Příznaky onemocnění
Většina nakažených prasat nevykazuje na první pohled žádné příznaky nemoci.
Brucely jsou nitrobuněční parazité. Když se dostanou do organismu, nechají se pohltit jedním druhem bílé krvinky, makrofágem. Místo toho, aby je to zničilo, uvnitř makrofágu žijí a množí se a jsou rozneseny do celého organismu. Výsledkem je vznik mnohačetných granulomů, ložisek chronického zánětu. B. suis se od jiných brucel odlišuje tím, že tyto granulomy vznikají ve všech různých tkáních. Obvykle mají brucely tendenci postihovat pohlavní trakt – hlavně březí dělohu a varlata samců – což B. suis dělá taky, ale kromě dělohy, i nebřezí, způsobují také synovitidu, zánět výstelky kloubů a šlachových pochev, záněty kostí, především obratlů a postiženy jsou též mízní uzliny, játra, ledviny, slezina, mléčná žláza, močový měchýř, mozek. Nemoc je chronická, v krvi brucely přetrvávají až 34 týdnů a kanci se zcela vyléčí málokdy.
Přesto všechno je projev nemoci v promořeném stádě nenápadný a příznaky jsou neurčité a odpovídají tomu, která tkáň u kterého prasete je zrovna poškozená patologickým procesem.
Plodnost prasnic je nižší, počet selat ve vrhu je nižší a prasnice mohou hůř zabřezávat nebo se přebíhají v prodlouženém cyklu. Stejně tak libido a plodnost kanců může být nižší. Pokud je takový nakažený kanec použitý ke krytí zdravé prasnice, dojde k její nákaze a časné odúmrti plodů.
Některá prasata trpí otoky kloubů nebo šlachové pochvy a kulhají. Vzácněji může některé prase náhle ochrnout kvůli abscesu na páteři nebo zánětu meziobratlové ploténky.
Epidemie brucelózy v chovu
Nápadnější je brucelóza prasat při zavlečení nemoci do zdravého chovu. V tom případě se nemoc stádem rychle šíří, záhy dojde k nákaze více než 80 % chovaných prasat a nově nakažené prasnice obvykle zmetají bez ohledu na stadium březosti. Na začátku březosti se to jeví jako nezabřeznutí nebo jako nepravidelný návrat do říje. Zmetky mají různou velikost, mohou být mumifikované, selata se také mohou narodit mrtvá nebo se narodí živá, ale jsou málo životaschopná. Narozená selata se mohou nakazit také mlékem prasnice. Nakažená selata se mohou jevit úplně zdravá a infekci si s sebou nesou až do dospělosti, kdy se mohou projevit příznaky v podobě poruch plodnosti.
Po zmetání není vzácností zadržená placenta, metritida a hojný krvavý výpotek a následná plodnost může být nižší. Většina prasnic ale kvůli brucelóze potratí jen jednou za život.
Diagnostika
Někteří nakažení kanci mají palpovatelné změny varlat, varlata nebo nadvarlata mohou mít nepravidelný tvar, může se objevit asymetrie, zvětšení nebo naopak atrofie.
Při pitvě jsou ložiska zánětu v různých orgánech makroskopicky patrná jako bílé nebo žluté uzlíky sýrovité konzistence. Záněty kloubů bývají hnisavé.
Laboratorním vyšetřením k průkazu nákazy je především izolace původce, jeho kultivace. Brucely ale na živných půdách rostou pomalu a zacházení se vzorky představuje určité riziko pro člověka. Vzorkem jsou výtěry z pochvy, mléko, semeno, mízní uzliny, děloha, varlata, nadvarlata, přídatné pohlavní žlázy a slezina.
Sérologické vyšetření má bohužel nízkou citlivost a může být pouze screeningovým testem na úrovni stáda, nedokáže určit spolehlivě zdravotní stav jednotlivých prasat.
Až 17 % prasat, ze kterých byla vykultivovaná brucela, může být sérologicky negativní.
Stejně tak může být výsledek i falešně pozitivní, protože dochází ke zkřížené reakci s protilátkami proti běžným prasečím bakteriím E. coli a Y. enterocolica.
Léčba
Brucelózu prasat nelze léčit, antibiotika nedokáží spolehlivě vyléčit všechna zvířata, ale asi jen polovinu z nich.
Prevence
Proti brucelóze prasat funguje především dodržování zásad biologické bezpečnosti, domácí prasata nesmí přijít do styku s prasaty divokými. Nebezpečné je i zkrmování kuchyňských odpadů, odpadů z jatek nebo třeba vnitřností z ulovených zajíců.
