Dermatofytóza, též dermatomykóza, je kožní onemocnění zvířat způsobené parazitickými plísněmi, které rozkládají kůži, chlupy, peří i drápy. Příznaky dermatofytózy jsou velmi rozmanité, od nadměrného línání přes tvorbu lupů a šupinek na kůži, po řídnutí až vypadávání srsti.

Nejznámějším projevem je tvorba okrouhlých ložisek vypadaných chlupů, které jsou ohraničené zarudlým šupinatým lemem, rozšiřují se do okolí a následně se zevnitř hojí. Nemoc obvykle nesvědí.

Nemoc trápí hlavně kočky a morčata a vyskytuje se také v zamořených teletnících. Zvláště u psů je pravděpodobnější nějaký jiný původce podobně vypadajícího kožního onemocnění.

U ptáků se nejčastěji objevuje jako favus a tvoří se bílé šupinky na neopeřených částech těla. Samostatný článek, který prohlubuje obecné informace uvedené zde, má taky dermatofytóza psů.

Původce

Existuje mnoho druhů plísní, které způsobují kožní onemocnění. Některé běžně rostou v půdě a rozkládají keratinové zbytky, ale pokud dostanou příležitost, parazitují na živém zvířeti. Jiné druhy jsou vyloženě parazitické a v půdě se nevyskytují. Tyto druhy se označují jako „dermatofyta“, což znamená „rostoucí na kůži“. Mají obvykle svého oblíbeného hostitele, na kterém mohou růst i bez příznaků nemoci. Tito skrytí nosiči jsou potom zdrojem infekce pro další živočichy.

Dermatofytóza zvířat je přenosná na člověka. Stejně tak lidské plísně, které přednostně rostou na lidské kůži, mohou nakazit i domácí mazlíčky.

Mikrosporóza

Nejvýznamnější dermatofytní plíseň u zvířat chovaných ze záliby se jmenuje Microsporum canis. Proto se nemoc, kterou způsobuje, nazývá také „mikrosporóza“. Přestože canis znamená „psí“, tato parazitická houba je adaptována především na kočky.

Pokud kočka onemocní dermatofytózou, v 90 % případů je původcem M. canis. Navíc u koček je časté bezpříznakové nosičství. Houbu na sobě může nést až pětina koček, zvláště koček útulkových, koček z kočičích hotelů, koček z větších chovatelských stanic a vůbec ze všech míst, kde žije víc koček pohromadě.

U psů je M. canis původcem dermatofytózy asi v 60 % případů.

Nakazit se mohou také fretky, mláďata lišek, norků a činčil, v menší míře králíci, potkani, křečci, selata, ovce a kozy. Nemoc je poměrně snadno přenosná i na člověka.

Microsporum canis je zajímavé tím, že pokud jsou napadené chlupy ozářené UV zářením, fluoreskují. Toho se využívá k detekci této plísně osvícením Woodovou lampou. Bohužel fluoreskuje asi ve 30–80 % případů, takže pokud se nic neobjeví, ještě to neznamená, že zvíře nemá mikrosporózu.

Onemocnění kůže může příležitostně způsobit ještě jiný druh, Microsporum gypseum. To je organismus, který běžně žije v půdě a ke svému životu hostitele nutně nepotřebuje. Pokud při hrabání v hlíně onemocní pes, nejčastěji lovecký, jen velmi  zřídka dojde k dalšímu přenosu na jiného tvora. Podobně se venku pobíhající zvířata mohou nakazit plísní Microsporum persicolor, jehož přenašečem jsou drobní hlodavci.

Trichofytóza

Trichofytóza nebo trichofycie je označení pro plísňové onemocnění způsobené dalším důležitým rodem parazitické houby, zvaný Trichophyton.

Mezi těmito houbami je u malých zvířat nejdůležitějším druhem Trichophyton mentagrophytes. Je to především parazit hlodavců a lišek. Z domácích zvířat škodí především na psovi, u kterého vyvolává vážnější onemocnění než M. canis, a na morčatech, u kterých je časté bezpříznakové nosičství. Skrytých nosičů je kolem 10 %. Nosiči mohou být také myši. Viditelné onemocnění způsobuje i u činčil, pískomilů a křečků.

Onemocnění psa je většinou spojené s kontaktem s hlodavci a stejným způsobem se nakazí fretky, králíci, prasata, ovce a kozy. Na člověka se T. mentagrophytes přenáší naštěstí zřídka.

U skotu, ovcí i koz je nejčastějším původcem trichofytózy jiný druh kožní plísně, Trichophyton verrucosum.

Odolnost plísňových spor v prostředí

Plísňové spory, které se odlučují z nemocného zvířete v šupinkách kůže a ulámaných chlupech, jsou ve vnějším prostředí neskutečně odolné. V suchu přežijí v chlupech až 18 měsíců. Plíseň se proto šíří z jednoho zvířete na druhé nejen přímým kontaktem, ale i infikovanými pomůckami či pobytem v místech, kde se pohybují nosiči plísní. Pasivně mohou spory přenášet také mouchy nebo blechy.

Sanace prostředí je obtížná. Plísňové spory ničí dezinfekční prostředky na bází chlornanů, ale jen ve vysoké koncentraci. Samotné spory ničí chlornan sodný v půl procentní koncentraci, ale jakmile jsou spory uvnitř nakažených a vypadaných chlupů, k rychlé likvidaci už je potřeba koncentrace 5,25 %. Což je neředěné Savo. Jen to a 1% formalín ničí spory v chlupech už po dvou hodinách expozice.

K opakované dezinfekci je možné dále použít koncentrovanějšího roztoku kyseliny peroctové (Persteril), monopersulfát draselný (Virkon) benzalkoniumchlorid (Incidin), glutaraldehyd (Indidur) a prostředky obsahující peroxid vodíku v kombinaci s detergenty (Oxivir). A pak také již zmíněný chlornan sodný ředěný na 0,5% roztok.

Nejjednodušší a nejjistější řešení je předměty, které nejdou jednoduše otřít a pak vydezinfikovat, zničit. Vyhodit a nejlépe spálit. To se týká veškeré podestýlky, ale také pelíšků, koberečků, škrabadel, obojků, kartáčů, hřebenů a jakýchkoliv pomůcek k ošetřování zvířat.

Koberce či čalounění je potřeba vyprat v účinném dezinfekčním prostředku. Může pomoci také parní čištění, ale jen pokud je provedeno strojem, který opravdu používá vařící vodu. Na hladké povrchy se zase hodí kvalitní vysavač s filtrem. Cílem je odstranit maximální množství chlupů, protože právě ty obsahují nakažlivé spory.

Rizikové faktory

Infekční spora se velice snadno přichytí na keratin, bílkovinu tvořící rohovinu, a už za šest hodin začne klíčit. Přesto ale naprostá většina napadených zvířat neonemocní dermatofytózou.

To proto, že kůže má mnoho obranných mechanismů. Růstu houby brání kožní maz a také neustálá obnova pokožky, staré kožní šupinky se sporami hub se prostě odloučí do prostředí, kde nemohou škodit. Vliv má také péče zvířete o svůj tělní pokryv a jeho zdravotní stav a tím pádem stav jeho imunity. Ke vzniku nemoci je tedy kromě plísně potřeba i působení nějakých predispozičních faktorů.

Poranění kůže a zvýšená vlhkost

Nákazu usnadňuje především povrchové poranění kůže, včetně těch drobných oděrem, jaké mohou vzniknout při česání příliš hrubým kartáčem či při stříhání. U ovcí se nákaza přenáší kontaminovaným střihacím strojkem.

Plísně mohou snadněji napadnout také už jinak nemocnou kůži, zvláště pokud je to onemocnění doprovázeno svěděním a škrábáním. V chovech koček jsou typickými činiteli, kteří zapříčiňují jak šíření, tak rozvoj dermatofytózy, blechy nebo dravčíci.

Dermatofytóza u psů se u nás častěji objevuje v létě, ve vlhkém a teplém prostředí.  K plísním je citlivější rozmáčená pokožka a objevení se kožní plísně může následovat po zapaření srsti, třeba po koupání. 

U ovcí a koz je choroba častější na podzim a v zimě, pokud jsou zvířata ustájená ve vlhkých stájích. U výstavních jehňat se objevuje plíseň poněkud častěji a to proto, že tato zvířata jsou ostříhaná úplně na krátko a také vykoupaná, což z nich smyje ochranné působení lanolínu.

Zvýšená vlhkost vzduchu je obecným rizikovým faktorem. Křečci žijící ve skleněných teráriích proto onemocní častěji než křečci z klecí.

Rizika vycházející ze zvířat samotných

Nemoc je častější u velmi mladých či naopak starých a nemocných zvířat. Pravděpodobnost rozvoje dermatofytózy je vyšší u špatně živených zvířat, při nedostatečné čistotě chovu nebo při ustájení velkého počtu zvířat na jednom místě. I březost a kojení představuje oslabení těla, které podporuje propuknutí plísně.

Jakékoliv choroby, které oslabují imunitu, také zvyšují riziko a komplikují průběh plísňového onemocnění. Mezi takové nemoci patří jak nakažlivé nemoci, jako je FIV nebo FeLV u koček, tak neinfekční onemocnění, například rakovina nebo Cushingův syndrom.

Vnímavost k onemocnění je dána také plemenem: Perské a himalájské kočky a jorkšírský, manchesterský a Jack Russell teriér trpí kožními plísněmi častěji než jiná plemena nebo kříženci.

Inkubační doba dermatofytózy

Inkubační doba dermatofytózy trvá jeden až tři týdny. Je možný taky bezpříznakový průběh. Takové zvíře se stává skrytým nosičem a rozšiřovatelem nákazy.

Články ze stejné kategorie

Okomentovat