Zavolejte na číslo 724 825 232

Zavolejte
Home » Články » Nakažlivé nemoci » Zavšivení drůbeže

Zavšivení drůbeže

Všenky na těle kohouta, jedná se o luptouše krocaního

Vnější paraziti jsou častým problémem drůbeže. Mezi parazity napadající kůži slepic a krůt a méně často kachen a hus patří i všenky. Zavšivená či zahmyzená drůbež nemusí mít žádné viditelné potíže, pokud je parazitů málo, ale přítomnost všenek zvyšuje riziko rozvoje kanibalismu. Silné zavšivení s sebou už přináší zdravotní potíže. Napadená drůbež má polámané, neupravené peří, mohou se objevit i různě rozsáhlá lysá místa, zvířata hubnou, snižuje se i snáška a u kuřat může masivní přítomnost všenek způsobit i úhyn. U vodní drůbeže se zavšivení někdy projevuje poruchou voděodolnosti opeření, takže ptáci mají nápadně mokré a špinavé peří.

Co jsou všenky

Všenka je parazitický bezkřídlý hmyz. Má zploštěné tělo a končetiny opatřené drápky. Těmi se dobře drží srsti nebo peří, takže odolává úspěšně hostitelově snaze o odstranění. Od vší se liší především tím, že veš saje krev, ale všenka má ústní ústrojí kousací a živí se kůží a peřím.

Na ptácích parazituje nepočítaně druhů všenek. Všechny vši a všenky se ale vyznačují určitou hostitelskou specificitou. To znamená, že napadají jen určitý konkrétní druh ptáka, případně několik blízce si příbuzných druhů. Nejsou schopné přestěhovat se z ptáka na savce či naopak. Jiný tvor než přirozený hostitel konkrétní všenky může na svém těle hmyz hostit jen dočasně a fungovat jako přenašeč, ale všenky se na něm nerozmnožují.

Přenos

Všenky žijí na hostiteli celý život, který je dlouhý několik měsíců. Mimo hostitele přežijí asi týden. Na zdravé ptáky se dostávají přímým kontaktem s ptáky zahmyzenými, sdílením stejného kurníku, přepravek či jiných pomůcek, třeba i proložkami na vejce.

Všenky u kura domácího

Kur domácí je z veškeré domácí drůbeže nejčastějším hostitelem všenek. Silné zavšivení bývá spojené se špatnými podmínkami chovu, s podvýživou či se začervením. Také slepice s kauterizovaným zobákem jsou pro všenky snadnějším hostitelem.

Na kurech parazituje více druhů  všenek, které se specializují na různé části těla ptáka. Nejčastěji slepice trápí Menacanthus stramineus, luptouš krocaní. To je poměrně velký parazit, 2,5 – 3,5 mm dlouhý. Má štíhlé tělo i hlavu, žlutohnědou barvu a hbitě se pohybuje mezi peřím, při rozhrnutí peří rychle prchá. Nežije na perech, ale na kůži ptáků, kde se živí kožními šupinkami, zbytky peří a příležitostně i krví.

Tyto všenky žijí na nažinách a řídce opeřených místech, hlavně v okolí kloaky a pod křídly. Při silném zahmyzení se nachází i na prsou či na hlavě ptáků. Samičky kladou vajíčka, hnidy, které přilepují na kůži nebo ke kořínkům prachových per, kde hnidy pak tvoří velké, bledě žluté, na peří pevně lpící shluky.  Menacanthus stramineus je středně nebezpečný parazit, při přemnožení zraňuje kůži a predisponuje ji k druhotným bakteriálním infekcím, napadení ptáci špatně rostou, snižují zájem kohoutů o pojímání s následným zvýšeným výskytem čistých vajec a u nosnic snižují i snášku.

Další druhy kuřích všenek

Méně často u kura parazituje Menopon gallinae, luptouš kuří. Podobá se luptouši krocanímu barvou i tvarem těla, ale je asi o polovinu menší. Nežije na kůži, ale osídluje ostny per. Přednostně se vyskytuje na prsou a na zádech ptáků. Vajíčka jsou bělavá a jsou umístěna v řadách na brcích per. Je to víceméně nepatogenní tvor, ale může se přemnožit u drůbeže oslabené jiným procesem a pak je napadené opeření jakoby prožrané od molů.

Výrazně nebezpečnější je Cuclotogaster heterographus. Je to asi 2,5 mm dlouhý šedivý parazit s protáhle oválným tělem. Žije především na hlavě a krku ptáků a tímto parazitem proto trpí hlavně chocholatá plemena drůbeže. Napadení kuřat může skončit i jejich úhynem v důsledku vysílení. Tato všenka lepí vajíčka jednotlivě na brky per. Žije přednostně v blízkosti kůže.

A ještě další druhy

Podobně jako luptouš kuří i Goniocotes gallinae, péřovka slepičí, patří mezi méně nebezpečné druhy všenek. Je ještě o trochu menší než on, měří asi jen 1,5 mm, je žlutá, s do boku vypouklým bříškem. Žije v prachovém peří na zádech a v okolí kloaky. Vajíčka umísťuje ve shlucích na bázi per.

Podobně břichatá je i další péřovka, Goniocotes dissimilis. Je ale o hodně větší, měří skoro 3 mm, a barvu má červenohnědou. Žije na kůži i a peří na těle drůbeže a u napadených ptáků mohou vyvolat tak výrazné svědění, že se slepice doslova oškubají. U kuřat je svědění tak velké, že kuřata se nemohou ani nažrat a hynou.

Lipeurus caponis je naproti tomu výrazně štíhlý, asi 2 mm dlouhý šedý, pomalu pohybující se parazit, který obývá kůži a spodní plochy letek a rýdovacích per. Není příliš nebezpečný.

Všenky u krůt

Krůty mají mnoho všenek společných s kurem a mohou se jimi nakazit jeden od druhého. Společné druhy jsou především luptouš krocaní, který škodí u krůt stejně jako u kura. Dále je u krůt důležitým škůdcem Cuclotogaster heterographus, který parazituje především na hlavě krůťat a může u nich také způsobovat úhyny. Méně nebezpečný je u krůt luptouš kuří.

Péřovky slepic se na krůty nepřenáší, ale krůty mají svoje vlastní, velkou hnědou Chelopistes meleagridis a štíhlejší Oxylipeurus polytrapezius.

Všenky u vodní drůbeže

U vodní drůbeže, která má přístup k vodě na koupání, všenky nebývají problémem. Všenky vodní drůbeže se nepřenáší na drůbež hrabavou a ze všenek slepic či krůt se může pouze kachna nakazit luptoušem kuřím. Všenek adaptovaných na vodní drůbež existuje velký počet druhů, hlavně z rodu Holomenopon.

Všenka druhu Holomenopon leucoxanthom žije přednostně na mazové žláze a navíc její přítomnost dráždí zahmyzené ptáky natolik, že si při neustálém vybírání peří poruší háčky, které spojují prapory per. Takové peří ztrácí pevnost a voděodolnost. Napadení ptáci získávají špinavý, mokrý a neupravený vzhled a po promočení mohou uhynout na podchlazení.

Léčba

Zbavit se všenek je lehké. Základem je všimnout si jich dřív, než se přemnoží a způsobí pokles užitkovosti, poškození peří nebo rozvoj kanibalismu v hejnu. Všenky se přemnožují při špatných podmínkách chovu, začervení či při jiných chronických problémech v hejnu, proto je silné zahmyzení především zdviženým prstem a varováním, že se chovatel nestará tak jak by měl.

Všenky žijí jen na drůbeži, ne v prostředí, takže ošetření jednotlivých ptáků všenky zlikviduje. V prostředí přežívají jen hnidy nalepené na vypadnutém peří, takže je potřeba kurník a výběh vyklidit a veškeré vypadané peří odstranit z dosahu drůbeže, ale to by mělo stačit. Všenky nejsou rezistentní vůči antiparazitikům a jakýkoliv zvolený přípravek s účinností proti vnějším parazitům bude fungovat.

Ochranné lhůty na vejce a na maso

Největší problém je nakonec to, že žádné antiparazitikum není určeno přímo pro drůbež. Takže nikde nejsou specifikované ochranné lhůty na maso či vejce. Obecně platí, že ochranná lhůta při použití off label je 28 dní na maso a 7 dní na vejce. Bohužel prostředky na vnější parazity se obvykle ukládají v tucích a jejich přetrvávání v tkáních bude delší.

Při použití pyretroidů, což je například známý Arpalit, Biokill, Neostomosan a další, sedmý den po aplikaci teprve vrcholí množství reziduí ve vejcích a stopy se v nich nachází ještě 21 dní po ošetření. Takže pozor na to.

Ještě horší je to při použití fipronilu, což je látka obsažená ve frontlinu a podobných sprejích či pipetách prodávaných pro použití pro psy a kočky. Na všenky funguje skvěle, ale ukládá se v tuku i ve žloutcích ještě ve vaječníku nosnic a i v mase může nechávat rezidua dlouhé týdny. Jak ukazuje nedávná fipronilová aféra, ochranné lhůty na vejce by musely být také mnoho týdnů dlouhé.

Výborně funguje také ivermectin, ale i v tomto případě by byla ochranná lhůta na vejce minimálně 21 dní.

Z přírodních léků bez ochranných lhůt na vejce funguje křemelina, buď vetřená pečlivě do peří nebo přidaná do popeliště. Křemelina by se vždy měla používat ve větraném prostoru, protože jemný prach může při dlouhodobém vdechování způsobit silikózu. Poněkud bezpečnější a stejně účinná je prášková síra.