Brucelóza prasat je nakažlivé onemocnění prasete domácího i divokého, které se projevuje sníženou plodností kanců i prasnic. Při zavlečení nákazy do zdravého stáda se objevuje hromadné zmetání.
Onemocnění je přenosné i na jiné druhy zvířat, jako je hovězí dobytek, ovce, koně, psy, lišky nebo srnec obecný. Je to také významná zoonóza, původce patří mezi ty pro člověka více nebezpečné brucely. U člověka se projevuje jako vlnivá horečka a nemoc u něj trvá měsíce.
Brucelóza prasat patří mezi nebezpečné nákazy a v rámci Metodiky kontroly zdraví zvířat se vyšetřují všechny prasnice a kanci poražení na jatkách, pravidelně všichni plemenní kanci v inseminačních stanicích a prasnice zmetalky nebo ty, které porodily málo životaschopná selata.
Příčina onemocnění
Brucelózu prasat způsobuje bakterie zvaná Brucella suis. Je to gram–negativní kokobacil, 0,6–1,5 µm X 0,5–0,7 µm velký. Ve vnějším prostředí přežívají několik měsíců ve vlhku a chladu a 4–6 týdnů přetrvávají ve znečištěné podestýlce, na pomůckách a oděvu nebo v krmivu. Sluneční světlo a běžně používané dezinfekční prostředky choroboplodné zárodky ničí.
Brucella suis vytváří několik odlišných biovarů. Biovar 1 a 3 je původce brucelózy prasete domácího. B. suis biovar 2 je původcem brucelózy zajíců nebo brucelózy prasat divokých. Biovar 4 nezpůsobuje brucelózu prasat, ale je příčinou brucelózy sobů.
B. suis na druhou stranu není jediná bakterie, která dokáže způsobit brucelózu u prasat. Brucely jsou, co se hostitele týče, méně vybíravé. Prase se proto může nakazit brucelózou skotu (Brucella abortus) i brucelózou ovcí a koz (B. mellitensis), pokud je v kontaktu s nakaženými přežvýkavci a u divokých prasat se vyskytuje infekce hraboším druhem B. microti.
Přenos brucelózy prasat
Brucelóza prasat se přenáší přímým kontaktem, nejvýznamnější zdroj nákazy jsou výměšky pohlavních cest, zmetky a jejich plodové obaly. Další prasata se nakazí jejich přímou konzumací nebo pozřením kontaminovaného krmiva nebo vody. Brucely mohou proniknout do organismu také oční spojivkou nebo kožními oděrkami.
Brucelóza prasat je také pohlavně přenosnou nákazou. Nakažení kanci vylučují bakterie dlouhodobě i když střídavě semenem a jsou zdrojem nákazy pro prasnice.
Selata se mohou nakazit z mléka matek a brucely také dlouhodobě přežívají v mase i masných výrobcích, takže rizikem je i zkrmování jakýchkoliv jatečných nebo kuchyňských odpadů. Požíráním masa se na prasata přenáší také brucelóza zajíců.
Přenos brucelózy prasat na jiná zvířata
Brucelóza prasat biovarů 1 a 3 je přenosná na skot a koně. Nakažený skot nemocí nenakazí další hovězí dobytek a na první pohled se jeví bez příznaků, ale brucely může vylučovat mlékem.
Zkrmováním syrového vepřového masa je možné nemoc přenést i na psa. Psi obvykle také prodělají brucelózu prasat bez příznaků, ale onemocnění u nich může způsobit záněty varlat a nadvarlat.
Přenos brucelózy prasat na člověka
Biovar 2 se na člověka prakticky nepřenáší, vyžaduje k tomu těžkou poruchu imunity.
Biovary 1 a 3 ale patří mezi významné zoonózy. B. suis patří mezi brucely výrazně patogenní pro člověka (společně s B. mellitensis). Riziko hrozí především pracovníkům jatek, méně už chovatelům a veterinářům. Každý se však může nakazit konzumací nedostatečně tepelně upraveného vepřového masa a tam, kde se prasata chovají společně s dojeným skotem, mohou být prasečí brucely přítomné v nepasterizovaném kravském mléce.
Rozšíření nemoci
V Evropě se vyskytuje především biovar 2, rezervoárem jsou divoká prasata a zajíci. Prevalence nemoci u divočáků se pohybuje od 8 do 32 %. K nákaze domácích prasat proto dochází nejčastěji u prasat chovaných venku, která se mohou setkat s nakaženými divočáky.
Biovary 1 a 3 se vyskytují převážně v mimoevropských zemích.
