Plicní pasteurelóza
Původcem je M. hemolytica, méně často P. multocida. Přítomnost mannheimie se v chovu ovcí nejčastěji projevuje jako enzootická pneumonie, to znamená zápaly plic jehňat a oslabených dospělých ovcí.
Obvykle je to akutní nemoc a právě plicní pasteurelóza je nejčastějším původcem akutního zápalu plic ovcí a koz. Postihuje všechny věkové kategorie ovcí, ale u nejmladších jehňat se vyskytuje častěji ve své rychlé, perakutní formě, jako septikemická pasteurelóza. U zvířat starších 12 týdnů plicní forma infekce naprosto převažuje.
Nemoc propuká do dvou týdnů po vystavení predispozičním vlivům, u dospělých ovcí se mohou případy vyskytovat i jednotlivě bez návaznosti na větší výskyt pasteurelózy v chovu. Inkubační doba je krátká, 1–3 dny.
Objevení se plicní pasteurelózy ve stádě ovcí obvykle předchází náhlý úhyn několika zvířat, obvykle jehňat, na septikemickou formu a jehňata mohou hynout bez jiných příznaků nemoci i v průběhu trvání nákazy.
U starších zvířat se nejprve objevuje ztížené dýchání, které se zhoršuje při přehánění. Rychle nastupuje nechutenství, malátnost a slabost, ovce mají horečku až 42 °C, jsou dušné, kašlou. Obvyklý je slabší výtok nozder, zarudlé sliznice a dehydratace. Nemocná zvířata se oddělují od stáda a dají se snadno chytit.
Průběh je prudký, k úhynu může dojít už za 12 hodin, nejčastěji zvířata hynou třetí až pátý den. Ovce, které přežijí akutní infekci, přechází do chronického zápalu plic, s postupným hubnutím a dlouhodobým neprospíváním. U chronicky nemocných zvířat nemusí být začátek nemoci vždy nápadný. Celková úmrtnost ve stádě ovcí je průměrně asi 2 %, ale může být mnohem vyšší.
U koz je průběh plicní pasteurelózy podobný. Nemoc obvykle začíná náhlým úhynem koz, zvláště kůzlat. Ostatní nemocné kozy dostanou horečku, nežerou, jsou netečné a vlhce kašlou. Mívají hlenohnisavý výtok z nozder a očí. Úmrtnost může činit více než 10 %.
Septikemická pasteurelóza
U jehňat mladších dvanácti týdnů se může M. hemolytica chovat jako primární patogen, to znamená, že způsobí nemoc i bez predispozičních vlivů. Septikemická pasteurelóza je důležitá příčina náhlého úhynu sajících jehňat. Může se vyskytovat i bez návaznosti na plicní formu. Během jednoho až dvou týdnů postupně uhynou ta nejlepší jehňata.
Těsně před smrtí jsou velice slabá, mají horečku, těžce dýchají, mají zarudlé sliznice a často mají pěnu u huby.
Systémová pasteurelóza
Systémová pasteurelóza způsobená B. trehalosi je nemoc odlišná jak původcem, tak průběhem u jednotlivých zvířat i ve stádě. Je to nemoc ovcí, ne koz. Je to právě tato nemoc, tato pasteurelóza, která se u nás v minulosti nevyskytovala a dostala se k nám importem vynikající genetiky ze zahraničí, přičemž ale tato zvířata byla nositeli bakterií na mandlích. Celková prevalence je asi 10 %, ale zamořené jsou hlavně ty nejlepší chovy.
Nejčastější je v září a říjnu.
Je to nemoc, která postihuje především starší jehňata ve věku 5–12 měsíců, vrchol výskytu je mezi 6.–9. měsícem věku. Stejně jako plicní pasteurelóza navazuje často na stresové vlivy, jako je odstav, prodej, převoz. Zvláště riziková je změna krmné dávky, přehnání na lepší pastvinu, krmení jádrem, přepásání strnišť.
Systémová pasteurelóza začíná náhlým hynutím jehňat 7–10 dní po působení predispozičních faktorů a trvá asi dva týdny s rychle snižujícím se počtem denně uhynulých kusů. Úmrtnost bývá okolo 2 %, ale může být i 10 a více procent a systémová pasteurelóza může být dokonce největším zabijákem této kategorie jehňat v chovu.
Úhyn je typický projev systémové pasteurelózy. Nemocná jehňata leží, jsou naprosto netečná, těžce dýchají a mají pěnu u huby a nosu, ta může být i krvavá. Klinický průběh je velice krátký, jen asi šest hodin, takže většinou jsou nalezena už mrtvá.
