Pododemodikóza
Zvláštní formou demodikózy je pododemodikóza. Trudníci se množí v chlupových váčcích a mazových žlázách v meziprstí a v kůži mezi polštářky. Může se objevit buď současně se změnami jinde na kůži, nebo samostatně bez postižení kůže jinde na těle, nebo zůstává jako úporný problém po vyléčení trudníkovitosti na kůži těla. Bakteriální infekce postižených tlapek je pravidlem a takové tlapky jsou oteklé a bolavé, v meziprstí se tvoří vředy a vřídky, ze kterých vytéká hnis.
Vznik generalizované demodikózy
Pro generalizovanou demodikózu je bezpodmínečně nutná porucha obranyschopnosti zvířete. Pokud je dědičná, generalizovaná demodikóza začíná ve štěněčím věku podobně jako demodikóza lokalizovaná. Vzácnější je demodikóza, která propuká u dospělých psů, kteří neměli žádné předcházející kožní potíže. Ta probíhá většinou jako hnisavý zánět kůže, často v obličeji nebo jako pododemodikóza, a značí probíhající nebo rozvíjející se chronické onemocnění. Někdy to bývá „jen“ snížená funkce štítné žlázy, ale i cukrovka, Cushingův syndrom a zhoubné nádorové onemocnění, především lymfom. Vyvolávajícím faktorem může být i léčba kortikosteroidy z jakýchkoliv důvodů.
Diagnostika demodikózy psů
Zjistit, že pes trpí demodikózou, se dá jen a pouze průkazem roztočů v tzv. hlubokém kožním seškrabu. Aby to nebylo tak jednoduché, pro zvýšení citlivosti vyšetření by takový seškrab měl pocházet z více míst na těle psa. V některých zvláštních případech, třeba u postižení meziprstí, může být citlivější metodou vyšetření biopsie kůže.
Nemoci podobající se demodikóze psů
Podobných nemocí je velmi, velmi mnoho. Zánět chlupových váčků i zvýšenou tvorbu lupů může způsobit plísňová infekce, naprosto totožné projevy může mít bakteriální infekce probíhající sama o sobě, bez přítomnosti roztočů. Hnisavé záněty kůže mohou mít původ i v alergiích, atopické dermatitidě nebo i svrabu. Pokud se demodikóza projevuje jako vyrážka na hlavě štěněte, může vypadat jako akné nebo juvenilní celulitida. Jednotlivá ložiska lysivosti při lokalizované demodikóze mohou být snadno považována za odřeninu.
Léčba demodikózy psů
Lokalizovaná demodikóza je lehké kožní onemocnění, které není potřeba léčit, spíše jen sledovat. V opakovaných kožních seškrabech by se neměly objevovat larvy a nymfy roztočů. Pokud si ložiska zaslouží nějakou léčbu, častokrát stačí jen šampon s benzoylperoxidem, který umí vyčistit chlupové folikuly. I bez jakékoliv léčby však nemoc beze stopy odezní. Léčbu vždy potřebuje jen ušní forma demodikózy.
Léčba generalizované formy demodikózy
Generalizovaná demodikóza psů je naproti tomu úporné onemocnění, jehož léčba je dlouhodobá, leckdy dost drahá a navíc se nemoc může vracet. Některé psy se nepodaří vyléčit vůbec.
U 30–50 % psů mladších jednoho roku je možné samovolné vyléčení, ke kterému stačí jen tlumit bakteriální infekci a imunitní systém těchto zvířat samovolně vyzraje tak, že trudníci zmizí. Ti další potřebují léky, které ničí trudníka. Ten je mezi parazity výjimečný tím, že žije opravdu hluboko v kůži a mnoho antiparazitik mu proto neškodí. Naštěstí vývoj jde rychle dopředu a účinné léky existují. Výbornou a ve srovnání s minulostí levnou léčbu představují isoxazoliny, látky obsažené v různých tabletách „proti klíšťatům„. Zdá se, že relativně nejúčinnější je afoxolaner, obsažený v tabletě NexGard, ale zcela funkční je i fluralaner (Bravecto) a sarolaner (Simparica). Tyto přípravky se prodávají u veterináře. Délka antiparazitní léčby je minimálně tři měsíce.
Další možnosti léčby představuje lék moxidectin ve spot-onu Advocate, opakovaně nejlépe v týdenních rozestupech nebo každodenní podání milbemycinu, který je obsažen v tabletách Milbemax nebo Milpro. Tyto už vyžadují dlouhodobější léčbu. Časově nejnáročnější a nepracnější způsob léčby jsou koupele v amitrazu.
Léčba generalizované demodikózy bez ohledu na zvolený způsob léčby vždy vyžaduje pravidelnou kontrolu účinnosti seškrabem a léčba končí až když jsou dva seškraby provedené v měsíčním intervalu negativní. Bez ohledu na to, že pes v té chvíli může už vypadat zdravě. I tak jsou recidivy časté, během roku po vyléčení se demodikóza znovuobjeví u 15 % psů. Zvířata, u kterých se nemoc objevila až v dospělém věku, je nesnadné vyléčit bez vyřešení vyvolávající příčiny.
Sekundární bakteriální infekce potřebují být léčeny také. Vždy si to žádá kultivace se stanovením citlivosti a dlouhodobou, u několik měsíců trvající, léčbu antibiotiky, která opět trvá i po vymizení klinických příznaků. Léčba se doplňuje i léčebnými koupelemi.