Eimerióza

autor článku MVDr. Tereza Ježková
11 minut k přečtení

Vývojový cyklus

Ilustrace znázorňuje životní cyklus kokcidií.
Životní cyklus kokcidií rodu Eimeria.
1/ rohlíčkovitý infekční sporozoit
2-4/ 1. generace merogonie
5/ uvolněný merozoit 1. generace
6-7/ 2. generace merogonie
8/ merozoit 2. generace
9-10/ 3. generace merogonie
11. merozoit 3. generace
12-13/ 4. generace merogonie
14/ merozoit 4. generace
15-17/ gametogonie – tvorba mikrogamontů
18/ bičíkaté mikrogamety
19-21/ gametogonie – makrogamont roste v makrogametu
22/ nezralá oocysta
23/ vysporulovaná infekční oocysta



Signálem k uvolnění sporozoitů z oocysty je prostředí trávicího traktu – přítomnost žaludečních šťáv a žluči, případně i mechanické síly působící na parazita. Spozoroity sice nemají žádné panožky ani bičíky, ale dokáží se rychle pohybovat v substrátu plazivým pohybem. Vyhledávají hostitelské buňky – nejčastěji to bývají buňky střevní stěny a jednotlivé druhy se od sebe odlišují také konkrétním místem cizopasení (tenké, slepé nebo tlusté střevo, buňky klků, střevních žláz nebo i hlubších struktur střev). Jakmile je naleznou, pronikají dovnitř a začíná první fáze vývojového cyklu kokcidií: schizogonie.

Schizogonie a gametogonie

Schizogonie nebo merogonie je označení pro nepohlavní rozmnožování kokcidií. Sporozoity se uvnitř hostitelské buňky zakulacují a rostou jako tzv. trofozoit. Když je trofozoit dostatečně vyzrálý, jeho jádro se začne mnohonásobně dělit a výsledkem je meront, velký parazitický prvok vyplněný malými protáhlými dceřinnými buňkami, které se nazývají merozoity.

Nakonec tlakem dojde k prasknutí merontu i hostitelské buňky a merozoiti se uvolní do okolí, aby koloběh zopakovali.

Cyklů nepohlavního rozmnožování má ale každý druh eimerie jen určitý pevně daný počet. Meront vzniklý ze sporozoitu se nazývá meront první generace, jeho potomstvem jsou merozoity první generace, z nich vznikají meronty druhé generace a tak dále. Nejčastěji mají eimerie dvě nebo tři takové generace.

Z merozoitů poslední generace už se nevyvíjejí meronty, ale gametocyty. Gametogonie je pohlavní fáze vývojového cyklu parazita. Gametocyty jsou odděleného pohlaví: samičí makrogametocyty se v hostitelské buňce nedělí, jen rostou v samičí pohlavní buňku. Samčí mikrogametocyty se chovají podobně jako meronty, ale jejich potomstvem jsou dvou bičíkaté samičí pohlavní buňky, které aktivně hledají své samičí protějšky. Oplozením vznikne zygota, kolem které se vytvoří odolný obal a definitivním výsledkem je nezralá oocysta.

Počet vytvořených dceřiných stadií cizopasníka je pevně daný. Vždy se však jedná o explozivní, exponenciální nárůst. Z jediné oocysty se může po dvou cyklech merogonie vzniknout až milion dalších.

Eimerióza u jednotlivých druhů zvířat

Eimerióza je nemoc téměř všech druhů zvířat, nebezpečnost jednotlivých druhů kokcidií je ale různá. Některé druhy jsou nepatogenní nebo málo patogenní, jiné způsobují závažné onemocnění už při malých počtech parazitů, jiné k vyvolání kokcidiózy potřebují, aby vnímavý hostitel najednou pozřel značný počet oocyst.

Jestli zvíře onemocní nezáleží také jen na přítomnosti kokcidií. Organismus hostitele se infekci samozřejmě brání a vytváří si proti ní postupně imunitu. Ta je časem schopná do značné míry množení dalších generací eimerií omezit. Proto starší nebo dospělá zvířata trpí kokcidiózou málokdy. Imunita vzniká i po bezpříznakových infekcích malými počty cizopasníků.

K rozvoji klinické, tedy viditelné, kokcidiózy je potřeba, aby se eimerie „přemnožily“. To se stane, pokud se ještě neimunní zvíře dostane do a) prostředí, ve kterém je značné množství vysporulovaných oocyst b) prostředí, ve kterém se oocysty snadno hromadí a kde se jich rychle to značné množství nakumuluje. Takové prostředí je hlavně vlhká podestýlka. Rozvoji nemoci nahrává jakékoliv oslabení organismu: stres včetně stresu sociálního (hodně zvířat na malém prostoru), nevhodné krmivo a zima.

Kokcidióza drůbeže

Podrobnější informace naleznete v článku Kokcidióza kura domácího

Drůbež je bezesporu nejdůležitější hostitel eimerií. Kokcidióza kura domácího je ekonomicky nejzávažnější a také nejrozšířenější nakažlivá nemoc tohoto zvířete vůbec a bez neustálého tlumení výskytu by velkochovy nebyly vůbec možné.

U kura parazituje hned několik druhů, z nichž E. tenellaE. necatrix patří mezi vysoce patogenní. Smíšené infekce více druhy najednou jsou běžné. Ve všech případech vyvolávají kokcidiózu střevní. Hlavním příznakem je neprospívání a průjem, často s příměsí krve. Neléčená kokcidióza může způsobit hromadné hynutí chovaných kuřat.

Podobně se projevuje kokcidióza krůt a značné ztráty dokáže způsobit kokcidióza v bažantnicích. Vnímavé jsou i japonské křepelky, u nich ale parazitují méně virulentní druhy tohoto cizopasníka a příznaky jsou mírnější, nespecifické a objevují se jen u velmi mladých ptáků. Také kokcidióza holubů patří mezi méně nebezpečná onemocnění.

U hus se eimerióza vyskytuje jak v podobě střevní kokcidiózy, tak jako kokcidióza ledvin. Obě formy jsou vysoce patogenní.

Eimerióza domácích savců

U domácích savců má kokcidióza zvláštní význam u králíků, ti mohou trpět jak kokcidiózou jaterní, tak kokcidiózou střevní. Jaterní kokcidióza je poměrně patogenní, střevní kokcidióza může probíhat společně s jinými onemocněními trávicího traktu mladých králíků, přičemž jednotlivé patogenní vlivy se navzájem potencují.

Všechny ostatní eimeriózy u domácích savců jsou pouze střevní onemocnění.

Častá, ale málo nebezpečná infekce je kokcidióza u morčat, původcem je E. caviae. Na rozdíl od králíků u nich tato nemoc nemá praktický význam.

Zhoubná je kokcidióza u skotu, postihuje především telata ve věku 3–12 měsíců. Kromě klinické kokcidiózy s těžkými průjmy, které mohou být krvavé, se projevuje mnohem častěji jako subklinická infekce, která zhoršuje výsledky odchovu. Kokcidióza je také problém v chovech dojených koz.

U ovcí postihuje eimerióza jehňata v intenzivních chovech a ve výkrmnách.

Články ze stejné kategorie

Okomentovat