříve otéká, pak trvale zesiluje. Protože zvukovod je vyztužený chrupavkou a kostí, nemůže se jeho průměr zvětšit. Zesílená kůže proto zužuje jeho průsvit a navíc se často skládá v řasy. Epiteliání migrace se zpomaluje a nakonec zastavuje. Zmnožují se ceruminózní žlázy. Nakonec může dojít ke zvazivovatění nebo až ke zkostnatění stěn zvukovodu.

Rozvinuté chronické změny znamenají těžko zvladatelný problém, protože v uchu se hromadí vodnatý ušní maz, hromadí se mezi kožními záhyby, v úzkém zvukovodu s řasami a vodnatým mazem stoupá vlhkost a vznikají ideální podmínky k životu mikroorganismů. Zánět zvukovodu se tak stává vleklým zdravotním problémem.

Dalším zdrojem opakovaných zánětů bývá také zánět středního ucha. Ten u psů vzniká nejčastěji v návaznosti na zánět zvukovodu, ale pokud se neléčí a léčí se pouze zvukovod, ze středního ucha neustále pronikají mikroorganismy do už zaléčeného zvukovodu. Většina psů s chronickým zánětem zvukovodu trpí zároveň zánětem středního ucha.

Příčiny zánětu zvukovodu u koček

U koček je nejčastější příčnou zánětu zvukovodu ušní svrab, atopická dermatitida a alergie na krmivo je totiž u koček výrazně méně častá než u psů.

Některé kočky, hlavně starší, mohou trpět na mazové zátky. Kočky také mohou mít mnohačetné polypy, adenomy ceruminózních žlázek. Polypy jsou měchýřkovité tmavé, tmavě hnědé,černé nebo modravé útvary, rostou při vstupu do zvukovodu a mohou, ale nemusí, působit jako predispoziční faktor vzniku zánětu ucha.

Jak se zánět zvukovodu projevuje

Zánět zvukovodu svědí a bolí. Příznaky jsou proto dosti nápadné, zvířata třepají hlavou, škrábají si ucho nebo uši, mohou ucho různě klopit nebo nést hlavu na postiženou stranu nebo si na uši nechtějí nechat sáhnout.

Toto jsou první příznaky zánětu. Na počátku nemusí být nic jiného patrné a jediné pozorovatelné zarudnutí je horizontálním kanále, kde bez otoskopu zůstává nezjištěno, nebo je v uchu osina, která nebývá pouhým okem vidět.

Naopak zarudnutí vnitřní strany ušního boltce společně s normálně vypadajícím ale svědivým uchem ukazuje na atopickou dermatitidu či méně často na alergii na krmivo.

Jak zánět postupuje, zvyšuje se tvorba mazu, ucho může začít zapáchat, tvoří se šupinky nebo strupy a kožní řasy ve vstupu do zvukovodu i samotný zvukovod otéká.

Škrábání a klepání hlavou jsou příčinou vzniku ložisek ulámané srsti za ušima, rozvoje mokvavého zánětu kůže a objevit se může také othematom. To je krevní výron v ušním boltci. Objevuje se náhle jako polštářkovité měkké zduření ušního boltce, nejčastěji z vnitřní strany.

Podobné nemoci

Podobně projevujících se nemocí je málo. Škrábání kořenů uší může být příznakem nemoci zvané syringomyelie, která je častější u kavalírů. Toto plemeno častěji trpí i primárním sekretorickým zánětem středního ucha, tedy zánětem středního ucha, který nenavazuje na zánět zvukovodu.

Záněty středního ucha bez ohledu na příčinu se projevují podobně, bolestí ucha, skláněním hlavy na postiženou stranu, je možný výtok z ucha nebo bolest při příjmu potravy. Pro zánět středního ucha je nápadné motání se, ohluchnutí nebo rozvoj Hornerova syndromu, kdy na postižené straně na oku vyleze třetí víčko. To samotný zánět zvukovodu nikdy nedělá.

Léčba zánětu zvukovodu

Zánět zvukovodu nelze léčit doma. Vždy je potřeba návštěva veterinárního lékaře.

Základem je totiž vyšetření ucha otoskopem a vyšetření ušního mazu. Toto vyšetření odhalí jak svrab, tak cizí tělesa, časté primární příčiny zánětu ucha králíků, koček i fretek.

Někdy je ucho tak změněné zánětem, že před samotným vyšetřením musí být vyčištěné nebo i vypláchnuté v anestezii.

Další léčba je závislá na přičině. Cizí těleso se musí vytáhnout, na ušní svrab zabírají celková antiparazitika.

Kapky tlumí bakterie a kvasinky. Pokud je ale primární příčina alergie nebo mazotok, je potřeba řešit hlavně je, nebo se zánět bude vracet. Léčba je v tom případě dlouhodobá a cílem je zamezit rozvoji chronických změn. Léčba zánětů zvukovodu u psů musí být v tom případě šitá na míru konkrétnímu zvířeti. Může zahrnovat opakované kontroly i opakované výplachy v narkóze.

Chronicky změněné uši, které už nereagují na léčbu, se řeší chirurgickými zákroky na zvukovodech, kdy se odstraňuje jejich stěna, případně celý vertikální kanál nebo i zvukovod v celém rozsahu. Chirurgicky se léčí také tumory a polypy ve zvukovodu.

Prevence zánětů zvukovodu

Lahvička Epi-Oticu III
Epi-Otic III
Bez alkoholu, neobsahuje propylenglykol a vysouší účinkem kyseliny acetylsalicylové. Můžete zakoupit zde.

Zdravé ucho nepotřebuje žádnou péči.

Je ale dobrý nápad vyčistit ucho po koupání v přírodě, pokud se dovnitř dostala voda a to nějakým čističem s vysoušecím efektem.

U psů trpících atopickou dermatitidou nebo mazotokem je pravidelná péče o zvukovody součástí jejich dlouhodobého managementu. Není dobré používat vatu na špejli a uši je potřeba udržovat co nejvíc suché.

Po proběhlém zánětu může trvat delší dobu, než se obnoví epiteliální migrace a takové ucho taky může vyžadovat pravidelné čištění k odstranění ušního mazu.

Copyright © 2019. MVDr. Tereza Ježková