Enzootická pneumonie prasat

0

Enzootická pneumonie prasat je široce rozšířené onemocnění prasete domácího, projevující se dlouhotrvajícím zánětem dýchacích cest a chronickým suchým kašlem. Postihuje především prasata v předvýkrmu a během výkrmu.

Ve své mírnější podobě snižuje příjem krmiva a denní přírůstky zvířat. Hlavní význam nemoci spočívá však v tom, že enzootická pneumonie funguje jako spouštěč v komplexu respiračních onemocnění prasat: Nakažená prasata mnohem snadněji onemocní závažnějším bakteriálním zápalem plic.

V České republice trpí enzootickou pneumonií většina vykrmovaných prasat.

Příčina nemoci

Původcem enzootické pneumonie je bakterie Mycoplasma hyopneumoniae. Mykoplasmata obecně jsou velmi malé, jednoduché bakterie bez buněčné stěny, které dlouhodobě osidlují sliznice. M. hyopneumoniae není výjimkou. Množí se na sliznicích řasinkového epitelu dýchacích cest prasete, především v průdušnici, průduškách a průdušinkách. Do tělesných tkání hostitele prakticky neproniká, žije jen na povrchu. Svojí přítomností ale stimuluje zánětlivou odpověď, zvyšuje tvorbu hlenu a řasinky poškozuje a ničí, což dýchací systém prasete přímo poškozuje a predisponuje ho k dalším infekcím.

Nosičství organismu je dlouhodobé a přetrvává až do dospělosti prasat.

Vnímaví živočichové

M. hyopneumoniae napadá jen a pouze prasata.

Přenos infekce

Hlavním způsobem přenosu enzootické pneumonie je přímý kontakt. Některá selata se nakazí nosními sekrety od svých matek a nemoc se pak pomalu šíří mezi všemi prasaty zastavenými do výkrmu.

V menší míře se mykoplasmata šíří také nepřímo, kontaminovanými předměty a zvládají také přenos vzduchem, aerosoly. Při příhodných podmínkách se nemoc může takto šířit na vzdálenost stovek metrů.

Šíření nemoci ve stádě

Dlouhodobé nosičství organismu znamená, že zdrojem nemoci jsou prasnice, čím mladší jsou, tím pravděpodobnější je, že jsou pozitivní. Na prvním vrhu je v nakaženém stádě vylučovatelkou viru 3 ze 4 prasnic. Na šestém vrhu je pozitivní asi polovina prasnic a u starších asi 6 %.

V chovu se mykoplasmata šíří pomalu. Čím více selat je nakaženo už při odstavu, tím větší počet prasat se nakazí během výkrmu.

Jakmile jednou dojde k zavlečení infekce do chovu, stádo zůstává endemicky zamořené mykoplasmaty a samovolně se neozdraví.

Průběh nemoci

Inkubační doba je 10–16 dní dlouhá.

Vzácným projevem je akutní forma, která postihuje všechny kategorie prasat včetně sajících selat, ve stádě se rychle šíří a projevuje se dušností a kašlem. Prasata mohou mít horečku a vyloučeny nejsou ani úhyny zvířat. Tato forma vzniká při epidemickém průběhu, při zavlečení infekce do zdravého stáda. Během 2–5 měsíců přechází do endemické formy.

Endemická forma je projev enzootické pneumonie v trvale zamořeném chovu. Selata se infikují ve věku 3–10 týdnů a zjevně onemocní během předvýkrmu a výkrmu. Hlavním projevem je štěkavý kašel bez výhozu, který se objevuje hlavně ráno a při krmení a po fyzické námaze. Nejdříve začne kašlat jen pár zvířat a nemoc se pomalu šíří stádem, až nakonec může kašlat naprostá většina z nich. Nejvíce kašlou prasata 4–5 týdnů po nákaze a pak kašel postupně mizí, může ale přetrvávat až do konce výkrmu. Dospělá prasata už se jeví jako zdravá.

Nemoc není doprovázena horečkou ani viditelným nechutenstvím, ale příjem krmiva je snížený, což snižuje přírůstky, snižuje se konverze krmiva a prasata jsou také hmotnostně nevyrovnaná.

Faktory, které zhoršují průběh infekce

Jak moc se enzootická pneumonie ve výkrmu rozšíří a o jakou míru sníží užitkovost zvířat ovlivňuje veliká spousta faktorů vnějšího prostředí. Většina těchto faktorů souvisí s ustájením prasat a managementem chovu. V určitých podmínkách se enzootická pneumonie ve stádě šíří snáze a rychleji, další faktory zase dále oslabují zdraví dýchacích cest prasat. Vliv mnoha faktorů se navzájem potencuje.

Obecně výskyt zápalů plic u prasat ve výkrmu zvyšuje:

  • otevřený obrat stáda
  • kontinuální provoz (versus in-and-out systém)
  • různé kategorie prasat sdílející stejný vzduch
  • menší podlahový prostor a kubatura pro jednotlivá prasata
  • přepážky mezi kotci, které nejsou pevné
  • velký počet chovaných prasat na jedné farmě
  • výkrm selat dovezených z různých farem

Přenos mykoplasmat na sající selata usnadňují také velké porodny, nižší teplota v životní zóně selat, pozdější odstav a nižší průměrný věk prasnic.

Prasata chovaná v malých počtech v čistém a dobře větraném prostředí bez stresových vlivů mohou hostit mykoplasmata bez výraznějších projevů onemocnění. Zdravější jsou i prasata v extenzivních chovech s přístupem ven.

Enzootická pneumonie jako součást komplexu respiračních onemocnění prasat

Mykoplasmová infekce nebývá jediným onemocněním dýchacího traktu na farmě. V chovu prasat se obvykle vyskytuje vícero takových patogenů, které zhoubně působí na chovaná prasata společně. M. hyopneumoniae se řadí mezi tzv. primární patogeny. Infikuje zdravé prase a dokáže otevřít dveře dalším, tzv. sekundárním patogenům. Tím je nejčastěji bakterie Pasteurella multocida.

Průběh enzootické pneumonie zhoršuje infekce škrkavkami a enzootická pneumonie zhoršuje plicní změny vyvolané nemocí PRRS. Enzootická pneumonie probíhající souběžně s aktinobacilovou pleuropneumonií či s bordetelózou nebo streptokokovým zápalem plic jsou těžší než když je zapojen jen jeden z patogenů. Enzootická pneumonie zvyšuje i šanci, že se u prasete nakaženého cirkovirózou rozvine syndrom chřadnutí.

Diagnostika

Při nekomplikované enzootické pneumonii se na plicích postižených zvířat vyskytují změny v podobě ostře ohraničených, tužších a růžových nebo červených ložisek. Zasaženy jsou obě plíce zároveň a to jejich “přední” strana, apikální, intermediální nebo srdeční laloky, plicní tkáň v blízkosti bránice zůstává beze změn. První náznaky zánětu se objevují 7–10 dní po infekci, maximálního rozsahu nabydou 2–4. týden a pak se postupně hojí. Po dvou až čtyřech měsících už jsou plíce zahojené.

Pitevní nález je pro enzootickou pneumonii docela charakteristický, ne však patognomický. Při souběžné infekci jinými bakteriemi nebo viry bývají změny na plicích také odlišné.

K potvrzení slouží přímý průkaz původce, PCR z plicních změn nebo z výtěrů nosu, nosohltanu, mandlí a podobných míst.

Léčba enzootické pneumonie prasat

Nemoc lze tlumit antibiotiky, typicky ze skupiny tetracyklínů nebo makrolidů. Protože mykoplasmata nemají buněčnou stěnu, jsou zcela rezistentní vůči všem antibiotikům, které zabraňují bakteriím v její tvorbě (nepůsobí proti nim žádné penicilíny ani cefalosporíny), nefungují ani streptomycin nebo sulfonamidy.

U nemocných prasat antibiotika zlepšují zdravotní stav a užitkovost. U těžce nemocných prasat léčbu užitečně doplňují léky proti bolesti a zánětu.

Antibiotiky ale enzootickou pneumonii nelze vyléčit, po vysazení antibiotik se onemocnění brzy vrátí.

Tlumení enzootické pneumonie prasat

K omezení zhoubného vlivu mykoplasmat na chovaná prasata slouží především omezení rizikových faktorů. Proti nemoci lze prasata také očkovat, očkování nevymýtí nemoc z chovu, ale potlačuje příznaky onemocnění.

Ozdravení stáda

Ozdravení stáda od enzootické pneumonie je v zásadě možné třemi způsoby:

  1. depopulace a nákup negativních SPF prasat
  2. částečná depopulace (Švýcarská metoda, vyřazení pozitivních zvířat)
  3. uzávěra stáda a medikace – na určitou dobu se přeruší prašení, všechny prasnice se navakcinují, přeléčí antibiotiky a k dalšímu chovu se vyberou negativní selata.

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete použít tyto html tagy a attributy.

Copyright © 2021. MVDr. Tereza Ježková