Nádorová transformace buněk
Infekce aviárními retroviry infikované buňky obvykle výrazněji nepoškozuje a nevyvolává taky přehnanou zánětlivou odpověď. Škodí jinak. Když se provirus včlení do genetické informace hostitelské buňky, je to jen začátek životního cyklu. K jeho pokračování je potřeba, aby buňka provirus přeložila zpátky do RNA a použila ho jako šablonu k tvorbě nových virových částic. Proto jsou samotné virové geny ohraničené sekvencí genetické informace, která funguje jako promotor. To znamená, že stimuluje buněčný aparát k transkripci proviru.
Virový promotor ale může zvyšovat expresi i buněčných genů, do jejichž blízkosti se provirus včlenil. Každá buňka obsahuje mnoho genů, tzv. protoonkogenů. Jejich produktem jsou různé látky, růstové nebo transkripční faktory, které regulují dělení buněk. Nadměrná exprese takového protoonkogenu jej mění na onkogen a důsledkem je nadměrné buněčné dělení – nádorový zvrat buňky. Pokud se náhodou provirus zapíše zrovna do blízkosti takového protoonkogenu, změní ho na onkogen. A to je podstatou patogeneze aviární leukózy, je to nádorové onemocnění způsobené virovou infekcí. Ke vzniku nádorů je potřeba určitá úroveň náhody, „smůla“, proto se tumory objevují jen u menšího počtu nakažených zvířat.
Nejčastěji dochází k nádorovému bujení vycházejícího z B-lymfocytů Fabriciovy burzy a onkogenem je c-myc. To je lymfoidní leukóza. Většina virů aviární leukózy je pomalu transformující, doba od infekce ke vzniku tumorů je dlouhá. Viry podskupiny E mají jen slabý promotor a nezpůsobují nádorovou transformaci vůbec.
Existují však i rychle transformující viry ALV. Jsou to většinou replikačně defektní viry, které ztratily některé geny pro vznik virového obalu, ale za to do sebe včlenili nějaký onkogen, původně buněčný protonkogen. Bývá to nejčastěji v-myc, ale i další, v-myb, v-fps, v-scr a mnoho dalších. Nakažená buňka je díky tomu vlastně hned přeměněna v buňku nekontrolovatelně se dělící a infekce těmito typy virů má krátkou inkubační dobu a postupuje rychle. V terénu se tyto typy virů vyskytují vzácně.
Inkubační doba
Nejčastější forma aviární leukózy, lymfoidní leukóza, má inkubační dobu 14–30 týdnů dlouhou. Protože čím starší je zvíře při nakažení, tím je odolnější proti rozvoji nádorů a nejcitlivější jsou právě vylíhlá kuřata, je délka inkubační doby také obvyklým věkem vypuknutí zjevného onemocnění.
Přesná délka závisí na genetické odolnosti jedince, na infekční dávce i na přesném věku, kdy došlo k nakažení.
Myeloidní leukóza mívá inkubační dobu o něco kratší, medián je 20 týdnů, ale onemocnění způsobené subtypem J může postihnout už kuřata ve čtyřech týdnech věku.
Osteopetróza se objevuje nejčastěji u zvířat 8–12 týdnů starých. Hemangiosarkomy postihují nejvíce 6 až 9 měsíců staré ptáky. Sarkomy se rozvíjejí v prvních dvou až třech měsících po infekci a mohou se objevit u zvířat jakéhokoliv věku.
Sporadicky vyskytující se infekce rychle transformujícími viry mají inkubační dobu krátkou. Myeloblastóza nebo erytrocytoblastóza může kuře zahubit už za deset dní.
Klinické příznaky
Zvířata, která jsou viremická (mají v krvi virus), zvláště pokud k tomu nemají protilátky (jsou tolerantní k viru) mají v souvislosti s infekcí ALV sníženou užitkovost: snáška na počáteční stav u takových nosnic je při snáškovém období do 70 týdne věku o 20–35 vajec nižší, nižší je také hmotnost vajec a nástup pohlavní dospělosti je opožděný. Je u nich také vyšší mortalita (i z jiných příčin než kvůli nádorovému onemocnění) a to až o 15 % ve srovnání s drůbeží, která nevylučuje virus. U vajec plemenných nosnic je nižší také oplozenost a líhnivost.
Akutní infekce způsobené ALV z podskupiny J způsobuje také imunosupresi a to podobným způsobem jako HIV. Virus ničí CD4+ lymfocyty a efekt je patrný od tří nebo čtyř týdnů po infekci. Kuřata infikovaná ve vejcích mohou také zakrsávat.
Zakrslost a chřadnutí kuřat způsobují také některé kmeny virů z podskupiny B a D a i některé jiné.
Nádorové onemocnění se objevuje u 1–5% infikovaných ptáků. Klinické příznaky jsou velice obecné: Neprospívání, hubnutí, snížená chuť ke žrádlu, slabost. Břicho může být zvětšené, hřebínek malý, scvrklý a bledý, nebo nafialovělý. Chřadnutí se nejčastěji objevuje u zvířat ve věku okolo pohlavní dospělosti nebo u mladých nosnic. Během několika málo týdnů nemocní ptáci hynou.
Lymfoidní leukóza
Zdaleka nejčastějším nádorovým onemocněním způsobeným ALV je lymfoidní leukóza. Tumory jsou tvořené nezralými B-lymfocyty, lymfoblasty. Nadměrná exprese genu c-myc jednak zabrání jejich dozrávání, jednak podporuje jejich množení a nestabilitu genomu. Postupným hromaděním mutací se původně jen zmnožené buňky mění na metastazující nádory. Vždy postihují Fabriciovu burzu (v tomto orgánu vznikají první ložiska nádorů), játra a slezinu. Nevyhýbají se ale ani jiným orgánům a mohou se objevit i v plicích, v ledvinách, v srdci, na vaječníku, na střevním okruží nebo v kostní dřeni.
Nádory jsou mají různé velikosti, mohou tvořit drobnou krupičku nebo kulovité uzlíky či velké uzly až 5 cm velké, na řezu jsou lesklé, šedavé nebo krémové barvy. Z okolní tkáně nejdou vyloupnout. Růst nádoru je vždy ložiskovitý, ale jednotlivé uzlíky mohou být natolik malé, že nejsou jednotlivě patrné a celý postižený orgán, typicky játra, je zvětšený, našedlé barvy a neobvykle křehký, nebo naopak tuhý a na pohmat zrnitý.
Lymfoidní leukóza se obvykle objevuje u zvířat starších než 4 měsíce a příznakem před úhynem je pouze nespecifické chřadnutí. Obvykle se v hejnu objevují sporadické případy, ale lymfoidní leukóza může probíhat i hromadně a způsobit ztráty přesahující 20 %.
Původcem jsou úplně nejčastěji viry podskupiny A a B, ale nemoc dokáží způsobit i podskupiny C, D, a E. Ty druhy virů, které nejčastěji způsobují lymfoidní leukózu, se nazývají viry lymfoidní leukózy, ale toto rozdělení není zcela jednoznačné. Závisí totiž i na jiných faktorech: Například virus kmene RPL12 při nízkých infekčních dávkách způsobuje lymfoidní leukózu, při vyšších erytroblastózu.
