Přenos paratuberkulózy
Nemoc se přenáší především fekálně–orální cestou, místem vstupu infekce je střevo. K nakažení dochází především u mladých zvířat. U skotu staršího než devět měsíců je k infekci potřeba obrovský infekční tlak. Věková rezistence existuje také u koz. Ovce jsou vnímavé k nákaze v každém věku, ale při nákaze dospělé ovce je nepravděpodobné, že se u ní stačí nemoc projevit.
Nejsnáze se nakazí ta nejmladší zvířata. Zdrojem jsou především přímo infikovaná zvířata, zvláště ta v pokročilém stadiu onemocnění, protože vylučují v trusu značné počty mykobakterií.
Přenos usnadňuje promořené životní prostředí zvířat. U koz je paratuberkulóza častější v intenzivních chovech než v malých stádech nebo u koz chovaných jako mazlíčci, u skotu je to problém dojeného skotu spíš než skotu chovaného na pastvině bez tržní produkce mléka. Obecně ustájení většího počtu zvířat společně na menší ploše podporuje šíření paratuberkulózy, stejně jako nedostatečná zoohygiena, hromadění hnoje a znečištění krmiva a vody trusem. Detaily, jako je pečlivá hygiena vemene před dojením mleziva pro telata, významným způsobem omezují šíření nemoci ve stádě.
Dalším způsobem přenosu je vrozená infekce, možná u potomstva matek s pokročilou paratuberkulózou. Bakterie se u části nakažených matek vylučují také do mleziva a mléka a usnadňují dále nákazu novorozenců.
Predispozice k onemocnění
Ne všechna zvířata, která se setkají s MAP, musí onemocnět. Pro vznik nemoci je důležitá velikost infekční dávky či opakované vystavení nákaze, také věk, ve kterém se kontaktu došlo i individuální vnímavost a druh přežvýkavce.
Obrovský vliv mají také stresy. Špatná výživa v zimních měsících, stres způsobený porodem nebo období připouštění, přeprava, vysoká mléčná užitkovost a samozřejmě také souběžně probíhající nemoci působí jako predispoziční faktory rozvoje paratuberkulózy. Negativně působí jak virová (BVD u skotu), tak bakteriální a parazitární nemoci, především motoličnatost. Naopak tuberkulóza skotu poskytuje částečnou ochranu zapříčiněnou hypersenzitivní reakcí.
Průběh nemoci
Jsou možné tři výslednice působení mykobakterií na hostitele.
- Zvířata jsou superrezistentní, spontánně se zcela uzdraví, bez příznaků nebo vylučování MAP
- Dojde k persistentní subklinické infekci s občasným vylučováním MAP v trusu nebo v mléce
- Infekce po uplynutí inkubační doby přechází do zjevné paratuberkulózy
Jak se paratuberkulóza projevuje
Inkubační doba paratuberkulózy je dlouhá. U skotu se její délka pohybuje od šesti měsíců do 15 let. Z toho vyplývá, že přestože k nákaze obvykle dochází brzo po narození, zjevná paratuberkulóza nebývá nemocí mladých zvířat. Existují ale silné mezidruhové rozdíly. Záleží také na infekčním tlaku, v silně promořených chovech mohou zvířata nemoci podlehnout dříve.
Paratuberkulóza je nemoc střev, podstatou je chronický zánět především tenkého střeva. MAP nenapadá střevní buňky, funguje to trochu jinak. Kdy se bakterie dostanou do střeva, pomnožuje se ve sliznici a jako vetřelci vzbudí pozornost imunitního systému. Cizorodé látky v těle pohlcuje druh bílých krvinek zvaných makrofágy. Jenže MAP naopak pohlcená být chce. Makrofág bakterie nejen nezabije, právě naopak, ty se v něm množí a makrofágy původce roznese do mízních uzlin, jater, sleziny i pohlavních orgánů a mléčné žlázy.
Postižení střeva je dáno marným bojem imunitního systému s MAP ukrývajícími se v makrofázích, podslizniční vazivo je prostoupené bílými krvinkami a střevní klky se zkracují a mizí. Mizí také schopnost střeva vstřebávat živiny a naopak dochází k průsaku bílkovin do střevního obsahu.
| Skot | 2,5–4 roky |
| Ovce | 2–3 roky |
| Kozy | 2–3 roky |
| Lamy | < 2 roky |
| Vysoká zvěř | 1 rok |
Klinické příznaky
U subklinicky infikovaných zvířat je mírně snížená mléčná užitkovost, plodnost a častěji se vyskytují záněty mléčné žlázy nebo nemoci končetin. Některá vylučují přerušovaně menší množství MAP v trusu, ne ale v mlezivu a mléku a k rozvoji nemoci u nich nedojde, jiná jsou v podstatě v inkubační době a postupem času vylučují původce více a častěji a to i v mlezivu a mléce.
U druhé skupiny postupně dochází ke zhroucení buněčné imunity a organismus není dále schopen omezovat počet bakterií. Rozvíjí se progresivní granulomatózní střevní zánět.
Klinicky nemocná zvířata se někdy označují jako „špička ledovce“. Nemocnost ve stádě je malá a případy sporadické. Na jedno nemocné zvíře ale připadá 20 dalších v inkubační době.
Jakmile se objeví příznaky nemoci, paratuberkulóza vždy skončí úhynem nebo nutnou porážkou.
Příznaky paratuberkulózy u skotu
Nemoc začíná nenápadně hubnutím se zachovalou chutí a poklesem nádoje. Zvířata více pijí. První příznaky mohou uniknout pozornosti.
Do několika týdnů se objeví průjem. Ten je minimálně zpočátku nepravidelný, různé intenzity. Trus může být jen méně formovaný nebo kašovitý, ale při dlouhotrvajícím průjmu je řídký, tmavě zelený nebo hnědý. Připomíná hustou hrachovou polévku. Nikdy neobsahuje krev, hlen nebo cáry sliznice a krávy defekují bez nucení nebo tlačení.
Průjem může na několik týdnů i měsíců samovolně ustat a zvíře se zdánlivě uzdravuje. Zlepšení se často objevuje u vysokobřezích krav jen aby se po porodu průjem vrátil v ještě větší intenzitě. Může dočasně pomoci také stažení z pastvy. Jakékoliv léky naopak průjem vůbec nezlepšují.
Zvířata nemají horečku, normálně žerou a bachor funguje beze změn, hubnutí ale pokračuje. Srst je hrubá, suchá, řídká, línání opožděná, kůže méně elastická. Dojivost je nižší asi o 20 %.
Postupující paratuberkulóza nakonec zapříčiní totální vyhubnutí a sešlost zvířete. Objevují se otoky v mezisaničí a na spodní části břicha, trus je zcela vodnatý a nastupuje dehydratace a celková slabost. Taková zvířata jsou utracena nebo hynou na celkové vyčerpání. Doba trvání nemoci od prvních příznaků do smrti je několik týdnů až měsíců.
Ojediněle se může u skotu objevit i tzv. suchá forma paratuberkulózy, u které průjem chybí.
