Přeskočit na obsah

Epizootická enteropatie králíků

Epizootická enteropatie králíků, mezi chovateli nazývána enterokolitida králíků, „entero“ či „žbluňkavka“, je silně nakažlivá nemoc králíků, hlavně odstavených králíčat. Nemocní králíci posedávají, skřípou zuby, moc nežerou, nerostou a nápadným příznakem je zvětšené břicho a z něj vycházející žbluňkání a škrundání. Můžou mít i trochu průjem nebo z nich odchází hlen.

Je to nová choroba, poprvé byla popsána v roce 1997. Od té doby ale už stačila způsobit značné ztráty ve velkochovech i malochovech králíků, kde může mít až osmdesátiprocentní úmrtnost.

Pojmenování

Epizootická enteropatie králíků je takový tajemný, nepříliš přívětivý název, který ale popisuje, o co se jedná: Epizootická znamená, že způsobuje epidemie, je to hromadné, nakažlivé onemocnění. Enteropatie značí poruchu střeva, které ale není zánětlivého původu. Proto je označení enteritida nebo enterokolitida nesprávné, protože -itida je zánět, a při této nemoci ve střevě zánět skutečně není.

Název nemoci občas splývá s jiným termínem, a tím je mukoidní enteropatie. Mukoidní enteropatie je označení pro stav, kdy se slepé střevo zacpe vysušeným obsahem a tlusté střevo se zaplní čirým hlenem. Ten může odcházet i místo výkalů. U králíka je něco takového obecnou reakcí střeva na poškození, jedná se tedy o syndrom, soubor příznaků, který doprovází různé choroby. A mukoidní enteropatie se u králíků trpících epizootickou enteropatií vyskytuje natolik často, že z obou termínů se často stávají synonyma.

Často používanou zkratkou pro epizootickou enteropatii je ERE, z anglického Epizootic Rabbit Enteropathy.

Původce

Prozatím je původce epizootická enteropatie králíků neznámý. Je to bezesporu nakažlivá nemoc, kterou lze u zdravého králíka způsobit prostým podáním obsahu slepého střeva králíka nemocného. Ale co přesně nemoc způsobuje je záhadou. Nebude to žádný parazit, ERE není to samé jako kokcidióza. Nemoc u zdravých králíků způsobuje i obsah střeva nemocných zvířat, který byl přefiltrován přes tak jemný filtr, který by zastavil všechny známé viry. Ze střevního obsahu nemocných králíků se daří kultivovat dvě bakterie, E. coliClostridium perfringens, častěji než u jiných králíků. Pokud jsou ale  zdraví králíci nakažení těmito bakteriemi, epizootickou enteropatii to u nich nezpůsobí.

Současné poznání je takové, že za příznaky nemoci může nějaký toxin, produkovaný bakteriemi.

Jako u všech střevních nemocí králíků bude i ERE významně ovlivňovaná podmínkami prostředí, hlavně výživy, a na průběhu a mortalitě onemocnění se podílí i ostatní střevní patogeny. U uměle nakažených SPF králíků, tedy u těch prostých všech ostatních známých původců střevních potíží, hyne na ERE asi pětina králíků. Mimo laboratoř může uhynout i 80 % zvířat.

Jak se ERE projevuje

Jen podle klinických příznaků nelze poznat, že se jedná o epizootickou enteropatii. Králíci po odstavu mohou trpět celou škálou střevních chorob, včetně souběžné infekce vícero původci. Celou situaci komplikuje značný vliv prostředí, především výživy, ale i zoohygienických podmínek, počtů králíků na jednotku plochy a úrovni stresů.

ERE je nemoc nejčastěji postihující králíčata asi do dvou týdnů po odstavu. Typickým pacientem je zvíře 6–14 týdnů staré. Onemocnět ale mohou i neodstavená králíčata nebo králíci starší a dospělí, jen to u nich není tak časté.

Epizootická enteropatie je mezi střevními onemocněními králíků nápadná svou nakažlivostí, je to hromadné onemocnění. Inkubační doba nemoci je 2–12 dní.

Choroba začíná náhlým nechutenstvím. Jinak jsou ale příznaky dosti nevýrazné, králíci jsou neteční, nahrbení, u některých je objevuje mírný vodnatý průjem, který ale nebývá ani náhodou pravidlem. Objem břišní dutiny se postupně zvětšuje, nastupuje obecná paréza trávicího traktu a od třetího dne nemoci se rozvíjí poměrně typický příznak ERE – žbluňkavka. Žaludek a tenké střevo králíka jsou v této fázi naplněné tekutinou nebo tekutinou s plynem, takže nemocným zvířatům škrundá v břiše a nápadně šplouchají při prohmatání. Nemoc je doprovázena bolestí, králíci skřípou zuby, ale nemají nikdy horečku.

Někdy králíci vylučují místo výkalů hustý, táhnoucí se, zapáchající hlen.

Příznaky nemoci jsou nejvýraznější 4.–6. den trvání a pokud králík v důsledku ERE hyne, obvykle v tomto čase. Pokud přežije týden, začne nemoc pomalu ustupovat. Část přežívajících králíků ale žbluňká ještě 10. den a zpomalení růstu králíčat přetrvává 14 dní.

Úmrtnost je různá. Čistá epizootická enteropatie králíků způsobuje úhyn asi u pětiny nemocných králíčat, ale v chovech jen málokdy působí sama, komplikují ji další původci střevních onemocnění, především kokcidie, E. coli a klostridie. Především klostridiová enterotoxémie se může rozvinout ve střevech poškozených epizootickou enteropatií a zvednou úmrtnost až na 8o %.

Diagnostika

Podezření na ERE vzniká, pokud v chovu vypukne hromadné onemocnění králíčat, doprovázené relativně pomalu probíhajícím onemocněním bez většího průjmu, ale se zvětšením objemu břicha a škrundáním a šploucháním při prohmatu.

Nemocí, které u mladých králíků způsobují trávicí poruchy a průjem je ale vícero a rády působí společně, takže přesné rozlišení nemusí být jednoduché. Protože se zatím neví, co konkrétně ERE způsobuje, pokud se dají aspoň přibližně vyloučit ostatní známé nemoci, tak příčinou je epizootická enteropatie.

Podobnou chorobou je enterotoxémie králíků, při které má králík také zažívadla naplněné tekutinou a šplouchá. V případě enterotoxémie je to ale především slepé střevo, nemoc probíhá razantně s rychlým kolapsem a úhynem během hodin. ERE ale může přejít v enterotoxémii.

Pitva

Pitevní nález u epizootické enteropatie králíků je nápadný tím, že na střevě nejsou žádné okem viditelné známky zánětu. Nerozlišitelnou nemocí je však mukoidní enteropatie z jiných příčin, protože žbluňkavka jako příznak nemoci je vlastně příznak mukoidní enteropatie. Nastupuje paréza trávicího traktu, zácpa slepého střeva, v žaludku a tenkém střevě se hromadí tekutina a tlusté střevo se plní hlenem.

Mukoidní enteropatie z jiných příčin ale probíhá mnohem pomaleji než ERE a není to hromadné, nakažlivé onemocnění.

Situaci mohou komplikovat jiné patogeny. Je možné, aby králík zároveň měl ERE a zároveň zánět trávicího traktu z mnoha příčin, jak virových, tak bakteriálních, tak parazitárních.

Jak se epizootická enteropatie králíků léčí

Jednotlivé králíky lze intenzivně léčit stejně, jako se léčí u jiných poruch střev. Králíky trápí především dehydratace, bolest, nechutenství a zástava střevní motility. Všechno se dá zvládat v rámci podpůrné léčby. Pomáhá kapačka, léky proti bolesti, léky na rozhýbání střeva i dokrmování ze stříkačky krmením, které obsahuje dostatek vlákniny.

Ve velkochovech se podávají antibiotika, nejlepší výsledky dává bacitracin.

Prevence

Prevence je základ, ale v případě ERE je ztížená neznámou příčinou nemoci. Nicméně protože je to bezesporu nákaza, obecná protinákazová opatření působí i jako ochrana před enteropatií. Ve velkochovech se osvědčily systémy all-in, all-out.

Dále se ví, že nemoc vzniká spíše u králíků, kteří dostávají krmnou dávku obsahující málo vlákniny a přebytek škrobů a bílkovin. Riziko snižuje zvýšení podílu hrubé vlákniny a také dávkované krmení jadrnými krmivy.

Zdraví střeva králíků podporují také přídavky inulinu, taninu, prebiotik (mananoligosacharidy), organických kyselin (jablečný ocet) či přípravků z bylin, jako je Emanox. Probiotika mají rozporuplné výsledky.

Citlivost k rozvoji ERE u králíků zvyšuje také celkově horší zdravotní stav, nedostatečná hygiena a špatné mikroklima, pozdější odstav a odstavení králíčat do jiného prostoru, místo přemístění matky a ponechání mláďat ve známém prostředí.

Loading

Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 3 Průměrně: 3.7]

2 komentáře na “Epizootická enteropatie králíků”

  1. Avatar

    Dobrý den, potřebovala bych do své diplomové práce napsat část o epizootické enteropatii. Mohla bych vás poprosit odkud máte informace? Nějaký zdrojový článek?
    Děkuji
    Veroniak Strnadová

  2. MVDr. Tereza Ježková
    MVDr. Tereza Ježková

    Dobrý den,

    Textbook of Rabbit Medicine, second edition, by Frances Harcourt-Brown
    Ferrets, Rabbits, and Rodents, Clinical medicine and surgery, second edition, by Katherine Quesenberry et al
    Notes on rabbit internal medicine, Saunders

    A všechny relevantní vědecké články z researchgate

    MVDr. Ježková

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *