Parvoviróza psů

autor článku MVDr. Tereza Ježková
7 minut k přečtení

Střevní forma parvovirózy

Většina infekcí parvovirem, zvláště u starších zvířat, probíhá bez příznaků.  Parvoviróza je však velmi nebezpečná pro štěňata, zvláště při nedostatečné hygieně prostředí, hladovění a při současných střevních bakteriálních nebo parazitárních infekcích.

Parvoviróza je zhoubná v tom, že virus napadá dělící se buňky v hloubce střevní sliznice, odkud se obnovuje celá střevní výstelka. Tyto střevní buňky jsou zasaženy už asi čtyři dny po infekci, ale protože zralé střevní buňky ještě fungují – jsou to jejich náhradníci, které zničil virus – střevo ještě chvilku funguje normálně. Proto pes vylučuje virus už před prvními příznaky onemocnění.

K maximálnímu vylučování viru dochází 5.6. den po infekci, ale pes je prokazatelně infekční 710 dní, někdy i 3 týdny po infekci nebo déle. Parvoviry jsou přítomné kromě trusu i ve slinách nebo zvratcích a v potřísněné srsti může údajně zůstat infekční až 4 měsíce.

Klinické příznaky střevní formy parvovirózy

Parvoviróza psů nastupuje náhle výraznou skleslostí a nechutenstvím. Během několika hodin se objevuje úporné, opakované zvracení malého množství zpěněné tekutiny, někdy s příměsí žluči, hlenu, nebo krve. Pití vyvolává další zvracení. Štěně může a nemusí mít horečku.

Nejpozději do dvou dnů se přidává průjem. Nejprve je kašovitý, pak vodnatý, hojný. Obvykle je krvavý, červenohnědý, nasládlého zápachu. Krev ale nemusí být pravidlem a může se v trusu objevit jen přechodně, nebo vůbec ne. Břicho bývá nafouklé a bolavé. Při průjmu a zvracení se rychle objevuje dehydratace, zvíře rychle slábne a neudrží se na nohou.

Při střevní parvoviróze psů je postiženo tenké střevo, především jeho zadní části kyčelník a lačník, dvanáctník už méně. Nemocné střevo není schopné vstřebávat živiny a poškozená sliznice se odlupuje v celých cárech. Z těla tak uniká voda, soli i bílkoviny a přichází dehydratace. Navíc nemoci hned využijí střevní bakterie, které začnou rozkládat nestrávené bílkoviny. Vzniká velké množství plynů. Bakterie také porušenou sliznicí pronikají do krve nemocného zvířete.

Parvoviry se zároveň množí v kostní dřeni, čímž narušují tvorbu jak červených, tak bílých krvinek. Nedostatečné množství bílých krvinek nemusí být schopné vypořádat se s bakteriemi, které pronikají ze střeva. Otrava krve je proto častá komplikace parvovirózy.V případě těžké, perakutní infekce může dojít k tak rychlému úhynu zvířete na otravu krve, že se neobjeví ani průjem, ani zvracení.

Krvetvorba je omezena a to společně s krvácením do střeva způsobuje chudokrevnost.

Komplikace střevní formy parvovirózy

Nejčastější komplikací parvovirózy je otrava krve nebo zaplavení organismu bakteriálními toxiny. Další nebezpečnou komplikací je zauzlení střev. Méně závažný je zánět jícnu způsobený opakovaným zvracením.

Nikdy se nedá úplně vyloučit postižení jater nebo srdce. Časté je přerušení růstu během nemoci, takže postižená zvířata zůstávání menší.

Léčba střevní parvovirózy

Parvoviróza je virové onemocnění, to znamená, že proti původci samotnému neexistuje účinný lék. Je potřeba nemocnému zvířeti pomoci, aby si mohlo pomoci samo.

Bezpodmínečně nutná je hospitalizace v nemocnici. Štěně dostává kapačky proti dehydrataci a obvyklá je několikadenní hladovka, kdy se nepodává ani voda. Bez celodenních kapaček se nemoc nedá zvládnout, domácí léčba u štěněte nefunguje. Přímo do žíly podávají kombinace silných antibiotik, aby se předešlo otravě krve. Zvíře dostává léky proti zvracení a bolesti břicha. Na úplném začátku nemoci mohou pomoci také hotové protilátky proti parvoviru.

Po vymizení zvracení se postupně přechází na elektrolytové nápoje a malé dávky dietního krmiva. Dobře léčení psi se většinou uzdraví, většinou do 4–⁠5 dnů, ale bez kapaček může pes už druhý nebo třetí den uhynout na dehydrataci. U léčených psů je nejčastější příčina smrti otrava krve.

Prognózu zhoršuje velmi nízký věk, těžký krvavý průjem, veliký pokles množství bílých krvinek a rozvoj šoku, buď v důsledku dehydratace nebo kvůli bakteriálním toxinům v krvi. Psi, kteří přežijí déle než pět dní, se už uzdraví, i když průjem může přetrvávat i několik týdnů.

U neléčené střevní parvovirózy se uzdraví jen asi 9 % štěňat. Je-li léčba zahájena včas a zvíře je hospitalizované, přežije 90 %.

Diagnostika parvovirózy

Ne každý pes, který zvrací a má krvavý průjem, má parvovirózu. Náhlý nástup takových příznaků u štěněte však musí vyvolat podezření a to i u očkovaných štěňat, protože očkování chrání štěňata až po několikáté dávce a štěně může onemocnět dříve.

Nejlepší metodou, jak zjistit, jestli se jedná o parvovirózu, je vyšetření trusu, buď v laboratoři metodou zvanou hemaglutinace, nebo rychlou testovací soupravou podobnou těhotenskému testu.

Při vyšetření krevního obrazu je při parvoviróze nápadný pokles množství bílých krvinek. Podobné příznaky jako parvoviróza může vyvolat pozření cizího tělesa nebo zauzlení střev, z infekčních nemocí pak psinka, chybí-li příznaky postižení dýchacích cest, nebo infekční zánět jater, při kterém jsou však postiženy také játra a ledviny.

Krvavý průjem a zvracení doprovází také hemoragickou gastroenteritidu, onemocnění, které způsobují bakteriální toxiny a které je typické pro mladé psy, ne však štěňata, především malých a trpasličích plemen.

Jinými původci průjmu u štěňat jsou koronaviry, ale u koronavirózy je průběh onemocnění podstatně mírnější, bez horečky, bez většího množství krve v trusu a beze změny celkového zdravotního stavu štěněte. Stejně tak tomu je u průjmů způsobených parazity. U průjmů způsobených bakteriemi je postižené také tlusté střevo. To způsobuje velmi časté, nutkavé vyměšování.

U starších pejsků se mohou příznaky podobající se parvovirózy objevit při zánětu slinivky.

Předcházení parvoviróze psů

Protože parvovirus je tak odolný, nedá se nijak zabránit tomu, aby se s ním pes dříve či později nesetkal. Savo je sice účinnou dezinfekcí, ale virus si může každý přinést třeba na podrážce bot.

Proti nemoci se štěňata chrání opakovanou vakcinací.

Do domácností, kde se vyskytla parvoviróza, se nemůže nastěhovat neočkované nebo nedoočkované štěně, protože dokonalou dezinfekci bytu nelze zaručit.

Štěňata s nedokončeným očkováním by se proto měla vyhýbat společným psím výběhům a vůbec místům, kde se venčí množství psů. Návštěva psích školek a cvičáků riziko nákazy nezvyšuje.

Preventivně pomáhá vyvarování se dietních chyb a tak vzniklých průjmů, pravidelné odčervování a také odklízení psích výkalů.

Riziko pro člověka

Parvoviróza není přenosná na člověka, ale přemnožené střevní bakterie přesto představují jisté zdravotní riziko, takže při styku s nemocným psem a jeho trusem je potřeba dodržovat hygienu.

Články ze stejné kategorie

Okomentovat