Cestodóza hrabavé drůbeže

Cestodóza hrabavé drůbeže, invaze tasemnicemi, je poměrně časté onemocnění drůbeže chované ve volných výbězích. Všechny tasemnice potřebují k dokončení svého životního cyklu mezihostitele, kterými jsou různé druhy bezobratlých. Drůbež se infikuje sezobnutím takového mezihostitele.

To znamená, že tasemnice netrápí drůbež chovanou pod střechou. Ekonomický význam je malý. Tasemnice drůbeže nejsou ani tak rozšířené jako začervení škrkavkami a roupy, ani tak nebezpečné jako kapilárie.

Mohou ale škodit v jednotlivých promořených chovech, invaze způsobují především celkové zaostávání v růstu.

Tasemnice pětičlánková

Střevo hrabavých ptáků osidluje vícero různých druhů tasemnic. Obecně platí, že tasemnice jsou společné různým druhům hrabavé drůbeže a stejnými tasemnicemi se může nakazit kur i krůta, i křepelky, perličky, pávi a pernatá zvěř. Obvykle jsou přenosné i na holuba, ale vodní drůbež má svoje vlastní druhy těchto parazitů.

Nejzhoubnější tasemnice drůbeže je tasemnice pětičlánková, Davainea proglottina.

Je to drobná, mléčně průhledná tasemnička, měří 2-4 mm a skládá se nejčastěji z pěti až sedmi článků. Cizopasí především ve dvanáctníku.

Poslední článek tasemnice je naplněn vajíčky a celý odchází střevem do vnějšího prostředí. Během průchodu střevem uvnitř článku dozrávají larvy zvané onkosféry.

Další vývoj je nepřímý. Vyloučené články tasemnice de aktivně pohybují a z výkalů drůbeže vylézají do okolí. Onkosféry ničí mráz a vyschnutí, ale v teple za vlhkého počasí nebo prostě ve vlhké trávě žijí až pět dní. Mezihostitelem jsou suchozemští plži, především slimáček polní a slimáček síťkovaný, slimák popelavý, slimák pestrý a plzák zahradní. Mezihostitelem se mohou stát i další druhy plzáků. Plž se nakazí pozřením článků a onkosféry se v něm usazují ve stěně žaludku, kde se zapouzdřují v cysticerkoidy. V létě trvá tento vývoj 20–22 dní. Uvnitř mezihostitele jsou cysticerkoidy dlouhodobě schopné infekce definitivního hostitele a to déle než rok a v jediném plži jich může být více než 1500.

Nový hostitel se nakazí sezobnutím slimáka. Zásadité pH ve dvanáctníku je signálem k probuzení cysticerkoidu, ze kterého se vysune hlavička a za 12–16 dní dospěje v hotovou tasemnici, která může denně produkovat vajíčka až tři roky.

Davainea proglottina se na stěnu střeva přichycuje hlavičkou s přísavkami, které jsou opatřeny háčky a i chobotek je opatřený několika řadami háčků. Zavrtává se hluboko mezi střevní klky. Navzdory své malé velikosti proto výrazně poškozuje střevo a navíc pták může být hostitelem až 3000 jednotlivých tasemnic.

Slabší invaze způsobují zaostávání v růstu a slabost, střední množství červů snižuje kromě intenzity růstu i snášku a způsobuje slabost a nechutenství. Silné zamoření může být příčinou vyhubnutí, krvavého průjmu, obrn běháků, krutihlavu, dušnosti nebo i úhynu.

Tasemnice z rodu Raillietina

Raillientina cesticillus je výrazně větší než tasemnice pětičlánková, dorůstá do délky až 14 cm. Je to parazit dvanáctníku kura, krůt, perliček a křepelek. Přísavky nejsou opatřené háčky, chobotek má dvě řady háčků. Životní cyklus je velice podobný tasemnici pětičlánkové. I v tomto případě v trusu odcházejí celé pohyblivé články tasemnice. Obsahují ale vajíčka, které ve vnějším prostředí přežijí i několik měsíců.

Mezihostitelem jsou různé druhy brouků: Potemníci, chrousti, zlatohlávci, střevlíci, kvapníci, celkem asi 100 druhů z deseti různých čeledí. Vývoj cysticerkoidů v broucích trvá 3–4 týdny, v konečném hostiteli se dospělá tasemnice po sezobnutí brouka vyvine za 2–3 týdny.

Hlavním příznakem začervení touto tasemnicí je všeobecné zaostávání v růstu, silné invaze způsobují slabost a vyhublost. Nebezpečí hrozí hlavně mladé drůbeži. Navíc někteří mezihostitelé se dokáží množit i v podestýlce a tak může tato cestodóza postihnout i drůbež bez výběhu.

Raillietina echinobothrida je cizopasník přední části tenkého střeva. Je to ještě delší tasemnice, dorůstá až do délky 25 cm a články jsou široké 4 mm. I tento druh má chobotek opatřený dvěma řadami háčků. Mezi běžným tasemnicemi rodu Raillietina patří mezi ty nebezpečnější. Při silných invazích reaguje střevní stěna na přítomnost zanořených hlaviček tasemnic tvorbou sýrovitých uzlíků zasahujících až do svalové vrstvy střeva. Ty se podobají změnám způsobených ptačí tuberkulózou.

Mezihostitelem jsou mravenci z rodu Tetramorium a také hlemýždi z rodu Helix. Tasemnice dospívají ve střevech drůbeže asi za tři týdny po sezobnutí mezihostitele.

Příznaky přítomnosti této tasemnice jsou obecné: Hubnutí, průjmy, snížená aktivita, případně i nervové příznaky a úhyny.

Velice podobným parazitem je Raillietina tetragona. Parazituje v zadní části tenkého střeva. Mezihostitelem jsou malí mravenci z rodu Pheidole a Tetramorium. Při silných invazích dokáže tento druh tasemnice také vyvolat vznik uzlů ve střevní stěně, ale obecně je ze třech hlavních druhů tasemnic z rodu Raillietina nejméně patogenní.

Další druhy tasemnic

Výčet druhů ani náznakem není kompletní, hrabavá drůbež může být hostitelem i mnoha dalších druhů plochých střevních červů a navíc některé druhy tasemnic jsou více specializované a napadají třeba jen kura, jen krůty nebo jen perličky. Výše uvedené druhy jsou celosvětově nejrozšířenější a mají největší veterinární význam.

Další druhy tasemnic, které si zaslouží zmínku, jsou Amoebotaenia sphenoides, drobná, až 4 mm dlouhá tasemnice, jejímž mezihostitelem jsou žížaly. V trusu napadených ptáků nejsou pouhým okem vidět žádné články, nebezpečnost je malá. Výrazně větší je Choanotaenia infundibulum, až 20 dlouhý červ s články, které se směrem dozadu rozšiřují, takže okraj parazita je pilovitý. Mezihostitelem jsou moucha domácí, brouci hnojníci a potemníci a také sarančata.

Jak se cestodóza pozná

Příznaky začervení jsou všeobecné, neprospívání, zaostávání v růstu, matné opeření.

Na rozdíl od začervení oblými červy nemusí tasemnice odhalit koprologické vyšetření, provedené u veterináře, protože vajíčka mnohých z nich bývají uzavřena v článcích, které odcházejí v trusu vcelku. Na druhou stranu tyto články mohou být vidět pouhým okem a pak jsou neklamnou známou přítomnosti tasemnic – především rodu Raillietina. Pokud vzorek trusu obsahuje takový článek, je vyšetřením tasemnice také odhalena.

Nejspolehlivějším důkazem přítomnosti tasemnic je jejich pozorování během pitvy zvířete. Velké druhy tasemnic jsou na první pohled patrné a mohou i ucpat střevo zvířete. Tasemnice pětičlánková naproti tomu může kvůli své drobné velikosti uniknout pozornosti a k jejímu odhalení je potřeba prohlížení seškrabů ze střevní stěny pod mikroskopem.

Léčba cestodózy

Léčit invazi tasemnic u drůbeže je nesnadné a to ze dvou důvodů.

Za prvé, všechna antiparazitika k léčba tasemničnatosti u drůbeže jsou používaná off-label, to znamená ne v souladu s příbalovým letákem. To přináší problémy s ochrannými lhůtami na vejce, které jsou vždy minimálně 7 dní dlouhé.

Za druhé, léky proti tasemnicím nebrání nijak opětovné nákaze a pokud mají ptáci přístup k mezihostitelům, dosti rychle se opět nakazí.

Nejspolehlivěji ptačí tasemnice ničí prazikvantel v dávce 5-10 kg/kg a niklosamid v dávce 250 mg/kg. Benzimidazoly jsou nespolehlivé, fenbendazol nemusí ničit tasemnici pětičlánkovou a mebendazol působí jen proti tasemnicím z rodu Raillietina (a Hymenolepis). Flubendazol je účinný jen ve vyšší dávce (60 ppm). Většina takových léků není volně prodejných.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete použít tyto html tagy a attributy.

Copyright © 2020. MVDr. Tereza Ježková