Akarióza morčat

Akarióza, napadení parazitickými roztoči, je časté kožní onemocnění morčete domácího. Na morčeti škodí vícero druhů roztočů, z nichž nejpatogennější je zákožka morčí, původce svrabu morčat. Svrab je nejčastější příčina svědění u morčete. Toto svědění bývá velmi kruté, morče se rozškrábe do krve. Při doteku a manipulaci se zvířetem se mohou objevit záchvaty podobné epilepsii. Neléčený svrab vede nakonec k úhynu morčete.

Další druhy roztočů v morčecí srsti už jsou nebezpečné výrazně méně, většinou dokonce nezpůsobují žádné klinické příznaky a jen při silných invazích se mohou objevit lupy, nadměrné vypadávání srsti a svědění.

Svrab morčat

Svrab, nebo také prašivina, je nejvýznamnější akariózou morčat a nejnebezpečnější kožní chorobou morčat vůbec. Je to nakažlivé kožní onemocnění doprovázené ztrátou srsti nejprve na krku, mezi lopatkami, na hřbetě a na břiše. Obvykle je nemoc doprovázena svěděním. U těžce postižených zvířat se kožní změny šíří prakticky na celé tělo a neléčený svrab může do několika málo měsíců způsobit smrt z naprostého vyčerpání.

Zákožka morčí

Původcem morčecího svrabu je parazitický roztoč zákožka morčí, lat. Trixacarus caviae. Je to příbuzná slavnější zákožky svrabové, která způsobuje svrab lidí, psů nebo prasat. Není to ale totožný živočich, zákožka morčí je cizopasník jen a pouze morčete. U člověka může způsobit jen přechodnou vyrážku.

Je to mikroskopický členovec s plochým tělem, které je při pohledu shora okrouhlé. Má osm párů krátkých, kuželovitých nožek, z nichž jen první dva páry trochu přesahují okraj těla. Tyto končetiny jsou opatřené přísavnými terčíky. Dospělá samička je dlouhá asi 240 μm a šířka jejího těla je asi 230 μm.

V porovnání se zákožkou svrabovou je tedy asi poloviční. Vzhledem a velikostí se podobá jinému parazitu, svrabovce kočičí. Od ní se odlišuje přítomností špičatých hřbetních šupin.

Je to parazit, který nežije jen na povrchu kůže, ale především v chodbičkách, které si samičky hloubí v pokožce hostitele. V chodbičkách kladou vajíčka, ze kterých se líhnou larvy, ty opouští chodbičky a žijí do přeměny v nymfy na povrchu kůže. Nymfy si už vytváří vlastní, mělčí chodbičky a oplozené dospělé samičky následně tvoří své typické klikaté úkryty. Životní cyklus je dlouhý jen asi 14 dní.

Vznik onemocnění

Roztoči se šíří z jednoho morčete na druhé těsným tělesným kontaktem. Dobrovolně svého hostitele zákožky neopouští, ale při celotělovém postižení morčete nebo po jeho úhynu se mohou dostat do vnějšího prostředí, kde přežijí maximálně tři týdny.

Malé množství roztočů nezpůsobuje vůbec žádné klinické příznaky. Morče může být skrytým nosičem roky a jsou to takoví hostitelé zákožek, kteří jsou rezervoárem infekce a se kterými se svrab dostane i do nezamořených chovů morčat. Vajíčka roztočů navíc mohou přežít v hostiteli dlouhé měsíce a vylíhnout se až časem, takže  zdánlivě vyléčený svrab se může vracet. Přenos svrabu z venku nebo ze sena je nepravděpodobný.

Vznik klinicky zjevného stavu je spojený s oslabením imunity morčat. Spouštěčů je hodně. Bývá to nevětrané, špinavé bydlení, mnoho morčat na malé ploše, podvýživa, zvláště nedostatek vitamínu C, ale také březost, stáří, nemoc. Snadněji onemocní mláďata.

Příznaky svrabu u morčete

Inkubační doba je velmi krátká, svědění se objevuje během osmi dnů, lysiny do dvou týdnů.

Svrab začíná nejčastěji na hlavě a krku, na lopatkách, na hřbetě nebo na bocích jako svědivé ložisko zarudlé kůže s drobnou vyrážkou. Objevují se drobné lupy. Morče se škrábe a okusuje a rychle si poláme chlupy, takže srst zřídne a začínají se objevovat vyloženě lysá místa. Svrab se rychle šíří a může postihnout většinu povrchu těla zvířete. Silně postižené morče může být téměř holé a kůže je ztluštělá, pokrytá vrstvou šedobílých stroupků a krvavých strupů.

Nemoc obvykle provází silné svědění. Morče se škrábe do krve a na těle má plošné rány. Svrab u morčete je život ohrožující onemocnění. Neustálé svědění jak kdyby vzalo morčeti veškerou chuť do života, postižená zvířata přestávají žrát a rychle vyhubnou. Březí samice mohou kvůli svrabu potratit. Druhotná bakteriální infekce poranění, které si morče samo způsobilo, také neprospívá jeho zdravotnímu stavu.

Svrab často doprovází tak silná bolest a svědění, že se u morčete objevují záchvaty. Epilepsie u morčete je často prostě svrab. Křeče spouští dotyk kůže, při pohlazení nebo při zvednutí morčete, nebo se morče začne kroutit, když se samo drbe. Takové zvíře opravdu viditelně trpí.

Neléčený svrab může morče zabít už během tří měsíců.

Roztoči v srsti morčat

Chirodiscoides caviae pod světelným mikroskopem
Chirodiscoides caviae pod světelným mikroskopem. Pouhým okem jsou vidět jako rychle pohybující se bílé tečky.
Zdroj: Wikimedia Commons

Další druhy roztočů jsou výrazně méně nebezpečné. Častý je parazit druhu Chirodiscoides caviae. Je to úplně jiný živočich než zákožka. Má protáhlé zploštělé tělo a dobře vyvinuté, štíhlé končetiny, přičemž první dva páry jsou přizpůsobenék sevření chlupu. Samička je asi 0,5 mm velká, sameček o něco menší, a jsou viditelní pouhým okem jako pohyblivá zrnka mouky. Žijí na srsti, ne na kůži. Ke kořínkům chlupů se chodí jen nakrmit. Samičky lepí vajíčka na chlupy a larvy a nymfy se podobají dospělcům. Životní cyklus trvá 14 dní.

Přenáší se přímým kontaktem mezi zvířaty.

Morče může být hostitelem značného množství těchto roztočů, aniž by mu to způsobovalo jakékoliv potíže. Pokud se objeví nějaké příznaky napadení, je to zvýšená tvorba lupů, mírné svědění, řídká srst a drobné stroupky na kůži, především na zadečku morčete.

Vzácným původcem kožního onemocnění morčete je Demodex caviae. Tento druh trudníka může být původcem ztráty srsti, která je doprovázená začervenáním a šupinatěním kůže. Demodikóza nesvědí. Kožní změny se objevují v okolí očních víček a na hrudních končetinách. Většina morčat je bezpříznakovým nosičem a tito roztoči jim nijak neškodí.

Morče jako hostitel parazitických roztočů od jiných zvířat

Zákožka morčí, roztoči rodu ChirodiscoidesD. caviae jsou parazité jen a pouze morčete. Na morčeti ale mohou žít také jiní parazité, pro které morče není typickým hostitelem. Nejvýznamnějším takovým parazitickým roztočem je dravčík, přesněji řečeno dravčík králičí,  Cheyletiella parasitovorax. U morčete způsobuje svědění a tvorbu bělavých lupů na hřbetě.

Kromě dravčíkovitosti se může morče nakazit svrabem způsobeným zákožkou svrabovou, myším svrabem způsobeným zákožkou myší a svrabem potkanů, jehož původcem je Notoedres muris. Tyto nákazy se na morče dostávají kontaktem s běžnými hostiteli těchto parazitů. Nemoc se projevuje svědivou vyrážkou na obličeji a uších. Morče může také trpět ušním svrabem způsobeným prašivkou králičí.

Jak zjistím, že morče má akariózu?

Roztoči, kteří parazitují v srsti, se dají poměrně snadno odhalit pouhým pozorováním při dobrém světle a to jak na zvířeti, tak na vyčesaných chlupech. Roztoči vypadají jaké bílé, pohybující se tečky. Dají se nachytat také na průhlednou lepící pásku a pozorovat pod mikroskopem. Při prohlížení srsti se dají nalézt také případné všenky, další častí kožní parazité morčat.

Zákožky už se tímto způsobem najít nedají a odhalují se mikroskopickým vyšetřením kožního seškrabu. Kožní seškrab ale může být bez nálezu, roztoči v něm vidět nejsou, přestože morče svrab opravdu má. Někdy může být potřeba provést vícero seškrabů z několika míst, jindy svrab potvrdí až biopsie kůže.

Protože je svrab nejčastější příčina velkého svědění a vypadávání srsti, v případě, že morče vypadá, že by mohlo mít svrab, je nejlepší je a ostatní morčata prostě přeléčit proti svrabu.

Léčba

Léčba akariózy morčat je jednoduchá. I pokročilý svrab může být léčitelný, i když vyčerpané, vyhublé zvíře se záchvaty už nemusí být možné zachránit.

Je potřeba navštívit veterináře, protože léky jsou na předpis.

Nejúčinnějším lékem je ivermektin podaný injekčně třikrát v intervalu 10 dní. Spolehlivě ničí všechny druhy roztočů. Vždy je potřeba ošetřit všechna morčata v chovu, včetně těch, která se jeví zdravě. Ivermektin nevadí ani březím a kojícím samicím a mláďatům starším tři měsíce. Funguje též jako kapka na lysé místo za uchem, ale neochotně se vstřebává při použití do tlamy a proto při takovém užití nefunguje. Alternativou ivermektinu je doramektin.

Podobnou látkou je také selamektin a Stronghold pro kočky se dá pro morčata také úspěšně použít. Je to spot-on, kapka za krk. Na léčbu dospělého morčete stačí jedna pipeta pro štěňata a koťata.

Jiné metody jsou v porovnání s použitím ivermektinu nebo selamektinu nepraktické. Svrab lze zničit opakovanými koupelemi v síře nebo Neostomosanu, ale to je pro morče výrazně stresující a také při pokročilém svrabu by potřebná manipulace a omývání nemocné kůže zhoršovalo svědění, aspoň dočasně.

U pokročilého svrabu se léčí i samotná poraněná kůže, pokud je to nutné, přidávají se antibiotika, léky proti svědění, u křečí i léky tlumící křeče. Než se kůže zklidní, je někdy nutné morče obléci do chrániče z obvazů, nebo mu ovázat zadní nožičky, aby se nemohlo dále zraňovat.

U jiných roztočů než u zákožek je léčba velice jednoduchá. Roztoče, kteří žijí jen v srsti, lze ničit různými spreji nebo šampony či pudry proti blechám obsahujícím pyrethroidy.

Sanace prostředí

Sanace prostředí je nedílnou součástí léčby. Klece nebo kotce je potřeba pořádně vyčistit a vystříkat spreji proti hmyzu. Během léčby je užitečné změnit stelivo a použít papír, buď lisované válečky Asan, nebo přímo savou podložku. V takovém prostředí se roztoči neudrží a také se to snadno mění. Savé podložky jsou dobrým nápadem pro morčata s těžkým svrabem také protože se z nich do kožních ran nedostávají nečistoty. Lépe se hojí.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete použít tyto html tagy a attributy.

Copyright © 2020. MVDr. Tereza Ježková