Přeskočit na obsah

Herpesviróza koček

Herpesviróza koček, též virová rinotracheitida koček, je běžné nakažlivé onemocnění kočky domácí, které se projevuje především záněty očí a horních cest dýchacích. Šíří se snadno přímým kontaktem mezi kočkami, hlavně mezi toulavými nebo v hromadných chovech nebo útulcích. Postihuje především koťata do šesti měsíců věku.1

Jiný běžný název pro herpesvirózu je kočičí chřipka. To je ale nepřesné, protože kočka domácí může onemocnět opravdovou chřipkou, způsobenou chřipkovými viry. Jiné nakažlivé nemoci, které se mohou projevovat podobně, jsou rozepsané v článku „Kočičí rýma„.

Herpesviróza koček je nemoc přenosná jen z kočky na kočku.

Rychlé shrnutí

  • Nakažlivá nemoc přenosná přímým kontaktem
  • Častá příčina zánětů dýchacích cest a očí
  • Způsobuje akutní i chronické zdravotní potíže
  • Většina koček se po prodělání stane doživotními bacilonosiči a roznáší nákazu při stresu, nemoci, kojení
  • Léčba je hlavně podpůrná, ale existují i cílené léky
  • Onemocnět mohou pouze kočky

Příčina onemocnění

Herpesviróza koček je nemoc způsobená virem. Původce je herpesvirus koček, FHV (Feline Herpes Virus). Herpesviry tvoří velikou skupinu virů, jejichž infekce se vyznačuje různě dlouhým obdobím latence. Jednou nakažené zvíře zůstává často doživotním nositelem viru, který zůstává i po vyléčení ukryté někde v organismu a při oslabení hostitele dochází k reaktivaci.

Herpesvirů existuje obrovské množství a v podstatě každé domácí zvíře snad s výjimkou ovce a lamy má vlastní „herpesvirózu“. Herpesviry jsou zároveň hodně stabilní viry, v podstatě se nemění, vyvíjejí se dlouhodobě se svým hostitelem a jsou proto hostitelsky specifické. Proto je herpesviróza koček nemocí, která postihuje jen kočky.

Řadí se do čeledi Alphaherpesviridae, rodu Varicellovirus. Příbuznými, ale nepřenosnými, zvířecími viry jsou herpesvirus psů CHV, herpesvirus tuleňů PhHV-1 a PhHV-2 a herpesviry koní EHV-1 a EHV-4.

FHV je velký virus se složitou strukturou. Viriony, tedy virové částice, jsou 120–⁠180 nm velké.2 To je hodně, herpesviry patří mezi největší známé viry.

Je to obalený virus, celý jeho povrch je pokryt lipoproteinovou schránkou, ve které jsou zanořené glykoproteiny, které mu slouží k přichycení se na hostitelskou buňku. Obal získává pučením z jaderné membrány nakažené buňky.3 Právě rozdílná velikost obalu zapříčiňuje různou velikost virionů.

Je to evolučně stabilní virus, netvoří žádné varianty, sérotyp je pouze jeden. Průběhem onemocnění se od sebe jednotlivé izoláty obvykle neliší, i když existují i anetuované vakcinační kmeny nebo naopak terénní infekce vyznačující se vyšší virulencí.

Uvnitř lipoproteinového obalu se nachází vrstva zvaná tegument, která kryje samotnou virovou kapsidu. Ta je tvořena strukturálními proteiny, celkem ji tvoří 162 kapsomer, a má ikosahedrální symetrii a velikost asi 100 nm.4

Kapsida je schránkou pro genetickou informaci viru. Ta je zapsána v dvojšroubovici DNA, která je navinutá na pevné fibrózní „cívce“, zavěšená v kapsidě jemnými vlákny.

Genom viru je stejně veliký jako virus sám: má velikost 135 kpb a obsahuje instrukce k tvorbě 74 různých genů.5

Kočičí herpesvirus se nejlépe množí při teplotě do 37 °C, což jej omezuje obvykle na chladnější části těla kočky.67

Replikuje se uvnitř jádra buňky. První, co udělá poté, co se jeho DNA dostane do jádra, je zastavení přepisování buněčné DNA, celou mašinerii si obsadí pro sebe. Protože má hodně genů, neexprimuje je všechny najednou, ale nejprve nechá v mediátorovou kyselinu přepsat časné geny pro α-proteiny, které stimulují přepis pro mRNA kódující časné β-proteiny. Tyto produkty řídí další procesy, vznik nových kopií virové DNA a nakonec tvorbu pozdních γ-proteinů, což jsou především strukturální bílkoviny kapsidy, do které se DNA navine.8 Shluky virových nukleových kyselin a proteinů jsou v napadených buňkách pod mikroskopem viditelné jako intranukleární inkluze.

Viriony dozrávají pučením přes jadernou membránu, hromadí se v cytoplasmě a z buněk se dostávají po jejich rozpadu, infekce je obvykle lytická.

Latence

Zvláštní vlastností FHV viru je schopnost přejít do stadia latence. To je stav, kdy je virus v organismu trvale přítomen, ale je ukrytý a neaktivní. Latentní infekce postihuje nervové buňky, jejichž jádra jsou v gangliu trojklanného nervu. Virus se do nich dostane pomocí nervových zakončení, která vedou až k nakažené sliznici. Infikuje tyto buňky, ale lytický cyklus množení je pozdržen a virová DNA přetrvává v jádře buňky „spící“. V latentní infekci přejde herpesviróza u minimálně 80 % nakažených koček.9

K latenci je virus „donucen“ působením imunitního systému hostitele.

Jakmile tato stráž povolí, virus se reaktivuje a v neuronu proběhne normální lytický cyklus, který skončí uvolněním virových částic zpátky na sliznici. Latentně infikovaných neuronů je značný počet a k reaktivaci viru typicky dochází jen asi v 0,05 % z nich, což znamená, že a) k reaktivaci latentní infekce může dojít libovolně krát za života hostitele b) reaktivace není spojená s poruchami funkce nervu, i když dochází ke smrti nervových buněk.10

Vnější vlivy způsobující reaktivaci infekce

  • aplikace léků, které potlačují imunitu
  • porod, kojení
  • stěhování, změna majitele, hotel, výstava
  • domácnost s více než šesti kočkami
  • nová kočka v domácnosti
  • narození dítěte v domácnosti
  • jiné infekční onemocnění nebo úraz

FHV-1 ve vnějším prostředí

Kočičí herpesvirus je křehká struktura a mimo hostitele přežije za optimálních podmínek maximálně 18 hodin.11 12 Likviduje ho vyschnutí, detergenty i všechny běžné dezinfekční prostředky.

Jaká zvířata mohou onemocnět

Herpesviróza koček je nemoc koček domácích, na jiná domácí zvířata se nepřenáší. Jinými vnímavými živočišnými druhy je lev a gepard.13

Nejedná se ani o zoonotickou infekci, člověku nehrozí žádné nebezpečí.

Jak častá je herpesviróza koček?

Herpesviróza koček je choroba se všeobecným, celosvětovým rozšířením. Obecně platí, že asi 80 % všech „kočíčích rým“ je virového původu14 a z toho je asi polovina způsobená právě infekcí kočičím herpesvirem. 70 % koček, které žijí v blízkém kontaktu s ostatními kočkami, má protilátky proti nemoci jako důkaz prodělané infekce.15 V kočičích koloniích, množírnách nebo útulcích může mít promoření stoprocentní. U jednotlivých domácích koček je prevalence výrazně nižší, pod 50 %.16

Podíl na první pohled zdravých, ale infekčních zvířat ale není velký, nejčastěji do 2 %.17

Přenos herpesvirózy koček

Herpesviróza je typická kapénková infekce. Infekční virus se nachází v sekretech tlamy, nosu a oka a to už velmi záhy, po 24 hodinách od okamžiku infekce.18 To znamená, že kočka je infekční už před prvními příznaky nemoci.19 Ostatní kočky se od ní mohou nakazit po dobu až tří týdnů.2021

Přenos je především přímý a vyžaduje těsný kontakt mezi kočkami. Dokáže se šířit i aerosolem, který vzniká při kýchání, ale maximální vzdálenost takového přenosu je asi 2 m.22 Protože herpesvirus nepřežívá dlouho v prostředí, nepřímý přenos znečištěnými předměty, jako jsou misky, pelíšky, hračky nebo ruce chovatele má menší význam a uplatňuje se spíše v rámci jedné domácnosti.

Na rozdíl od některých jiných zvířecích herpesvirů nepřechází přes placentu a není u něj prokázán vertikální přenos na nenarozená koťata.23

Latentně infikovaná zvířata jako zdroj infekce

Obrovský význam v šíření nemoci mají latentně infikovaná zvířata. Ta nejsou infekční neustále, právě naopak. Reaktivaci infekce spouští zátěž organismu a oslabení imunity. Různé vlivy působí různě a každá kočka reaguje jinak. Stěhování způsobí reaktivaci asi u 18 % koček.24 Útulek asi u 50 % koček.25 Podobně silně působí také porod a kojení.26 Silným vlivem jsou léky na potlačení imunity, cyklosporin nebo kortikoidy (70 % koček).27

Reaktivace infekce může proběhnout bez viditelných příznaků a kočky jsou infekční po dobu asi 14 dní.28

Zajímavé je, že stresory nezpůsobují reaktivaci hned, ale kočky začínají vylučovat virus až za 4–⁠12 (průměrně 7) dní po vyvolávacím vlivu.29

Průběh nemoci

Herpesviróza koček většinou probíhá jako akutní onemocnění, ale přechod do chronicity je možný, nemoc je jedna z možných příčin chronické rýmy a způsobuje také chronické nebo opakované záněty očí.

Závažnost nemoci je různá, záleží na věku a zdravotním stavu kočky a na přidružených infekcích (retrovirové infekce, začervení apod.). U koťat a koček, které jsou výrazně oslabené, může být smrtnost hodně vysoká, až 70 %.

Bezprostřední příčinou úhynu bývá většinou dehydratace, vyhladovění a druhotné bakteriální infekce. Celkové herpetické onemocnění nebo zápal plic jsou méně časté.30

Obvyklé příznaky herpesvirózy koček

  • horečka
  • schvácenost
  • nechutenství
  • hnisavá rýma
  • zánět spojivek
  • rohovkový vřed

Inkubační doba herpesvirózy koček

Inkubační doba je v průměru dlouhá 2 až 6 dní.31 Čím vyšší infekční dávka, tím je inkubační doba kratší a průběh nemoci těžší.

Zevní projevy a klinické příznaky kočičího herpesu

Na fotografii je detail obličeje trojbarevné kočky s přivřenýma zarudlýma očima a hnisavým výtokem z očí
Pro herpesvirózu jsou typické záněty spojivek s hojným hlenohnisavým výtokem
Na fotografii je trojbarevné kotě s nateklýma očima zcela slepenýma hnisavým sekretem, který ulpívá i v jejich širokém okolí
Záněty očí mohou být těžké, sekrety zcela slepují oční víčka, rozvíjí se rohovkové vředy, zánět přechází na vnitřní struktury oka a dochází k nevratné ztrátě oční koule a zraku

Herpesviróza koček se navenek projevuje především jako „kočičí rýma“ nebo „kočičí chřipka“. Ve skutečnosti ale u jednotlivých koček nelze pohledem spolehlivě odlišit herpesvirózu od jiných, podobně projevujících se nemocí. Nicméně každý rohovkový vřed u kočky bez ohledu na věk nebo nepřítomnost dalších příznaků musí být považován za příznak herpetické infekce, pokud není prokázán opak.

Prvními příznaky akutní infekce bývá únava a opakované kýchání. Záhy se přidává horečka nad 40 °C, nechutenství a hojný vodnatý výtok z očí a nozder. Ten vlivem sekundární bakteriální infekce rychle přechází ve výtok hlenovitý až hlenohnisavý. Sekrety tvoří nálepy v okolí nozder i očí, mohou zcela slepit oční víčka, zneprůchodnit nozdry. Někdy se objeví nápadné slinění.

Běžným příznakem je zánět spojivek. Oči jsou zarudlé, spojivky mohou výrazně otékat (chemóza), zánět doprovází přivírání očí (blefarospasmus). Zánět spojivek u koček je ve skutečnosti většinou herpesviróza a to i když není doprovázen jinými příznaky rýmy.

Kašel nebo dušnost nejsou obvyklé, ale celkové oslabení organismu může vést k bakteriálnímu zápalu plic.

Herpesviróza koček u novorozených koťat

Březí kočky při herpesviróze mohou potratit. Potrat je způsobený celkově špatným zdravotním stavem při akutní infekci, spíše než přechodem viru na nenarozená koťata.32

Infekce novorozených koťat je ale zvláště zhoubná. Neschopnost novorozenců reagovat horečkou umožňuje herpesviru vyvolat celotělovou nákazu. Hlavními projevy je proto chřadnutí a úhyn koťat. Patologické změny postihují především plíce.33

Infekce starších koťat postihuje ještě neotevřené oči. Herpesvirus je hlavní příčinou zánětů oka u koťat s ještě neotevřenýma očima. Oči jsou výrazně oteklé, oční víčka vypouklá a proces může být natolik intenzivní, že oční koule praskne.34

Trvalé následky a chronická herpesviróza

Akutní onemocnění trvá týden až tři týdny. Destruktivní působení viru na sliznice ale může způsobit trvalé následky: Ty mohou postihnout nos i oči.

Zvláště u koťat je možné, že nekróza sliznice nosu postihne i nosní skořepy, které nevratně poškodí. Výsledkem je chronická rýma nebo i chronický zánět dutin.35

Častější jsou trvalé následky oční. Virus poškozuje sliznici spojivky i povrch rohovky natolik, že obnažená spodina může srůstat a vzniká tzv. symblefaron. Srůsty postihují spojivku oční koule i víček včetně víčka třetího. Zánět může postihnout i slznou žlázu a způsobit syndrom suchého oka (keratokonjuktivitis sicca).36

Při postižení rohovky mohou být následky ještě horší, protože neléčený zánět může způsobit nevratnou destrukci oční koule.

Pro herpesvirózu je typický opakovaný výskyt zdravotních potíží. Některé kočky jsou během reaktivace bez příznaků, neplatí to ale všeobecně a opakovaná rýma, opakované záněty spojivek nebo opakované záněty rohovky nebo vznik rohovkových vředů či tzv. korneálních sekvestrů prozrazují herpesvirus jako příčinu onemocnění.

Erozivní keratitida, jako na přiloženém obrázku, je léčitelná a vyléčitelná, ale léčba je dlouhodobá a vyžaduje opakované kontroly a zákroky u veterinárního oftalmologa a ještě častější domácí ošetřování.

Co dělat, když kočka onemocní?

Jen podle příznaků se ještě nedá říct, že kočičí potíže způsobuje právě herpesviróza. To proto, že příznaky „kočičí rýmy“ může mít na svědomí hned několik různých choroboplodných zárodků.

Ne vždy je potřeba vědět, o co přesně se jedná. Lehké onemocnění jinak zdravé, mladé dospělé nebo očkované kočky lze léčit doma, protože léčba je především podpůrná. Základem je klid, teplo a zajištění dostatečného příjmu potravy.

Někdy to může být problém, protože kočky, které mají ucpaný nos, trpívají nechutenstvím. Krmení proto musí být lákavé, chutné, vlhké a lehce ohřáté. Důležitý je i dostatečný příjem tekutin, protože dehydratace zahušťuje hleny a zhoršuje příznaky nemoci.

Podpora pro nemocné kočky

Produktová fotografii balení přípravku Canvit Immuno Booster pro kočky
Přídavek aminokyseliny lysinu omezuje množení viru a zlepšuje klinické příznaky nemoci

Zaschlé výtoky v okolí nozder a očí je potřeba odmáčet a odstraňovat, převařenou vodou, fyziologickým roztokem nebo Ophtalem. Zalepená oční víčka jsou zvláště nebezpečná. Pod nalepenými hleny má také kůže tendenci mokvat.

Některé kočky dokáží zvládnout aplikaci dětských nosních kapek (jedna kapka denně po dobu maximálně tří dnů), většina ale ne a lépe jim pomáhá inhalace páry, třeba v koupelně, 15–⁠20 minut 3x denně.37

Herpesviróza a léčba u veterinárního lékaře

Koťata se pravděpodobně neobejdou bez veterinárního lékaře. Doktora potřebují také všechny kočky, které vůbec nežerou, kočky s vysokou horečkou (je možné změřit v konečníku lékařským teploměrem, vysoká horečka je nad 40°C), kočky „placaté“, tedy zcela apatické, při kašli a hnisavých výtocích a vždy, když povrch oka ztratí normální vzhled a vypadá jakkoliv zvrásněný nebo zakalený.

Rozvinutá herpesviróza obvykle zasluhuje celkové použití antibiotik, ne proto, že by tyto léky dokázaly přímo tlumit virus, ale protože sekundární infekce jsou běžné, jsou to právě bakterie, které způsobují přechod vodnatého výtoku na výtok hnisavý a bakteriální zápal plic je běžnou bezprostřední příčinou úhynu oslabené kočky. Antibiotika patří také do zanícených očí ve formě očních kapek nebo mastí.

Při úplném nechutenství je potřeba bezodkladné krmení sondou, kočičí organismus nesnáší hladovění.

Herpesviróza je jedna z mála virových nemocí, kde jsou k dispozici účinná antivirotika, pro kočky se používá famciklovir (Famvir). Léčba má význam hlavně v počátku onemocnění. Dobrý efekt mají také interferony a to jak celkově, tak lokálně k léčbě rohovky.

Léčba onemocnění rohovky je vůbec jiná kapitola a takové oči patří do péče veterinárního oftalmologa.

Podobné nemoci

Lehce probíhající herpesviróza, u jinak zdravé, mladé dospělé, nebo i očkované kočky, může probíhat hodně podobně jako právě kaliciviróza. Záněty spojivek s nápadnými otoky spojivky způsobují i chlamydie. Kombinované infekce jsou pak samozřejmě možné. Kočka navíc může trpět skutečnou chřipkou, způsobenou chřipkovými viry, která se také projevuje vysokou horečkou a výtoky z nosu a očí.

Rýmu může vyvolat i alergie nebo dráždivé aerosoly.

Od jiných nemocí lze herpesvirózu odlišit spolehlivě jen laboratorním vyšetřením. Nejvhodnější je přímý průkaz viru pomocí PCR. Falešně pozitivní výsledek je ale možný v tom smyslu, že průkaz herpesviru ještě nemusí znamenat, že právě on působí pozorované onemocnění.

Jiné velice užitečné laboratorní vyšetření je test na FIVFeLV, protože obě nemoci zhoršují průběh herpesvirózy a umožňují snadnou reaktivaci infekce.

Chronická rýma může být způsobená i cizím tělesem, polypy, nádorovým nebo plísňovým onemocněním. Latentně infikované kočky nelze nijak odhalit. Lze na ně pouze usuzovat podle opakovaných epizod zánětů nebo třeba opakovanému onemocnění koťat konkrétní kočky.

Imunita a vakcinace

Herpesvirus je bohužel jen slabě imunogenní. To znamená, že protilátky po prodělání chrání kočky před opakovanou infekcí nebo reaktivací infekce jen několik měsíců.

Koťata jsou většinou chráněná protilátkami od matky (kolostrální imunita) a to po dobu 2-10 týdnů.38 Individuální variabilita je ale značná, pětina koťat nemusí mít žádné protilátky už v šesti týdnech a naopak jsou koťata, u kterých mateřské protilátky brání odpovědi na vakcinaci ještě ve věku 12-14 týdnů.39 Mateřské protilátky nezabraňují nutně subklinické (bezpříznakové) infekci.

Očkování proti herpesviróze koček

Vakcinace neposkytuje tzv. sterilizační imunitu a nechrání proti infekci, snižuje ale intenzitu klinických příznaků, množství vylučovaného viru a možná snižuje riziko přechodu do latence.40 Funguje u asi 85-90 % očkovaných koček.41

I přes všechny nevýhody patří vakcinace proti herpesviróze mezi základní očkování koček domácích.

Prevence nákazy

Prevence je obtížná až nemožná. Zavlečení nemoci do chovu se dá bránit důslednou karanténou nových zvířat a otestováním za 14 dní (stres z přesunu vyvolá reaktivaci asi v této době), ale není to zcela spolehlivé. Šíření nemoci znesnadňuje menší hustota chovu, oddělení koček nebo aspoň oddělení matek a jednotlivých vrhů.

Pokud je v chovu herpesviróza rozšířená mezi koťaty, možností je vakcinace březích koček inaktivovanou vakcínou 4 týdny před předpokládaným porodem a časný odstav ve věku pěti týdnů.

Související články

Literatura

  • NELSON, Richard W., DVM, COUTO C. Guillermo Small Animal Internal Medicine, 6th edition. Elsevier/Saunders, [2019]. ISBN: 9780323676946
  • GREENE, Craig. Infectious Diseases of the Dog and Cat, 4th edition. Elsevier/Saunders, [2011]. ISBN: 9781416061304
  • SYKES, Jane E. Canine and feline infectious diseases. Elsevier/Saunders, [2014]. ISBN 978-1-4377-0795-3
  • ORSWORHTY, Gary D., GRACE, Sharon Fooshee., CRYSTAL, Mitchell A., TILLEY Larry P. Feline patient, 4th edition. Wiley-Blackwell, [2010]. ISBN: 978-0813818481
  • GASKELL, Rosalind M. BENNETT Malcolm. Feline and Canine Infectious Diseases. Blackwell, [1996]. ISBN: 0632034467
  • SVOBODA, Miroslav, et al. Nemoci psa a kočky, II díl. Noviko, [2001]. ISBN: 80-902595-3-7
  • MURPHY, Frederick Murphy. GIBBS, E., HORZINEK, Marian. STUDDERT Michael. Veterinary virology, 3rd edition, Academic Press, [1999]. ISBN: 9780080552033
  • LAPPIN, Michael R. Feline Internal Medicine Secrets. Hanley & Belfus, [2001]. ISBN: 978-1560534617
  • KIT STURGESS, Notes on Feline Internal Medicine, 2nd Edition. Wiley-Blackwell, [2013]. ISBN: 978-0-470-67117-7
  • ADDIE, Diane A. Feline Infectious Upper Respiratory Disease and Chronic Gingivostomatitis. www.catvirus.com, [2006].
  • Ettinger, Stephen J., Edward C. Feldman, and Etienne Cote, eds. Textbook Of Veterinary Internal Medicine. 8th ed, Elsevier, [2017]. ISBN: 9780323312110

Loading

Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 0 Průměrně: 0]

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *