Střevní kokcidióza králíků

Střevní kokcidióza králíků je častá, silně nakažlivá nemoc králíka domácího. Je to nejvýznamnější choroba způsobená vnitřními parazity u králíka a nejčastější onemocnění postihující králičí tenké střevo.

Pro chovatele může být překvapivá informace, že kokcidióza samotná většinou probíhá nenápadně a projevuje se sníženými přírůstky, nižší žravostí a špatnou kvalitou srsti. Nebezpečná je především tím, že poškozuje střevní sliznici a otevírá cestu jiným patogenním mikroorganismům, které způsobují průjem. Někdy naopak kokcidióza nasedá a rozvíjí se u králíků s narušeným trávením. Zhoubná je kombinace střevní a jaterní kokcidiózy. Největší ztráty v tom případě způsobuje u králíčat po odstavu.

Králíčata po odstavu často trpí jinými nemocemi střev, buď v kombinaci s kokcidiózou nebo bez ní. Jedná se především o enteropatii králíků – zvanou entero nebo žbluňkavka, kolibacilózu nebo enterotoxémii králíků.

Střevní kokcidióza králíků je způsobena přísně hostitelsky specifickými zárodky a jiná zvířata se jí nakazit nemohou. Střevní kokcidióza drůbeže či ovcí nebo koz je způsobena odlišnými druhy kokcidií.

Původce střevní kokcidiózy králíků

Původcem střevní kokcidiózy králíků je některý z jedenácti druhů jednobuněčných parazitických prvoků. Žádný nemá české jméno. Všechny patří do rodu s latinským jménem Eimeria.

Jsou to cizopasníci žijící uvnitř buněk, kde se nepohlavně množí. Jakmile kokcidie vyplní napadenou buňku, ta praskne a uvolní prvoky, ve formě zvané merozoit, do svého okolí. Merozoity vyhledávají další buňky, do kterých pronikají a opět se množí až do prasknutí hostitelské buňky.

Kolikrát se cyklus opakuje i přesný typ hostitelské buňky se liší podle druhu kokcidie. Všichni původci střevní kokcidiózy králíků se množí v buňkách střevní sliznice králíka, ale vybírají si odlišně úsek střeva, ve kterém probíhá množení, i umístění napadené buňky. Některé kokcidie se množí na vrcholcích klků, jiné v tzv. kryptách mezi klky. Ty jsou obecně nebezpečnější, protože z krypt se obnovuje střevní výstelka jako taková. Buňky na vrcholcích klků jsou naproti tomu snáze nahraditelné. Jednotlivé druhy se ale liší v intenzitě množení, čím rychleji se množí, tím je kokcidie nebezpečnější.

Po dostatečném pomnožení se poslední generace merozoitů po průniku do další buňky mění na pohlavní stadium parazita. Z napadených buněk se uvolňují pohlavní stadia parazita, které splývají a po oplození vznikne spora, oocysta. Ta se dostává do střevního obsahu a s trusem odchází do vnějšího prostředí, kde po několika dnech dozrává a stává se infekční pro další králíky.

Spory a jak je zničit

Infekční spora je ve vnějším prostředí neobyčejně odolná. Ničí ji plamen, vysoké teploty, vyschnutí a z chemických dezinfekčních prostředků amoniak, hydroxid amonný a koncentrovanější hydroxid sodný. Prodávají se také prostředky určené přímo k ničení oocyst kokcidií. Dezinfekční prostředky na bázi chloru oocysty neničí, stejně jako většina ostatních běžných prostředků pro likvidaci virů a bakterií.

Oocysty mohou dlouhodobě přetrvávat ve dřevě kotců nebo v půdě výběhů. V hnoji z králičích kotců ale vydrží kratší dobu, kvůli samozáhřevu a obsahu čpavku.

Protože zničit spory není snadné, ale spory potřebují dozrát ve vnějším prostředí, infekční tlak se dá snížit zamezením styku králíka s vlastním několik dní starým trusem. Kokcidióza je jedním z důvodů, proč se králíci ve velkochovech chovají na roštech.

Druhy králičích střevních kokcidií

Je jich jedenáct a jen málokdy se u jednoho králíka vyskytuje pouze jeden z nich. U klinických infekcí, tedy u nemocných králíků, je pravidlem, že je zvíře hostitelem hned několika druhů. Kokcidie se od sebe liší tvarem i velikostí spor, takže se dají rozlišit při vyšetření trusu, ale v praxi to nemá přílišný význam. Pro chovatele je důležitější spíš to, kterou část střeva daný druh poškozuje, za jak dlouho po infekci se objeví spory v trusu a za jak dlouho tyto spory v prostředí dozrají ve sporu infekční.

Nejpatogennějšími druhy jsou Eimeria flavescensEimeria intestinalis.

Eimeria flavescens se poté, co králík pozře infekční sporu, rozvine v osm tzv. sporozoitů. Ty napadnou buňky v kryptách kyčelníku, posledního úseku tenkého střeva. Poté se nepohlavně množí ještě čtyřikrát. Merozoity druhé, třetí a čtvrté generace se vyvíjejí v buňkách na povrchu sliznice tlustého a slepého střeva, pátá generace merozoitů a pohlavní rozmnožování probíhá v hloubce sliznice tlustého a slepého střeva. Právě to, že poslední fáze množení, kdy už je prvoků velké množství – s každou další generací počet parazitů stoupá geometrickou řadou – probíhá v kryptách sliznice, způsobuje nebezpečnost tohoto druhu kokcidie. Pohlavní rozmnožování parazita začíná sedmý den po infekci a spory v trusu se objeví devátý den po infekci. Ve vnějším prostředí spory dozrávají čtyři dny.

Eimeria intestinalis se množí pouze v tenkém střevě, na konci lačníku a v kyčelníku. Podobně jako u E. flavescens se z jediné spory uvolní osm prvoků, kteří se množí nejprve v kryptách, druhá a třetí generace o něco výše, na stejném místě probíhá i pohlavní množení. Trvá 9 – 10 dní, než se v trusu napadeného králíka objeví spory, které dozrávají tři dny.

Méně nebezpečné, ale časté druhy

Poněkud méně škodlivé jsou druhy E. perforans, E. magna, E. media a E. irresidua. Na druhou stranu jsou tyto druhy častější než ty dvě nejvíc patogenní kokcidie.

Eimeria perforans je nejčastěji vyskytující se druh králičí střevní kokcidie. Parazituje v tenkém střevě, ve dvanáctníku, lačníku i kyčelníku. Nepohlavní generace jsou jen dvě. Poškozuje jak krypty, tak střevní buňky na vrcholcích klků, ale klinické příznaky se projeví jen u silných infekcí a spočívají hlavně v hubnutí a zpomalení růstu, slabosti, snížené chuti a slabém průjmu. Už po pěti dnech po infekci vylučuje králík spory, které dozrávají do dvou dnů.

Eimeria irresidua škodí hlavně ve sliznici lačníku. Nepohlavní generace má čtyři. První množení probíhá v kryptách, druhá generace proniká hluboko, až do slizničního vaziva, ale třetí a čtvrtá nepohlavní generace a pohlavně rozmnožující se stadia parazitují na vrcholcích klků. Obvykle způsobuje zpomalení růstu, snížení příjmu potravy a vody a občas průjem. Při silných invanzích ale dokáže způsobit úhyn. Trvá devět dní, než je v trusu králíka objeví spory. Doba potřebná k jejich dozrání je čtyři dny.

Eimeria media je parazit sliznice a slizničního vaziva tenkého střeva, hlavně lačníku a kyčelníku. Nepohlavní generace má dvě. Infekce způsobuje hlavně zpomalení růstu a snížený příjem krmiva a vody. Někdy se objeví průjem. Spory, které dozrávají v prostředí dva dny, se v trusu objeví 5 – 6 dní po infekci.

Eimeria magna je také cizopasník sliznice lačníku a kyčelníku. Všechna stadia žijí v buňkách na vrcholcích klků, nepohlavní množení proběhne dvakrát až třikrát. Způsobuje snížení přírůstků a příjmu krmiva a vody, občas průjem nebo přítomnost hlenu ve výkalech. Při silné invazi může způsobit úhyn. Trvá týden, než se v trusu objeví spory, ty dozrávají za 2 – 3 dny.

Jak se střevní kokcidióza králíků projevuje

Obecně platí, že střevní kokcidióza králíků je méně nebezpečná než kokcidióza jaterní.

Střevní kokcidióza nejčastěji probíhá bez viditelných příznaků nemoci. Nález malého množství spor při vyšetření trusu jinak zdravého králíka není důvod k jakékoliv léčbě. Nejdůležitějším příznakem nekomplikované kokcidiózy je zhoršená konverze krmiv.

Příznaky nemoci se stupňují s intenzitou infekce. Králík může často bývá hostitelem více druhů střevních kokcidií najednou. Čím větší je infekční tlak, tím víc spor králík přijme a tím větší je poškození střeva. Klinicky zjevná kokcidióza střev bývá nemoc ze špíny, rozvoj podporují nedostatečně kydané, vlhké kotce, ustájení velkého počtu králíků na malé ploše a špinavé misky s vodou a krmivem.

Přemnožení kokcidií způsobuje zpomalení růstu, později hubnutí a průjem. Ten ale nebývá nikterak silný. Může být střídavý nebo obsahovat příměs hlenu či krev. Králíci jsou neteční, moc nežerou a straní se ostatních králíků. Často posedávají v rohu kotce

Někteří králíci mohou trpět silným průjem a v tom případě se k nemoci přidává dehydratace a hrozí také zauzlení střev. Častěji však případný úhyn způsobí bakteriální infekce působící na nemocné střevní sliznici jako smrtelná komplikace.

Kokcidióza jako součást komplexu enteritidy

S kokcidiózou je to málokdy jednoduché. Je to totiž jen jeden z mnoha mikroorganismů, kteří škodí ve střevě králíků a způsobují poruchy trávení nebo úhyny spojené se změnami v trávicím traktu.

Pokud je střevní kokcidióza králíků primární příčinou onemocnění, málokdy způsobuje horší potíže než zpomalený růst, zakrsávání a obecné zhoršení ekonomiky výkrmu. Ovšem jen zřídka působí nemoc na králíky osamoceně a sliznice poškozená množením prvoků poskytuje skvělé podmínky patogenním bakteriím, nejčastěji E. coli.

Na druhou stranu kokcidie se chovají jako oportunní patogen a je-li sliznice postižena zánětem, o to lépe a rychleji se množí. Střevní kokcidióza je významná jako důležitá součást celého komplexu střevních onemocnění. Je to choroboplodný zárodek, který umí zánět střev spustit nebo ho významně zhoršit.

Věk nemocných králíků

Střevní kokcidióza králíků je především nemoc králíčat po odstavu. To ze dvou důvodů. Mladí králíci nemají ještě žádnou imunitu proti kokcidióze a hlavně trávení králíčat po odstavu je ještě nedokonalé, trávicí poruchy jsou u nich časté a kokcidióza může propuknout jako součást komplexu enteritid. Navíc zpomalený růst a snížená konverze krmiv jsou příznaky typické pro kokcidiózu, které ale nelze pozorovat u dospělých králíků.

Kokcidiózou mohou ale onemocnět králíci bez ohledu na stáří, zvláště při vysokém infekčním tlaku, při oslabení imunity jinou nemocí nebo třeba při dlouhodobém používání antibiotik a narušení střevní mikroflóry.

Střevní kokcidióza králíků jako diagnostický oříšek

Poznat, že králík trpí právě střevní kokcidiózou, je možná překvapivě nesnadné. Klinické příznaky, jako je hubnutí, apatie, snížená chuť a průjem, jsou totiž naprosto stejné jako u jiných střevních onemocnění, z nichž nejvýznamnější je enteropatie králíků a kolienteritida. Za vším může stát dietní chyba či celkově nevhodné složení krmné dávky. Navíc u králíka často probíhá více střevních nemocí současně.

Definitivní diagnóza vyžaduje vyšetření trusu a nález značného množství spor, nebo většího množství spor patogenních druhů kokcidií, ideálně pokud diagnózu potvrzuje pitevní nález – změny na střevní sliznici v místech typických pro daný druh kokcidie.

Léčba a prevence kokcidiózy

Léčba a prevence u střevní kokcidiózy králíků značně splývá, protože ideálem je nemoci předcházet a léčit králíky, kteří trpí subklinickou infekcí. Jakmile už je jednou králík vyhublý a těžce dehydratovaný, jeho vyhlídky do budoucna jsou špatné a je potřeba intenzivní péče s kapačkou, pokud má být nějaká naděje na záchranu. Méně nemocné králíky je možné zachránit podáním léků proti kokcidióze přímo do tlamičky a rehydratačním roztokem v napáječce.

Tlumení kokcidiózy v chovu

Tlumení kokcidiózy spočívá na dvou pilířích. Jeden je hygiena chovu. V životním prostředí králíků, zvláště králíčat, by se nikdy nemělo nahromadit velké množství spor. Toho se dá docílit buď roštovým ustájením, nebo častým kydáním a zajištěním suchého prostředí. Chovatel by měl mít k dispozici dostatečné množství dostatečně velkých kotců, aby ustájil všechny králíky ve vyhovujících podmínkách. V hluboké podestýlce sice obsah čpavku spory kokcidií zničí, ale čpavek dráždí dýchací cesty a predisponuje králíky k rozvoji pasteurelózy nebo jiných infekcí dýchacích cest.

Kotce lze dezinfikovat vyžínáním plamenem. Chovatel by měl mít chov zařízený tak, aby nedocházelo ke znečišťování vody a krmiva trusem králíků. Mnohem lepší než misky jsou napáječky, mnohem lepší než pokládání sena na dno kotců jsou jesle.

Čistota chovu dokáže obvykle omezit střevní kokcidiózu natolik, že infekce probíhá bez příznaků. K definitivnímu potlačení a zlepšení růstu a konverze krmiv je potřeba kokcidiózu tlumit také léky.

Druhým pilířem tlumení střevní kokcidiózy je správná výživa králíčat po odstavu. Mnoho problémů je způsobeno přebytkem škrobu v krmné dávce a nedostatkem vlákniny. To způsobuje poruchy trávení, které mohou být smrtelné samy o sobě a otevírají dveře rozvoji kokcidiózy.

Granule s léčivem

Granule s léčivem jsou mezi chovateli známé a velmi oblíbené. Obsahují obvykle látku zvanou robenidin, která zpomaluje množení kokcidií ve střevě. Tím zpomaluje celou infekci a dává tělu čas, aby si vytvořilo imunitu, takže škody, které mezitím parazit napáchá, jsou malé.

Důležitá věc, kterou si málokdo uvědomuje, je dávka léčiva v granulích. Ta je spočítaná na příjem sušiny králíkem za den – pokud králík žere jen a pouze medikované granule. To znamená, že jakmile nepoučený chovatel míchá granule s léčivem s ovsem a přidává ještě seno, například, množství robenidinu, které do sebe králík dostane, je příliš malé. A neúčinné.

Druhá věc, kterou si opět málokdo uvědomuje, je to, že robenidin není schopný utlumit silné infekce. Pokud králík sedí v kotci plném oocyst nebo třeba trpí jiným střevním onemocněním, mohou se v jeho střevě přemnožit kokcidie, i když je krmený granulemi s léčivem.

Navíc už se objevily kokcidie rezistentní vůči robenidinu.

Léky proti kokcidióze

Kokcidie přímo ničí léky toltrazuril a amprolium. Tyto dvě látky jsou vhodné především pro léčbu nemocných, prokazatelně kokcidiózou trpících králíků a méně jako prevence nebo součást tlumení.

Na to se používají sulfonamidy, tedy antibiotika, která mají i určitý účinek proti kokcidiím, zpomalují jejich množení. Ty mají výhodu především ve svém antibiotickém působení. Fungují totiž i proti E. coli a souběžná infekce kokcidiózou a kolibacilózou je u králíků trpících průjmem opravdu hodně častá.

Používají se sulfadiminin (Sulfadimidin Bioveta), sulfadimidin potencovaný trimetoprimem (Sulfacox) nebo sulfaklozin (ESB3 Bio, Klozanit) v napájecí vodě, obvykle v několikadenních kůrách s přestávkou. V chovech, kde je kokcidióza problém, je možné přeléčovat i preventivně ve věku 5 – 10 týdnů králíčat.

Okyselování pitné vody proti kokcidiím nefunguje, dokáže to ale tlumit bakteriální infekce. Stejně tak bylinné preparáty, jako je Emanox, sice nefungují přímo proti kokcidiím, ale zlepšují zdraví sliznice trávicího traktu a  ak zamezí rozvoji komplexu enteritid, jehož je kokcidióza součástí.

Imunita proti kokcidióze

Po prodělání kokcidiózy způsobené určitým druhem střevní kokcidie si králík vytvoří dlouhotrvající, možná i celoživotní imunitu. Nástup imunity také přeruší vylučování spor. Při infekci E. intestinalis vylučuje králík spory trusem po dobu šesti až deseti dnů, E. magna je doprovázená vylučováním po dobu 15 – 18 dnů. Bohužel imunita není zkřížená a králík se může pořád nakazit jiným druhem kokcidií.

Očkování proti kokcidióze králíků

Vakcíny proti kokcidióze, jaké existují pro kura domácího, pro prevenci králičí kokcidiózy zatím neexistují. Drůbeží vakcíny jsou pro králíka nepoužitelné, daly by mu imunitu proti druhům kokcidií, které napadají kuřata, ne proti těm králičím.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete použít tyto html tagy a attributy.

Copyright © 2020. MVDr. Tereza Ježková