Eimerióza

Eimerióza je nemoc zvířat způsobená cizopasnými prvoky z rodu Eimeria. Protože eimerie patří mezi kokcidie, u mnoha zvířat se dává rovnítko mezi kokcidiózu a eimeriózu. Nejčastěji se jedná o onemocnění střevní – střevní kokcidióza kuřat, krůt, hus, králíků, morčat, skotu, ovcí a koz je ve všech případech eimeriózou. Některé druhy eimerií napadají i jiné orgány, příkladem je jaterní kokcidióza králíků a kokcidióza ledvin hus.

Všichni tito cizopasníci jsou přísně hostitelsky specifičtí, nepřenáší se z jednoho živočišného druhu na jiný. Přestože se tedy ve všech případech jedná o kokcidiózu – eimeriózu, původci jsou si jen příbuzní, ale nejsou totožní a zvíře se nemocí vždy nakazí jen od příslušníka svého druhu.

Původci onemocnění

Na světě žije veliké množství různých jednobuněčných forem života. Patří mezi ně i veliká skupina (na úrovni podkmenu) prvoků zvaných výtrusovci, Apicomplexa. Všichni zástupci jsou cizopasní, jsou na přední části své buňky vybaveni soustavou organel, apikálním komplexem, který jim umožňuje přichytit se na hostitelskou buňku a vytvořit si uvnitř ní parazitoformní vakuolu, bezpečné místo plné živin, kde parazit roste a kde se rozmnožuje.

Nejvíce výtrusovců patří mezi kokcidie. Všechny kokcidie jsou obligátně intracelulární parazité, k rozmnožení musí zničit buňku nějakého živočicha.

Veterinárně nejvýznamnějším rodem kokcidií vůbec je právě rod Eimeria (nemá český název, pokud si jednotlivé druhy vysloužily název v češtině, nazývají se „kokcidie“). Je to zároveň rod velice rozsáhlý, existuje více než tisíc různých pojmenovaných druhů.

Obecná charakteristika

Všechny eimerie:

• jsou jednohostitelské, monoxenní, celý vývoj probíhá v těle jediného hostitele
• jsou hostitelsky specifické, každý druh parazituje jen u jednoho konkrétního druhu hostitele, případně (výjimečně) u několika velmi blízce příbuzných druhů
• se vyznačují vývojovým cyklem, ve kterém se střídá nepohlavní a pohlavní rozmnožování
• mimo hostitele přetrvávají ve formě odolného stadia oocysty, která obsahuje celkem osm infekce schopných prvoků

Vůbec nejčastějším orgánem, ve kterém eimerie parazitují, je střevo.

Oocysty

Oocysta je pojmenování pro zapouzdřené stadium cizopasníka, které se vyskytuje ve vnějším prostředí a které zprostředkovává infekci dalších nových hostitelů.

Je to objekt mikroskopických rozměrů, pouhým okem ho nelze pozorovat. Mívají kulovitý nebo oválný tvar a přibližnou velikost 20 µm, v závislosti na přesném druhu eimerie jsou větší či menší. Velikost i tvar je druhově specifický. Bývají průhledné nebo zabarvené do hněda různých odstínů. Buněčná stěna oocyst je mnohovrstevná a chrání organismus před vnějšími vlivy. Odolnost oocyst je značná, mohou zůstat infekční až po dobu dvou let.

Oocysty nelikviduje žádný běžný dezinfekční prostředek a žádný dezinfekční prostředek nemá naprosto spolehlivý účinek. Určitou účinnost vykazuje 10% čpavek a 20% louh sodný. Vyrábí i komerční přípravky s deklarovaným účinkem i proti kokcidiím.

Přežijí i dlouhodobý mráz. Nejúčinnější jsou jiné fyzikální metody dezinfekce: plamen a vysoké teploty obecně, za několik dní hynou i při teplotě nad 35 °C. Ničí je také úplné vyschnutí – pokles relativní vlhkosti pod 25 % a během čtyři hodin i přímé sluneční světlo.

Sporogonie

Oocysty se do vnějšího prostředí dostávají vůbec nejčastěji s trusem nakažených zvířat. Ta nemusí vykazovat žádné známky onemocnění. V čerstvém trusu je oocysta nezralá, teprve je-li vystavená působení kyslíku, při vhodné teplotě (12–32 °C, optimum 27 °C) a vysoké relativní vlhkosti (nad 60 %), začne tzv. sporulovat. Proces trvá nejčastěji 2–4 dny.

Uvnitř nezralé oocysty je jedna buňka. Při sporulaci se dvakrát rozdělí, vzniknou čtyři tělíska. Každé si vytvoří vlastní pevný obal a vznikne tzv. sporocysta. Uvnitř sporocysty dojde k dalšímu dělení a výsledkem jsou dva prvoci rohlíčkovitého tvaru, infekční sporozoiti, v každé sporocystě. Vnitřní členění zralé, vysporulované oocysty – čtyři sporocysty, uvnitř každé dva sporozoiti – je pro rod Eimerie typický.