Přeskočit na obsah

Dyzentérie jehňat

Dyzentérie jehňat je závažná nemoc postihující nejmladší jehňata. Nejčastěji se projevuje náhlou smrtí zvířat.

Některá jehňata trpí kolikou a silným průjmem, ale délka trvání onemocnění je velmi krátká, jen pár hodin, a většinou končí úhynem. Ve stádě ovcí se může dyzentérie vyskytnout jako hromadné onemocnění, kterému padne za oběť 20–30 % vnímavých jehňat.

Proti dyzentérii je možné jehňata chránit očkováním březích matek, které pak předají jehňatům protilátky v mlezivu.

Původce dyzentérie jehňat

Původcem dyzentérie je bakterie zvaná Clostridium perfringens typ B. Je to anaerobní tyčinka, která roste za nepřístupu vzduchu. V porovnání s jinými klostridiemi je spíše menší. Má velmi krátký generační čas, v příznivých podmínkách se dokáže dělit každých osm hodin.

Tvoří také spory, které jsou neobyčejně odolné ve vnějším prostředí a zvláště v prostředí kontaminovaném výkaly přežvýkavců jsou tím pádem prakticky všudypřítomné. V malém množství jsou klostridie součástí střevní mikroflóry zdravých ovcí.

Toxiny C. perfringens typu B

Patogenní kmeny bakterie Clostridium perfringens při svém množení produkují toxiny, látky bílkovinné povahy, které poškozují tkáně hostitele. Typ B tvoří hned několik toxinů: Alfa toxin, beta toxin a epsilon toxin. Alfa toxin poškozuje savčí buňky a tvoří ho všechny patogenní Cl. perfringens. Je ale relativně málo škodlivý.

Na vzniku dyzentérie jehňat se podílí především beta toxin. Ten způsobuje silnou nekrózu střevní sliznice, ale je rozkládaný trávicím enzymem trypsinem. Dospělým zvířatům proto nemůže škodit. Mlezivo ale obsahuje silný inhibitor trypsinu, proto u novorozenců nedochází k inaktivaci toxinů a při přemnožení klostridií v jejich trávicím traktu se rychle rozvíjí dyzentérie.

Jen u jehňat, která přežila několik prvních hodin nemoci, se může uplatnit také epsilon toxin, který poškozuje mozek a způsobuje neurologické příznaky.

Přenos

Dyzentérie se nešíří jednoduše z jednoho jehněte na druhé. Pokud se klostridie nachází v chovu, jsou přítomné ve střevech dospělých jedinců a následně také v trusu, podestýlce, v půdě. Jehňata se nakazí sáním ze struků kontaminovaných výkaly, sáním z kontaminovaných dudlíků, použitím kontaminované jícní sondy či vůbec ožižláváním jakýchkoliv kontaminovaných předmětů. Protože spory klostridií jsou ve vnějším prostředí velmi odolné, v promořeném chovu je nemožné zabránit nákaze jehňat nějakými opatřeními nebo dezinfekcí.

K nákaze chovu dochází nákupem dospělých bezpříznakových nosičů.

Inkubační doba

Je velmi krátká, jen několik hodin.

Klinické příznaky

Dyzentérie jehňat je nemocí novorozenců a mladých jehňat asi do dvou až tří týdnů věku. Při hromadném výskytu ve stádě nejprve onemocní jehňata mladší než tři dny a ta trochu starší jehňata případně onemocní poněkud později nebo také vůbec ne.

Propuknutí nemoci se projeví náhlými úhyny této věkové kategorie jehňat. Jehňata, co žijí trochu déle, přestávají sát, trpí kolikovými bolestmi a někdy i silným vodnatým průjmem žluté barvy. V průjmové stolici mohou být i vločky krve. Rychle nastupuje dehydratace, apatie a nakonec ulehnutí a smrt. Před smrtí se někdy můžou objevit i příznaky postižení mozku.

Obvyklá délka trvání nemoci je 2–12 hodin. Starší jehňata ve věku dvou až tří týdnu někdy hynou až po dvou až třech dnech.

Diagnostika

Diagnóza se nejčastěji zjišťuje až při pitvě. Akutně uhynulá jehňata můžou být bez makroskopicky patrného pitevního nálezu.  Typicky se na sliznici tenkého střeva objevují krvácivé vředy, které mají až 2,5 cm v průměru. V otiscích z takového střeva by pod mikroskopem byly patrné menší gram-pozitivní tyčinky. Původce je možné potvrdit laboratorně.

Velice podobnou nemocí je hemoragická enterotoxémie, která má prakticky stejné klinické příznaky i postihuje stejnou věkovou kategorii jehňat. Původcem je rovněž Clostridium perfringens, ale typ C.

Novorozená jehňata, která se dostatečně nenapila mleziva, velmi rychle hubí také koliseptikémie, která může vypadat podobně jako dyzentérie včetně průjmu. Salmonelóza je u nejmladších jehňat vzácná. S náhlými úhyny dokáže jehně zabít i pasteurelóza nebo i další celková bakteriální onemocnění.

Jiné nemoci, které se projevují průjmem, jsou výrazně pomalejší než dyzentérie. Stejně tak jiní zabijáci jehňat, jako je hlad nebo prochladnutí, způsobují smrt až po několika dnech nezájmu chovatele.

Terapie

Dyzentérii jehňat nelze léčit. Průběh onemocnění je příliš rychlý.

Prevence dyzentérie jehňat

Jediným způsobem, jak zabránit úhynu jehňat, je vakcinace vysokobřezích bahnic. V očkovaném stádě jsou ale pořád možné sporadické výskyty dyzentérie u jehňat, která po porodu nepřijala dostatečné množství mleziva, či která dostala zamražené mlezivo od neočkované bahnice, nebo mlezivo kravské či jeho náhražku.

Dyzentérie je častější u zvířat ustájených na malé ploše, která se rychle promoří zárodky nemoci. Snadněji propuká během studených a vlhkých jar. Přednostně onemocní dobře živená jehňata, jedináčci z dobře mléčných matek.

Dyzentérie u jiných zvířat

Dyzentérii způsobenou Cl. perfringens typu B mohou onemocnět také kůzlata, nicméně u nich je to nemoc vzácná.

Loading

Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 0 Průměrně: 0]

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *