Q horečka je nakažlivé onemocnění všelijakých divokých i domácích zvířat. Nakazit se mohou ptáci i savci. U většiny z nich ale nemoc probíhá zcela bez příznaků. Hlavní význam nemoci spočívá v tom, že mezi vnímavé hostitele patří také člověk. U něj se Q horečka projevuje nejčastěji jako akutní horečnaté onemocnění připomínající chřipku.
Hlavním zdrojem infekce pro člověka jsou domácí přežvýkavci, nejrizikovějším materiálem jsou plodové vody a obaly přežvýkavců. Protože u přežvýkavců může Q horečka způsobit potrat, odběr krve a test na Q horečku je povinný u všech zmetalek u skotu, koz i ovcí. Možný je také přenos pitím syrového mléka ale i přímým kontaktem se zvířaty nebo prachem z farem.
Q horečka patří mezi nákazy a nemoci přenosné ze zvířat na člověka, které jsou považovány za nebezpečné. Česká republika nepatří mezi endemické oblasti a výskyt nemoci je sporadický a ojedinělý.
Původce
Choroboplodný zárodek, který vyvolává Q horečku, je drobná, gramnegativní bakterie zvaná Coxiella burnetii. Většinou má tvar tyčinky. Její velikost je jen asi 0,2– 0,4 x 0,4– 1,0 µm. Je to nitrobuněčný parazit, který se není schopen množit jinak než uvnitř hostitelské buňky. Co se hostitele týče, není ani trochu vybíravá. Týdny přežije dokonce i v měňavkách. Napadá obratlovce, domácí i divoce žijící savce včetně savců vodních, vačnatce, ptáky, plazy, ryby i bezobratlé živočichy, především krev sající. Klíšťata a hlodavci jsou hlavním rezervoárem v přírodě.
Udržováním infekce v přírodě je Q horečka typickou nemocí s přírodní ohniskovostí. Rezervoároví hlodavci v ohniscích se mohou nakazit sáním klíštěte a velké množství bakterií obsahují také výkaly klíšťat.
Coxiella ale ani náhodou není ve svém šíření závislá na klíštěti. Ke svému rozmnožování sice potřebuje bezpodmínečně být uvnitř buňky, ale vytváří tzv. malobuněčnou formu, metabolicky málo aktivní sporu, která je neobyčejně odolná ve vnějším prostředí. Přetrvávání těchto zárodků podporuje vyschnutí. Nevadí jim vyšší teploty, UV záření, přežije dokonce i ve vzorcích tkání uložených ve formalinu a odolává účinku některých dezinfekčních prostředků. Ničí jí 5% peroxid vodíku a 2% chloramin.
Schopnost přežití je neuvěřitelná, na vlně zůstávají zárodky infekční až 10 měsíců, měsíce přežije v aerosolu, roky v sušeném odstředěném mléce, jeden měsíc na chlazeném mase v chladírně. Stávají se součástí prachu a 5–20 km se mohou šířit větrem.
Nakažená zvířata vylučují bakterie výkaly, močí, mlékem a nejrizikovějším materiálem je plodová voda a placenta. Coxiella burnetii patří mezi nejnakažlivější známé patogeny, k vyvolání nemoci může stačit jedna jediná bakterie.
Přenos Q horečky
Klíšťata přenášejí nemoc na domácí přežvýkavce. Nemoc se dále roznáší přímým kontaktem mezi zvířaty, stykem s půdou nebo kontaminovanou podestýlkou.
Největší význam při šíření má infekční aerosol, který vzniká během porodu či potratu infikovaných zvířat. Infekční je také prach z farem a nemoc lze roznášet na pneumatikách aut a traktorů a na oblečení.
Bakterie se vylučuje do mléka, takže určité riziko představuje také pití syrového mléka nebo jeho zkrmování dalším zvířatům.
Hlavním rezervoárem infekce pro onemocnění lidí jsou skot, ovce a kozy a dále kočky, které se nakazí lovem divoce žijících hlodavců.
Průběh Q horečky u koček a psů
Nejčastěji proběhne infekce Q horečkou bez jakýchkoliv příznaků. Pokud se vyskytne zjevná nemoc, inkubační doba u kočky je 4–30 dní.
Objevuje se nechutenství, skleslost a horečka, která může trvat až tři týdny. Nemoc doprovází zvětšená slezina a zápal plic. Q horečka se může projevit také potratem nebo narozením mrtvých koťat. Dokonce i klinicky zdravá, ale nakažená kočka vylučuje bakterie do plodových vod a přítomnost u porodu kočky či kontakt s novorozenými koťaty je rizikový faktor pro lidi v endemických oblastech. Kočka může získat infekci snadno od divoce žijících hlodavců. Je proto v šíření nemoci na člověka mnohem větší význam než pes.
U psa může Q horečka způsobit potrat nebo porod mrtvě narozených nebo slabých a časně umírajících štěňat.
Q horečka skotu, ovcí a koz
U přežvýkavců nemoc obvykle nezpůsobuje viditelné klinické příznaky.
U skotu může být příčinou přechodného nechutenství, u kozy je možný rozvoj zápalu plic doprovázeného horečkou. Přežvýkavci se mohou stát dlouhodobými bacilonosiči, u kterých se vylučování bakterií v moči a trusu spouští blížícím se porodem. Plodové vody a obaly obsahují obrovské množství zárodků. Po porodu pokračuje vylučování trusem, vaginálními sekrety a také mlékem, v kozím mléce se Coxiella může nacházet ještě 52 dní po okozlení, v mléce kravském může být přítomná po celou dobu laktace.
U ovcí a koz je Q horečka možnou příčinou potratů a porodů málo životaschopných nebo mrtvých mláďat. Nebývá to pravidlem a zmetání se vyskytuje sporadicky. Zmetky a jejich plodové obaly jsou vysoce infekční.
Q horečka ptáků
U ptáků je Q horečka vždy bez příznaků. Nejvnímavější je kur, který vylučuje původce trusem 7–40 dní po infekci. Možné je také vylučování vejci.
Druhým nevnímavějším druhem je holub domácí. Krůty, kachny a husy se nakazí zřídka. Z divoce žijících ptáků je nemoc častěji zjišťována u synantropních druhů a u mrchožroutů, kteří se živí placentami domácích přežvýkavců.
Rozšíření nemoci
Q horečka je vyskytuje po celém světe snad s výjimkou Nového Zélandu, ale nevyskytuje se stejně často na všech místech planety.
V České republice se jedná o raritní onemocnění. Patří zde mezi nemoci, jejichž výskyt se hlásí a to jak při výskytu u zvířat, tak u případů u lidí.
Diagnostika
Původce lze najít v histologických vzorcích tkáně zmetků nebo v placentě. Ve výtěrech z pochvy, v trusu nebo v mléce lze coxiely potvrdit metodou PCR. Kultivace se nedělá, hrozí nákaza laboratorních pracovníků. Metoda PCR má největší výtěžnost v období porodu, později už k vylučování docházet nemusí, i když zvíře zůstává bacilonosičem. Infekce trvající déle než měsíc je prokazatelná testem protilátek.
Test protilátek v krvi je povinný pro zmetalky skotu, ovcí i koz podle Metodiky kontroly zdraví.
Terapie
Bezpříznakové infekce u zvířat se neléčí. Antibiotika, nejčastěji tetracykliny, nejsou schopné zabránit ani zkrátit dobu vylučování původce. Při objevení se potratů ve stádě dokáží omezit jejich počet. U nemocných psů a koček zkrátí dobu viditelného onemocnění.
Q horečka u člověka
U člověka asi v polovině případů probíhá nemoc bez příznaků. U druhé poloviny lidí se rozvíjí akutní onemocnění s horečkou, bolestí hlavy, celkovou schváceností a zimnicí. Příznaky připomínají chřipku. Může se objevit také tzv. atypická pneumonie se suchým kašlem bez výhozu.
Inkubační doba nemoci je dva až tři týdny. Častěji se nakazí lidé, kteří přicházejí do styku se zvířaty, zvláště pracovníci jatek, veterináři či chovatelé přežvýkavců, zvláště pokud pomáhali při porodech.
Q horečka je nebezpečná hlavně pro těhotné ženy, i u člověka totiž může způsobit potrat. Další riziko těhotných žen spočívá v tom, že opět podobně jako u zvířat i u lidí je infekční aerosol vznikající při porodu, takže hrozí nákaza porodníkům. U těhotných žen je také mnohem větší riziko přechodu nemoci do chronicity. Chronická Q horečka hrozí také lidem starším a lidem s oslabenou imunitou a lidem s vadou chlopní. Obecně se chronická nemoc objevuje asi u 5 % lidí. Chronická Q horečka se projevuje jako endokarditida s poškozením srdečních chlopní, případně jako chronický zánět jater.
U lidí se nemoc léčí antibiotiky, u chronické formy dlouhodobě až doživotně.
