Hemonchóza

Hemonchóza je závažné onemocnění malých přežvýkavců, lam, skotu a zvěře, způsobené krev sajícími červy, kteří parazitují ve slezu zvířat. Hlavním projevem je chudokrevnost, slabost a otoky mezisaničí. Je to nemoc teplého vlhčího léta, kdy se na pastvinách nahromadí velké množství larev cizopasníků.

Příčina

Původcem hemonchózy je cizopasný oblý červ, hlístice z rodu Haemonchus. Existuje jich 14 druhů, ale těžiště výskytu se nachází v Africe. V Evropě se objevují tři druhy: Haemonchus similis, Haemonchus placei a nejvýznamnější z nich, Haemonchus contortus. To je také jediný, co má i české jméno: Vlasovka slezová.

Vlasovky jsou opravdu jak vlas tencí, ale jsou docela velcí, dorůstají délky 2–⁠3 cm. Dospělé hlístice mají oddělené pohlaví, samičky jsou větší. Ústní kapsulu mají vybavenou ostrým zubem, kterou používají k nabodávání sliznice – žijí volně na povrchu sliznice slezu. Živí se krví. Jsou dosti žraví, jeden červ denně způsobí hostiteli ztrátu 0,05 ml krve. Na sliznici postiženého zvířete jsou přitom přítomni v tisícových počtech.

Vypitá krev zbarvuje vlasovky do červena. Dospělé samičky jsou typické svým vzhledem „holičské tyče“ nebo lízátka ve tvaru hůlky. Vzor dvojité šroubovice červené a bílé barvy je zapříčiněn vnitřním uspořádáním červa, jehož střevo se obtáčí kolem bílého vaječníku. Všechny druhy jsou si velice podobné a liší se v malých detailech utváření pohlavních orgánů. H. contortus a H. placei jsou natolik identické, že až genetické testování prokázalo, že se jedná o odlišné druhy a ne o hostitelskou adaptaci jednoho druhu parazita.

Životní cyklus vlasovky slezové

Životní cyklus je přímý, bez mezihostitele. Dospělé samičky jsou velice plodné. Vajíčka odchází s trusem do vnějšího prostředí, kde se z nich líhnou mikroskopické larvy. Ty žijí volně ve vegetaci, svlékají se a dorůstají do infekční L3 larvy, která k pokračování vývoje potřebuje, aby jí spásl nový hostitel.

Červi rodu Haemonchus nejsou tolerantní k chladu. Jsou přizpůsobeni spíše teplejšímu klimatu a to je důvod, proč je těžiště jejich výskytu v tropických a subtropických oblastech. Při teplotách pod 10 °C se vývoj zastavuje. Optimální teplota vnějšího prostředí je 28 °C. Pak trvá dozrání infekční larvy pět dní. Vlhkost v porostu musí přitom překračovat 70 %, vajíčka nesnáší sucho, ale larvy přežijí i opakované vyschnutí a mohou bez hostitele přežít po dobu 1-3 měsíců.

Při vhodných podmínkách dojde velmi rychle k extrémnímu zamoření pastviny infekčními larvami, protože už středně intenzivní infekce znamená, že v jediném gramu trusu se nachází 2000–⁠20 000 vajíček.

Ve vlhčích teplých oblastech se vlasovka slezová může rozmnožovat celoročně. V tom případě je prepatentní perioda, doba od infekce do chvíle, kdy červi začnou klást vajíčka, 2–⁠4 týdny.

V sušších oblastech larvy spasené před obdobím sucha přechází do klidového stavu, zastavují svůj vývoj a dospívají až těsně před začátkem období dešťů. Podobné přizpůsobení umožňuje vlasovce slezové přežít i v mírném podnebném pásmu. Cizopasník nepřezimuje na pastvině, ale právě jako spící larvy uvnitř hostitelů. Do klidového stadia parazité přecházejí už od poloviny léta a impulzem k reaktivaci je vysoké stadium březosti a porod.

Hostitelé

Hlavním hostitelem vlasovky slezové jsou malí domácí přežvýkavci, ovce a kozy a divoce žijící příbuzní, jako je muflon. Společnou pastvou se může nakazit i skot a parazité přecházejí také na srnčí a jelení zvěř.

Haemonchus placei je především cizopasníkem skotu a Haemonchus similis napadá skot a jelení zvěř. Mimo Evropu má veterinární význam ještě především Haemonchus longistipes, což je důležitý patogen velblouda dromedára.

Ostatní druhy haemonchů cizopasí ve slezech antilop a gazel.

Jak se hemonchóza projevuje

Napadení vlasovkou slezovou je mezi žaludečními a střevními červy přežvýkavců nápadné především jasně vyjádřenou patogenitou. Zatímco ostatní cizopasníci většinou působí ve smíšené infekci a příznaky jsou plíživé a spočívají především v poklesu užitkovosti a chřadnutí, případně způsobují průjem, vlasovka slezová je důležitou příčinou akutní nebo chronické chudokrevnosti.

Akutní hemonchóza vzniká, pokud zvíře najednou spase množství infekčních larev. Deset tisíc a více hlístic nejsou při těžkých infekcích výjimkou. Takové počty způsobují zvířeti enormní krevní ztráty. Průběh nemoci je rychlý a prudký. Morbidita ve stádě může být vysoká a zdravotní stav zvířat se zhoršuje den po dní.

Prvním a přetrvávajícím příznakem je bledost kůže a sliznic. Při poklesu hematokritu pod 15% se objevuje nápadná slabost, letargie a dušnost. Chuť k příjmu potravy zůstává zachována, hemonchóza se sama o sobě nevyznačuje průjmem a při akutním průběhu zvířata ani nestačí viditelně zhubnout. Někdy je průběh perakutní a prvním pozorovaným příznakem je náhlý úhyn.