Otrava starčkem představuje poruchu zdraví zvířat po spasení častého plevele, starčku přímětníku. Ten patří mezi nejjedovatější běžné rostliny, které obsahuje pyrrolizidinové alkaloidy. To je velká skupina toxických látek, které poškozují hlavně játra a způsobují především chronické otravy. Kromě otravy z pastvy je starček zhoubný tím, že si jedovatost ponechává i po usušení a zdraví škodlivé je i seno.

Nejvnímavějším zvířetem je kůň, u kterého otravy mohou probíhat hromadně jako Žďárská choroba koní.

Starček přímětník

Na fotografii je vysoká zelená, žlutě kvetoucí bylina
Kvetoucí rostlina starčeku přímětníku, nejčastější příčina otravy Otrava starčkem představuje poruchu zdraví zvířat po spasení častého plevele, starčku přímětníku. Ten patří mezi nejjedovatější běžné rostliny, které obsahuje pyrrolizidinové alkaloidy. To je velká skupina toxických látek, které poškozují hlavně játra a způsobují především chronické otravy. Kromě otravy z pastvy je starček zhoubný tím, že si jedovatost ponechává i po usušení a zdraví škodlivé je i seno.

Nejvnímavějším zvířetem je kůň, u kterého otravy mohou probíhat hromadně jako Žďárská choroba koní.
Starček přímětník
Na fotografii je vysoká zelená, žlutě kvetoucí bylinaKvetoucí rostlina starčeku přímětníku, nejčastější příčina otravy pyrrolizidinovými alkakoidy

zdroj: Wikimedia Commons

Starček přímětník, Senecio jacobaea, je 30–60 cm vysoká, obvykle dvouletá bylina. Vzpřímená lodyha vyrůstá z přízemní růžice listů a nese střídavé zpeřené lístky. Lodyhy se na koncích větví a nesou světle žluté květní úbory poskládané do chocholičnaté laty. Kvete od června do září.

Plodem je nažka s chmýrem, která se snadno šíří vzduchem. Jedna rostlina může vyprodukovat tisíce semen. Po odplození odumírá. Pokud je ale posekaná dřív, než stačí odkvést, stává se z ní trvalka a příští rok znovu obrazí.

Starček dává přednost sušším a teplejším stanovištím, roste na neudržovaných pastvinách, loukách, na mezích, suchých stráních, na osluněných okrajích lesů a podél cest.

Alkaloidy ve starčeku

Starček přímětník obsahuje několik druhů alkaloidů, všechny ale patří do skupiny těch pyrrolizidinových. Jsou to látky, které si rostlina vytváří na obranu proti svým škůdcům, včetně býložravých zvířat.  Pyrrolizidinových alkaloidů existuje přes 350 různých druhů a ve starčku je jich přítomno nemálo:  Nalezneme v něm seneciphylin, senecionin, jacobin, jacolin, jaconin a jacozin.

Jsou to chemicky stabilní látky, které si drží svou účinnosti i po vyschnutí a nerozkládají se ani při konzervaci či varu. Proto jsou přítomné i v seně nebo v senáži.

Pyrrolizidinové alkaloidy jsou organické chemické látky, estery cyklické sloučeniny nazývané necin, která je sama odvozená od podobné cyklické sloučeniny, 1-hydroxypyrolyzidinu. To jim dalo jméno. Asi polovina z nich jsou nenasycené, necin obsahuje dvojnou vazbu.

Samy o sobě jsou neškodné, ale po požití se vstřebávají v trávicím traktu a přecházejí do jater. Játra se zbavují cizorodých látek tím, že je zoxidují a vzniklé produkty tělo vyloučí močí nebo žlučí. V případě nenasycených pyrrolizidinových alkaloidů je to ale problém: Jejich oxidace může vést ke vzniku sloučenin pyrrolu. Ty jsou silně toxické, protože jsou velmi reaktivní a doslova „útočí“ na všechny molekuly v okolí. Touto molekulou mohou být specializované vychytávače, antioxidanty, které se „jen“ vyčerpávají, ale také buněčné enzymy, které tím ztrácí funkci, nebo i DNA buňky. Protože pyrroly vznikají přímo v játrech, jsou to játra, která pyrrolizidinové alkaloidy především poškozují.

U některých druhů zvířat vzniklé metabolity ničí také plicní tkáň a ledviny.

Protože se pyrroly váží na DNA, pyrrolizidinové alkaloidy jsou prokázaným mutagenem a karcinogenem. Také mají fotosensibilizující účinky.

Otrava koní

Nejčastěji se v souvislosti se starčkem hovoří o otravě koní. U nich má otrava dokonce vlastní název, a to „Ždárská choroba“, nebo „Ždárská nemoc“. Koně jsou k otravě pyrrolizidinovými alkaoidy starčku velmi citliví. Naštěstí většině z nich čerstvý starček nechutná a na pastvině se mu vyhýbají, pokud ale starček roste na louce, která je posekaná na seno, takové seno může také způsobit otravu koně a v seně ho koně nepoznají.

Smrtelná otrava starčkem nastává ve chvíli, kdy kůň zkonzumuje asi tolik čerstvého starčku, kolik se rovná sedmi procentům jeho tělesné hmotnosti. Bohužel starček způsobuje nejčastěji chronické otravy – poškození jater pyrroly je kumulativní, takže kůň ani náhodou nemusí zbaštit nebezpečné množství starčku najednou. Stačí prostě, když toxickou dávku starčku spase nebo v seně sežere postupně, klidně i během delší doby třeba několika měsíců.

V čerstvém stavu je jedovatá dávka starčku pro velkého koně asi 35 kg. Velice zrádné je ale seno, k otravě 500 kg vážícího koně postačí asi 5 kg sušeného starčku. Pro malé koně a poníky ještě mnohem méně.

Pokud kůň smrtelnou dávku starčku požije najednou, prudká otrava doprovázená selháním jater se před úhynem projevuje především nervovými příznaky. To proto, že mozek je otráven přebytkem amoniaku, který by normálně játra z krve filtrovala. Kůň ztrácí schopnost vnímat své okolí, motá se oslepne a často tlačí hlavou do stěn.

U chronických otrav kůň hubne, je bez nálady a nakonec se objeví žloutenka, vodnatelnost břicha a nervové příznaky. Otrávení koně mají někdy i průjem nebo ekzémy vyvolané sluncem kvůli fotosenzibilizačním účinkům starčkových alkaloidů.

Otravu starčkem nelze léčit. Kvůli chronické povaze otravy jsou ve chvíli, kdy se objeví příznaky otravy, játra už nevratně poškozená cirhózou.

Otrava skotu

Druhý živočišný druh, u kterého působí starček přímětník velký problém, je skot. Podobně jako koně i skot starček na pastvině obvykle ignoruje, ale pokud je v pastevním porostu hodně mladých rostlin, může ho spást společně s trávou, starček také může skot spásat pokud je sucho a nedostatek jiné pastvy. A stejně jako u koní je pro skot starček vysoce nebezpečný v seně a také v senáži.

Smrtelná dávka pro skot je asi tolik čerstvého starčku, kolik se rovná 5–20 % tělesné hmotnosti. Pokud seno krmené zvířatům obsahuje 10 % sušeného starčku, zvířata uhynou do 20 dnů na akutní otravu. 1% zastoupení způsobuje úhyn do tří měsíců.

Příznaky otravy jsou podobné jako u koní. Chronická otrava starčkem je mnohem častější než otrava akutní. Zvířata postupně hubnou, mají žloutenku a typický je průjem, kolikové bolesti a tlačení naprázdno. Mohou se objevit vyrážky ze slunce. Někdy se zvířata zavodňují nebo se u nich objeví otoky nohou, břicha nebo mezisaničí.

Nervové příznaky zahrnují potácivý pohyb, bezcílné bloumání, slepotu, točení se do kruhu, tlačení hlavou jako u koní je spíše vzácné. K úhynu dochází za několik dní po prvních příznacích nemoci.

První příznaky otravy starčkem – hubnutí, průjem, otoky – se podobají silnému začervení a motoličnatosti. Nervové příznaky zase mohou vypadat jako vzteklina, nemoc šílených krav nebo nějaké onemocnění mozku, například absces nebo zánět. Obecně pak průběh otravy připomíná otravu olovem.

Protože poškozená játra ztrácí schopnost skladovat měď, může se otrava starčkem ještě zkomplikovat otravou mědí.

Otrava ovcí a koz

V porovnání s koňmi a skotem jsou ovce a kozy k otravě starčkem dosti odolné. Experimentálně se daří vyvolat příznaky otravy při zkrmení množství starčku, které odpovídá 125–400 % tělesné hmotnosti kozy a víc než 200 % tělesné hmotnosti ovce.

Ovce a kozy mají schopnost rozkládat pyrolizidinové alkaloidy v bachoru a také při metabolizaci v játrech u nich vzniká jen málo pyrrolových sloučenin.

Starček na pastvinách na rozdíl od koní a skotu častokrát aktivně vyhledávají a spásají přednostně. Proto se dají použít k tlumení výskytu této rostliny. Ani pro malé přežvýkavce ale není starček zcela neškodný: Ovce mohou bez příznaků spásat starček jednu pastevní sezonu, ale při pokračování v pastvě i další rok se může u některých objevit žloutenka a následuje úhyn. Starček v potravě také prokazatelně snižuje užitkovost zvířat a to jak zpomalením růstu jehňat a kůzlat, tak nižší mléčnou užitkovostí dojených zvířat.

Starčekové alkaloidy také přecházejí do mléka. V mléce zvířat krmených starčekem sice alkaloidů není dost k vyvolání otravy člověka, ale vzhledem ke karcinogennímu působení těchto látek je i malá koncentrace v živočišných produktech silně nežádoucí.

Pro cílené spásání starčku se proto hodí jen dospělá, nebřezí a nedojená zvířata.

Otrava králíků a hlodavců

Pro králíky je starček prakticky neškodný. Ještě odolnější je morče, u něj se pyrroly v játrech vůbec nevytvářejí a toxická dávka starčku je 526krát větší než tělesná hmotnost zvířete. Nejodolnější je pískomil. K otravě by musel sežrat 3640krát víc starčku, než sám váží.

Naproti tomu pro potkany, myši a křečky je starček jedovatý.

Otrava ptáků a prasat

Ptáci a prasata obvykle starček nežerou. Pyrrolizidinové alkaloidy se ale vyskytují i v jiných rostlinách, jako je otočník evropský nebo tropický chřestnatec, a semena těchto plevelů se mohou dostat do nedostatečně vyčištěného obilí a pak do krmných směsí. Prasata, kur domácí a krůty jsou k otravě velice vnímavé, ještě více než kůň a skot.

Z dalších ptáků byly testovány jen japonské křepelky, které jsou naopak pozoruhodně odolné, téměř jako pískomilové.

Jiné rostliny obsahující pyrrolizidinové alkaloidy

Kromě už zmíněného otočníku evropského v našich podmínkách roste mnoho jiných rostlin, které mohou způsobit otravu. Především jsou to další druhy starčeků, jako starček obecný, který je méně toxický než starček přímětník. Dále mezi takové rostliny patří kostival, hadinec, brutnák, kamejka, devětsil a podběl. Pyrrolizidinové alkaloidy jsou důvodem, proč se u těchto léčivek nedoporučuje užívání vnitřně.

Články ze stejné kategorie

Okomentovat

Stránky používají cookies. Předpokládáme, že vám to nevadí. Souhlasím