Hemonchóza

autor článku MVDr. Tereza Ježková
7 minut k přečtení

Hemonchóza je závažné onemocnění malých přežvýkavců, lam, skotu a zvěře, způsobené krev sajícími červy, kteří parazitují ve slezu zvířat. Hlavním projevem je chudokrevnost, slabost a otoky mezisaničí. Je to nemoc teplého vlhčího léta, kdy se na pastvinách nahromadí velké množství larev cizopasníků.

Příčina

Na fotografii je snímek ze světelného mikroskopu, preparát samečka vlasovky slezové
Sameček vlasovky slezové, preparát pro světelný mikroskop.
Zdroj: Wikimedia Commons

Původcem hemonchózy je cizopasný oblý červ, hlístice z rodu Haemonchus. Existuje jich 14 druhů, ale těžiště výskytu se nachází v Africe. V Evropě se objevují tři druhy: Haemonchus similis, Haemonchus placei a nejvýznamnější z nich, Haemonchus contortus. To je také jediný, co má i české jméno: Vlasovka slezová.

Vlasovky jsou opravdu jak vlas tencí, ale jsou docela velcí, dorůstají délky 2–⁠3 cm. Dospělé hlístice mají oddělené pohlaví, samičky jsou větší. Ústní kapsulu mají vybavenou ostrým zubem, kterou používají k nabodávání sliznice – žijí volně na povrchu sliznice slezu. Živí se krví. Jsou dosti žraví, jeden červ denně způsobí hostiteli ztrátu 0,05 ml krve. Na sliznici postiženého zvířete jsou přitom přítomni v tisícových počtech.

Vypitá krev zbarvuje vlasovky do červena. Dospělé samičky jsou typické svým vzhledem „holičské tyče“ nebo lízátka ve tvaru hůlky. Vzor dvojité šroubovice červené a bílé barvy je zapříčiněn vnitřním uspořádáním červa, jehož střevo se obtáčí kolem bílého vaječníku. Všechny druhy jsou si velice podobné a liší se v malých detailech utváření pohlavních orgánů. H. contortusH. placei jsou natolik identické, že až genetické testování prokázalo, že se jedná o odlišné druhy a ne o hostitelskou adaptaci jednoho druhu parazita.

Životní cyklus vlasovky slezové

Životní cyklus je přímý, bez mezihostitele. Dospělé samičky jsou velice plodné. Vajíčka odchází s trusem do vnějšího prostředí, kde se z nich líhnou mikroskopické larvy. Ty žijí volně ve vegetaci, svlékají se a dorůstají do infekční L3 larvy, která k pokračování vývoje potřebuje, aby jí spásl nový hostitel.

Červi rodu Haemonchus nejsou tolerantní k chladu. Jsou přizpůsobeni spíše teplejšímu klimatu a to je důvod, proč je těžiště jejich výskytu v tropických a subtropických oblastech. Při teplotách pod 10 °C se vývoj zastavuje. Optimální teplota vnějšího prostředí je 28 °C. Pak trvá dozrání infekční larvy pět dní. Vlhkost v porostu musí přitom překračovat 70 %, vajíčka nesnáší sucho, ale larvy přežijí i opakované vyschnutí a mohou bez hostitele přežít po dobu 1-3 měsíců.

Při vhodných podmínkách dojde velmi rychle k extrémnímu zamoření pastviny infekčními larvami, protože už středně intenzivní infekce znamená, že v jediném gramu trusu se nachází 2000–⁠20 000 vajíček.

Ve vlhčích teplých oblastech se vlasovka slezová může rozmnožovat celoročně. V tom případě je prepatentní perioda, doba od infekce do chvíle, kdy červi začnou klást vajíčka, 2–⁠4 týdny.

V sušších oblastech larvy spasené před obdobím sucha přechází do klidového stavu, zastavují svůj vývoj a dospívají až těsně před začátkem období dešťů. Podobné přizpůsobení umožňuje vlasovce slezové přežít i v mírném podnebném pásmu. Cizopasník nepřezimuje na pastvině, ale právě jako spící larvy uvnitř hostitelů. Do klidového stadia parazité přecházejí už od poloviny léta a impulzem k reaktivaci je vysoké stadium březosti a porod.

Hostitelé

Hlavním hostitelem vlasovky slezové jsou malí domácí přežvýkavci, ovce a kozy a divoce žijící příbuzní, jako je muflon. Společnou pastvou se může nakazit i skot a parazité přecházejí také na srnčí a jelení zvěř.

Haemonchus placei je především cizopasníkem skotu a Haemonchus similis napadá skot a jelení zvěř. Mimo Evropu má veterinární význam ještě především Haemonchus longistipes, což je důležitý patogen velblouda dromedára.

Ostatní druhy haemonchů cizopasí ve slezech antilop a gazel.

Jak se hemonchóza projevuje

Napadení vlasovkou slezovou je mezi žaludečními a střevními červy přežvýkavců nápadné především jasně vyjádřenou patogenitou. Zatímco ostatní cizopasníci většinou působí ve smíšené infekci a příznaky jsou plíživé a spočívají především v poklesu užitkovosti a chřadnutí, případně způsobují průjem, vlasovka slezová je důležitou příčinou akutní nebo chronické chudokrevnosti.

Akutní hemonchóza vzniká, pokud zvíře najednou spase množství infekčních larev. Deset tisíc a více hlístic nejsou při těžkých infekcích výjimkou. Takové počty způsobují zvířeti enormní krevní ztráty. Průběh nemoci je rychlý a prudký. Morbidita ve stádě může být vysoká a zdravotní stav zvířat se zhoršuje den po dní.

Prvním a přetrvávajícím příznakem je bledost kůže a sliznic. Při poklesu hematokritu pod 15% se objevuje nápadná slabost, letargie a dušnost. Chuť k příjmu potravy zůstává zachována, hemonchóza se sama o sobě nevyznačuje průjmem a při akutním průběhu zvířata ani nestačí viditelně zhubnout. Někdy je průběh perakutní a prvním pozorovaným příznakem je náhlý úhyn.

Články ze stejné kategorie

Okomentovat