Očkování proti leptospiróze

autor článku MVDr. Tereza Ježková
4 minuty k přečtení

Očkování proti leptospiróze je preventivní veterinární úkon, který má za cíl ochránit zvíře, psa nebo chovná prasata, před nemocí zvanou leptospiróza. Leptospiróza je nákaza s přírodní ohniskovostí, trvalým rezervoárem nemoci jsou hlodavci a hmyzožravci. Nemoc je tedy stále přítomná v našem okolí.

Očkování proti leptospiróze bohužel nikdy není schopné ochránit zvíře na 100 % a že je zvíře očkované neznamená, že leptospirózu nemůže dostat, pravděpodobnost je ale menší. Vakcinace není u žádného druhu domácích zvířat povinné ze zákona.

U psů je standardní součást běžně používaných kombinovaných vakcín „proti psím nemocem“. Očkování u prasete je zase obvykle spojené s vakcinací proti července nebo parvoviróze prasat.

Očkování psa proti leptospiróze

Pes se může stát nedobrovolným hostitelem až 18 různých druhů, neboli sérovarů, leprospir, z nichž některé jsou původcem leptospirózy psů. Zkřížená imunita je bohužel omezená a očkování proti jednomu druhu nemusí chránit proti druhu jinému. Do vakcín se vybírají jen ty nejnebezpečnější sérovary. V minulosti většina vakcín obsahovala druhy dva, dnes jsou časté očkovací látky se třemi nebo čtyřmi druhy. Jsou to inaktivované vakcíny.

Obecnou nevýhodou očkování proti leptospiróze je nižší účinnost, která činí nanejvýš 70 %.

Největší slabinou očkování proti leptospiróze je krátká doba trvání imunity. Odpověď psího organismu na očkování je individuální a liší se také podle sérotypu bakterie, ale imunita může trvat třeba jen tři měsíce. Nikdy nepřetrvává déle než rok.

Vakcinace navíc nemusí chránit před samotnou infekcí, ale pouze před vznikem zjevného onemocnění. Takový pes pak vylučuje leptospiry v moči a je infekční (potenciálně i pro člověka). Bezpříznakové vylučování leptospir je častější u těch psů, kteří byli očkováni před déle než půl rokem.

Proč tedy očkovat psa?

Vakcína proti leptospiróze sice zdaleka není dokonalá, ale leptospiróza psů je vážné, mnohdy smrtelné onemocnění a navíc přenosné na člověka. Nákaza hrozí všem psům, kteří se mohou dostat do kontaktu s močí rezervoárových zvířat. Kromě přímého styku s hlodavci je rizikem i přístup ke stojaté či pomalu tekoucí vodě. Psi žijící na venkově, psi používaní k myslivosti či k lovu hlodavců jsou nejohroženější skupinou.

Světová asociace veterinárních lékařů malých zvířat (WSAVA) považuje očkování proti leptospiróze za doporučené především pro psy s vysokým rizikem nákazy. Prakticky jsou to však všichni psi, kteří jsou venčení v přírodě či mají přístup tam, kde žijí divoce žijící hlodavci.

Druhy očkovacích látek pro psy

Ve vakcínách jsou vybrané ty druhy leptospir, které u psa nejčastěji vyvolávají akutní leptospirózu. Součástí vakcín je vždy sérovar canicola, což je přímo „psí“ leptospira, která se přenáší snadno z jednoho psa na druhého a způsobuje nemoc zvanou Stuttgartská choroba psů. Dále je obsažen vždy sérovar icterohaemorrhagiae. Ten přenáší především potkani a je nejčastějším původcem „typické“ akutní leptospirózy psů.

Některé vakcíny navíc obsahují i další sérovary: L. serjoe, který šíří především myši, grippotyphosa, který pochází od hraboše polního a bratislava, jehož rezervoárem jsou hmyzožravci a dobytek.

Očkování proti leptospiróze je součástí všech běžně používaných kombinovaných vakcín proti infekčním psím nemocem s výjimkou prvních, tzv. „štěněčích“ vakcín. Na nálepce od očkovací látky je leptospiróza většinou vyznačena velkým tiskacím písmenem L.

Psí očkovací kalendář

Štěňata jsou proti leptospiróze obvykle naočkována poprvé kolem 8. týdne věku, s přeočkováním za 3–4 týdny. Dospělí psi jsou očkováni každoročně. WSAVA doporučuje začít s očkováním proti leptospiróze až po provedení základní vakcinace proti virovým chorobám, tzn. 12.–16. týden věku, opět s přeočkováním po asi čtyřech týdnech.

Protože vakcína proti leptospiróze neposkytuje dlouhodobou imunitu, psi ohrožení nákazou se mohou očkovat každých 9 měsíců nebo dvakrát ročně. Pro tento účel se vyrábí jednosložkové vakcíny, které chrání pouze proti leptospiróze.

Reakce na očkování

Vakcína proti leptospiróze působí zdaleka nejvíc nežádoucích reakcí po očkování. Je-li pes alergický, je to nejčastěji právě leptospirová složka, která za to může. Zvláště u malých a trpasličích plemen jsou nežádoucí reakce časté. Na druhou stranu riziko nákazy leptospirózou může být i bytových psíků natolik malé, že rutinní vakcinace proti leptospiróze se u nich provádět nemusí. Na trhu jsou i psí vakcíny, které leptospirový bakterin neobsahují.

L. canicola L.
icterohaemorrhagiae
L. grippotyphosa L. bratislava L. serjoe
Biocan LXXX
Bioca Novel L4XXXX
Canigen
DHA2PPi/L (R)
XX
Canvac LXXX
EuricanDAPPi-LR XX
EuricanLmulti XXX
Nobivac LeptoXX
Nobivac L4XXXX
Vanguard Plus 5/L XX
Versican L4  XXXX
Sérovary leptospir v dostupných očkovacích látkách pro psy

Očkování prasat proti leptospiróze

U prasete se leptospiróza projevuje především jako poruchy reprodukce, totiž zmetání. Podobně jako u psa jsou zdrojem infekce pro chovná prasata hlodavci, ale hned několik sérovarů leptospir se dokáže přenášet také z jednoho prasete na druhé a udržovat tak dlouhodobě nákazu v chovu.

Očkování slouží k zamezení ztrátám selat v takových chovech.

Vakcíny pro prasata jsou rovněž inaktivované a obsahují mnoho různých sérovarů leptospir, kromě L. canicola, icterohaemorrhagiae a grippotyphosa jsou součástí i na prase adaptované sérovary L. pomonabratislava a někdy i další, jako L. hardjo nebo tarassovi.

Prasničky se vakcinují asi šest týdnů před přepokládaným datem inseminace, s revakcinací po čtyřech týdnech a pak každoročně, v případě vysokého infekčního tlaku leptospirózy každých 6 měsíců.

Články ze stejné kategorie

Okomentovat