Kokcidióza skotu

by MVDr. Tereza Ježková
9 minut k přečtení

Kokcidióza skotu je celosvětově rozšířená nemoc v chovech skotu, vyskytuje se jak v dojených, tak v masných stádech. Je to onemocnění především telat, ale nevyhýbá se zcela ani starším zvířatům. Projevuje se především zpomalením růstu, opožděným vývojem a zhoršenými výsledky v odchovu a průjmem. Průjmy mohou být také silné, krvavé a končí ulehnutím a úhynem zvířete.

Příčina kokcidiózy skotu

Kokcidióza skotu je onemocnění způsobené jednobuněčnými střevními parazity. Původci patří do rodu prvoků s latinským jménem Eimeria, kokcidióza skotu je proto přesněji řečeno eimerióza. U skotu bylo popsáno 21 různých druhů tohoto parazita, v Evropě se vyskytuje 13 z nich a kokcidiózu způsobují jen některé, především E. bovis, E. zuernii, E. auburnensis, a E. alabamensis.

Kokcidie z rodu Eimeria mají poměrně složitý vývoj, během kterého se střídá nepohlavní a pohlavní rozmnožování. Životní cyklus je přímý, celý vývoj se dokončuje ve střevě nakaženého skotu, bez mezihostitelů.

Ve vnějším prostředí se kokcidie vyskytují v podobě mikroskopických oocyst. Uvnitř oocysty jsou čtyři váčky, sporocysty, z nichž každá obsahuje dva živé infekční prvoky, sporozoity. K dalšímu vývoji je potřeba, aby takovou oocystu spolkl hostitel, tedy tur domácí.

Životní cyklus

Prvoci jsou obligátní nitrobuněční parazité. Ve střevě skotu se působením žluči z oocysty uvolní pohybliví sporozoité, kteří se provrtávají do hostitelské buňky ve střevní stěně, kde se dělí. Nakonec zcela hostitelskou buňku zaplní, ta praskne a kokcidie se uvolní, aby mohly pokračovat v cyklu infekce. Počet nepohlavních generací je u každého druhu kokcidie pevně určený a je neměnný. U nejdůležitějších druhů eimerií, které vyvolávají kokcidiózu skotu, mají kokcidie dvě takové nepohlavní generace.

Posledním krokem pohlavní rozmnožování. Parazité vzniklí v posledním kole nepohlavního rozmnožování se po průniku do buněk změní v samčí a samičí pohlavní buňky. Samčí a samičí gamety splývají, dojde k oplození a vzniká nezralá oocysta. Ta ve vnějším prostředí během několika dní dozrává a cyklus se uzavírá.

Druhy kokcidií, které způsobují kokcidiózu skotu

Kokcidie jsou přísně hostitelsky specifické a mají i svoje konkrétní místa v organismu, kde probíhají všechna jednotlivá stadia rozmnožování. Střevo skotu je velice dlouhé. Menší počet parazitů v tenkém střevě nemusí vyvolat žádné viditelné příznaky nemoci, protože případnou poruchu funkce dokáže vykompenzovat tlusté střevo. Kokcidie, které parazitují v tlustém střevě, jsou výrazně patogenní.

Smíšené infekce několika druhy kokcidií najednou jsou běžné.

Eimeria zuernii

E. zuernii je je nejpatogennějším druhem kokcidie skotu.

Jakmile se sporozoité dostanou do hostitelského organismu, pronikají do buněk slizničního vaziva konečného úseku kyčelníku. Napadené buňky se plní množícími se parazity a mnohonásobně zvětšují svojí velikost a 14.–16. den po infekci jsou viditelné pouhým okem jako bělavé tečky ve sliznici.

Druhá nepohlavní generace cizopasníků se vyvíjí v povrchových buňkách střevní sliznice slepého a tlustého střeva a tam se odehrává i pohlavní rozmnožování.

Eimeria bovis

E. bovis je druhým nejvíce patogenním druhem.

Cílovými buňkami sporozoitů jsou buňky vystýlající mízní cévu, která prochází středem střevního klku v druhé polovině tenkého střeva. Napadené buňky se plní množícími se parazity a mnohonásobně zvětšují svou velikost. 14.–18. den po infekci jsou viditelné pouhým okem jako bělavé tečky ve sliznici. Jedna taková buňka může obsahovat až 200 000 cizopasníku.

Ti po jejím zničení pronikají do epiteliálních buněk střevní sliznice slepého a tlustého střeva, při silném zamoření se může infekce protáhnout až do posledního metru tenkého střeva. V tlustém a slepém střevě probíhá také pohlavní rozmnožování.

Kokcidie skotu postihující tenké střevo

Eimeria alabamensis

Sporozoité napadají buňky sliznice na vrcholcích klků tenkého střeva, lačníku a kyčelníku. Meronty první generace obsahují 8-16 merozoitů a meronty druhé generace dávají vzniknout 18-26 dalším parazitům. Pohlavní rozmnožování se odehrává v poslední třetině tenkého střeva a při silných invazích také ve slepém a tlustém střevě.

Eimeria aubernensis

První generace nepohlavního množení se odehrává v tenkém střevě, hluboko ve slizničním vazivu.

Druhá generace prvoků napadá buňky pod povrchovou výstelkou sliznice na vrcholcích střevních klků. V tenkém střevě se odehrává také pohlavní rozmnožování.

Eimeria ellipsoidalis

Je to méně patogenní druh, škodí v kombinaci s ostatními druhy kokcidií.

Dvě generace nepohlavního množení probíhají epiteliálních buňkách, které vystýlají střevní krypty v posledním úseku tenkého střeva.

Oocysty jednotlivých druhů kokcidií skotu se od sebe morfologicky odlišují, což umožňuje jejich rozlišení při flotačním vyšetření trusu. Prepatentní perioda je doba od nákazy po okamžik, kdy se v trusu zvířete oocysty poprvé objeví. Doba sporulace je doba, kterou oocysty potřebují ve vnějším prostředí, aby dozrály a staly se infekční pro další zvířata.

Druh kokcidieVelikost oocystyZnaky oocystyPrepatentní periodaDoba sporulace
E. alabamensis18,9 X 13,4 μm bezbarvé oocysty, sporocysty s malým Stiedovým tělískem a reziduem, sporozoity obsahují jedno až tři refrakterní tělíska6–11 dní4–8 dní
E. aubernensis38,4 X 23,1 μmžlutohnědé oocysty s hrubým povrchem, má mikropyle a polární granule; sporocysty mají Stiedova tělíska a reziduum, sporozoity obsahují jedno velké a někdy i dvě menší refrakterní tělíska16–242–3 dny
E. bovis27,7 X 20,3 μm bezbarvé oocysty, sporocysty bez Stiedových tělísek nebo reziduí, sporozoity obsahují jedno refrakterní tělísko16–21 dní 2–3 dny
E. ellipsoidalis23,4 X 15,9 μm)bezbarvé oocysty, sporocysty mají Stiedova tělíska i reziduum, sporozoity obsahují dvě refrakterní tělíska8–13 dní3 dny
E. zuernii17,8 X 15,6 μm bezbarvé oocysty, sporocysty se Stiedovým tělískem, sporozoity obsahují jedno refrakterní tělísko15–17 dní2–10 dní
Přehled rozdílů mezi oocystami jednotlivých druhů kokcidií skotu

Články ze stejné kategorie

Okomentovat