Glässerova choroba

0

Glässerova choroba je onemocnění prasete domácího, které se projevuje vysokou horečkou, netečností a kašlem, otoky kloubů a kulháním a příznaky postižení mozku, jako je poloha na boku a pádlování končetinami. Častá je poloha “sedícího psa” a neochota k pohybu.

Nejčastěji onemocní běhouni ve věku 4 až 8 týdnů. Ztráty prasat úhynem v důsledku onemocnění se nejčastěji pohybují mezi 5–10% a rozvoj onemocnění v chovu často navazuje na stresové vlivy, jako je míchání skupin prasat různého původu při naskladnění do výkrmu, prochladnutí, střídání teplot. Riziko onemocnění zvyšuje také infekce PRRS, cirkovirozou nebo chřipkou prasat.

Původce onemocnění

Bezprostředním původcem Glässerovy choroby je bakterie Haemophilus parasuis. Je to malá gram–negativní bakterie pleomorfního tvaru, bakteriální buňky mohou mít různý tvar od kokobacilu až do podoby dlouhých vláken. Je nepohyblivý, ve vnějším prostředí nepřežívá, vyžaduje citlivý odběr a rychlý transport v chladu, má-li se povést jeho kultivace. Na živných půdách vyžaduje přítomnost růstového faktoru V (NAD), kultivuje se proto v blízkosti kolonií stafylokoků.

H. parasuis je normální součást mikroflóry nosu prasat a to jak prasete domácího, tak prasete divokého. Selata se nakazí brzy po porodu kontaktem s matkou. Ne všechny bakterie jsou ale stejné, organismus vytváří 15 odlišných kmenů, přičemž jedna farma a dokonce i jedno prase může být nositelem mnoha různých z nich. Některé mají větší sklon vyvolávat onemocnění a některé kmeny spíše způsobují Glässerovu nemoc a jiné se mohou podílet na rozvoji zápalu plic.

Vznik onemocnění

Běžná přítomnost H. parasuis v chovech znamená také to, že prasnice jsou nejen nositelkami bakterie, ale zároveň mají v krvi a tím pádem ve svém mlezivu a mléce také protilátky proti těm svým kmenům. Ochranu předávají svým selatům a selata si, jak mateřská imunita postupně vyhasíná, vytvoří vlastní protilátky.

Ke vzniku nemoci proto dochází obvykle ve věku, kdy mateřská imunita už nedokáže sele chránit, u běhounů ve věku 5–6 týdnů. Jejich vlastní imunitní systém je nemusí ochránit z vícero důvodů: Dojde k oslabení imunity jiným procesem, nejčastějším takovým faktorem je PPRS nebo cirkoviróza, či imunitu oslabuje stres způsobený prostředím. Dalším rizikovým faktorem je míchání selat z různých zdrojů: Každé si přinese ochranu proti kmenům H. parasuis ze svého chovu, ale k infekci jinými kmeny může být plně vnímavé.

Po zavlečení “cizího” kmene do chovu jsou navíc k infekci vnímavé všechny věkové kategorie prasat.

Klinické příznaky nemoci

Pro vznik onemocnění je typické to, že bakterie opustí svůj životní prostor v horních cestách dýchací, pronikají do plic a dále do ostatních vnitřních orgánů. Inkubační doba u experimentálně nakažených, předtím bakterie zcela prostých selat je krátká, záleží na kmeni a může být kratší než 24 hodin nebo maximálně 4–5 dní dlouhá.

Příznaky jsou nespecifické, nelze poznat, že je způsobuje právě Glässerova choroba. Obvykle onemocní prasata v dobré kondici. Nemusí být přítomné všechny možné příznaky najednou.

Obvykle je Glässerova choroba doprovázená vysokou horečkou, netečností, nechutenstvím, kašlem a dušností. Klouby bývají oteklé, pohyb obtížný a bolestivý. Prasata mohou kvičet nebo skřípat zuby. Příznaky postižení mozku se projevují chvěním, nekoordinovanými pohyby, možná je poloha “sedícího psa” nebo selata leží na boku a pádlují končetinami.

Nejtěžší, ale vzácnější, je perakutní forma. Průběh onemocnění je kratší než 48 hodin a může se objevit i náhlý úhyn. Jiná prasata mohou akutní fázi infekce přežít, ale nemoc přechází do chronicity, pro kterou je typické kulhání a snížení přírůstků.

Diagnostika

Perakutně uhynulá prasata mohou zůstat bez makroskopicky patrných změn, případně je v dutině hrudní a břišní patrný vodnatý výpotek s krví. Při úhynu v akutní fázi je při pitvě nápadná fibrinózní polyserositida – všechny tělní výstelky se pokrývají fibrinovými nálepy. Postižená je pohrudnice, poplicnice, osrdečník, pobřišnice, výstelky kloubů i mozkové blány. U chronicky nemocných zvířat postižené výstelky ztlušťují a kloubní změny odpovídají chronické artritidě.

Podobně se může projevovat kolisepse, edémová nemoc, mykoplasmová artritida, streptokokové infekce nebo červenka. K rozlišení slouží laboratorní vyšetření, vzorek na bakteriologické vyšetření odebraný ze změn pozorovaných při pitvě, případně PCR.

Léčba a prevence

Glässerovu nemoc lze léčit antibiotiky, pokud jsou nasazené dostatečně včas. Preventivní podávání antibiotik už nepřichází do úvahy.

Prevence vzplanutí onemocnění je především zamezení míchání selat z různých chovů. Proti nemoci je také možné prasata očkovat a to jak komerční, tak autogenní vakcínou.

Eradikace původce z chovu je možná, pokud jsou selata vybavena císařským řezem nebo odebrána bezprostředně po porodu. V praxi jsou ale taková prasata naopak mnohem citlivější k infekci a to v jakémkoliv věku, protože proti žádnému kmenu H. parasuis nemají žádné protilátky a případě zavlečení původce do takového chovu by to znamenalo velké ztráty.

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete použít tyto html tagy a attributy.

Copyright © 2021. MVDr. Tereza Ježková