Plicní červivost ovcí a koz je chronický ložiskový zápal plic způsobený cizopasnými hlísticemi, plicnivkami. V Česku v plicích malých přežvýkavců parazitují různé druhy malých plicnivek, jejich patogenita pro ovce a kozy je nízká. Zvířata pokašlávají, zřídka hubnou.
Nebezpečná forma plicní červivosti ovcí a koz, diktokaulóza, nemoc způsobená velkými plicnivkami, která se projevuje kašlem, dušností, vyhubnutím a úhynem do několika týdnů, se v ČR neobjevuje.
Plicnivky ovcí a koz
V plicích malých přežvýkavců může parazitovat hned více druhů hlístic, které se pro svoje místo vývoje souhrnně označují jako plicnivky. Většina z nich patří mezi „malé plicnivky“ a věděcky spadá do čeledi Protostrongylidae. Jeden druh, plicnivka ovčí, patří mezi „velké plicnivky“ a z hlediska biologie je to vlastně vlasovka s neobvyklým místem cizopasení.
Malé plicnivky
V Česku způsobují plicní červivost právě malé plicnivky. Jsou to cizopasníci se složitým vývojovým cyklem, tzn. biohelminté. Potřebují mezihostitele, kterým je suchozemský plž. Dospělí červi žijí v plicích v těch nejmenších průdušinkách nebo přímo v alveolech. Jsou tencí, načervenalí a v plicní tkáni se vyskytují pevně stočení. Kladou vajíčka, ze kterých se brzy líhnou larvy. Ty se nechají vykašlat a spolknout a do vnějšího prostředí odcházejí s trusem. Tam čekají na plže. Dokáží stopovat jeho slizovou stopu a po nalezení mezihostitele se mu zavrtávají do svalnaté nohy, dvakrát se svlékají a přeměňují se na infekční larvu L3. Do těla ovce nebo kozy se dostanou s omylem spaseným slimákem nebo šnekem, případně se mohou některé zralé larvy i uvolnit zpátky na slizovou stopu plže a jsou pozřeny tak.
Ze střeva pronikají do mízních uzlin, jsou s mízou zanášeny do srdce, krví do plic a tam dospívají.
Plžů ovce a kozy nežerou zas tak moc, takže intenzita infekce bývá nízká. Na druhou stranu plž je infekční do konce svého života a i v těle malých přežvýkavců žijí červi velice dlouho, takže parazitů v plicích postupujícím časem přibývá. Tím jsou malé plicnivky odlišné od většiny jiných parazitů malých přežvýkavců. Obvykle totiž platí, že mladá zvířata jsou hostiteli největšího počtu cizopasníků, u malých plicnivek je tomu naopak.
Malých plicnivek ovcí a koz v ČR existuje vícero druhů:
- plicnivka obecná, Muellerius capillaris
- plicnivka kozí, Protostrongylus rufescens
- Cystocaulus ocreatus
- Neostrongylus linearis
- Varestrongylus schulzi
Z nichž první dvě jsou u nás ty nejdůležitější, ale i infekce těmi ostatními je možná.
| Parazit | Velikost | Mezihostitel | Hostitel |
|---|---|---|---|
| M. capillaris | ♀ 19–30 mm ♂ 12–24 mm | rod Helix, Succinea, Limax, Agriolimax, Arion | ovce, koza, muflon, kamzík, ostatní spárkatá zvěř |
| P. rufescens | ♀ až 6,5 cm ♂ až 4,5 cm | rod Helicella, Theba, Abida, Zebrina, Arianta | ovce, koza, muflon, kamzík, ostatní spárkatá zvěř |
| C. ocreatus | ♀ až 9 cm ♂ 4–5 cm | rod Helicella, Helix, Theba, Cepaea, Monacha | ovce, koza, jelenovití |
| N. linearis | ♀ 13–15 mm ♂ 5–8 mm | ovce, koza | |
| V. schulzi | ♀ 22–25 mm ♂ 12–15 mm | ovce, koza |
Velké plicnivky
Velkou plicnivkou malých přežvýkavců je plicnivka ovčí, Dictyocaulus filaria.
To je jako vlas tenký, bělavý červ, samečkové dorůstají délky 4–8 cm a samičky jsou dlouhé až 10 cm. Žijí v průdušnici a průduškách. Životní cyklus je přímý. Larvy odcházející s trusem dozrají ve vnějším prostředí bez účasti mezihostitele, aktivně lezou po vegetaci a čekají, až budou spaseny. Vývoj infekční larvy trvá v ideálních podmínkách 6 dní. K přežití potřebují vlhkost, přímé sluneční paprsky a vyschnutí jim škodí. V teplém deštivém létě se ale na pastvině může nahromadit značný počet larev. Ty způsobí onemocnění především u mladých ovcí a u koz.
Po spasení se larvy provrtávají ze střeva do mízních cest, nechávají se zanést mízou do pravého srdce, krví do plic a pronikají do plicních sklípků a do dýchacích cest. Po cestě dospívají.
V Česku se parazit v současnosti nevyskytuje.
