Jak se svrab myší projevuje
Škála projevů myšího svrabu je neobyčejně široká. Závisí na druhu myšky – lysé myši jsou proti svrabu zcela odolné, naopak u černě zbarvených myší může probíhat hůře než u bílých myšek – a na jejich stáří, spíše onemocní starší zvířata. Obrovský vliv mají podmínky chovu Svrab snadněji propuká u myší chovaných ve velkém počtu na malé ploše, při nedostatečné hygieně, při chovu na příliš hrubé podestýlce a vůbec vždycky, když jsou zvířata vystavená nadměrným stresovým vlivům. Také u myší, které trpí jinými nemocemi se roztoči snadněji přemnoží a vznikne viditelný svrab.
Některé myši mohou být zcela bez potíží a právě s nimi se nemoc dostane do chovu, nebo jí tam zavlečou divoce žijící myši. Lehce postižené myši mají zarudlou kůži a řidší srst, která může působit mastným dojmem. Se zvyšujícím se počtem roztočů se zvyšuje svědění a silně postižené myši si rozškrábou kůži do krve s následnou bakteriální infekcí.
Zákožka myší a trudníkovec Poppův parazituje především na temeni hlavy, na horní straně krku a mezi lopatkami, trudníkovec myší způsobují viditelné kožní změny nejprve na bocích, na zadku, pod krkem a až pak se šíří na celá záda. Lysivost doprovázející svrab může být i celotělová.
Kromě viditelného postižení kůže svrab myším zkracuje život a snižuje jejich hmotnost a plodnost.
Jak odhalit svrab myší
Svrab myší je vůbec nejčastější nakažlivý důvod svědění a lysivosti myší. Podobně jako svrab ale mohou vypadat i infikované kousné rány způsobené jinými myšmi, idiopatická ulcerativní dermatitida, což je geneticky podmíněná kožní nemoc postihující černé myši a progresivní nekrotizující dermatitida ušních boltců. To je nemoc nejasného původu, která se projevuje odumíráním a silným svěděním uší, takže myši se podobně jako u svrabu rozškrábou na hlavě a krku do krve. Neinfekční příčiny ale nepostihují vícero myší najednou.
Výrazně méně často podobné kožní změny způsobuje i primární bakteriální kožní infekce nebo kožní plíseň. Ta u naprosté většiny myší probíhá bez příznaků. Řídnutí srsti u ní nebývá doprovázeno silným svěděním.
Diagnostika svrabu není těžká. Roztoče a jejich vajíčka je možné pozorovat pod mikroskopem ve vzorcích vyčesané nebo vytrhané srsti, je možné použít také metodu s lepící páskou nebo i obyčejnou lupu. Parazité hned neopouštějí mrtvé myši, takže s lupou je možné trudníkovce i zákožky hledat i na uhynulých kusech. Při chladnutí těla navíc vylézají na povrch srsti a jsou snadněji k nalezení.
Léčba svrabu myší
Existuje mnoho léčiv, které dokáží myši zbavit roztočů. Nejčastěji se používá ivermektin, injekčně, ředěný v propylenglykolu jako domácí spot-on nebo do tlamy. Podává se každý týden třikrát za sebou. Myši mohou dostat i selamektin nebo moxidektin ve spot-onu, funguje také permethrin ve spreji opakovaně každé tři dny.
Těžce postižené myši mohou být natolik nemocné, že je možné uvažovat o jejich eutanazii. Často potřebují také antibiotika a protože kůže je opravdu hodně svědivá, různé obvazy a košilky brání dalšímu škrábání do zahojení.
Vždy je potřeba léčit všechny myši v chovu a léčbu doprovodit pečlivou asanací celého chovatelského zařízení. Jen pár roztočů na jediné myši dokáže časem znovu spustit výskyt svrabu, takže nemoc se ráda vrací.
Prevence svrabu myší
Nejlepší je vždycky prevence. V případě svrabu myší je to pečlivá karanténa nově nakoupených zvířat a případně jejich přeléčení a zamezení vstupu divokých myší.
