Kokcidióza kura domácího

Přenos kokcidiózy kura domácího

Oocysty jsou v prostředí neobyčejně odolné a zůstávají infekční déle než jeden rok. Zdrojem infekce pro kuřata se stávají nevyčištěné odchovny a zamořené výběhy. Oocysty se snadno stávají součásti hlíny i prachu, přenášejí se i na pomůckách či oděvu ošetřovatele a mechanicky je roznáší také hmyz či hlodavci. Významným šiřitelem je dospělá drůbež, která bývá bezpříznakovým hostitelem kokcidií a vylučuje dlouhodobě oocysty trusem.

Oocysty neničí běžně používané dezinfekční prostředky. Likviduje je vyschnutí na slunci, teploty nad 60 °C, déletrvající mráz, čpavek a hydroxid amonný. Na skořápce násadových vajec hynou v líhni za dva až tři dny.

Kokcidióza se nepřenáší vejci, ale při líhnutí pod kvočnou představuje samotná kvočna možný zdroj nákazy kuřat.

Průběh nemoci

Kokcidióza obvykle nepostihuje kuřata mladší než asi tři týdny. To proto, že po vylíhnutí kuřat a jejich umístění v čisté odchovně či v halách je nejprve v prostředí přítomno jen pár oocyst. Tyto okamžitě nakazí některá kuřata, ale taková infekce zatím nevede k žádným příznakům nemoci.

O  týden později kuřata vylučují v trusu už značné množství oocyst. Tím se nemoc rychle rozšíří. K zamoření prostředí takovým množstvím zárodků, které způsobí významné zničení střevní tkáně, se kokcidie musí v kuřatech pomnožit asi třikrát. To trvá ty tři týdny. Inkubační doba je dlouhá 4–15 dní a po jejím uplynutí dojde propuknutí chronické kokcidiózy a zhoršené užitkovosti, nebo k objevení se akutní kokcidiózy s průjmem nebo i úhyny.

Jak bude kokcidióza probíhat záleží na mnoha faktorech. Kromě samotné kokcidie a její patogenitě velice záleží na infekčním tlaku. Akutní, prudce probíhající kokcidióza je obvykle nemoc kuřat, která byla vystaveny najednou velkému počtu infekčních oocyst, aniž by si stačila vybudovat nějakou imunitu.

Rizikové faktory

V prostředí, kde žije drůbež různého stáří, se vyskytuje v prostředí více zárodků kokcidií než ve vyčištěné odchovně, kam jsou umístěna vylíhlá kuřata stejného stáří a zde držena odděleně od dospělých jedinců. Kokcidiózu zhoršuje a její vypuknutí podporuje stres, rušení, přeprava, přeplněný prostor, špatná hygiena odchoven, podchlazení či naopak příliš vysoká teplota prostředí i dietní chyby nebo krmení závadnými krmivy.

Nemoci, které oslabují imunitní systém zvířete, rovněž způsobují propuknutí kokcidiózy v chovu. Kokcidióza nasedá na výskyt infekční bursitidy i na Markovu nemoc a poškození střeva v důsledku kokcidie naopak může způsobit rozvoj nekrotické nebo ulcerativní enteritidy nebo spustit onemocnění paratyfem.

Vnímavé kategorie drůbeže

Kuřata, která žijí v prostředí v přítomnosti kokcidií, si časem vytvoří proti nemoci imunitu. Proto se choroba málokdy vyskytuje u drůbeže dospělé. Dospělé slepice už jsou proti kokcidióze odolné a nemoc u nich probíhá buď zcela skrytě, s bezpříznakovým vylučováním oocyst, nebo vůbec ne.

Tato odolnost ale funguje jen a pouze proti druhům kokcidií, se kterými se drůbež už v minulosti setkala, ne proti kokcidióze obecně. Proto může kokcidióza propuknout u dospělých slepic v případě, že dojde ke smíchání zvířat různého původu. Může se pak stát, že se slepice nakazí kokcidiemi druhu, proti kterému imunní není.

Dalším takovým zvířetem, které může onemocnět kokcidiózou i v dospělosti, je vynesená slepice z klecového chovu. Tato zvířata jsou během odchovu krmena krmnou směsí s antikokcidiky, takže si nemůžou vytvořit imunitu, a při chovu v klecích se zase nemohou nakazit, protože nepřicházejí do styku s trusem a oocystami. Pokud je taková slepice vypuštěna do výběhu se zárodky kokcidií, nemá proti nim žádnou obranu.

U starší drůbeže bývá průběh chronický, mírnější než u kuřat, bez úhynů.

Jak poznat, že je to kokcidióza kura domácího?

Podle klinických příznaků nikoliv. Zdá se to sice jasné, že když jsou kuřata smutná, načepýřená, nežerou a mají průjem, že mají kokcidiózu, ale tak jednoduché to vůbec není. Úplně stejně se totiž může projevovat katar střev jakéhokoliv původu.

Z neinfekčních příčin je nejdůležitější prochlazení, dietní chyby, zánět střev způsobený žluklým krmivem a plísňovými jedy, především fusariovými toxiny. Krvavé průjmy mohou doprovázet i nedostatek vitamínu K nebo E a předávkování léků proti kokcidióze.

Původců nakažlivých zánětů střev je nepřeberné množství.

• Pulorová nákaza většinou postihuje kuřata mladší tří týdnů a je doprovázena bílým průjmem.
• Paratyf postihuje i kuřata podobného stáří jako kokcidióza a průjem je při něm obvykle nazelenalý
• Kolienteritida je typická průjmem nažloutlým. Ve všech případech jsou nemocná kuřata apatická, zimomřivá, nežerou, hodně pijí.

Již zmíněná nekrotická enteritida a ulcerativní enteritida jsou nemoci, které mohou vzniknout v důsledku byť třeba subklinické kokcidiózy, ale kuřata onemocnět i bez jejího vlivu.

Příčin akutního hynutí je ještě více, průjmem a úhyny se mohou projevovat i nebezpečné nákazy: Cholera drůbeže, ptačí chřipka i pseudomor.

Příčin neprospívání, hubnutí a snížené užitkovost je mnoho. V malochovech je častou příčinou začervení.

Diagnostika

Vzhledem k množství možných původců příčin problémů je nejlepší způsob získání diagnózy pitva. Pitevní nález samotný může být charakteristický, zvláště v případě E. tenella. Definitivní potvrzení je seškrab sliznice střeva a přímý průkaz parazitů.

Oocysty je možné nalézt v trusu zvířat, ale u akutní kokcidiózy může zvíře těžce onemocnět a uhynout ještě dřív, než se v trusu nějaké oocysty objeví. A množství oocyst nijak nekoreluje se zdravotním stavem zvířete, to může naopak vylučovat velké množství a přitom je klinicky zdravé nebo téměř bez potíží.

Léčba

Kokcidióza se léčí podáváním sulfonamidů v napájecí vodě. Méně vhodné je podávání v krmivu, protože nemocná kuřata nežerou. Sulfonamidy mají při léčbě kokcidiózy výhodu i ve svém antibiotickém působením, tlumí sekundární bakteriální infekce na poškozené střevní sliznici.

Protože však k poranění střeva v důsledku kokcidiózy dochází už chvíli před objevením se klinických příznaků, léčba už nijak nenapraví snížené přírůstky a nižší užitkovost celkově. Dokáže jen, pokud je zahájena včas, omezit úmrtnost při akutní kokcidióze.

Některé kmeny kokcididií jsou proti sulfonamidům rezistentní. Navíc sulfonamidy jsou pro ptáky poměrně jedovaté a terapeutická dávka může být velmi blízko dávce toxické. V horkém létě, kdy kuřata mohou pít víc než obvykle, může při podání léku ve vodě dojít i k předávkování.

Prevence

Kokcidióza je drahá nemoc a prevence je levnější než její výskyt v chovech. Boj s kokcidiózou se vede na několika frontách.

V první řade je třeba zajistit odchovávaným kuřatům vhodné podmínky z hlediska velikostí odchoven, vhodnou teplotu, suchou podestýlku, čistou napájecí vodu. Důležité je jakostní krmivo, které obsahuje všechny potřebné živiny, hlavně dostatek plnohodnotné, nejlépe živočišné bílkoviny, vitamínů A, K, E a selenu.

Odchovna s roštovou podlahou sice působí jako prevence nemoci, ale zároveň znemožní kuřatům vytvořit si přirozeně imunitu proti kokcidiím, takže kokcidióza se takto jen „odsune“ do vyššího věku.

Protože trvá asi tak tři týdny, než se v prostředí kuřat nahromadí velké množství oocyst, které už mohou způsobit onemocnění, přesun kuřat v tomto věku do „čistého“ může výskyt kokcidiózy omezit, stejně jako častější výměna podestýlky v odchovnách.

Samozřejmostí by měla být čistá krmítka, ideálně zavěšená tak, aby nedocházelo ke znečišťování krmiva trusem, a napáječky řešené tak, aby voda zůstávala čistá, ideální jsou v tomhle napáječky niplové. Ty i pomáhají udržet podestýlku suchou, což prospívá drůbeži a neprospívá kokcidiím.

Přírodní antikokcidika

Přirozenou střevní obranyschopnost podporují probiotika i prebiotika. Mnoho přírodních látek má také jistý účinek přímo proti kokcidiím. Funguje zelený čaj, oregano, kurkuma, zederach indický, echinacea, pelyněk roční. Ochranu střevní sliznice poskytují také pšeničné otruby či lněné semínko. Mezi přírodní prostředky k omezení kokcidií patří i okyselování napájecí vody jablečným octem.

Přírodní antikokcidika nelze použít k léčbě už rozběhlé kokcidiózy a nenahradí také špatné podmínky chovu či nedostatečnou výživu.

Syntetická antikokcidika

Velkochovy drůbeže by se nedaly provozovat bez rutinního používání antikokcidik v nízkých dávkách v krmivu. Během výkrmu brojlerů jsou brojleři neustále krmeni antikokcidiky v množství, které zcela zamezí množení kokcidií. Tím se znemožní zhoubný účinek i subklinické kokcidiózy na konverzi krmiv. Antikokcidika se vynechají jen pár dní před porážkou. Protože kokcidie si poměrně rychle vytvoří rezistenci, používaná antikokcidika se neustále mění, někdy i v průběhu jednoho turnusu.

Podobně se odchovávají i kuřice určené k chovu nosnic v klecích. Protože v klecovém chovu kokcidióza prakticky není problém, kuřice se během odchovu na podestýlce krmí antikokcidiky v dávkách zcela zamezujících množení. Jiné to je u slepic v chovu na podestýlce. Zde se kuřice během odchovu přeléčují tak, aby se kokcidie mohly omezeně množit a tím pádem se u kuřic vyvine imunita. V dospělosti se jim proto antikokcidika podávat nemusejí.

Druhy antikokcidik pro prevenci

Používaných antikokcidik je velké množství a používají se i v různých kombinacích. Běžně se používá amprolium, dostupný i pro malochovatele ve specialitě Amprol, diklazuril, halofuginon, robenidin, decoquinát a mnoho látek ze skupiny tzv. ionoforů:  lasalocid, a salinomycin. Salinomycin je toxický pro krůty a je důvodem proč není dobrý nápad dávat krůtám krmnou směs určenou pro kuřecí brojlery.

Podávání antikokcidik má spoustu nevýhod z hlediska ochranných lhůt, častému vzniku rezistencí a i přes trvalou medikaci krmiv může dojít k výskytu kokcidiózy. Antikokcidika jsou totiž nadávkovaná v krmivech tak, aby zvládla infekci určité intenzity. Při zanedbání zoohygieny může být oocyst v prostředí tolik, že léčivo v krmivech už to není schopné utlumit. Navíc, pokud se v hejnu objeví jakákoliv nemoc doprovázená sníženým příjmem krmiva, může se hned objevit i kokcidióza.

Vakcinace proti kokcidióze

Kur domácí je jediné zvíře, pro které je proti kokcidióze vynalezená vakcína. Jedná se o vakcínu živou, obsahuje oocysty oslabených kmenů určitých druhů kokcidií. Vakcinují se kuřata co nejdříve po vylíhnutí tak, aby v kritické době, kolem tří týdnů věku, už měla vytvořenou solidní imunitu. Vakcinační kmeny kokcidií se množí v jejich střevech a opakovaně se pasážují a vylučují tak dlouho, až jsou ptáci imunní. Proto nelze očkování míchat s žádnými antikokcidiky ve vodě ani v krmivu, tím by se vakcinační kmeny zničil a k rozvoji imunity by nedošlo.

Očkovací látky proti kokcidióze dostupné pro každého chovatele jsou dvě: Livacox T obsahuje oocysty druhu E. acervulina, E. tenella a E. maxima. Livacox Q chrání drůbež proti E. acervulina, E. tenella, E. maxima a E. necatrix.