Mor skotu je silně nakažlivé, hromadné onemocnění sudokopytníků, zvláště skotu, buvolů a jaků, s vysokou úmrtností. Je to nejničivější známá choroba skotu. V minulosti vypuknutí nákazy způsobovalo obrovské ztráty na chovaném dobytku i divoce žijící zvěři, často následované hladomorem.
Onemocnět mohou všichni přežvýkavci i prasata, ale závažnost onemocnění se u jednotlivých druhů zvířat odlišuje. Jiná domácí zvířata kromě turovitých, malých přežvýkavců a prasete se morem skotu nakazit nemohou a nemoc není přenosná ani na člověka.
Neznamená ani žádné ohrožení jakosti potravin. Přímé nebezpečí pro dobytek je ale natolik velké, že tato nemoc byla v podstatě impulzem ke vzniku moderní veterinární medicíny a také důvodem založení Světové organizace pro zdraví zvířat OIE. Dlouholetý program eradikace a vakcinace dokázal nakonec potlačit tuto nebezpečnou nákazu a od roku 2011 je mor skotu oficiálně celosvětově vymýcený.
Původce moru skotu
Mor skotu je virové onemocnění. Původcem je obalený virus víceméně oválného tvaru, který obsahuje jedno vlákno RNA. Patří do čeledi Paramyxoviridae, rod Morbillivirus. Dalšími, příbuznými, ale odlišnými druhy virů z rodu Morbillivirus je například virus spalniček, virus psinky a virus moru malých přežvýkavců. Poslední jmenovaný je viru moru skotu nejvíce příbuzný.
Virus moru skotu byl antigenně jednotný, to znamená, že po prodělané infekci nebo po očkování vytvořené protilátky chránily proti všem kmenům viru.
Ve vnějším prostředí není virus moru skotu příliš stabilní. Vystaven vzduchu a dennímu světlu hyne do 12 hodin, přímý sluneční svit ho ničí do dvou hodin, nesnáší vyschnutí. Na pastvině přežije maximálně 48 hodin a to jen ve stínu. Ve stájích si podrží infekčnost nanejvýš 96 hodin i bez jakéhokoliv čištění či dezinfekce.
Dosti rychle ho likvidují vysoké teploty. Je citlivý k účinkům tukových rozpouštědel, kyselin, zásad i všech dezinfekčních prostředků.
Delší dobu zůstává stabilní jen za nižších teplot, v mraženém mase si může ponechat infekčnost déle než rok.
Vnímaví živočichové
Morem skotu se může nakazit prakticky každý sudokopytník, ale vnímavost různých druhů zvířat je odlišná.
Z domestikovaných zvířat je nejcitlivější tur domácí včetně plemen zebu, buvol domácí a jak. Méně často onemocní ovce a kozy. Vnímavá jsou také asijská plemena prasete domácího, naproti tomu evropská plemena jsou rezistentní a zjevně neonemocní. Stejně tak nemá v šíření nemoci význam velbloud.
Z divoce žijících sudokopytníků je nemoc nejvíce nebezpečná pro asijské druhy antilop a veškeré asijské turovité a asijské druhy prasat, pro buvoly africké, antilopy losí, antilopy kudu, žirafy a prasata bradavičnatá. S menší intenzitou onemocní hroši, lesoni, vodušky a další druhy antilop včetně pakoňů.
Divoká zvířata ale netvoří rezervoár nemoci, jejich onemocnění vždy navazovalo na výskyt u domácího skotu, od kterého se nakazila.
Přenos a šíření nákazy
Mor skotu je z hlediska šíření velice jednoduchá nemoc.
Hlavním způsobem přenosu je přímý kontakt zvířat. Nakažlivost viru je velká a nakažená zvířata vylučují virus všemi sekrety a exkrety už v inkubační době.
Přenos se odehrává především na malé vzdálenosti. Maximální možná vzdálenost jsou desítky metrů a to jen v podmínkách vysoké vzdušné vlhkosti a nejlépe v chladnější noci.
Nepřímý přenos znečištěným krmivem a vodou je možný. Hmyz nemá žádný význam v šíření nemoci, ani hlodavci.
Uzdravená zvířata se nestávají bacilonosiči a pokud v důsledku nemoci uhynou, virus ve tkáních je rychle deaktivován hnilobnými procesy.
Chlazené nebo mražené maso obsahující živý virus může být rizikem, když se zkrmí prasatům, od kterých se pak nakazí hovězí dobytek.
Příznaky a projevy moru skotu
Jak přesně mor skotu probíhá záleží na živočišném druhu hostitele, jeho imunitě proti nemoci a také na virulenci viru. Vyvolávající kmen viru nemusí navíc působit na všechny hostitelské druhy stejně. Může například způsobovat je mírné onemocnění dobytka, ale hromadné hynutí divokých zvířat.
Když se nemoc dostala do stáda skotu, ve kterém se zvířata nikdy dříve s nemocí nesetkala, probíhala jako devastující hromadné onemocnění za příznaků akutní, „klasické formy“. U dobytka v trvale zamořených, endemických oblastech ale jistá imunita zvířat způsobuje, že nemoc probíhá i v mírnějších, často i přehlédnutelných formách.
Pro zjednodušení se proto rozlišuje:
- perakutní forma
- akutní forma
- subakutní forma
- atypická forma
- bezpříznakový průběh
Perakutní forma
Nejrychleji probíhající forma nemoci nebyla u skotu nikdy obvyklá a následovala experimentální infekce nebo postihovala mladá zvířata. Vyskytovala se také u asijských plemen prasat. Projevovala se v podstatě jen náhle vzniknou, vysokou horečkou, překrvením sliznic, dušností a úhynem během dvou tří dnů.
Akutní, klasická forma moru skotu
Zdroj: Wikimedia Commons
Je to právě klasická forma, která představuje typický projev moru skotu. Mortalita může činit až 90 % a onemocněla všechna zvířata ve stádě.
Inkubační doba nemoci se pohybuje mezi třemi až 15 dny, obvyklá doba trvání je 6-9 dní. Pro účely likvidace ohnisek se za maximální inkubační dobu považovaly tři týdny.
Virus se množil na sliznicích trávicího traktu a horních cest dýchacích a také v bílých krvinkách a lymfatických tkáních. Byl vylučován všemi sekrety a exkrety, nosními i očními výtoky, trusem, močí a mlékem a to už jeden nebo dva poslední dny inkubační doby, kdy se ještě zvíře jevilo jako zdravé.
Po uplynutí inkubační doby se objeví vysoká horečka. Dobytek přestává žrát a přežvykovat, je netečný, má matnou, zježenou srsti, trpí vodnatým výtokem z nozder a očí a nádoj prudce klesá. V této době obsahovaly jeho tkáně a tělesné tekutiny největší množství viru.
Postižení sliznic
Toto stadium během dvou až pěti dní přecházelo do viditelných změn na sliznicích. Jejich poškození a následný zánět byl přímým důsledkem množení viru. Viditelně byly postižené sliznice dutiny ústní, nosní, někdy i vaginální a také spojivka.
Zánět spojivek se projevoval slzením, křečí očních víček, otokem a zčervenáním spojivek. Vodnatý výtok rychle přecházel do hlenohnisavého. Stejně tak vodnatý výtok z nozder se změnil na výtok hnisavý a obojí uplývalo na srsti a na mulci.
Zánět sliznice v tlamě na sebe nejprve upozorňoval hojným sliněním, ale pak se objevovala drobná ohraničená ložiska nekrózy jako šedavé, několik mm velké flíčky. Prvním místem výskytu byl dolní pysk a přiléhající dáseň a koutky, ale nakonec se objevil všude v tlamě a mohlo jich být tolik, že splývaly. Šedá mrtvá sliznice se rychle otřela a vznikaly okrsky obnažené spodiny se zarudlým lemem. Proces byl doprovázen výrazným zápachem z tlamy a krvavou slinou.
Naprosto totožné změny postihovaly i sliznici nosní, sliznici vulvy a vaginy a sliznice slezu a tenkého i tlustého střeva. Vznik erozí v zažívacím traktu měl zpozdění pár dní po jejich tvorbě v tlamě.
To bylo navenek viditelné jako silný vodnatý tmavý průjem s příměsí hlenu a krve. Zvířata nutila k defekaci s nahrbeným hřbetem, rychle hubla, namáhavě dýchala a prohlubující se dehydratace obvykle do 12. dne od vzestupu teploty zapříčinila kolaps, ulehnutí. Teplota klesla pod normál a pak nastal úhyn.
Jen výjimečně docházelo kolem desátého dne nemoci k ustání průjmu a eroze na sliznicích se začaly hojit. Přežívající zvířata se uzdravila kolem 25. dne, ale březí krávy během rekonvalescence obvykle zmetaly a návrat do původní kondice trval dlouho.
Subakutní forma
Subakutní forma byla nemoc skotu, který měl určitou odolnost proti viru, nebo při infekci málo virulentním kmenem viru. Příznaky se podobají akutní formě, ale byly mnohem méně vyjádřené. Zánět sliznic býval jen ve formě kataru, bez tvorby erozí, zvířata měla přechodně zvýšenou teplotu, přechodný průjem. Oslabení imunity, které vždy mor skotu doprovázelo, může být v této formě nejviditelnějším příznakem a způsobit propuknutí nějakého jiného onemocnění, které svými projevy mor skotu zcela zakryje.
Subakutní forma bývala také také obvyklým projevem moru skotu u ovcí a koz.
Atypická forma
Je to především forma kožní. Přípomíná neštovice tvorbou drobných puchýřků na kůži krku a plecí a na vnitřní straně stehen. Většina takto nemocného dobytka se rychle uzdravila.
Akutní forma antilopy kudu se zase vyznačuje těžkým zánětem spojivek a rohovky, se zakalením oka a silným slzením. Zvířata hynula hlady a žízní.
Inaparentní průběh, tedy nemoc bez jakýchkoliv příznaků, byla běžná u evropských plemen prasete.
Diagnostika
Klasická forma moru skotu byla svým průběhem u jednotlivých zvířat i ve stádě docela typická, přesto ale existují i v některých znacích podobná onemocnění, z nichž některá jsou také nebezpečnými nákazami zvířat.
Těmi jsou:
- slintavka a kulhavka
- vezikulární stomatitida
- IBR
- hlavnička
- katarální horečka ovcí
- mor malých přežvýkavců
- neštovice ovcí, neštovice koz
- nemoc Nairobi
Prakticky stejně se projevuje slizniční choroba u BVD, ta ale postihuje jen jednotlivá zvířata. Z neinfekčních nemocí se moru skotu může podobat otrava arzénem.
Diagnóza moru skotu se potvrzovala pitvou – nález erozí v celé délce trávicího traktu od slezu až po konečník, hlavně tam, kde je sliznici přítomná lymfoidní tkáň. Krváceniny na sliznici v konečném úseku tlustého střeva mívaly vzhled podélných pruhů. Mimo oblasti endemického výskytu se potvrzovala přítomnost viru imunodifúzí (AGID), imunofluorescencí, imunohistologicky nebo komplement fixačním testem.
Léčba
Mor skotu nelze léčit. Teoreticky by se o záchranu zvláště cenných kusů dalo pokusit infuzní terapií a antibiotiky k potlačení druhotných infekcí, ale nakažlivá povaha onemocnění způsobuje, že jediným rozumným způsobem řešení výskytu byla vždy likvidace ohniska.
Prevence
Proti moru skotu existovala účinná vakcína, která byla použita k jeho celosvětovému vymýcení.
