Inkubační doba
Inkubační doba může být velice krátká, při vdechnutí velkého počtu bakterií může dojít k úhynu už šest hodin poté.
Klinické příznaky
Projevy aktinobacilové pleuropneumonie mohou být různorodé a závisí na věku zvířat, jejich imunitě i podmínkách vnějšího prostředí. V jednu chvíli se může v jedné skupině zvířat objevit více forem onemocnění.
Perakutní forma
Perakutní forma se objevuje náhle u jednoho nebo několika málo zvířat a je typická vysokou horečkou, nechutenstvím a zchváceností. Prasata mohou na počátku zvracet, obvykle ale jen leží, tepová frekvence je zvýšená a postupně se objevuje cyanóza, fialově zbarvená kůže na uších, rypáku, končetinách a nakonec na celém těle. Až těsně před smrtí se objevuje dušnost, prasata sedí, dýchají těžce s otevřenou tlamou, tělesná teplota klesá. Úhyn doprovází výtok množství zpěněné krvavé tekutiny z dutiny ústní a nozder.
Průběh perakutní formy je rychlý, k úhynu může dojít během několika hodin, prasata mohou být už nalezena uhynulá, typická doba trvání nemoci je 1-2 dny.
Akutní forma
Přechody mezi perakutní a akutní formou jsou plynulé. Akutní forma obvykle postihuje najednou více prasat. Tělesná teplota stoupá, ale horečka není tak vysoká jako u perakutní formy. Společným příznakem je nechutenství a schvácenost, prasata se nechtějí hýbat a nechtějí ani pít.
Při akutní formě je na první pohled patrné závažné postižení dýchacího systému, prasata jsou dušná, kašlou, někdy i dýchají s otevřenou tlamou. Akutně nemocné březí prasnice mohou zmetat. Prasata mohou během asi jednoho týdne uhynout, uzdravit se a stát se bacilonosiči, nebo nemoc přejde do chronické formy. Je možný i atypický, mírný průběh, připomínající chřipku.
Chronická forma
Chronická forma vzniká přechodem z akutní formy nebo při infekci středně patogenními kmeny APP. Obvykle jí nedoprovází horečka, případně je teplota jen mírně zvýšená, příjem krmiva je ale nižší, hmotnostní přírůstky se také snižují a prasata kašlou.
Diagnostika
Při pitvě uhynulých kusů jsou patologické změny lokalizované v dutině hrudní a postižené jsou především plíce a to v různém rozsahu. Při perakutní fázi může být na první pohled patrné jen naplnění průdušnice a průdušek krvavým hlenovitým výměškem.
U perakutních případů, které uhynuly o trochu později, jsou už na plících patrná tužší, tmavě červenofialová ložiska, na řezu prostoupená krví, s křehkými okrsky nekrotické tkáně.
Pokud prase s infekcí přežívalo ještě o něco déle, aspoň 24 hodin po infekci, celé plíce se pokrývají vrstvami fibrinu. Plíce samotné mají gumovou konzistenci a jsou střídavě pokryté tmavě červenými a bělavými skvrnami, stejně tak na řezu se střídají ložiska krvácení a ložiska nekrotické, bílé a křehké tkáně.
I když prase nemoc přežije, fibrinový povlak plic způsobí trvalý srůst postižené plíce s pohrudnicí. Obvyklý je také vznik plicních sekvestrů, nefunkčních ložisek plicní tkáně, které jsou ohraničené jizvou, nebo rozvoj abscesů. Tyto trvalé změny jsou podstatou chronické formy infekce a jsou také pro aktinobacilovou pleuropneumonii typické. Na jatkách se plíce při vykolování trhají a zůstávají pevně lpět v dutině hrudní.
Podobná onemocnění
Pitevní nález podobný perakutnímu průběhu může být přítomen u dalších nemocí, které způsobují úhyn na toxický šok, což je hlavně klasický mor prasat, salmonelóza nebo červenka. Plicní změny podobající se počátečním stadiím aktinobacilové pleuropneumonie může mít na svědomí také chřipka nebo Aujezskyho nemoc.
Akutní infekce s fibrinovým výpotkem je obvykle aktinobacilová pleuropneumonie, ale v úvahu přichází i infekce způsobená příbuznou bakterií A. suis nebo plicní pasteurelóza.
Klinickými příznaky se perakutní průběh nemoci může podobat Mulberry heart disease, při které ale není horečka a pitevní nález je zcela jiný. Chronické forma může zase připomínat enzootickou pneumonii, od které se také odlišuje jiným pitevním nálezem.
Laboratorní vyšetření
K průkazu původce slouží laboratorní vyšetření, kultivace APP a jeho sérotypizace. Vzorkem k vyšetření jsou plíce perakutně nebo akutně uhynulých neléčených prasat. Vzorky z chronicky nemocných prasat jsou obvykle negativní.
Odhalit bacilonosiče je obtížné. Je možné použít metodu PCR, ale vzorkem jsou celé mandle, jinak je citlivost metody nízká.
K detekci subklinicky nemocných zvířat a stád se dá využít sérologické vyšetření a stanovení hladiny protilátek proti konkrétním sérotypům.
Léčba
Nemocná prasata lze léčit, ale je potřeba to udělat hned a rychle. Jen včasné zahájení léčby snižuje mortalitu spojenou s infekcí. Podávají se vysoké dávky antibiotik a to obvykle injekčně, protože nemocná zvířata nežerou ani nepijí. Funguje většina antibiotik, i když proti některým už se objevuje rezistence.
Antibiotika nedokáží odstranit bacilonosičství.
Prevence nemoci
Pro zdravé stádo je základem zamezení zavlečení onemocnění dodržováním přísných pravidel biologické bezpečnosti a do stáda nesmí přijít prase z chovu s neznámou nákazovou situací.
V promořených chovech je základem omezení vlivů vnějšího prostředí, které mohou působit jako spouštěče onemocnění. Pomáhá také oddělení věkových kategorií prasat, předvýkrm a výkrm v oddělených střediscích a oddělený od reprodukčního chovu. Intenzitu nemoci a rozvoj změn na plicní tkáni tlumí také očkování zvířat.
Eradikace onemocnění z chovu
Chov prasat lze ozdravit několika způsoby: Nejdražší a nejspolehlivější je depopulace a nákup zdravých zvířat.
Menší chovy se lze pokusit ozdravit metodou částečné depopulace, s vyřazením sérologicky pozitivních prasnic a léčbou těch ostatních. Protože ale antibiotika nevyléčí všechny bacilonosiče, úspěch není zaručen. U selat se zamezuje infekci časným odstavem (v 10–15ti dnech věku a antibiotickou léčbou. Většina kmenů APP se totiž z prasnice přenáší až po několika týdnech. Neplatí to ale pro všechny sérotypy, takže ani tady není jistota žádoucího výsledku.
