Leptospiróza prasat způsobená sérotypem Pomona
Leptospira sérovaru pomona je „typická“ leptospiróza prasat. Infekce se do stáda dostává nejčastěji s nově nakoupenými prasaty, kteří jsou skrytými nosiči infekce.
Nemoc se ve stádě rychle šíří, nemocná prasata vylučují leptospiry močí, ty ve vlhkém prostředí zůstávají delší dobu infekční a umožňují tak přímý i nepřímý přenos. Prase se nejčastěji nakazí pozřením infekčního materiálu.
V moči se nejvíc zárodků nachází první měsíc po infekci, pak množství leptospir v moči klesá a vylučování je přerušované, ale může trvat až dva roky.
Leptospiróza u prasat obvykle probíhá zcela bez příznaků, případně se objevuje přechodná zvýšená teplota a nechutenství. Protože najednou jsou ve stádě nově nakažená jen jednotlivá prasata, tohle obvykle proběhne bez povšimnutí. Při pozdější nákaze prasat ve výkrmu se může na jatkách zvednout podíl konfiskovaných ledvin z důvodu zánětu.
Odlišná situace nastává u březí prasnice. Akutní infekce vyvolává zmetání v posledních dvou až třech týdnech březosti. Selata se také mohou narodit mrtvá nebo málo životaschopná. Prasnice přitom zůstávají bez dalších příznaků onemocnění. Po zavlečení infekce do stáda mohou potratit prasnice jakéhokoliv stáří a chovatel může přijít až o třetinu vrhů. V dlouhodobě promořeném stádě jsou potraty sporadické a postihují nově nakoupené prasničky.
Leptospiróza prasat způsobená sérotypem Australis
Kmeny L. bratislava adaptované na prase způsobují dlouhotrvající infekci zvířat ve stádě bez klinických příznaků. Ve stádě se šíří pohlavní cestou. Leptospiry se sice vylučují v moči, ale v malém množství, na rozdíl od L. pomona se proto špatně roznáší u prasat ve výkrmu. L. bratislava dlouhodobě přežívá ve vejcovodech prasnic a v pohlavních cestách kance, který je vylučuje semenem. Podobně jako L. pomona i L. bratislava způsobuje poruchy reprodukce spojené s pozdními potraty a rozením mrtvých selat, ale tyto problémy jsou déletrvajícího charakteru, a L. bratislava dokáže způsobit neplodnost prasnice.
Leptospiróza prasat způsobená leptospirami neadaptovanými na prase
Jiné druhy leptospir napadají prase náhodně a zdrojem nemoci jsou jiná zvířata. Zmetání vyvolávají tyto druhy vzácně a ve stádě prasat se nešíří. Spoustu prasat má však v krvi detekovatelné protilátky.
Diagnostika
Při pitvě (nebo po porážce) nakažených prasat mohou být patrné změny na ledvině v podobě malých šedých skvrn. Potracená selata jeví známky počínajícího rozkladu. Někdy se objevuje žloutenka, v ledvinách mohou být tečkovité krváceniny a na játrech drobné bělavé skvrny. Placenta je na pohled bez patologických změn.
Onemocnění u zvířat vyvolává tvorbu protilátek, jejichž titr je možné v krvi změřit. Standardním testem je mikroskopický aglutinační test (MAT). Používá se hlavně k diagnostice na úrovni stáda, pozitivní výsledek potvrzující akutní leptospirózu je titr protilátek vyšší než 1:1000 u většiny zvířat. Jakékoliv protilátky v séru zmetků a zvýšení titru v párových vzorcích jedince také potvrzuje akutní leptospirózu.
Chronické nosičství je mnohem hůře odhalitelné, titry mohou poklesnou na méně než 1:100 a prase se podle tohoto testu jeví jako zdravé.
Definitivním potvrzením infekce je průkaz leptospir. Přímo se dají leptospiry pozorovat po obarvení na otiskových preparátech, roztěrech a řezech tkání.
V počátečních stadiích onemocnění je lze vykultivovat z krve nebo ze tkání, o něco později z moči, ale moč musí být odebraná sterilně, u tkání nesmí začínat rozklad, nemohou být přítomna rezidua antibiotik, vzorek během dopravy do laboratoře musí být v chladu a pH moči nesmí příliš poklesnout.
V moči je možné leptospiry pozorovat pod mikroskopem v zástinu nebo pomocí fázového kontrastu. Leptospiry ale v moči rychle hynou a navíc jsou vylučovány s přestávkami, takže negativní výsledek ještě neznamená, že prase není bacilonosičem a falešně pozitivní výsledky bývají také časté.
Podobná onemocnění
Leptospiróza se svými projevy ve stádě prasat podobá jiným nákazám, které rovněž vyvolávají poruchy reprodukce. Na rozdíl od mnohých z nich se při leptospiróze neobjevují mumifikovaná selata. Potraty prasnic může vyvolat i mnoho neinfekčních příčin jak na straně ustájení, tak výživy.
Léčba
Antibiotika nedokáží spolehlivě vyléčit všechny bacilonosiče. Na léčbu proto musí navazovat vakcinace k dlouhodobému tlumení nemoci ve stádě.
Prevence
Základem chovu prasat je vždy prevence onemocnění. V případě leptospirózy to znamená především základy biologické bezpečnosti a nejdůležitějším bodem je deratizace. Prevencí šíření leptospir ze séroskupiny Australis je umělá inseminace.
Proti leptospiróze prasat existuje také vakcína. Vzniklá ochrana není na 100 % a délka trvání imunity sotva přesahuje tři měsíce, ale případy zmetání ve stádě dokáže očkování významně omezit, i když nemůže případnou nemoc z chovu zcela vymýtit.
