Odolnost plísňových spor v prostředí
Plísňové spory, které se odlučují z nemocného zvířete v šupinkách kůže a ulámaných chlupech, jsou ve vnějším prostředí neskutečně odolné. V suchu přežijí v chlupech až 18 měsíců. Plíseň se proto šíří z jednoho zvířete na druhé nejen přímým kontaktem, ale i infikovanými pomůckami či pobytem v místech, kde se pohybují nosiči plísní. Pasivně mohou spory přenášet také mouchy nebo blechy.
Sanace prostředí je obtížná. Plísňové spory ničí dezinfekční prostředky na bází chlornanů, ale jen ve vysoké koncentraci. Samotné spory ničí chlornan sodný v půl procentní koncentraci, ale jakmile jsou spory uvnitř nakažených a vypadaných chlupů, k rychlé likvidaci už je potřeba koncentrace 5,25 %. Což je neředěné Savo. Jen to a 1% formalín ničí spory v chlupech už po dvou hodinách expozice.
Další dezinfekční prostředky:
- kyselina peroctové (Persteril)
- monopersulfát draselný (Virkon)
- glutaraldehyd (Incidur)
- prostředky obsahující peroxid vodíku v kombinaci s detergenty (Oxivir).
Nejjednodušší a nejjistější řešení je předměty, které nejdou jednoduše otřít a pak vydezinfikovat, zničit. Vyhodit a nejlépe spálit. To se týká veškeré podestýlky, ale také pelíšků, koberečků, škrabadel, obojků, kartáčů, hřebenů a jakýchkoliv pomůcek k ošetřování zvířat.
Koberce či čalounění je potřeba vyprat v účinném dezinfekčním prostředku. Může pomoci také parní čištění, ale jen pokud je provedeno strojem, který opravdu používá vařící vodu. Na hladké povrchy se zase hodí kvalitní vysavač s filtrem. Cílem je odstranit maximální množství chlupů, protože právě ty obsahují nakažlivé spory.
Rizikové faktory
Infekční spora se velice snadno přichytí na keratin, bílkovinu tvořící rohovinu, a už za šest hodin začne klíčit. Přesto ale naprostá většina napadených zvířat neonemocní dermatofytózou.
To proto, že kůže má mnoho obranných mechanismů. Růstu houby brání kožní maz a také neustálá obnova pokožky, staré kožní šupinky se sporami hub se prostě odloučí do prostředí, kde nemohou škodit. Vliv má také péče zvířete o svůj tělní pokryv a jeho zdravotní stav a tím pádem stav jeho imunity. Ke vzniku nemoci je tedy kromě plísně potřeba i působení nějakých predispozičních faktorů.
Poranění kůže a zvýšená vlhkost
Nákazu usnadňuje především povrchové poranění kůže, včetně těch drobných oděrem, jaké mohou vzniknout při česání příliš hrubým kartáčem či při stříhání. U ovcí se nákaza přenáší kontaminovaným střihacím strojkem.
Plísně mohou snadněji napadnout také už jinak nemocnou kůži, zvláště pokud je to onemocnění doprovázeno svěděním a škrábáním. V chovech koček jsou typickými činiteli, kteří zapříčiňují jak šíření, tak rozvoj dermatofytózy, blechy nebo dravčíci.
Dermatofytóza u psů se u nás častěji objevuje v létě, ve vlhkém a teplém prostředí. K plísním je citlivější rozmáčená pokožka a objevení se kožní plísně může následovat po zapaření srsti, třeba po koupání.
U ovcí a koz je choroba častější na podzim a v zimě, pokud jsou zvířata ustájená ve vlhkých stájích. U výstavních jehňat se objevuje plíseň poněkud častěji a to proto, že tato zvířata jsou ostříhaná úplně na krátko a také vykoupaná, což z nich smyje ochranné působení lanolínu.
Zvýšená vlhkost vzduchu je obecným rizikovým faktorem. Křečci žijící ve skleněných teráriích proto onemocní častěji než křečci z klecí.
Rizika vycházející ze zvířat samotných
Nemoc je častější u velmi mladých či naopak starých a nemocných zvířat. Pravděpodobnost rozvoje dermatofytózy je vyšší u špatně živených zvířat, při nedostatečné čistotě chovu nebo při ustájení velkého počtu zvířat na jednom místě. I březost a kojení představuje oslabení těla, které podporuje propuknutí plísně.
Jakékoliv choroby, které oslabují imunitu, také zvyšují riziko a komplikují průběh plísňového onemocnění. Mezi takové nemoci patří jak nakažlivé nemoci, jako je FIV nebo FeLV u koček, tak neinfekční onemocnění, například rakovina nebo Cushingův syndrom.
Vnímavost k onemocnění je dána také plemenem: Perské a himalájské kočky a jorkšírský, manchesterský a Jack Russell teriér trpí kožními plísněmi častěji než jiná plemena nebo kříženci.
Inkubační doba dermatofytózy
Inkubační doba dermatofytózy trvá jeden až tři týdny. Je možný taky bezpříznakový průběh. Takové zvíře se stává skrytým nosičem a rozšiřovatelem nákazy.