Kokcidióza ovcí

Kokcidióza ovcí je nakažlivá nemoc ovce domácí, vzhledem k nejčastěji postižené kategorii zvířat je možná přesnější název kokcidióza jehňat. Nález kokcidií v trusu zvířat je obecně častý, ale k propuknutí nemoci musí parazit prolomit obranyschopnost hostitele. To se stává při souběžné infekci bakteriemi klostridiemi nebo při střevní červivosti zvířat. V intenzivních chovech, kde se větší koncentrace jehňat na menším prostoru, může kokcidióza vypuknout kvůli vysokému infekčnímu tlaku.

Kokcidióza ovcí je nemoc postihující pouze ovce. Kokcidióza koz, králíků či drůbeže je způsobena zcela odlišnými druhy kokcidií a vzájemně jsou tyto choroby nepřenosné. Nemůže onemocnět ani člověk.

Původce

Původcem kokcidiózy ovcí je jednobuněčný parazit, prvok. Přísně vzato, mezi kokcidiózy ovcí patří i nemoc zvaná kryptosporidióza, protože Cryptosporidium také patří do velké skupiny kokcidií. Protože ale tato nemoc má odlišný způsob, jakým škodí a jinak se řeší jak z hlediska prevence, tak léčby, pokud se hovoří o kokcidióze ovcí , obvykle se myslí nemoc způsobená kokcidiemi z rodu s latinským názvem Eimeria. Jedná se tedy o eimeriózu.

Do těla ovce se dostanou pozřením zralého opouzdřeného zárodku zvaného oocysta. Uvnitř oocysty se nachází osm prvoků, sporozoitů, kteří se ve střevě z oocysty uvolní a každý se provrtá do střevní buňky vybraného úseku střeva.

Prvoci cizopasí v buňkách střevní výstelky, které svým množením ničí. Míra nebezpečnosti souvisí hlavně s tím, jestli daný druh parazituje v tenkém nebo v tlustém střevě. Tenké střevo ovce je totiž velmi dlouhé, takže zničené buňky mohou být snadno nahrazené nepoškozeným úsekem a případná řidší trávenina je upravena ve střevě tlustém. Pokud ale kokcidióza poškodí tlusté střevo, průjem je nevyhnutelný.

Eimerií u ovcí parazituje jedenáct různých druhů, nemoc ale způsobují především dva z nich, ostatní druhy jsou méně patogenní až téměř neškodné.

Přenos kokcidiózy

Kokcidióza ovcí se nepřenáší vzduchem, nákaza je to fekálně – orální. K infekci musí zvíře pozřít zralé oocysty. To není vůbec těžké, zárodky se nacházejí všude, kde může být trus. Jsou na zemi, v krmivu nebo ve vodě kontaminované trusem a také nalepené na rounu a vemeni bahnic. V trusu dva až tři měsíce starého jehněte se může nacházet 10⁵ až 10⁶ oocyst v jediném gramu. Kontaminace prostředí je tím pádem rychlá a masivní.

Ve vnějším prostředí oocysty dozrávají, k tomu vyžadují přítomnost kyslíku, vlhko a teplotu 12 až 32 °C. Oocysty jsou neobyčejně odolné, nevadí jim běžné dezinfekční prostředky a při vhodných podmínkách zůstávají infekční až dva roky.

Nevadí jim mráz, při teplotách – 8 °C si ponechávají schopnost infekce několik měsíců. I v zimě jsou schopné dozrát v kaštanech na rounech zvířat. Ničí je pouze vyschnutí, teploty nad 35 °C a za několik hodin je zlikviduje sluneční světlo.

Vznik nemoci

Ovce jako živočišný druh jsou do značné míry přizpůsobené stálé přítomnosti parazita. Menší množství cizopasníků ovcím nijak nevadí.

Jehňata jsou první dny po narození chráněna protilátkami z mleziva. Jak kolostrální imunita slábne, setkávají se s oocystami v prostředí a postupně se nakazí. V jejich střevech se prvoci namnoží a v trusu měsíc starých jehňat může být obrovské množství oocyst, ale tato jehňata nejsou nemocná. Subklinická kokcidióza nemá ani žádný vliv na růst jehňat či konverzi krmiv.

Nakonec si zvířata vytvoří imunitu a počet oocyst v trusu u jehňat starších pěti měsíců je nízký. Stejně tak u dospělých ovcí je v trusu jen málo zárodků kokcidií. Zcela se ale kokcidiózy zvířata nezbaví. Trvalá infekce je však zároveň udržuje v trvalé imunitě.

Aby byla kokcidióza v chovu problém, musí dojít k narušení tohoto přirozeného cyklu infekce a imunity. To je možné dvojím způsobem.

Může dojít k oslabení obranyschopnosti zvířat. Vadí nedostatečné napití mleziva, malá mléčnost matek, chladné počasí, zvláště když je do toho ještě vlhko, časný odstav nebo i přesun jehňat. Zvláště zhoubné je také spolupůsobení kokcidií a cizopasných červů.

Druhým faktorem je infekční tlak. Malé množství oocyst způsobí vznik imunity. Velké množství oocyst způsobí vznik nemoci, klinické kokcidiózy. Kokcidióza je proto nemoc intenzivních chovů, kde se na malém prostoru pase velké množství ovcí. Pastviny se promoří hlavně při kontinuálním bahnění, kdy se později narozená jehňat dostávají do prostředí, kde se ten rok už pásla jehňata starší, která vylučovala hodně oocyst v trusu. Při bahnění ve stájích vadí vlhko a špína. Venku se hodně oocyst nahromadí hlavně v probíhačkách pro příkrm jehňat nebo v okolí napajedel. Kokcidióza může propuknout také ve výkrmnách jehňat v intenzivním výkrmu.

Oba faktory, jak množství oocyst v prostředí, tak oslabující vlivy, se spolu mohou kombinovat.

Příznaky kokcidiózy jehňat

Jehňata jsou po narození chráněná protilátkami od matky, ale mlezivem podpořená imunita postupně slábne. Kokcidióza proto postihuje především jehňata ve věku čtyři až šest týdnů. Nemocnost bývá vysoká a onemocní většina vnímavých jehňat.

Kokcidióza často probíhá dosti nenápadně, jehňata hubnou a málo žerou. Postávají s vtaženým břichem, ale příznaky koliky nebývají výrazně vyjádřené. Rouno bývá otevřené, vlna hrubá a zvířata slábnou a neprospívají. Průjem nemusí být na první pohled patrný. Okolí řitě bývá však obvykle potřísněno trusem a měkký trus je také přímo v konečníku. Trus obsahuje hlen a může být přítomná i krev.

Těžce postižená jehňata už jsou viditelně zašpiněná od vodnatého průjmu na ocase, na hrázce i na stehnech. Vyprazdňování může být doprovázeno silným, bolestivým nucením a může dojít i k výhřezu konečníku. Taková jehňata mohou mít i zvýšenou teplotu a rychle slábnou a uléhají. Nemoc trvá jeden až tři týdny, úmrtnost je obvykle malá, ale návrat do kondice trvá delší čas.

Infekce E. ovinoidalis může zapříčinit i prudce probíhající infekci doprovázenou silným krvavým průjmem.

Jehňata starší než 5 měsíců už jsou obvykle imunní a k onemocnění u nich už nedojde. Při obrovské infekční dávce ale může klinická kokcidióza vypuknout i u jehňat ve věku kolem půl roku. Stejně tak mohou onemocnět i dospělé ovce, hlavně pokud jsou špatně živené, nemocné nebo vystresované dlouhým transportem.

Diagnostika

Že má jehně průjem a vyšetřením trusu jsou nalezeny oocysty kokcidií ještě vůbec neznamená, že příčinou průjmu je kokcidióza. To proto, že obrovské množství oocyst bývá i v trusu zcela zdravých jehňat. Diagnóza se proto opírá o poměry ve stádě a podporuje jí pitva uhynulých nebo utracených jehňat.

Nejdůležitější podobnou nemocí je začervení, zvláště nematodiróza. Parazitický červ Nematodirus se s kokcidiemi v patogenním působení na střevo vzájemně podporuje a smíšené infekce mohou být obzvláště těžké. Podobně se může projevovat i salmonelóza a enterotoxémie. Neprospívání jednotlivých jehňat má ještě víc možných příčin, jako je nedostatečná mléčnost matek, mastitida matek nebo i chronický zápal plic, jaterní abscesy nebo záněty kloubů jehňat.

Léčba kokcidiózy ovcí

Léčba už viditelně nemocných jehňat je hlavně podpůrná. Základem je přestěhovat je mimo zamořené pastviny nebo ovčíny. Pokud zvíře neuhyne na dehydrataci, vyléčí se samo. Proto se dávají rehydratační roztoky do tlamy nebo i kapačkou a dieta z dobrého sena.

Většina léčiv funguje jen na první generace množících se prvoků a nemá proto přílišný efekt. Sulfonamidy navíc ničí i bachorovou mikroflóru, takže u nemocných zvířat dochází k poruchám trávení s nechutenstvím a dalším zpomalením růstu.

Jediný preparát, který ničí i pokročilá stadia, je toltrazuril nebo diklazuril. Druhý z nich je registrovaný přímo pro léčbu kokcidiózy ovcí.

Prevence

Základem boje s kokcidiózou je prevence. Je postavená především na střídání pastvin a omezování kontaminace prostředí na co nejmenší míru. Při bahnění v choulech musí být tyto čisté, suché a často kydané. Probíhačky s příkrmem je dobré po pastvě posouvat. Po jehňatech se na pastvě pasou starší, už imunní zvířata a nově narozená jehňata by měla dostat vlastní, „čistou“ pastvinu.

Diklazuril je možné použít i preventivně k překonání kritického věku jehňat v zamořených chovech.  Léčiva do krmné směsi se u nás používat nesmí. V Americe se používají ionofory i dekochinát, v EU je použití těchto látek v krmivech pro jiné živočišné druhy než pro drůbež zakázáno. Podobně i léčivo robenidin, používané pro králíky, se u přežvýkavců nesmí používat. Očkování proti kokcidióze jehňat není zatím vynalezené.