Leptospiróza prasat

by MVDr. Tereza Ježková
6 minut k přečtení

Leptospiróza prasat je nakažlivá nemoc postihující prasata, projevující se poruchami plodnosti a potraty. Leptospiróza jako taková není choroba vlastní jen prasatům, prase se může nakazit jakýmkoliv druhem leptospir a zdrojem infekce pro něj může být potkan a jiní hlodavci, ježci, hovězí dobytek a psi. Prasatům vlastní sérovary ze séroskupiny Pomona v menším měřítku sérovary Bratislava ze séroskupiny Australis se dokáží šířit i z jednoho prasete na druhé a způsobují dlouhotrvající přítomnost nemoci v zamořeném chovu.

Všechny druhy leptospir jsou přenosné na člověka a jisté riziko při výskytu onemocnění v chovu proto hrozí chovatelům, veterinářům i pracovníkům jatek. Proto je leptospiróza v seznamu nákaz, které jsou považovány za nebezpečné.

Původce leptospirózy prasat

Více informací obecně k leptospiróze různých zvířat se dočtete v článku Leptospiróza.

Leptospiróza je bakteriální infekce. Choroboplodný zárodek je aerobní, gram–negativní spirocheta, rod Leptospira – z řeckých slov jemné („leptos“) bakterie stočené do spirály („speira“). Mají opravdu tvar tenké spirálky s háčkovitým zakončením na jedné nebo obou stranách. Jsou malé, 6–20 µm dlouhé a v tkáních mohou mít i tvar 2 µm velkého koku.

Jsou pohyblivé, v tekutém prostředí se při pohybu otáčí kolem vlastní osy a pohání je dva polárně umístěné bičíky.

Ve vnějším prostředí nesnáší vyschnutí, ve vodě nebo vlhkém prostředí při neutrálním nebo mírně zásaditém pH však dokáže dlouhodobě přetrvávat. V laboratoři se na živných půdách množí neochotně, kultivace není jednoduchá, vyžaduje speciální média a delší čas (minimálně 12 týdnů).

Zařazení leptospir do druhů není vůbec jednoduché. Popsáno je 14 různých druhů leptospir a to podle jejich DNA a místo poddruhů zaujímají tzv. sérovary, roztříděné podle drobných rozdílů na povrchu buněčné stěny leptospir, které detekují specifické protilátky. Podobné sérovary se sdružují do séroskupin, avšak séroskupiny nemusí být to samé jako druhy.

K infekci leptospirózou jsou vnímaví všichni savci, ale různé sérovary jsou různě adaptované na preferované hostitele. Adaptované kmeny se snadno přenáší z jednoho zvířete (toho daného druhu) na druhé a dlouhodobě přetrvávají v jeho organismu. Neadaptované kmeny potřebují k přenosu větší infekční dávku a dále se nepřenáší, zdrojem nemoci je nějaký jiný živočišný druh.

Leptospiry adaptované na prase

Určité druhy leptospir jsou adaptované přímo na prase, to znamená, že prase je preferovaný hostitel a nemoc se dokáže bez problému šířit z jednoho prasete na druhé. Ke vzniku a udržení ohniska není potřeba žádné jiné zvíře.

Takovou leptospirou je především L. interrogans, sérovar Pomona. Sérovar Pomona se dokonce dá dál rozdělit na podtypy, jako je Pomona (sensu stricto) nebo Kennewicki. Složitost členění různých typů leptospir ilustruje fakt, že do nadřazené množiny, séroskupiny Pomona, kromě sérovaru Pomona patří i sérovar Mozdok, který se ale řadí k odlišnému druhu, je to L. kirschneri. Praktický význam pro chovatele prasat to však nemá.

Trochu odlišnou bakterií, která je rovněž adaptovaná na prasata, je L. interrogans, séroskupina Australis, konkrétně sérovar Bratislava a příbuzný sérovar Muenchen.

Ne všechny leptospiry ze sérovaru Bratislava jsou přímo prasečí, jsou i takové, které jsou adaptované na psy, koně nebo ježky a další divoce žijící zvířata. Prasečí kmeny se ale dokáží šířit v uzavřených chovech a to hlavně pohlavní cestou.

Rozšíření leptospirózy prasat

Nemoc se vyskytuje na celém světě. Leptospira sérovaru pomona je způsobuje leptospirózu prasat na většině kontinentů včetně Střední a Východní Evropy, a je i jedním z původců leptospirózy prasat v České republice. Také leptospiry séroskupiny Australis jsou rozšířené i ve Střední Evropě včetně České republiky.

Přenos

Leptospiróza se přenáší přímým kontaktem s infikovaným jedincem. Bakterie pronikají do organismu přes sliznice, porušenou kůží, nebo i zdravou kůží po dlouhodobém pobytu ve vlhku.

Nemoc se přenáší také nepřímo, zvláště kontaminovanou vodou, ale také krmivem nebo stykem s půdou. Ve vnějším prostředí leptospiry přežívají až několik týdnů. Ve znečištěné či hnijící vodě žijí kratší dobu. Preferovaná teplota pro přežití leptospir v prostředí je 10–34 °C.

Zvláštním druhem přímého přenosu leptospir je pohlavní cesta. Infikovaný kanec vylučuje zárodky semenem. Tento způsob přenosu je typický pro leptospiry ze séroskupiny Australis.

Všechny leptospiry mají schopnost přecházet přes placentu na nenarozená selata a po infekci se dočasně vylučují také mlékem.

Články ze stejné kategorie

Okomentovat

Stránky používají cookies. Předpokládáme, že vám to nevadí. Souhlasím