Leptospiróza prasat

0

Leptospiróza prasat je nakažlivá nemoc postihující prasata, projevující se poruchami plodnosti a potraty. Leptospiróza jako taková není choroba vlastní jen prasatům, prase se může nakazit jakýmkoliv druhem leptospir a zdrojem infekce pro něj může být potkan a jiní hlodavci, ježci, hovězí dobytek a psi. Prasatům vlastní sérovary ze séroskupiny Pomona v menším měřítku sérovary Bratislava ze séroskupiny Australis se dokáží šířit i z jednoho prasete na druhé a způsobují dlouhotrvající přítomnost nemoci v zamořeném chovu.

Všechny druhy leptospir jsou přenosné na člověka a jisté riziko při výskytu onemocnění v chovu proto hrozí chovatelům, veterinářům i pracovníkům jatek. Proto je leptospiróza v seznamu nákaz, které jsou považovány za nebezpečné.

Původce leptospirózy prasat

Leptospiróza je bakteriální infekce. Choroboplodný zárodek je aerobní, gram–negativní spirocheta, rod Leptospira – z řeckých slov jemné (“leptos”) bakterie stočené do spirály (“speira”). Mají opravdu tvar tenké spirálky s háčkovitým zakončením na jedné nebo obou stranách. Jsou malé, 6–20 µm dlouhé a v tkáních mohou mít i tvar 2 µm velkého koku.

Jsou pohyblivé, v tekutém prostředí se při pohybu otáčí kolem vlastní osy a pohání je dva polárně umístěné bičíky.

Ve vnějším prostředí nesnáší vyschnutí, ve vodě nebo vlhkém prostředí při neutrálním nebo mírně zásaditém pH však dokáže dlouhodobě přetrvávat. V laboratoři se na živných půdách množí neochotně, kultivace není jednoduchá, vyžaduje speciální média a delší čas (minimálně 12 týdnů).

Zařazení leptospir do druhů není vůbec jednoduché. Popsáno je 14 různých druhů leptospir a to podle jejich DNA a místo poddruhů zaujímají tzv. sérovary, roztříděné podle drobných rozdílů na povrchu buněčné stěny leptospir, které detekují specifické protilátky. Podobné sérovary se sdružují do séroskupin, avšak séroskupiny nemusí být to samé jako druhy.

K infekci leptospirózou jsou vnímaví všichni savci, ale různé sérovary jsou různě adaptované na preferované hostitele. Adaptované kmeny se snadno přenáší z jednoho zvířete (toho daného druhu) na druhé a dlouhodobě přetrvávají v jeho organismu. Neadaptované kmeny potřebují k přenosu větší infekční dávku a dále se nepřenáší, zdrojem nemoci je nějaký jiný živočišný druh.

Leptospiry adaptované na prase

Určité druhy leptospir jsou adaptované přímo na prase, to znamená, že prase je preferovaný hostitel a nemoc se dokáže bez problému šířit z jednoho prasete na druhé. Ke vzniku a udržení ohniska není potřeba žádné jiné zvíře.

Takovou leptospirou je především L. interrogans, sérovar Pomona. Sérovar Pomona se dokonce dá dál rozdělit na podtypy, jako je Pomona (sensu stricto) nebo Kennewicki. Složitost členění různých typů leptospir ilustruje fakt, že do nadřazené množiny, séroskupiny Pomona, kromě sérovaru Pomona patří i sérovar Mozdok, který se ale řadí k odlišnému druhu, je to L. kirschneri. Praktický význam pro chovatele prasat to však nemá.

Trochu odlišnou bakterií, která je rovněž adaptovaná na prasata, je L. interrogans, séroskupina Australis, konkrétně sérovar Bratislava a příbuzný sérovar Muenchen.

Ne všechny leptospiry ze sérovaru Bratislava jsou přímo prasečí, jsou i takové, které jsou adaptované na psy, koně nebo ježky a další divoce žijící zvířata. Prasečí kmeny se ale dokáží šířit v uzavřených chovech a to hlavně pohlavní cestou.

Rozšíření leptospirózy prasat

Nemoc se vyskytuje na celém světě. Leptospira sérovaru pomona je způsobuje leptospirózu prasat na většině kontinentů včetně Střední a Východní Evropy, a je i jedním z původců leptospirózy prasat v České republice. Také leptospiry séroskupiny Australis jsou rozšířené i ve Střední Evropě včetně České republiky.

Přenos

Leptospiróza se přenáší přímým kontaktem s infikovaným jedincem. Bakterie pronikají do organismu přes sliznice, porušenou kůží, nebo i zdravou kůží po dlouhodobém pobytu ve vlhku.

Nemoc se přenáší také nepřímo, zvláště kontaminovanou vodou, ale také krmivem nebo stykem s půdou. Ve vnějším prostředí leptospiry přežívají až několik týdnů. Ve znečištěné či hnijící vodě žijí kratší dobu. Preferovaná teplota pro přežití leptospir v prostředí je 10–34 °C.

Zvláštním druhem přímého přenosu leptospir je pohlavní cesta. Infikovaný kanec vylučuje zárodky semenem. Tento způsob přenosu je typický pro leptospiry ze séroskupiny Australis.

Všechny leptospiry mají schopnost přecházet přes placentu na nenarozená selata a po infekci se dočasně vylučují také mlékem.

Leptospiróza prasat způsobená sérotypem Pomona

Leptospira sérovaru pomona je “typická” leptospiróza prasat. Infekce se do stáda dostává nejčastěji s nově nakoupenými prasaty, kteří jsou skrytými nosiči infekce.

Nemoc se ve stádě rychle šíří, nemocná prasata vylučují leptospiry močí, ty ve vlhkém prostředí zůstávají delší dobu infekční a umožňují tak přímý i nepřímý přenos. Prase se nejčastěji nakazí pozřením infekčního materiálu.

V moči se nejvíc zárodků nachází první měsíc po infekci, pak množství leptospir v moči klesá a vylučování je přerušované, ale může trvat až dva roky.

Leptospiróza u prasat obvykle probíhá zcela bez příznaků, případně se objevuje přechodná zvýšená teplota a nechutenství. Protože najednou jsou ve stádě nově nakažená jen jednotlivá prasata, tohle obvykle proběhne bez povšimnutí. Při pozdější nákaze prasat ve výkrmu se může na jatkách zvednout podíl konfiskovaných ledvin z důvodu zánětu.

Odlišná situace nastává u březí prasnice. Akutní infekce vyvolává zmetání v posledních dvou až třech týdnech březosti. Selata se také mohou narodit mrtvá nebo málo životaschopná. Prasnice přitom zůstávají bez dalších příznaků onemocnění. Po zavlečení infekce do stáda mohou potratit prasnice jakéhokoliv stáří a chovatel může přijít až o třetinu vrhů. V dlouhodobě promořeném stádě jsou potraty sporadické a postihují nově nakoupené prasničky.

Leptospiróza prasat způsobená sérotypem Australis

Kmeny L. bratislava adaptované na prase způsobují dlouhotrvající infekci zvířat ve stádě bez klinických příznaků. Ve stádě se šíří pohlavní cestou. Leptospiry se sice vylučují v moči, ale v malém množství, na rozdíl od L. pomona se proto špatně roznáší u prasat ve výkrmu. L. bratislava dlouhodobě přežívá ve vejcovodech prasnic a v pohlavních cestách kance, který je vylučuje semenem. Podobně jako L. pomona i L. bratislava způsobuje poruchy reprodukce spojené s pozdními potraty a rozením mrtvých selat, ale tyto problémy jsou déletrvajícího charakteru, a L. bratislava dokáže způsobit neplodnost prasnice.

Leptospiróza prasat způsobená leptospirami neadaptovanými na prase

Jiné druhy leptospir napadají prase náhodně a zdrojem nemoci jsou jiná zvířata. Zmetání vyvolávají tyto druhy vzácně a ve stádě prasat se nešíří. Spoustu prasat má však v krvi detekovatelné protilátky.

Diagnostika

Při pitvě (nebo po porážce) nakažených prasat mohou být patrné změny na ledvině v podobě malých šedých skvrn. Potracená selata jeví známky počínajícího rozkladu. Někdy se objevuje žloutenka, v ledvinách mohou být tečkovité krváceniny a na játrech drobné bělavé skvrny. Placenta je na pohled bez patologických změn.

Onemocnění u zvířat vyvolává tvorbu protilátek, jejichž titr je možné v krvi změřit. Standardním testem je mikroskopický aglutinační test (MAT). Používá se hlavně k diagnostice na úrovni stáda, pozitivní výsledek potvrzující akutní leptospirózu je titr protilátek vyšší než 1:1000 u většiny zvířat. Jakékoliv protilátky v séru zmetků a zvýšení titru v párových vzorcích jedince také potvrzuje akutní leptospirózu.

Chronické nosičství je mnohem hůře odhalitelné, titry mohou poklesnou na méně než 1:100 a prase se podle tohoto testu jeví jako zdravé.

Definitivním potvrzením infekce je průkaz leptospir. Přímo se dají leptospiry pozorovat po obarvení na otiskových preparátech, roztěrech a řezech tkání.

V počátečních stadiích onemocnění je lze vykultivovat z krve nebo ze tkání, o něco později z moči, ale moč musí být odebraná sterilně, u tkání nesmí začínat rozklad, nemohou být přítomna rezidua antibiotik, vzorek během dopravy do laboratoře musí být v chladu a pH moči nesmí příliš poklesnout.

V moči je možné leptospiry pozorovat pod mikroskopem v zástinu nebo pomocí fázového kontrastu. Leptospiry ale v moči rychle hynou a navíc jsou vylučovány s přestávkami, takže negativní výsledek ještě neznamená, že prase není bacilonosičem a falešně pozitivní výsledky bývají také časté.

Podobná onemocnění

Leptospiróza se svými projevy ve stádě prasat podobá jiným nákazám, které rovněž vyvolávají poruchy reprodukce. Na rozdíl od mnohých z nich se při leptospiróze neobjevují mumifikovaná selata. Potraty prasnic může vyvolat i mnoho neinfekčních příčin jak na straně ustájení, tak výživy.

Léčba

Antibiotika nedokáží spolehlivě vyléčit všechny bacilonosiče. Na léčbu proto musí navazovat vakcinace k dlouhodobému tlumení nemoci ve stádě.

Prevence

Základem chovu prasat je vždy prevence onemocnění. V případě leptospirózy to znamená především základy biologické bezpečnosti a nejdůležitějším bodem je deratizace. Prevencí šíření leptospir ze séroskupiny Australis je umělá inseminace.

Proti leptospiróze prasat existuje také vakcína. Vzniklá ochrana není na 100 % a délka trvání imunity sotva přesahuje tři měsíce, ale případy zmetání ve stádě dokáže očkování významně omezit, i když nedokáže případnou nemoc z chovu zcela vymýtit.

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete použít tyto html tagy a attributy.

Copyright © 2021. MVDr. Tereza Ježková