Dermatofytóza malých přežvýkavců
U ovcí a koz není dermatofytóza tak častá jako u skotu. Většinou se také jedná o trichofytózu, jejímž původcem je T. verrucosum. Mnohem méně významný je T. mentagrophytes a M. canis. U ovcí je rizikovým faktorem vzniku koupání a stříhání.
Kožní změny se obvykle objevují na hlavě, uších, krku a plecích. Na osrstěných místech to bývají okrouhlá ložiska vypadané nebo olámané srsti s tvorbou lupů nebo i větších strupů, ve vlně jsou překryté slepenou vlnou a jsou vlhká a zarudlá. Vyrážka nebolí a obvykle ani nesvědí. Celkový zdravotní stav není nijak narušený. Během 4–16 týdnů dochází k vyhojení i bez jakékoliv léčby.
Vzhledem se ložiska trichofytózy podobají především dermatofilóze, změnám způsobených nedostatkem zinku, a psoroptovému a sarkoptovému svrabu. Dále se dermatofytóza podobá stafylokokovému zánětu kůže a imunitně zprostředkovaným onemocněním.
Dermatofytóza prasat
Prase nemá žádný svůj „vlastní“ druh kožní plísně. Může se nakazit od hlodavců druhem T. mentagrophytes, od lidí plísní T. rubrum, od skotu T. verrucosum, od koček M. canis a z hlíny M. nanum. Nejčastějšími původci jsou M. nanum a T. mengagrophytes.
U nemocného prasete se vyvíjí typická, ohraničená, kruhová ložiska se strupatým, vylysaným středem. Strupy jsou hnědé a suché. Jen Microsporum nanum vytváří kožní změny, které nejsou doprovázené vypadáváním štětin, ale na druhou stranu mohou zasahovat značnou plochu kůže. Plíseň se u prasete obvykle objevuje na zádech a na bocích, ale může postihovat jakoukoliv část těla a výsledná ložiska mohou být velmi velká.
Časem dochází k vyléčení, délka trvání onemocnění je 9–10 týdnů. Výjimkou je infekce M. nanum. Při mikrosporóze u dospělých prasat často nedochází k samovolnému vyhojení, ale nemoc přechází do chronicity v podobě hnědých strupů na uších a krku.
Podobné nemoci jsou především svrab, exsudativní dermatitida a u mladých prasat pityriasis rosea.
Dermatofytóza králíků
Kožní plísňová onemocnění nejsou u králíka vzácným nálezem. Králík divoký a králíci chovaní venku v králíkárnách jsou nejčastěji hostiteli T. mentagrophytes. Naopak pet králíci v domácnostech trpí především plísní způsobenou M. canis. Nicméně králík může být nositelem mnoha dalších druhů jak trichofytonů, jako je T. schoenleinii, T. verrucosum nebo T. terrestre, tak hub z rodu Microsporum, jako je M. gypseum a M. audouinii.
Častý je subklinický průběh, kdy je králík po určitou dobu skrytým nosičem plísní. U takových zvířat se může klinické onemocnění objevit při stresu, podvýživě nebo při současně probíhajícím jiném onemocnění. Častěji se plíseň objeví u mladých králíků.
Příznaky nemoci, pokud se objeví, mají častěji formu tzv. molu. Na hřbetě nosu, očních víčkách a ušních boltcích se vytváří žluté stroupky, které později pevně lpí na pokožce. Na postižených místech dochází k olamování a vypadávání chlupů. Pokud kožní změny svědí, mohou se škrábáním roznést na končetiny včetně drápových lůžek. Tvorba okrouhlých ložisek řídké srsti, které se pokrývají šedobílými šupinkami, teda typický „opar lysivý“ je u králíků rovněž možný. I v tomto případě začíná choroba na ušních boltcích a na hřbetě nosu a tvářích.
Podobně se projevuje především zamoření různými kožními parazity, ať už blechami, dravčíkem nebo ušním či vzácnějším tělovým svrabem, syfilis, záněty kůže po zapaření nebo kontaktní dermatitida a u pet králíků také autoimunitní onemocnění sebaceózní adenitida a některé nádory kůže.
Dermatofytóza hlodavců
Nejčastějším původcem plísně u hlodavců je T. mentagrophytes. Nemoc je nejčastější u morčete. Propuká především u mladých morčat ve špatných podmínkách. Nejčastěji se kožní změny objevují na nosu, okolo očí a na ušních boltcích. Mohou se ale postupně šířit na hřbet a končetiny. Morče a potkan může být dlouhodobým skrytým nosičem.
Tvorba okrouhlých ložisek lysivosti při dermatofytóze u hlodavců obvykle chybí a místo toho se onemocnění projevuje vznikem šupinek, nepravidelným zřídnutím srsti, zarudnutím kůže a lámáním chlupů. U morčete bývají kožní změny doprovázené svěděním svěděním. U potkanů, křečků a pískomilů svědění spíše chybí.
Činčilu před infekcí chrání hustá srst a onemocní zřídka. Plíseň postihuje především kůži hlavy, hrudní končetiny nebo kořen ocásku. Chlupy se v okrouhlých ložiscích lámou a vypadávají, nejprve jsou postiženy pesíky, pak podsada. Kůže je zarudlá, tvoří se stroupky a nemoc může svědit.
Diagnostika
Plísňová vlákna a spory se někdy dají nalézt v odebraných chlupech a v seškrabu kůže a s pomocí mikroskopu se tak diagnóza určí hned. Častěji je ale třeba provést kultivaci plísně z chlupů nebo kožních šupinek a to trvá minimálně 14 dní.
Léčba kožních plísní
Protože plíseň je nakažlivá a přenosná i na člověka, u zvířat se nečeká, až se jejich tělo plísní přirozeně zbaví.
Léčbu usnadňuje ostříhání a spálení chlupů nemocného zvířete, zvláště u dlouhosrstých pacientů. Plísně se likvidují povrchově koupelemi fungicidy nebo sírou, menší ložiska lze ošetřovat i lokálně protiplísňovými mastmi (Canesten a podobně). U pískomilů a činčil se prášková síra přidává do písku, ve které se zvířata „koupou“. Alternativou „chemie“ je použití „chytré houby“ ve specialitě Ecosin.
Jako doplněk povrchové léčby nebo i jako jediný způsob léčby se používá léčba celková. Po ukončení distribuce veterinárního léčiva Intrafungolu je jedinou alternativou sirup Sporanox. Tento lék už bezpodmínečně patří pod kontrolu veterinárního lékaře.
Očkování proti kožním plísním
V případě, že je původcem nemoci psa nebo kočky Microsporum canis, k rychlejšímu vymizení klinických příznaků se může využít očkování. Zvíře ale při použití vakcíny není zcela vyléčené, zůstává hostitelem plísně. Očkování také není možné použít k prevenci nemoci, protože bezpříznakové nosičství u očkovaných zvířat je možné.
Očkování existuje také proti plísni skotu způsobené plísní T. verrucosum a proti plísním králíků, lišek a činčil způsobených T. mentagrophytes. I u těchto zvířat je očkování buď preventivní, nebo i léčebný úkon.