Přeskočit na obsah

Demodikóza psů

Lokalizovaná forma demodikózy

Na fotografii je čenich psa, na boku nad horním pyskem se mezi vousky nachází okrouhlé, méně ohraničené, zarudlé ložiško lysivosti.
Lokalizovaná demodikóza v podobě jednotlivého okrouhlého ložiska lysivosti. Bez laboratorního vyšetření nelze určit, jestli je příčinou demodikóza nebo jiné kožní onemocnění.
Zdroj: Wikimedia Commons

Lokalizovaná demodikóza je nemoc štěněčího věku. Postihuje nejčastěji psy od tří do šesti měsíců stáří. Na kůži štěněte se náhle objeví málo ohraničené, okrouhlé nebo nepravidelné ložisko řidší srsti. Kůže v tom místě je zarudlá a pokrytá jemnými bílými lupy. Proces obvykle vůbec nesvědí.

Ložisko se nejčastěji nachází na hlavě, nejoblíbenější místo výskytu je okolí očí nebo koutek tlamy. Druhým nejtypičtějším místem jsou hrudní končetiny, ale lokalizovaná demodikóza se může vzácněji objevit  kdekoliv na těle. Už vyloženě raritním projevem lokalizované demodikózy je oboustranný zánět zvukovodu se zvýšenou produkcí ušního mazu.

U lokalizované demodikózy může být ložisek i více než jedno, ale jsou malá, nepostihují větší plochu postižené tělní krajiny a bývá jich obvykle méně než pět.

Lokalizovaná demodikóza je mírné kožní onemocnění. U některých psů může nemoc trvat i několik měsíců, ale u 90 % štěňat během šesti až osmi týdnů dojde k vyhojení. Nemoc zmizí nejpozději s dosažením pohlavní dospělosti.

Tato forma demodikózy je častá u krátkosrstých plemen psů, jako je stafordšírský a anglický bulteriér, francouzský buldoček, bostonský teriér, mops, anglický buldok, boxer, dobrman, rotvajler, vipet, německá, bordeauxská a argentinská doga, jack russel terriér a predisponovaným plemenem je také šarpej.

Generalizovaná demodikóza

Generalizovaná forma demodikózy u psa.
Zdroj: Wikimedia Commons

Všechny ostatní případy demodikózy patří mezi demodikózu generalizovanou. Zdá se logické, že generalizovaná demodikóza se bude projevovat jako větší množství ložisek než jen pár a ložiska, která se zvětšují či splývají, ale tak jednoduché už to není. Generalizovaná demodikóza už se může skrývat za prakticky jakýmkoliv chronickým onemocněním kůže.

„Předpokládaný“ vzhled mnohočetných ložisek lysivosti s červenou, šupinatou kůží je jen jednou z mnoha forem generalizované demodikózy. Mnohočetná ložiska se nachází především na krku, trupu a končetinách. Proces může doprovázet mírné svědění.

Většinou jsou takto postiženi krátkosrstí psi, anglický a staffordšírský bulteriér, buldok, buldoček nebo jack russel teriér. Šarpej s touto formou demodikózy vypadá, jako by měl srst „prožranou od molů“. U mopse jsou v místech řidší a vypadané srsti vidět i ucpaná ústí mazových žlázek v podobě černých teček.

Černé tečky bez vypadávání srsti se často vyskytují na kůži v podpaží a na břiše u postižených jorkšírských teriérů, u některých mopsů a westíků.

Jindy je demodikóza projevuje jako mazotok, tzv. seboroická dermatitida. Mazotok může být suchý a v kůži se tvoří značné množství lupů. Proces může a nemusí být doprovázený ztrátou srsti. Zvýšené šupinatění bez lysivosti doprovází demodikózu westíků a skotských teriérů. Po ostříhání jsou patrné kruhovité rozšiřující se ložiska lupů. To když je původcem trudník psí. Zvláštností je, že u těchto plemen může škodit i Demodex injai a ten způsobuje tvorbu lupů v linii hřbetu se zarudnutím postižené kůže. Suchý mazotok sám o sobě nesvědí, ale chlupové váčky mnohem snadněji osídlí bakterie a bakteriální zánět už je svědivý proces.

U dlouhosrstých psů vzniká mazotok tukový a u kořínků chlupů zůstávají lpět tuhé až voskovité odlitky z vnitřku chlupových váčků. Chlupy nevypadávají, ale bakteriální infekce takto postižené kůže je častá.

Červená prašivina

Přemnožení trudníci v kůži prakticky nikdy nezůstávají sami. Jejich přítomnost mění poměry na kůži, zvyšuje se tvorba mazu, chlupové váčky se ucpávají mazem a roztoči, samotní parazité vylučují látky, které tlumí kožní imunitu. Toho využívají bakterie, nejčastěji některý druh stafylokoka nebo Proteus mirabilis či pseudomonády. Vzniká bakteriální, hnisavý zánět kůže, postihující nejprve chlupové váčky, ale pak kůži v celém rozsahu a podkoží. Demodikózu může podobně komplikovat i přemnožení kvasinek, nebo přemnožení kvasinek a bakterií zároveň.

Bakteriální zánět chlupových váčků vypadá stejně jako nekomplikovaná ložiska, ale na rozdíl od demodikózy svědí.

Při silnější infekci se objevují pupínky s hnisavým obsahem, připomínající akné, proces je následovaný vznikem furunklů a krvavých puchýřů a rozvojem hlubokého zánětu kůže. Nemocná kůže silně svědí a mnohdy bolí. Takový zánět způsobí na postižených místech úplnou ztrátu srsti. Kůže je zarudlá, při chronickém trvání zánětu dochází k jejímu ztluštění, krabacení a může i nápadně tmavnout.

U dlouhosrstých psů, jako je bernský salašnický pes, leonberger nebo kavalír, se objevuje i ulcerující dermatitida bez ztráty srsti. Pokožka pod srstí se pokrývá zánětlivým výpotkem, který kryje zvředovatělou pokožku a nežity. Tento proces také svědí a bolí.

Loading

Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 1 Průměrně: 5]
Stránky: 1 2 3

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *