Osutina je nakažlivé onemocnění prasete, které postihuje především selata do věku asi deseti týdnů. Projevuje se dosti typickými kožními změnami: kůže na hlavě a na spodní části těla nebo i na celém těle se pokrývá tmavými, mastnými a pevně lpícími příškvary. Vyrážka se rozvíjí rychle, během několika hodin, není doprovázená svěděním, ale nemocná prasata nežerou a neléčená dosti často na nemoc hynou.
Příčina nemoci
Podstatou onemocnění je bakteriální zánět, nejčastějším původcem je bakterie Staphylococcus hyicus. To je gram–pozitivní, tzv. koaguláza pozitivní kok. Bakterie samotná je běžnou součástí kožní mikroflóry prasat.
Ke vzniku osutiny je třeba, aby byl vyvolávající kmen S. hyicus toxigenní, aby produkoval tzv. exfoliativní toxin. To je exotoxin, bakterie ho tvoří při svém růstu a je to látka, která narušuje spojení mezi buňkami pokožky a způsobuje její rozpad. Osutina je vlastně zvířecí analogií stafylokokového syndromu opařené kůže u lidí (ten ale způsobuje zlatý stafylokok, S. aureus).
Některé další stafylokoky také tvoří exfoliativní toxin a mohou vzácněji vyvolat onemocnění nerozeznatelné od osutiny, je to Staphylococcus chromogenes a již zmíněný S. aureus.
Přítomnost samotného toxigenního kmene bakterie ještě pořád sama o sobě nestačí k rozvoji nemoci. Záleží i na imunitě selat a případně jestli mají proti nemoci protilátky od matek. Branou infekce je poškození kůže, různé oděrky nebo nadměrná vlhkost pokožky. Vliv mají i jiná onemocnění, jako je svrab, parvoviróza nebo cirkoviróza. Teprve je-li obranyschopnost zvířete překonána, bakterie se mohou pomnožit do takového množství, že výsledkem je osutina.
Jak se osutina projevuje
Osutina je především onemocnění selat a mladých prasat mladších než osm týdnů, ale jednotlivé případy se mohou objevit i u starších a dospělých prasat. Nejvážněji jsou postižena sající selata. Závažná perakutní nebo akutní forma osutiny se může objevit už u selat jen tři dny starých. U mladších věkových kategorií může nemoc probíhat hromadně s morbiditou až 90 %. Průměrná smrtnost činí 25 %.
Akutní osutina začíná jako lesklá vlhká červená nepravidelná ložiska na kůži v okolí očí a tlamy, za ušima a na vnitřní straně končetin. Spíš než vyrážku připomínají opařeniny. Kožní změny se velice rychle zvětšují a rozšiřují nejprve na břicho a korunky spárků, následně na celé tělo a to během 24–48 hodin. Zvlhlá kůže se pak rychle pokrývá hnědými, mastnými, pevně lpícími strupy. Proto se odborně nemoc nazývá exsudativní dermatitida (dermatitida je zánět kůže a exsudace je právě tato tvorba vlhkého výpotku)
Osutina nesvědí a prasata nemají horečku, nechtějí ale žrát a nemají zájem.
Akutní forma osutiny může u mladého selete vést k úhynu už během jednoho nebo dvou dní. V tomto případě je hubí otrava krve, mohou se objevit i nervové příznaky.
Některá selata nehynou tak rychle. Postižená kůže zesiluje, strupy vysychají a tvoří se v nich praskliny. Zvířata zapáchají. Nemocná kůže se skládá do vrásek, ve kterých zůstává červená a vlhká. Neléčená selata nežerou, hubnou a na vysílení a dehydrataci umírají za 3–10 dní.
U odstávčat už obvykle nedochází k celotělovému postižení, ale osutina se omezuje na kůži hlavy. Tato forma osutiny málokdy způsobuje úhyn. Bez léčby ale může trvat několik týdnů, než odezní a postižená prasata pomalu rostou.
U dospělých prasat mohou být jediným příznakem jednotlivá ložiska mastných hnědých strupů uších, na zádech a bocích nebo na končetinách.
Diagnostika
Celotělová osutina u sajících selat má dosti typický vzhled.
Lokalizovaná ložiska osutiny se podobají změnám vzniklým při pustulární dermatitidě, zánětu kůže způsobenému zlatým stafylokokem nebo neštovicím. Rozlišení je možné po výtěrech pro bakteriologické vyšetření. To je velice užitečné i pro určení vhodného antibiotika pro léčbu.
Podobnými onemocněními je také svrab a dermatofytóza. Z neinfekčních chorob podobně může vypadat pytyriasis rosea a nedostatek zinku.
Léčba osutiny
Osutinu lze léčit, čím dříve se s léčbou začne, tím lépe. S. hyicus je ale stejně jako ostatní stafylokoky vybaven schopností odolávat účinkům antibiotik, proto je vždy lepší mít z laboratoře stanovenou citlivost. Rezistence proti běžně používanému penicílínu, tetracyklinům, streptomycinu i sulfonamidům je totiž běžná. U selat je lepší injekční aplikace, jen u méně postižených prasat je možné podávání v krmivu.
Léčbu doplňuje ošetřování kůže dezinfekčními přípravky (chlorhexidin, jodová dezinfekce) a selata s celotělovým postižením vyžadují i rehydratační roztoky. Léčba trvá 5–7 dní. Prognóza akutní osutiny u selat do deseti dnů věku je špatná, i léčená zvířata obvykle hynou.
Samozřejmostí by měla být dostatečná dotace zinku, biotinu, vitamínu E a selenu.
Prevence
Výskyt osutiny v chovech můžeme tlumit omezením všech vlivů, které podporují její rozvoj. Základem jsou čisté porodny s turnusovým systémem chovu, pomáhá také mytí prasnic před přesunem na porodnu. Porodny by měly být suché, dobře větrané a selata by neměla mít moc příležitostí, jak se o něco odřít nebo se poranit. K tomu slouží i včasné vyštípáváni zubů u selat. Samozřejmostí by měla být léčba svrabu.
Ne vždy tato opatření zamezí objevení se osutiny. Pro podporu kolostrální imunity u selat je možné selata od prasniček nechat odkojit starší prasnice nebo nechat připravit autogenní vakcínu.
