Echinokokóza

Echinokokóza je parazitární onemocnění způsobené tasemnicí rodu Echinococcus, česky měchožil. Mezi tasemnicemi je neobvyklá tím, že neškodí dospělé tasemnice žijící ve střevech, ale především jejich boubele. Ty se nacházejí především v játrech mezihostitelů a mohou dosahovat značné velikosti.

Mezihostitelem tasemnic se může stát i člověk. Ten se může stát náhodným mezihostitelem hned několika druhů měchožilů, v Česku mu hrozí cystická echinokokóza způsobená měchožilem zhoubným a alveolární echinokokóza, boubel měchožila bublinatého.

Ve veterinární medicíně má význam jen měchožil zhoubný a cystická echinokokóza. To proto, že cyklus tohoto parazita zahrnuje domácí zvířata. Definitivním hostitelem je pes, mezihostitelem skot, ovce, lamy nebo prasata, případně králík.

Měchožil bublinatý naproti tomu využívá jako definitivního hostitele především lišku a mezihostiteli jsou drobní hlodavci.

Původce

Původcem echinokokózy domácích zvířat je již zmíněný měchožil zhoubný, Echinococcus granulosus.

Dospělá tasemnice je velice drobná, nanejvýše 6 mm dlouhá a skládá se jen z hlavičky a tří až čtyř článků. Poslední článek je zralý, naplněný vajíčky a tvoří asi polovinu délky celého živočicha. Hlavička je vybavena chobotkem se dvěma řadami háčků a čtyřmi přísavkami a slouží k přichycení na střevní sliznici. Kromě těch pohlavních nemá tasemnice žádné jiné vnitřní orgány, živiny přijímá celým povrchem těla. Je to parazit přední části tenkého střeva psovitých šelem. Kromě psa domácího je definitivním hostitelem také vlk nebo kojot.

Ve střevě psa může nenápadně žít mnoho tisíc měchožilů. Jsou malí, odebírají jen málo živin a hostiteli nijak neškodí. Každý týden uvolňují jeden článek plný vajíček, které se tak dostávají s trusem do vnějšího prostředí. Článek je velice malý, brzo se rozpadá a nikdy není vidět pouhým okem, na rozdíl od většiny ostatních psích tasemnic, u kterých jsou články viditelné v trusu či nalepené v okolí řitě.

Poddruhy a biotypy měchožila zhoubného

Existují dva poddruhy měchožila zhoubného: Echinococcus granulosus granulosus a Echinococcus granulosus equinus.

Definitivní hostitel je u obou poddruhů stejný, liší se ale mezihostitelem. E. granulosus granulosus tvoří boubele uvnitř jater sudokopytníků nebo králíka je to druh přenosný na člověka. E. granulosus equinus parazituje v játrech koní, oslů a mul a na člověka přenosný není.

V rámci poddruhu E. granulosus granulosus se navíc vyděluje několik biotypů.

Měchožil ze sylvatických cyklů málokdy přechází na psa. Někdy se poddruhy a biotypy vydělují do samostatných druhů. Z hlediska možné nákazy člověka má největší význam domestikovaný cyklus pes–ovce.

V ČR je echinokokóza sporadická nemoc jak u zvířat, tak u člověka.

Hydatidóza, cystická echinokokóza

Vajíčka tasemnic ve vnějším prostředí dlouhodobě přetrvávají, pokud nevyschnou, jsou infekční roky. Zůstávají v trávě nebo v půdě. Mechanicky je mohou roznášet mouchy, které sedají na psí trus. Z hlediska infekce člověka může být významný fakt, že vajíčka mohou ulpívat i na samotném psovi.

Vajíčka čekají, až je pozře zvíře, které dokáže sloužit jako mezihostitel.

Jakmile se vajíčko dostane do vhodného hostitele, onkosféra, larva motolice, pronikne střevní stěnou a nechá se krví zanést do jater, případně mízou do plic a tam začne růst v boubel. Boubel neboli larvocysta měchožila zhoubného se nazývá hydatida.

Hydatida začíná jako drobounký měchýřek s pevnou, ale pružnou stěnou, který pomalu roste. Vývoj hydatid je pomalý, trvá minimálně 6–12 měsíců než dospějí.

Zralá, fertilní hydatida je cystický útvar obklopený vazivovým obalem, který se vytváří jako reakce hostitelského organismu na přítomnost parazita. Z vnitřní stěny hydatidy pučí malinkaté protoskolexy, hlavičky tasemnic už s přísavkami a háčky. Pučí i dceřinné hydatidy, které také obsahují protoskolexy. Dceřinné larvocysty i protoskolexy se uvolňují od stěny a volně plavou v zakalené tekutině uvnitř boubele měchožila. Protoskolexů je v boubeli obrovské množství, i přes 400 000 v 1 ml obsahu cyst a u velkých hydatid sedimentují na dně jako hydatidózní písek.

Velikost zralých hydatid je různá. U skotu a ovcí jsou obvykle 0,5–6 cm velké. V játrech a plicích skotu je možná maximální velikost až 20 cm a pokud se larvocysta vytvoří v dutině břišní, kde má velký prostor k růstu, může být obrovská. Vzhledem ke krátké době života hospodářských zvířat a pomalém růstu boubelí jsou ale veliké cysty u zvířat vzácností.

Místa tvorby hydatid

U skotu se tvoří ze 2/3 cysty v játrech, ve 30 % v plicích a jen zřídka jinde. U ovcí naopak 70 % boubelí vzniká v plicích a 25 % v játrech.

Larvocysty tvořící se v těle skotu a prasat bývají často sterilní a neobsahují žádné protoskolexy. V tom případě nemohou nakazit definitivního hostitele. Fertilní boubele představují riziko nákazy pro psy, kteří jsou krmení syrovými vnitřnostmi nebo uhynulými kusy zvířat. Protoskolexy se ve střevě psa rozvinou, přichytí se ke střevní stěně a během 40–50 dnů dospívají a začnou uvolňovat články s vajíčky.

Jak se echinokokóza projevuje

U zvířat nemoc obvykle probíhá zcela bez příznaků a to i u mezihostitelů, kteří jsou domovem larvocyst v játrech či plicích. Většinou je cystická echinokokóza odhalena až při prohlídce na jatkách.

Nemoc může škodit v případě, že se larvocysty začnou tvořit v jiných místech, třeba v ledvině, mozku nebo ve dřeni dlouhých kostí, tam pak svým růstem tlačí a způsobuje poruchy daného orgánu. Larvocysta taky může prasknout a pak hrozí anafylaktický šok.

U definitivního hostitele, psa, viditelně neškodí ani tisíce tasemnic.

Echinokokóza lidí

Cystická echinokokóza je nejčastější echinokokózou člověka, jednak kvůli svému celosvětovému rozšíření, tak proto, že hostitelem a zdrojem infekce v domestikovaném cyklu je pes.

U člověka se boubele tvoří hlavně v játrech, dále v plicích. Malé cysty nezpůsobují potíže a proto je inkubační doba velmi dlouhá, parazitům trvá roky, než dorostou do nebezpečné velikosti. Příznaky závisí na postiženém orgánu.

Diagnostika

U zvířecích mezihostitelů se přítomnost larvocyst nijak nezjišťuje, jedná se obvykle o náhodné nálezy na jatkách a důvod ke konfiskaci postiženého orgánu. U psa je možné přítomnost tasemnic ve střevě prokázat vyšetřením trusu a nálezem vajíček.

Léčba

Mezihostitelé se neléčí.

U psa k likvidaci tasemnic postačí jednorázové použití odčervovadla s účinnou látkou prazikvantel.

Ošetření proti echinokokóze před cestou do zahraničí

Velká Británie, Irsko, Malta a Finsko požadují 120–24 hodin před vstupem „ošetření proti echinokokóze“. To není nic jiného než právě odčervení psa přípravkem k s prazikvantelem a potvrzení tohoto faktu do pasu zvířete.

Prevence

Domestikovaný cyklus echinokokózy lze snadno přerušit odčervováním psů a hlavně tím, že se jim nekrmí syrové odpady z domácích porážek. Vnitřnosti je třeba vařit aspoň 30 minut.