Přeskočit na obsah

Kokcidióza krůt

Kokcidióza krůt je nakažlivé střevní onemocnění krůty domácí, které se projevuje především zpomalením růstu, zhoršením konverze krmiv a celkově horšími výsledky odchovu a výkrmu. Těžké formy mohou způsobit i hynutí krůťat. Kokcidióza krůt je ekonomicky velice významnou, celosvětově rozšířenou nemocí.

Je to choroba pouze krůt, není přenosná na jinou drůbež nebo jiná domácí zvířata a stejně tak se kokcidióza jiných domácích zvířat nemůže rozšířit i na krůty, původci jsou zcela odlišní.

Příčina kokcidiózy krůt

Kokcidióza krůt je parazitární onemocnění. Původcem jsou jednobuněční prvoci patřící mezi kokcidie, přesněji řečeno je to několik druhů z rodu Eimeria. U krůt bylo popsáno sedm z nich, tři jsou nepatogenní a nezpůsobují žádné příznaky. Čtyři samostatně nebo v kombinaci způsobují u krůt kokcidiózu.

Životní cyklus eimerií

Eimerie mají složitý vývojový cyklus. Ve vnějším prostředí se vyskytují v podobě kulovitých oocyst. V odolném tuhém obalu zralé oocysty se nachází čtyři další tělíska, sporocysty, a uvnitř každého jsou dva prvoci prvního stadia, sporozoité. K dalšímu vývoji je potřeba, aby takovou oocystu spolkl hostitel, v tomto případě krůta. Životní cyklus je přímý, v krůtě parazité svůj cyklus začnou i dokončí.

Jsou to obligátní nitrobuněční parazité. Ve žaludku krůty se z oocysty sporozoité uvolní a každý se provrtá do hostitelské buňky ve střevní stěně. Uvnitř buňky prvok žije ve vakuole, využívá její živiny k růstu, mění se nejprve na trofozoita a začne několik kol nepohlavního rozmnožování.

Cizopasník se začne dělit. Dělící se trofozoit je schizont první generace a jeho potomstvo jsou meronti první generace. Nakonec meronti zcela hostitelskou buňku zaplní, ta praskne a kokcidie se uvolní, aby mohli pokračovat v cyklu infekce. Meronti opět pronikají do buněk, tam se mění ve schizonty a tvoří další meronty dalších generací. Počet generací je u každého druhu kokcidie pevně určen.

Merozoity vzniklí v posledním kole schizogonie už se v hostitelské buňce nemění na další schizonty, ale na samičí a samčí elementy, makro a mikrogamonty. Jejich produktem jsou samčí a samičí gamety.

Posledním krokem je oplození. Z oplozené gamety se stává nezralá oocysta. Uvnitř je jeden sporont. Ten se v průběhu zrání, sporulace, dělí na čtyři sporoblasty a každý z nich se rozštěpí na dva nové sporozoity.

Sporonty a sporoblasty jsou jediným stadiem parazita, který má dvě sady genetické informace (je diploidní, jedna sada pochází od samčí, druhá od samičí gamety). Sporozoity vznikají meiózou a mají, stejně jako všechna ostatní stadia, jen jednu sadu, jsou haploidní.

Druhy kokcidií, které způsobují kokcidiózu krůt

U krůty způsobují onemocnění čtyři různé druhy kokcidií. Dvě jsou výrazně patogenní.

Eimeria adenoides

E. adenoides je pro krůtu nejpatogennější druh. Oocysty této kokcidie jsou na jedné straně zašpičatělé, což usnadňuje jejich identifikaci při mikroskopickém vyšetření. Mají vejčitý tvar, jsou hladké, bezbarvé a v průměru 26×17 μm velké.

Napadá především slepá střeva, ale i konečný úsek tenkého střeva a konečník. Postihuje především buňky na vrcholu klků. První meronty jsou v buňkách střevní sliznice patrní už 6 hodin po infekci. Po 30 hodinách meronti první generace dozrávají a obsahují každý asi 700 merozoitů.

Poslední, druhá generace merontů dozrává 96–108 hodin po infekci. Každý uvolní 12–24 merozoitů. Prepatentní perioda, tedy doba od infekce k okamžiku, kdy jsou v trusu nakaženého zvířete oocysty, je 104–132 hodin. Doba vylučování oocyst se pohybuje od sedmi do dvaceti dnů.

Eimeria gallopavonis

E. gallopavonis vykazuje střední patogenitu. Oocysty jsou hladké, v průměru 26×21 μm velké. Podobají se oocystám E. adenoides, ale mají spíš kulovitý tvar. Je to nejméně častá kokcidie v chovech krůt.

Místem infestace je konečný úsek tenkého a tlusté střevo. Parazité napadají epiteliální buňky na vrcholech střevních klků. Schizonty první generace tvoří průměrně 19 merozoitů, druhá generace 14 merozoitů, třetí generace 15 merozoitů. Prepatentní perioda je 144 hodin dlouhá.

Eimeria meleagrimitis

E. meleagrimitis patří mezi patogenní druhy, není však tak nebezpečná jako E. adenoides. Oocysty jsou v průměru 19×16 μm velké, hladké, s polárními tělísky. Tato kokcidie parazituje především ve dvanáctníku, ale při silné invazi se může rozšířit dále do tenkého střeva. Postihuje buňky žláz v hloubce sliznice. Schizonty první generace vytváří 80–100 merozoitů, druhá a třetí generace je matkou 8–16 merozoitů. Prepatentní perioda činí 144 hodin.

Eimeria dispersa

E. dispersa je pro krůty slabě patogenní. Je neobvyklá především tím, že přirozeným hostitelem je křepel virginský a experimentálně lze nakazit i japonské křepelky, koroptev polní, jeřábka kanadského a některé druhy bažantů. Při oslabení obranyschopnosti se daří i infekce kura domácího. Je to jediná známá kokcidie kurů nebo krůt, která je přenosná na více druhů hostitelů.

Oocysty jsou hladké, velké (26×21 μm), široce oválného tvaru. Kokcidie parazituje v buňkách klků dvanáctníku a tenkého střeva, může přecházet až do ústí slepých střev. Má čtyři nepohlavní generace (19, 14, 15 a 7 merozoitů z každé po sobě jdoucí generace), prepatentní doba je 120 hodin.

Vnímaví živočichové

Výše zmíněné druhy jsou přenosné pouze z krůty na krůtu (velikou výjimku tvoří E. dispersa). Krůta nemůže onemocnět kokcidiemi kura domácího a nemůže kuřata ani kokcidiózou nakazit. Eimerie jsou přísně hostitelsky specifické.

Loading

Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 0 Průměrně: 0]
Stránky: 1 2

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *