Pasteurelóza ovcí a koz, též pasterelóza je nakažlivá nemoc malých přežvýkavců, která se projevuje náhlými úhyny bez příznaků a akutními zápaly plic. Postihuje především jehňata.
Ve své podstatě je diagnóza „pasteurelóza“ u malých přežvýkavců termín, který zastřešuje dvě podobné, ale odlišné nemoci. Jedna je méně nebezpečná, postihuje jehňata i dospělé ovce a může být sice příčinou občasných úhynů, ale je hlavně příčinou sekundární. Využívá působení predispozičních vlivů, mezi které patří stresové faktory a souběžně probíhající, často chronické nemoci plic. Druhá způsobuje prudce probíhající onemocnění, které hromadně hubí starší jehňata.
V chovech se často jako pasteurelóza označuje jakékoliv akutní onemocnění dolních cest dýchacích.
Příčina pasteurelózy
Pasteurelóza je bakteriální nemoc. Bakterií, které ale mohou vyvolat nemoc s obecným názvem „pasteurelóza“ je ale hned několik. Všechny mívávaly rodové jméno „Pasteurella, ale to už dnes neplatí. Jsou si ale blízce příbuzné.
Mannheimia hemolytica je nejčastějším druhem. Je původcem plicní pasteurelózy: enzootické pneumonie jehňat a zápalů plic dospělých ovcí a koz v přítomnosti predispozičních vlivů. Je možný i odlišný průběh té samé choroby: Septikemická, prudce probíhající pasteurelóza nejmladších kategorií jehňat, která se projevuje náhlými úhyny.
Bibersteinia trehalosi je původcem jiné nemoci, a to systémové pasteurelózy. Systémová pasteurelóza je rychle probíhající nemoc odstavených jehňat, která se nejčastěji projevuje náhlými úhyny podobně jako septikemická pasteurelóza. Způsobuje i hromadné ztráty. Kozy nemoc nepostihuje.
Třetím druhem bakterie, který způsobuje pasteurelózu, je Pasteurella multocida. Ve Střední Evropě se jedná o nedůležitého původce nemocí malých přežvýkavců. Může vyvolat zápal plic, otravu krve, záněty mléčné žlázy nebo hnisavé záněty kloubů.
Všechny tyto bakterie jsou malé, gram–negativní, aerobní kokobacily. Jsou vybavené pouzdrem, které je chrání před imunitním systémem hostitele. Všechny dokáží trvale osídlit sliznice horních cest dýchacích zcela zdravých ovcí a koz a taky to běžně dělají. Jehňata se nakazí záhy po narození. M. hemolytica přednostně osídluje nosohltan, B. trehalosi mandle. M. hemolytica je častější u mladších zvířat a postupně jí nahrazuje B. trehalosi.
M. hemolytica a B. trehalosi, ale ne P. multocida, produkují leukotoxin, který ruší a přímo ničí bílé krvinky přežvýkavců. Likviduje jak makrofágy, tak neutrofily. Mrtvé neutrofily uvolní látky, které buňka používá k zabíjení bakterií, do svého okolí, a tím dochází ke značnému poškozování okolní tkáně.
Rozvoj nemoci
Přechod bezpříznakového nosičství v na první pohled zjevné onemocnění je navázané na nějaké oslabující vlivy, které umožní bakteriím vycestovat z horních cest dýchacích do plic a tam se rychle pomnožit.
Mezi takové predispoziční vlivy patří:
- podvýživa
- špatné větrání stájí, prach
- příliš zvířat ustájených na malé ploše, i dočasně
- velké horko nebo naopak chladno, vlhko a větrno
- transport, prodej
- manipulace a zákroky ve stádě, stříhání, kastrace apod
- slezová a střevní červivost
- anaplasmóza (u M. hemolytica)
- náhlé změny krmné dávky (u B. trehalosi)
Veliký vliv mají i další nakažlivá onemocnění. Spouštěčem plicní pasteurelózy může být infekce virem parainfluenzy 3 nebo mykoplasmaty a pasteurelóza může být bezprostřední příčinou úhynu při retrovirových infekcích, které postihují plíce, což je visna, CAE a plicní adenomatóza.
