Střevní koronaviróza koček

autor článku MVDr. Tereza Ježková

Střevní koronaviróza koček je běžná, silně nakažlivá střevní nákaza koček. Typickým příznakem krátkodobý průjem, u mnoha zvířat infekce proběhne skrytě. Nemoc je významná především tím, že stejný virus za určitých podmínek může způsobit smrtelnou infekční peritonitidu, FIP.

Příčina nemoci

Střevní koronavirózu koček způsobuje virus z čeledi Coronaviridae. Označuje se jako FCoV. Koronaviry jsou velké, obalené RNA viry. FCoV patří do rodu Alphacoronavirus, společně s příbuznými viry, kterými je především psí střevní koronavirus CCoV a prasečí koronavirus TGEV nebo koronavirus fretek. Se střevním psím koronavirem je kočičí koronavirus v tak blízké přízni, že kmeny typu II kočičího koronaviru vznikly rekombinací typu I a viru CCoV.(1) CCoV se navíc může přímo přenášet na kočky a způsobovat u nich střevní onemocnění podobné tomu, které vyvolává FCoV.

Mezi kočkami je rozšířenější typ I, ale typ I a typ II se vzájemně příliš neliší ve svém patogenním působení, způsobují stejné příznaky a oba dokáží vyvolat nemoci FIP.(10)

FCoV tvoří mnoho různých kmenů, variant a mutantů s různou patogenitou a to i v průběhu infekce, přímo v hostitelském organismu.(10) Je možné i superinfekce, tedy stav, kdy je jedna kočka nakažena více variantami viru zároveň.(10) V zásadě se ale FCoV dělí na kmeny avirulentní, které se také označují jako FECV a které jsou střevními koronaviry koček v užším slova smyslu, a na kmeny virulentní, FIPV, což jsou viry způsobující FIP.(2)

Ve vnějším prostředí je FCoV středně odolný, při pokojové teplotě většinou přetrvává po dobu jednoho až dvou dnů.(1) V trusu při ledničkové teplotě si ponechává infekčnost po dobu 60 hodin.(16) Za příhodných podmínek, v suchých výměšcích, se ale doba přežití může prodloužit až na sedm týdnů.(3)

Zatímco nižší teploty přežívání viru prodlužují, vyšší teploty jej rychle ničí, při teplotě 65 °C hyne do jedné hodiny, při 75 °C do 30 minut. Nejstabilnější je při pH kolem 6, pH pod pět a nad 11 virus likviduje, stejně jako všechny běžné dezinfekční prostředky a také detergenty a mýdla.(16)

Vnímaví živočichové

Střevní koronaviróza koček je nemoc koček domácích. Na jiná zvířata nebo na člověka se nepřenáší.(3)(7) V kočičí populaci je FeCoV široce rozšířen a protilátky má až 40 % všech koček.(8) Prevalence je nižší u zdivočelých koček a v bytech, kde žije jediná kočka.(1) Kočky žijící v domácnosti s více kočkami jsou promořené z  90 %.(8)

Přenos nákazy

FECV je neobyčejně nakažlivý. Nakažené kočky začínají virus vylučovat trusem už tři dny po infekci.(3)(4) Virus může být přítomen také ve slinách.(3) Bez ohledu na případné klinické příznaky je kočka infekční velmi dlouho, primární infekce trvá 7–⁠18 týdnů.(5) V této době je zvíře nejvíc nakažlivé. Po infekci navíc nevzniká ochranná imunita a opakované infekce jsou možné, průběh je podobný jako poprvé.(5)

Střevní koronaviróza koček se přenáší rychle přímým oronazálním kontaktem a nepřímo jakýmikoliv předměty kontaminovanými trusem, včetně oděvu. Významným objektem přenosu jsou kočičí záchodky sdílené mezi více kočkami.(6) Při zavlečení nemoci do chovu s více kočkami se nakazí naprostá většina z nich.(4) Výjimku budou tvořit přirozeně rezistentní kočky, těch je v populaci 5–⁠10 %.(10)

Nakažená koťata vylučují větší počet virových částic než kočky starší a dospělé(5) a veliký vliv má také případná infekce virem FIV, FIV pozitivní kočky do prostředí uvolňují 10–⁠100krát větší množství FCoV.(4)(5) Nelze podceňovat ani účinek stresu, příjem do útulku může u kotěte znásobit množství vylučovaného viru až milionkrát.(11)

Průběh nemoci

Střevní koronaviróza je typický příklad nemoci, která je vysoce nakažlivá, široce rozšířená, avšak její nebezpečnost je malá. Koťata se mohou nakazit už od svých matek v asi třech týdnech věku, obvykle se ale nakazí později, až ve věku asi 9 týdnů.(5)

Právě koťata jsou věkovou kategorií, kde se nejčastěji objevují klinické příznaky nemoci: Mírný průjem typu tenkého střeva, trvající nejčastěji 2–4 dny.(9) V trusu se může objevit hlen nebo krev. Jen příležitostně nemoc doprovází zvýšená teplota, nechutenství, netečnost a zvracení.(3)(9) U některých koťat je průběh vleklejší, průjem přetrvává týdny nebo měsíce a doprovází jej hubnutí.(12) V chovatelských stanicích na sebe střevní koronaviróza může upozornit nevyrovnaným vzrůstem odstavovaných koťat.(15)

Viditelná nemoc spontánně mizí, přetrvává ale vylučování viru trusem. Asi 70 % koček se po uplynutí několika měsíců zcela uzdraví,(10) jiné se stanou dlouhodobými vylučovatelkami viru buď trvale, nebo střídavě. V persistentní infekci přechází střevní koronaviróza asi ve 13% případů.(10) Vylučování viru může být u některých koček i doživotní.(1) To platí pro onemocnění způsobení FeCoV I. typu, typ II FeCov persistentní infekci nezpůsobuje a vylučování ustává po několika málo týdnech.(10)

Zvláštností je, že persistentně infikované kočky málokdy onemocní FIP. Trvalé nosičství je na první pohled nijak neomezuje, jen u některých se může časem rozvinou chronický průjem typu tlustého střeva spojený s inkontinencí stolice.(11)

Diagnostika

Virus v trusu nakažených koček je možné odhalit pomocí metody RT-PCR.(3)(5) Přímý průkaz viru má však i své limity: přítomnost koronaviru v trusu ještě neznamená, že střevní koronaviróza koček je příčinou průjmu u toho daného zvířete a negativní výsledek vyšetření ještě neznamená, že vyšetřovaná kočka není střídavou vylučovatelkou (a že nebude zdrojem viru v budoucnu).

Kočky, které se setkaly s virem, mají také obvykle v krvi protilátky proti FCoV. Toto vyšetření není schopné odlišit protilátky proti FECV a protilátky proti FIPV a nemá žádnou hodnotu ani v předpovídání případného rozvoje FIP.(5) Nicméně kočky s titry 1:100 a vyšším obvykle vylučují virus trusem a kočky s titry 1:25 a níže spíš vylučovatelkami nejsou.(5)

Podobně projevujících se onemocnění je mnoho, u koťat především panleukopenie, která probíhá obvykle mnohem prudčeji, střevní parazitózy (začervení, izosporóza, trichomoniáza), cizí těleso v trávicím traktu či netolerance krmiva.(9)

Léčba

Střevní koronavirózu koček je lehké onemocnění, které samo odezní a nepotřebuje buď žádnou léčbu, nebo jen léčbu podpůrnou (teplo, snadno stravitelná dieta, případně hladovka a infuzní terapie).

Bezpříznakové vylučování viru nelze léčit.

Prevence

V uzavřeném prostoru s více kočkami se koronaviróza snadno a rychle šíří a dříve či později dojde k nákaze téměř všech přítomných koček. Nejlepší prevencí je chovat jednu kočku, případně více koček ale ve stabilní skupině. Proti šíření nemoci a omezení infekčního tlaku působí především hygiena kočičích toalet a jejich dostatečné množství.

Chovatelské stanice je možné ozdravit opakovaným testováním koček a oddělením vylučovatelek viru až do doby, kdy přestanou být infekční. Koťata od infekčních matek je možné udržet zdravé časným odstavem asi v pěti nebo šesti týdnech věku (do té doby je před infekcí chrání mateřské protilátky).(13)

Ochrana koček v útulcích je obtížná. Základem by měla být úzkostná hygiena, karantény, omezení stresu a oddělení od psů (k zabránění přenosu psího koronaviru).(13) Lepší je oddělit kočky po jedné nebo do malých stabilních skupin (max 3–4 kočky).(14)

Střevní koronaviróza koček a FIP

Avirulentní FECV kmeny FeCoV mají v organismu afinitu ke střevním buňkám a množí se ve střevní výstelce na vrcholu střevních klků. Dokáží pronikat také do tkáňových makrofágů, ale během střevní koronavirózy je v krvi minimální počet virových částic.

Virulentní FIPV kmeny mají změněný tropismus a dávají přednost replikaci pouze v makrofázích. Tím ztrácí schopnost snadno se šířit do vnějšího prostředí. Jak přesně se z avirulentního nakažlivého viru stane virulentní ale obtížně přenosný virus není zcela jasné. Nejvíce uznávaná je hypotéza vnitřní mutace, která přeměnu vysvětluje náhodným nahromaděním mutací koronaviru v dané infikované kočce.(6) Pravděpodobnost takové mutace je vyšší při oslabení imunitního systému stresem nebo jinými nemocemi, jako je FeLV nebo onemocnění dýchacích cest,(4) u koček mladších než 6 měsíců,(4) a všude tam, kde žije větší počet koček, mezi které se neustále dostávají nové mladší kočky. Tam totiž dochází k neustálému kolování střevních koronavirů různých variant a kmenů, které se mezi sebou mohou rekombinovat.

Druhá hypotéza hovoří o odlišných virulentních a avirulentních kmenech, které kolují kočičí populací a FIP podle této teorie vzniká infekcí vnímavé kočky virulentním kmenem z prostředí.(6)

V obou případech má zásadní vliv genetické založení a individuální nastavení imunitního systému u konkrétní kočky. Avirulentní FeCoV může zmutovat ve virulentní verzi až ve 20% případů, ale u většiny koček toto nevede k rozvoji FIP.(5) V infekční peritonitidu přejde infekce FeCoV jen asi v 1–3% případů.(10)

Reference

  • (1) SYKES, Jane E. Canine and feline infectious diseases. Elsevier/Saunders, [2014]. ISBN 978-1-4377-0795-3; chapter 20 „Feline Coronavirus Infection“, strana 195
  • (2) TIZARD Ian R. Veterinary Immunology, 9th edition. Elsevier/Saunders, [2013]. ISBN: 978-1455703623; kapitola 26 „Immunity to viruses“, strana 307
  • (3) WASHABAU, Robert & Day, Michael J. Canine and feline gastroenterology. Elsevier/Saunders, [2013]. ISBN: 978-1-4160-3661-6; SECTION VI „Diseases of the Gastrointestinal Tract“, strana 693
  • (4) NELSON, Richard W., DVM, COUTO C. Guillermo Small Animal Internal Medicine, 6th edition. Elsevier/Saunders, [2019]. ISBN: 9780323676946; PART XIV Infectious Diseases, strana 1452
  • (5) NORSWORHTY, Gary D., GRACE, Sharon Fooshee., CRYSTAL, Mitchell A., TILLEY Larry P. Feline patient, 4th edition. Wiley-Blackwell, [2010]. ISBN: 978-0813818481; Chapter 73 „Feline Enteric Coronavirus Infection“, strana 175
  • (6) SYKES, Jane E. Canine and feline infectious diseases. Elsevier/Saunders, [2014]. ISBN 978-1-4377-0795-3; chapter 20 „Feline Coronavirus Infection“, strana 196
  • (7) SYKES, Jane E. Canine and feline infectious diseases. Elsevier/Saunders, [2014]. ISBN 978-1-4377-0795-3; chapter 20 „Feline Coronavirus Infection“, strana 205
  • (8) STURGESS, Kit. Notes on Feline Internal Medicine, 2nd Edition. Wiley-Blackwell, [2013]. ISBN: 978-0-470-67117-7; „5.6. Infectious feline peritonitis“, strana 366
  • (9) LAPPIN, Michael R. Feline Internal Medicine Secrets, Hanley & Belfus, [2001]. ISBN: 9781560534617; „Viral Diseases“, strana 104
  • (10) SYKES, J. GREENE, Craig. Infectious Diseases of the Dog and Cat, 4th edition. Elsevier/Saunders, [2011]. ISBN: 9781416061304; „CHAPTER 10 Feline Coronavirus Infections“, strana 93
  • (11) SYKES, J. GREENE, Craig. Infectious Diseases of the Dog and Cat, 4th edition. Elsevier/Saunders, [2011]. ISBN: 9781416061304; „CHAPTER 10 Feline Coronavirus Infections“, strana 94
  • (12) SYKES, J. GREENE, Craig. Infectious Diseases of the Dog and Cat, 4th edition. Elsevier/Saunders, [2011]. ISBN: 9781416061304; „CHAPTER 10 Feline Coronavirus Infections“, strana 95
  • (13) SYKES, J. GREENE, Craig. Infectious Diseases of the Dog and Cat, 4th edition. Elsevier/Saunders, [2011]. ISBN: 9781416061304; „CHAPTER 10 Feline Coronavirus Infections“, strana 108
  • (14) SYKES, J. GREENE, Craig. Infectious Diseases of the Dog and Cat, 4th edition. Elsevier/Saunders, [2011]. ISBN: 9781416061304; „CHAPTER 10 Feline Coronavirus Infections“, strana 107
  • (15) SYKES, J. GREENE, Craig. Infectious Diseases of the Dog and Cat, 4th edition. Elsevier/Saunders, [2011]. ISBN: 9781416061304; „CHAPTER 10 Feline Coronavirus Infections“, strana 98
  • (16) SYKES, J. GREENE, Craig. Infectious Diseases of the Dog and Cat, 4th edition. Elsevier/Saunders, [2011]. ISBN: 9781416061304; „CHAPTER 8 Canine Viral Enteritis“, strana 77

Články ze stejné kategorie

Okomentovat