Jak se plicní červivost projevuje
Podle přesného původce se obecný pojem „plicní červivost“ dělí na jednotlivá onemocnění.
Muellerióza
Plicnivka obecná je častý parazit jak ovcí, tak koz, muflonů a méně často srnčí zvěře. Dospělí červi se nacházejí v plicní tkáni, nejčastěji blízko povrchu plic v plicních hrotech.
V plicích ovcí jsou červi obojího pohlaví jsou stočení společně v drobném opouzřeném ložisku, tzv. líhňovém uzlíku. Uzlíky mají velikost špendlíkové hlavičky až lískového ořechu, šedou až šedožlutou barvu a vystupují nad povrch plic. Uzlíky časem kalcifikují. U koz probíhá nemoc podobně, ale uzlíky jsou méně ohraničené.
Infekce je dlouhodobá, parazité žijí mnoho let, imunita se nevytváří. S postupujícím věkem počet cizopasníků v plicích stoupá. Zjevná muellerióza je proto nemoc starších zvířat.
Patogenita plicnivek obecných je malá. Muellerióza může být náhodným nálezem po porážce. Silnější infekce predisponují zvířata k rozvoji bakteriálních zápalů plic, hlavně k pasteurelóze. Muellerióza sama o sobě nemusí způsobovat kašel, případně se projevuje jen pokašláváním nebo horším výživným stavem.
Protostrongylóza
P. rufescens je o mnoho větší než plicnivka obecná a nežije v plicním parenchymu, ale v průdušinkách. Přítomnost parazitů v plicích způsobuje vznik ostře ohraničených, žlutošedých ložisek kuželovitého tvaru se základnou na povrchu plic. Když je jich hodně, mozaikovitě splývají. Místo výskytu jsou opět plicní hroty.
U většiny ovcí a koz probíhá protostrongylóza bez příznaků. Masivní zamoření se může projevovat hubnutím, zrychleným dechem a hlenohnisavým výtokem z nozder.
Nemoc způsobená jinými malými plicnivkami se podobá protostrongylóze.
Diktyokaulóza ovcí a koz
Plicnivka ovčí je patogenní druh plicnivky. Onemocnění se průběhem podobá diktyokaulóze skotu, nicméně obvykle probíhá mírněji. Vývoj larev je trochu pomalejší, trvá 4–5 týdnů, než infekční larva, která putuje ze střeva do mízních uzlin okruží, a mízou a krví do plicních sklípků, dospěje v dospělou plicnivku v průduškách a průdušnici. V hostiteli žijí obvykle tři měsíce, někdy i déle.
Tento druh plicní červivosti doprovází bronchitida, ale zvířata obvykle nejsou zamořená značným počtem plicnivek a dobře živené kusy se uzdraví a získávají částečnou imunitu proti další infekci. Obvykle proto onemocní jehňata a kůzlata při svém prvním roce pastvy.
Problém nastává při silné invazi po spasení velkého počtu larev. Nejčastěji se proto zjevná diktyokaulóza objevuje na podzim. Larvy potřebují vlhko a spíš chladno.
Při diktyokaulóze zvířata zrychleně dýchají, kašlou a hubnou. Nejvíce postižené kusy jsou navíc dušné a trpí výtokem z nozder. Úhyny v průběhu několika týdnů mohou postihnout až 70 % stáda.
Kozy jsou vnímavější než ovce a při společné pastvě mohou zesilovat zamoření pastviny larvami.
Diagnostika
Onemocnění všemi druhy plicnivek se potvrzuje larvoskopickým vyšetřením čerstvého trusu odebraného přímo z konečníku.
Podobně probíhají zápaly a záněty plic. Ty bakteriální jsou akutní a doprovází je horečka. Chronický kašel a hubnutí ovcí může být příznakem nemoci maedi-visna.
Léčba plicní červivosti
Všehny druhy plicnivek jsou citlivé na účinky benzimidazolů, ivermektinu, moxidektinu i levamizolu.
Nezralá stadia plicnivky obecné jsou dost odolná a k vyléčení muelleriózy je třeba opakovaného podání fenbendazolu v krmivu po dobu 14 dní nebo použití modidektinu nebo eprinomektinu, které působí dlouhodobě. Je však otázka, jestli je nutné muelleriózu vůbec léčit.
Prevence
Plicnivka ovčí se v ČR v současnosti neobjevuje a základem prevence výskytu je tudíž karanténa a vyšetření, případně cílené odčervení importovaných ovcí a koz.
Prevence výskytu malých plicnivek je obtížná. Hostiteli je i spárkatá zvěř a mezihostiteli je mnoho druhů suchozemských plžů. Počet plžů může omezit vápnění pastvin nebo společná pastva drůbeže, ale nebezpečnost cizopasníků je natolik nízká, že nemusí být mnohdy potřeba dělat nic speciálního. Ovce a kozy na pastvě se stejně pravidelně odčervují v rámci tlumení slezové a střevní červivosti.
