Kokcidióza kura domácího

Kokcidióza kura domácího je velice častá nakažlivá nemoc kuřat a mladé drůbeže. Celosvětově se jedná o nejrozšířenější  a ekonomicky nejnákladnější infekční nemoc ve velkochovech drůbeže a vzplanutí nákazy se nevyhýbají ani malochovům, kde se odchovávají nebo vykrmují kuřata.

Kokcidióza postihuje střevo kuřat, jedná se tedy o kokcidiózu střevní. Kokcidióza jaterní, známá od králíků, se u kura nevyskytuje. Původce nemoci, parazitický prvok kokcidie, je přísně hostitelsky specifický. To znamená, že zárodky způsobující kokcidiózu u kura domácího jsou nepřenosné na jiné druhy zvířat. Nemůže se nakazit ani krůta, ani kachna, ani králík, ovce či jiné zvíře. Stejně tak je kokcidióza kura domácího neškodná pro člověka.

Akutní průběh kokcidiózy kura může v chovu způsobit značné ztráty přímým úhynem, ještě zhoubnější je však vliv na užitkovost drůbeže. Tu snižuje i subklinický, na první pohled  neviditelný průběh. U zvířat se snižuje intenzita růstu, mladé kuřičky, které prodělaly kokcidiózu, mohou mít trvale nižší snášku, nákaza také prodlužuje věk, ve kterém kuřice začnou snášet.

Původce kokcidiózy kura domácího

Kokcidióza je nemoc způsobená parazity. Kokcidie jsou jednobuněční prvoci, kteří cizopasí uvnitř buněk. Kura domácího napadá sedm různých druhů kokcidií. Žádný nemá české jméno. Všechny patří do rodu s latinským jménem Eimeria.

Všechny tyto kokcidie potřebují k množení buňku střevní sliznice kura domácího. Prvok, zvaný merozoit, proniká do buňky, kde se masivně nepohlavně množí a nakonec buňku zničí. Do okolí se uvolní desítky až stovky dalších prvoků, kteří každý také napadne a časem zničí jednu buňku. Toto explozivní množení může mít na střevo ničivý vliv. Jednotlivé druhy se ale silně liší v rychlosti množení, v tom, kolik nových prvoků se z napadené buňky uvolní i v místě působení. Čím hlouběji ve sliznici parazité žijí, tím nebezpečnější jsou. Kokcidie, které poškozují buňky na vrcholcích střevních klků, jsou relativně méně nebezpečné, protože klky se rychle hojí.

Na konci životního cyklu se poslední generace merozoitů po průniku do další buňky mění na pohlavní stadium parazita. Z napadených buněk se uvolňují bičíkaté mikrogamety, které oplodní velké makrogamety a z těch se vyvine infekční spora, zvaná oocysta. Oocysta odchází s trusem do vnějšího prostředí, kde po dvou dnech na vzduchu dozraje a obsahuje pak osm prvoků, kteří se po pozření dalším hostitelem ve střevě opět vrhnou na střevní buňky a koloběh se opakuje.

Eimeria tenella

„Typickou“ kokcidiózu způsobuje Eimeria tenella, jediný druh kuřecí kokcidie, který postihuje slepé střevo zvířat. Všechny ostatní kokcidie parazitují v některém úseku střeva tenkého.

Eimeria tenella je často zjišťovaným druhem. Jednak proto, že je objektivně často vyskytujícím se cizopasníkem, jednak proto, že způsobuje poměrně typické změny nacházené při pitvě uhynulých zvířat: Slepá střeva jsou rozšířená a naplněná směsí sražené a nesražené krve. Málokdy se ale vyskytuje samostatně, většinou škodí ve smíšené infekci s dalšími druhy.

Patří mezi nejpatogennější druhy kokcidií u kura. To především proto, že se masivně množí. Jakmile kuře pozře oocystu, v jeho střevě se uvolní osm prvoků, kteří každý napadnou jednu buňku v hloubce střevní sliznice slepého střeva. Z jedné napadené a zničené buňky se asi po třech dnech infekce uvolní asi 900 nových parazitů.

Ti opět pronikají do buněk, tentokrát ještě hlouběji do sliznice nebo až do podslizničního vaziva. Asi po pěti dnech po infekci prasknou i tyto napadené buňky, každá uvolní dalších asi 300 merozoitů. Protože buněk napadených v druhé generaci nepohlavního množení je hodně a nacházejí se velmi hluboko ve sliznici, jejich zničení způsobuje krvácení do střeva.

Třetí generace prvoků se může ještě jednou nepohlavně rozmnožit, nebo po infekci buněk rovnou přichází na řadu pohlavní množení a tvorba gamontů a pohlavních buněk, gamet. První oocysty se v trusu nakažených zvířat objevují 132 hodin po infekci. Ve vnějším prostředí dozrávají a jsou infekční po 18–48 hodinách.

Jak se projevuje infekce E. tenella

Eimeria tenella způsobuje onemocnění především u kuřat mezi třetím a sedmým týdnem věku. Akutní kokcidióza vzniká, pokud zvířata sežerou větší množství oocyst. Projevuje se načepýřeným peří a ospalostí kuřat, nechutenstvím, žízní a průjmem s příměsí krve. Těžký průběh je doprovázený chudokrevností a hromadnými úhyny v křečích nebo po ochrnutí. Při masivním nakažení mohou jednotlivé kusy uhynout i náhle na vnitřní vykrvácení, bez předchozích známek nemoci.

Menší množství prvoků nezpůsobuje viditelné onemocnění, ale kuřata mají zhoršenou konverzi krmiv a snížené přírůstky.

Eimeria acervulina

Eimeria acervulina je nejčastější zjišťovaná kokcidie kurů. Je to středně nebezpečný parazit, který většinou způsobuje chronickou kokcidiózu doprovázenou neprospíváním a pomalým růstem. Může se objevit i vodnatý, bělavý průjem. Masivní infekce má za následek akutní nemoc projevující se netečností, zimomřivostí, rychlým vyhubnutím a průjmem. U kuřat se žlutými běháky a kůží je nápadné jejich zesvětlání.  Mohou se objevit i úhyny.

Eimeria acervulina napadá sliznici dvanáctníku. Nepohlavní generace jsou čtyři. Intenzita množení je výrazně menší než u tenelly; první generace dozrává za 36–48 hodin po infekci a produkuje jen 8–16 merozoitů z jedné napadené buňky, v druhé generaci vzniká 16 prvoků, ve třetí osm, ve čtvrté 32. Navíc parazité poškozují hlavně buňky klků, takže nedochází k plošné destrukci střevní výstelky.

Pohlavní generace se tvoří 4 dny po infekci. Po 89 hodinách jsou v trusu nakažených kuřat první oocysty, které dozrávají po 24 hodinách na vzduchu.

Smíšené infekce s Eimeria acervulina

Eimeria acervulina způsobuje i samostatné infekce, zvláště ve velkochovech, může být totiž relativně odolnější proti léčivům než jiné kokcidie. Chronická kokcidióza, kterou způsobuje, zhoršuje ekonomiku chovu. Jinak ráda tvoří smíšené infekce s druhem Eimeria tenella, ty jsou velmi časté. Další kokcidie, kterou ráda doprovází, je Eimeria praecox, případně Eimeria maxima. Možné jsou i infekce více druhy, například kokcidióza způsobená druhy Eimeria acervulina + Eimeria tenella + Eimeria praecox, nebo Eimeria acervulina + Eimeria tenella + Eimeria maxima.

Eimeria maxima

Eimeria maxima stojí, co se týče nebezpečnosti, někde mezi tenellou a acervulinou. Jednotlivé kmeny se ale značně liší ve své schopnosti způsobovat onemocnění a některé mohou být zhoubné a způsobovat akutní kokcidiózu s mortalitou až 25 %. Je to typicky nemoc kuřat ve věku tři a půl až pět týdnů.

Nepohlavní generace jsou tři. Parazit se množí v tenkém střevě, především v jeho střední části. Nejvíce merozoitů vzniká v generaci první, 25–50, v dalších generacích se z každé buňky uvolňuje asi 12 prvoků. Nejškodlivější je tvorba pohlavních stadií, ta jsou totiž velmi velká, umístěná na střevních klcích, které svými značnými rozměry deformují a při prasknutí gamontu je klk doslova roztržen. To je doprovázeno i malým krvácením. Na druhou stranu u přeživších kuřat se sliznice rychle hojí.

První oocysty se v trusu objevují 120 hodin po infekci a ve vnějším prostředí zárodky dozrávají za 30–48 hodin.

Další druhy kokcidií

Eimeria praecox je považována za téměř nepatogenní druh. Postihuje především dvanáctník kuřat 3–5 týdnů starých, kde způsobuje zvýšenou tvorbu hlenu. Snižuje ale přírůstky a konverzi krmiv. Je to častá kokcidie.

Podobně Eimeria mitis je jen velmi málo patogenní. Cizopasí v tenkém a tlustém střevě. Na rozdíl od všech předchozích druhů je to nemoc spíše starší drůbeže. Zpomaluje růst a oddaluje začátek snášky u kuřic. Změny na střevě jsou ale jen nenápadné, větší množství hlenu ve střevním obsahu.

Eimeria brunetti je naproti tomu středně patogenní druh, který dokáže způsobit akutní kokcidiózu s krvavým průjmem. Trus obsahuje množství hlenu. Nemoc postihuje konec tenkého střeva a střevo tlusté. Parazit tvoří tři nepohlavní generace a v trusu se oocysty objevují 120 hodin po infekci.

Lehké invaze mohou proběhnout bez příznaků nebo způsobují zpomalení růstu nebo hubnutí. Na sliznici střev takových ptáků jsou ale typické šedé okrsky a drobné krváceniny. Velké množství parazitů zcela zničí střevní sliznici a způsobí tvorbu sýrovité pablány. Střevo samotné může být vyplněné nekrotickým materiálem a i slepá střeva se mohou ucpat mazlavým výpotkem. Je možný i úhyn ptáků v důsledku úplné střevní obstrukce nebo proděravění střeva a smrt na zánět pobřišnice. Eimeria brutetti není problémem ve výkrmu brojlerů, postihuje totiž především kuřice na konci odchovu.

Nejpatogennější ze všech

Nejvíce nebezpečnou kokcidií kuřat je Eimeria necatrix. Podobně jako E. brunetti i Eimeria necatrix postihuje především mladou drůbež, ne přímo kuřata. Je to závažný parazit především druhé třetiny tenkého střeva. Meronty druhé generace cizopasí tak hluboko ve sliznici, že mohou být vidět i zvnějšku střeva jako malé bílé tečky. Objevují se čtvrtý den po infekci a jakmile napadené buňky prasknou, což je asi pátý nebo šestý den po infekci, dojde k masivnímu zničení sliznice a střevo se naplní směsí sražené a nesražené krve. V místě bílých teček se objeví drobné tečkovité krváceniny. Celá střevní sliznice se může doslova sloupnout a pokrýt vrstvou fibrinu. Nemocné střevo je ochablé, křehké a sliznice se hojí jizvou, takže poškození je trvalé a navždy omezí schopnost přežívajícího zvířete vstřebávat živiny z potravy.

Nemocní ptáci nežerou, jsou neteční, načepýření, mají svěšená křídla a rychle hubnou. Průjem je hlenovitý nebo krvavý. Hynutí spojené s infekcí E. necatrix je akutní, dochází k němu pátý až sedmý den po infekci, tedy dříve, než se vůbec v trusu objeví nějaké oocysty. Zvířata, která akutní kokcidiózu přežijí, zůstávají vyhublá a jejich užitkovost je trvale nízká.