Parvoviróza psů

Parvoviróza psů je silně nakažlivé virové onemocnění štěňat, které se nejčastěji projevuje silným krvavým průjmem a úporným zvracením. Bez léčby zvíře rychle umírá na dehydrataci. U velmi malých štěňat může parvoviróza postihnout srdce nebo způsobit náhlou smrt.

V Česku je očkování proti parvoviróze součástí běžných kombinovaných vakcín. Přesto se u nás nemoc pořád vyskytuje a v poslední době je na vzestupu.

Původce

Původcem choroby je parvovirus, malý neobalený virus s jednovláknitou DNA.

Existují dva druhy psího parvoviru: CPV – 1 (Canine ParvoVirus 1, psí parvovirus typ1 ) je původním druhem, který způsobuje smrtelné onemocnění štěňat do tří týdnů věku. Štěňata hynou na záněty střev a srdečního svalu a na zápal plic.

Druhým typem je CVP – 2. Jedná se o relativně nový druh viru, poprvé byl izolován v Americe v roce 1978 a pravděpodobně se jedná o zmutovaný virus panleukopenie koček. V současné době se vyskytuje na celém světě a způsobuje většinu případů onemocnění.

Parvovirus je velice odolný proti dezinfekčním prostředkům i tukovým rozpouštědlům, přežívá pokles pH pod hodnotu 3 (kyselost octa), ve výkalech zůstává infekční měsíce až roky. Nevadí mu ani vysoké teploty, při 60 °C zůstává živý jednu hodinu, 80 °C ho zničí až za 15 minut.

Zlikviduje ho ultrafialové záření a dezinfekční látky na bázi formalinu, propiolaktonu a oxidační činidla, jako je chlornan sodný (Savo), chloramin, peroxid vodíku, kyselina peroctová (Persteril) nebo hydrogenperoxosíran draselný (Virkon, Chirox). Dezinfekční prostředky musí působit aspoň 10 minut. Parní čištění parvovirus také zničí.

Vnímavá zvířata

Parvovirózou mohou onemocnět všechny psovité šelmy. Nakazit se může také kočka, ale u ní probíhá infekce bez příznaků. Jiným zvířatům nebo člověku žádné nebezpečí nehrozí.

Zajímavé je, že k parvoviróze jsou některá plemena citlivější než jiná. Zvláště ohrožení jsou rotvajleři a dobrmani, labradorský retrívr, americký stafordšírský teriér a německý ovčák. Kříženci jsou naproti tomu odolnější.

Protože parvovirus je všudypřítomný, většina psů se s ním setká už v mladém věku, více než 3/4 všech případů nemoci připadá na štěňata ve věku 6–18 týdnů. Nejvíc se parvoviróza vyskytuje v létě, nejméně v zimě.

Přenos parvovirózy psů

Zdrojem nákazy je především trus infikovaného zvířete, virus se však snadno přenáší přes kontaminované předměty či obuví. Zdravé zvíře se nakazí potravou nebo vodou, která obsahuje parvovirus. Je možná také nákaza nenarozených štěňat přes placentu.

Inkubační doba

Parvovirus vstupuje do organismu přes mandle nebo přes lymfatickou střevní tkáň, množí se tam a ničí přítomné bílé krvinky. Jakmile je viru dostatečné množství, pronikne do krve. Prvotní množení je bez příznaků a může trvat 7–14 dní a to je také délka inkubační doby.

V okamžiku přesunu viru do krve se objeví zvýšená teplota a změny v krevním obraze – pokles počtu bílých krvinek, lymfocytů, protože ty jsou zničeny množícím se virem. Parvovirus napadá jen dělící se buňky. Z krve proniká do neustále se obnovujících buněk střevní sliznice, do kostní dřeně a dalších mízních uzlin, do sleziny a u štěňat také do srdečního svalu.

Myokardiální forma parvovirózy

K nákaze jsou buňky srdečního svalu citlivé jenom do dvou týdnů věku štěněte. Tzv. myokardiální forma parvovirózy se proto může objevit jen u štěňat, která se nakazila ještě v děloze nebo záhy po narození.

Při myokardiální parvoviróze nemají štěňata průjem, ale ve věku 6–⁠8 týdnů se objeví příznaky poškození srdce, jako je dušnost, únava a kašel a většina zvířat záhy umírá. Jen vzácně se postižená štěňata dožijí stáří nad jeden rok. Naštěstí dnes je tato forma nemoci vzácná, protože většina štěňat je v kritickém období chráněna protilátkami z mleziva.

Parvoviróza psů jako příčina úhynů sajících štěňat

Neonatální, neboli novorozenecká forma parvovirózy se objevuje u štěňat do 10 dní věku, která nedostala protilátky od matky. Celková infekce způsobuje náhlý úhyn bez jiných příznaků. Vzhledem k tomu, že většina fen protilátky proti parvoviróze má, tato forma je vzácná.