Myeloidní leukóza
Myeloidní leukóza je charakterizována nádorovým zvratem buněk vycházejících z nezralých forem granulocytů (zralá forma jsou heterofily a eosinofily). Pokud nádorové bujení vychází z prvního vývojového stadie, je to myeloblastóza, pokud vývoj krevní řady mírně pokročil, výsledkem je myelocytomatóza.
Samotná myelocytomatóza i myeloblastóza patří mezi sporadicky vyskytující se onemocnění dospělé drůbeže. Virus aviární myeloblastózy je rychle transormující virus nesoucí onkogen v-myb. Myeloblastóza se vyznačuje především leukemií, až 75 % všech krvinek mohou tvořit nádorové buňky, zároveň je přítomná chudokrevnost a prostoupení jater, sleziny a ledvin blasty. Postižené orgány jsou zvětšené, tuhé s šedavými skvrnami.
Myelocytomatóza vytváří viditelné tumorózní masy v blízkosti plochých kostí, na lebce i na žebrech. Mohou se objevit i v okolí očí nebo v zobákové dutině. Nádory jsou drobivé, měkké a mají krémovou barvu. Nádory vznikají v kostní dřeni a na povrch kostí se dostanou tak, že kostní dřeň zcela vyplní a kostí prorostou navenek. Příčinou bývají pomalu i rychle transformující kmeny ALV.
Výskyt myeloidní leukózy je častější u kura masného typu, u kterého je příčinou infekce ALV podskupiny J. Výsledkem takové infekce je smíšená forma myeloblastózy a myelocytomatózy. Tumory vycházejí z kostí a zároveň je přítomná leukémie s postižením jater a dalších vnitřních orgánů.
Erytroblastóza
Jiné formy aviární leukózy jsou sporadicky se vyskytující. Patří mezi ně erytroblastóza, nádorový zvrat buněk červené krevní řady. Postihuje nejčastěji zvířata od 3 do 6 měsíců věku, nejmladší mohou být asi pětitýdenní. Možné jsou v zásadě dva typy: při leukemické formě nezralé krevní buňky vyplňují kostní dřeň, tkáň sleziny a jater. Orgány jsou třešňově červené, zvětšené a ptáci mohou náhle hynout v důsledku prasknutí jater nebo sleziny nebo kvůli trombóze. Anemická forma je typická dřeňovým útlumem, závažnou chudokrevností a atrofií sleziny. Příčinou mohou být pomalu i rychle transformující viry, ty druhé způsobují rychlý postup onemocnění a brzký úhyn. Jsou možné i smíšené formy erytroblastózy a melocytomatózy.
Osteopetróza
Osteopetróza je nepříliš časté, ale viditelně nápadné onemocnění spojené s nádory kostí. Kostní změny začínají na kostech běháků, které nepravidelně zesilují a na pohmat hřejí. Nadměrná kostní tkáň tvoří nárůsty kolem dokola kosti, kost je ale měkká, křehká a jde jí stříhat nebo řezat. Časem se proces rozšiřuje i na pánev a žebra, ale nepostihuje nikdy prsty. Postižení ptáci kulhají, špatně žerou a hubnou. Nemoc bývá spojená s lymfoidní leukózou a častá je také chudokrevnost.
ALV dokáží vyvolat také tumory měkkých tkání, nejčastěji ledvin, zhoubné i nezhoubné tumory vazivové tkáně (sarkomy a fibrosarkomy), hemangiomy, což jsou nádorově změněné cévy, v orgánech i v kůži a mnoho dalších typů nádorů.
Diagnostika
Všeobecné rozšíření aviárních leukemických retrovirů v populaci kura domácího znamená, že vyhledávání ALV nemá v praxi přílišný smysl a omezuje se jen na SPF chovy a laboratorní práci, případně k vyhledávání imunotolerantních viremických zvířat k ozdravení chovů.
Vzorkem pro přímý průkaz viru je plná krev, plasma i sérum, výtěry z kloaky a mekonium, výplachy ze zobáku, vaječný bílek nebo 10 dní staré embryo, semeno i samotné tumory. Vzhledem k malé odolnosti viru se vzorky transportují do laboratoře na ledu a případné skladování je možné jen při teplotě –70°C.
K samotnému testování se používá biologický test na kuřatech, kuřecích embryích nebo buněčných kulturách a druh viru je určený testem ELISA, komplement-fixačním testem (COFAL), RT-PCR nebo dalšími testy, které využívají specifických biologických vlastností ALV.
Jednodušší je detekce protilátek v krvi, ale ta naráží na fakt, že většina zvířat je má aniž by ALV bylo příčinou nemoci a navíc nakažená a nemocná zvířata protilátky mít nemusí.
Podobné nemoci
Na první pohled mohou vypadat podobně všechna onemocnění, která způsobují vznik uzlíků a uzlů na orgánech, případně zvětšení a barevné změny jater. Takovou nemocí je především tuberkulóza, ale i koligranulomatóza, tyf drůbeže nebo i tuková degenerace jater. Aviární leukóza je nádorové onemocnění.
Při pitvě nemusí být jednotlivé formy ALV jednoduše rozeznatelné. Lymfoidní leukóza a myeloblastóza mohou mít podobný pitevní nález (zvětšená našedlá játra) a dají se rozlišit jednodušeji vyšetřením krevního nátěru nebo jaterní tkáně.
Lymfoidní leukóza a Markova choroba drůbeže
Nejčastější formou aviární leukózy je lymfoidní leukóza, je to ve své podstatě lymfom. Existují však i jiná infekční onemocnění, která způsobují vznik takových nádorů u kura domácího. Jedním z nich retikuloendotelióza, což je vzácná nemoc a rozlišení od lymfoidní leukózy je obtížné, protože vzniklé nádory se od sebe histologicky nijak neliší.
Druhým a mnohem významnějším je Markova nemoc. Při pitvě mohou být nádorové změny vyvolané Markovou chorobou totožné s nálezem při lymfoidní leukóze. Bělavé nádorové uzly postihují játra, slezinu, vaječník i další vnitřní orgány.
Existuje však několik bodů, ve kterých se obě nemoci mohou lišit. Markova nemoc může způsobovat úhyny už u kuřat 4 týdny starých a vrchol mortality obvykle spadá do 10. až 20. týdne věku. Naproti tomu lymfoidní leukóza nepostihuje ptáky mladší než 14 týdnů a nejvíc úhynů se dá očekávat ve věku 24 až 40 týdnů.
Pro lymfoidní leukózu jsou typické nádorové změny na Fabriciově burze (nádory se začínají tvořit právě zde). U některých zvířat mohou být zaživa i hmatatelné přes kloaku. U Markovy nemoci může být burza také tumorózně změněná, ale někdy je atrofovaná a případný nádor v ní spíše ztlušťuje záhyby burzy a netvoří oddělené nádorové uzlíky.
Markova nemoc je někdy doprovázená viditelnými změnami periferních nervů a obrnami či úplnou paralýzou. To je typické pouze pro Markovu chorobu. Lymfoidní leukózu také nikdy nedoprovází lymfomatóza oka s šedavou duhovkou ani kožní změny a nikdy není postižen mozek.
S jistotou se dají obě nemoci odlišit histologickým vyšetřením.
Jiná podobná onemocnění
Změny na kostech při myeloidní leukóze se podobají zánětlivým změnám, které by mohla způsobit tuberkulóza, tyf drůbeže nebo mykotická infekce. Může to také připomínat osteopetrózu. Ta se zase vzhledem může plést s křivicí a perózou, i když pokročilé případy jsou nezaměnitelné.
Léčba
Aviární leukóza je nevyléčitelné onemocnění.
Prevence
Prevence ztrát způsobených infekcí ALV je obtížná. Viry jsou v populaci kura domácího běžně rozšířeny. Použitelnou vakcínu se zatím nepodařilo vyrobit a pro zvířata nejvíce ohrožená vznikem nádorů by byla tak i tak nefunkční, protože rozvoji imunity u nich brání imunologická tolerance.
Eradikace z hejn drůbeže je možná, ale je nesnadná. Vyžaduje pečlivé testování matek na přítomnost viru a protilátek proti němu, násadová vejce se sbírají pouze po těch nosnicích, které jsou negativně testovány na virus ve vaječném bílku. Kuřata se odchovávají v izolaci v malých skupinách. Je potřeba se vyhnout všem úkonům, které by mohly šířit virus, jako je kloakální sexování kuřat a vakcinace společnými jehlami, kuřata jsou opakovaně testována v případě pozitivity se vyřadí i se svojí skupinou kuřat, se kterými byla v kontaktu. Po asi čtyřech generacích testované drůbeže se dá s velkou dávkou jistoty prohlásit, že je chov prostý viru. V praxi jsou prosté chovy jen SPF chovy a pak některé šlechtitelské chovy.
Proti aviární leukóze jsou někteří ptáci geneticky rezistentní a dají se na tuto rezistenci šlechtit. Přirozeně se vyskytuje gen pro rezistenci proti virům podskupiny A a B. Zvířata rezistentní proti podskupině J byla v nedávné době (2020) vytvořena pomocí genetického inženýrství.
Kromě čisté formy rezistence, při které virus nedokáže do buněk vůbec proniknout, vrozenou odolnost ovlivňuje také obecná selekce na vitalitu a životaschopnost. Čím starší je kuře při nakažení, tím je u něj také menší pravděpodobnost rozvoje nádorů.
