Kampylobakterióza je nakažlivá nemoc neobyčejně mnoha druhů zvířat, u kterých však často proběhne zcela bez příznaků. Původce onemocnění, bakterie z rodu Campylobacter, mohou být dokonce i běžnou součástí střevní mikroflóry některých zvířat, hlavně drůbeže a přežvýkavců.
Jediný významný původce onemocnění zvířat je Campylobacter fetus susp. venerealis, původce kampylobakteriózy skotu, což je pohlavní nákaza. Ostatní kampylobaktery u zvířat způsobují průjmová onemocnění, která obvykle sama odezní, a u ovcí je to možná příčina sporadického i hromadného zmetání ve stádě.
Kampylobakterióza, přesněji řečeno kampylobakteriová enteritida, tedy zánět střev způsobený těmito bakteriemi, je však nejčastější bakteriální střevní infekcí člověka v rozvinutých zemích. Je to také velmi častá příčina otravy z jídla. Kampylobakterióza je u člověka mnohem častější než salmonelóza. Zvířata a hlavně živočišné produkty mají obrovský význam v přenosu kampylobakteriózy na člověka. Zdrojem je především kuřecí maso, ale i maso hovězí, syrové mléko a přímý kontakt se zvířaty, především s drůbeží, ale i koťaty, štěňaty či dalšími zvířaty, včetně zvířat volně žijících.
Původce
Rod Campylobacter je tvořený tenkými gram-negativními bakteriemi. Bakteriální buňky mají rohlíčkovitý nebo spirálovitý tvar, nebo tvar písmene S. Netvoří spory.
Kampylobakterů existuje asi dvacet druhů. Nejvýznamnější je Campylobacter jejuni. Je to pohyblivá bakterie vybavená bičíkem, spirálovitého tvaru. Vyskytuje se běžně v trávicím traktu téměř všech domácích zvířat. Je běžnou součásti mikroflóry bachoru i střev u přežvýkavců, přirozeným rezervoárem jsou hrabavá a vodní drůbež i holubi, vyskytuje se i ve střech nemalého procenta psů, koček i fretek. Nositeli je i velké množství druhů divoce žijících zvířat.
Ve vnějším prostředí postupem času hyne, v trusu nebo vodě obvykle přežívá maximálně tři týdny. Delší dobu přežívá v chladu a zcela ho neničí ani mražení. Likviduje ho vyschnutí a běžně používané dezinfekční prostředky, kyselé pH a teplota nad 74 °C po dobu jedné minuty.
Mezi další druhy patří Campylobacer coli s podobným rozšířením jako C. jejuni, C. fetus subsp. fetus, C. fetus subsp. intestinalis a C. fetus subsp. fecalis, C. hyointestinalis, C. lari, C. helveticus a C. upsaliensis.
Rozšíření
Campylobaktery jsou zcela běžné všude, kde jsou zvířata nebo jejich trus. Nejrozšířenější je C. jejuni. Vyskytuje se ve střevech 10 % všech divoce žijících savců, v 15 % vzorků povrchové vody, je to běžný obyvatel střev drůbeže a lze ho nalézt ve více než třetině vzorků trusu skotu a v 60 % vzorků ze střev poražených prasat. C. coli je lze nalézt u 99 % vykrmených prasat, u kuřecích brojlerů a častější je také u ovcí, navíc přežívá delší dobu v povrchové vodě, C. lari je spojený s ptactvem (lari = racci) a to jak s domácími, tak s divoce žijícími ptáky, vyskytuje se také u mořských plodů a v povrchové vodě.
Platí, že asi polovina všech telat, jehňat, kůzlat a selat je nosiči nějakého druhu kampylobaktera a to platí jak pro mláďata zcela zdravá, tak pro mláďata, která mají zrovna průjem.
15–87 % zdravých psů jsou hostiteli nějakého druhu kampylobaktera a stejně tak nadpoloviční většina koček a asi 20 % fretek. Nosičství je častější u mladých zvířat, u zvířat z hromadných chovů a u zvířat krmených doma připravovanou syrovou stravou.
Přenos
Kampylobakterióza je typická nemoc s fekálně–orálním přenosem. Šíří se i vzduchem, prachem z trusu. Snadno se šíří všemi předměty kontaminovaným trusem a rozšiřují jí i hlodavci a škodlivý hmyz. Kromě trusu jsou infekční také zmetky a jejich plodové obaly. Z hlediska zdraví člověka je důležité, že fekální kontaminací z vemene se bakterie dostávají také do syrového mléka a z povrchu těl zvířat a z jejich trávicího traktu na povrch masa, a to i při zpracování na jatkách.
Dostávají se na povrch vajec a některé kmeny pronikají i dovnitř vejce a u ptáků je tak možný i vertikální přenos.
Kampylobakterióza zvířat
Zvířatům přítomnost kampylobakterů většinou vůbec nevadí. Některé kmeny ale mají schopnost tvořit toxiny nebo pronikat do střevní sliznice a pak mohou být původci průjmu.
C. jejuni se může podílet na průjmech mladých telat a jehňat. Střevní kampylobakterióza telat doprovázená hlenovitým průjmem je častěji způsobená druhem C. hyointestinalis a C. fetus subsp. fecalis. Kampylobaktery obecně mohou být původcem průjmů odstavených jehňat. C. coli může být příčinou průjmu sajících selat nebo selat po odstavu.
Střevní kampylobakterióza telat, jehňat a selat nebývá vážným onemocněním a může proběhnout natolik nenápadně, že zcela unikne pozornosti. Trus je méně formovaný, obsahuje hlen, zvířata jsou pár dní skleslejší. Jen u některých zvířat se objeví horečka nebo průjem obsahující krev.
Kampylobakterióza psů a koček je nemoc štěňat a koťat mladších než půl roku. Nejčastějším původcem je C. jejuni. Rozvoj nemoci je často spojený s nějakými stresovými vlivy prostředí, přílišným množstvím zvířat v jednom chovu či současnou infekcí parazitickými prvoky, střevními červy nebo jiným bakteriálním střevním onemocněním.
Průjem při kampylobakterióze může být mírný, jen v podobě méně formované stolice. Vážněji nemocná zvířata mají vodnatý, hlenovitý nebo krvavý průjem. Obvykle nezvrací. Chuť je snížená a zvířata jsou méně aktivní. Jen u těžké akutní kampylobakteriózy je přítomná horečka. Průjem obvykle samovolně zmizí během jednoho až dvou týdnů.
U mladé drůbeže se střevní kampylobakterióza projevuje jako krátce trvající akutní onemocnění s vodnatým až hlenovitým průjmem a všeobecnými příznaky nemoci, jako je snížená chuť k jídlu a postávání se svěšenými křídly. Původcem bývá C. jejuni tvořící enterotoxiny.
Kampylobakterióza jako příčina potratů
C. jejuni může být příčinou sporadických potratů u ovcí, méně často u koz a vzácně u skotu nebo psa domácího.
C. fetus subsp. fetus je naproti tomu choroboplodný zárodek, který ve stádech ovcí může zapříčinit hromadné zmetání. Nejčastěji zmetá méně než 20 % bahnic, ale dojde-li k nákaze předtím zcela zdravého stáda a bahnice se s bakterií setkají poprvé v životě, může potratit až 90 % z nich.
U zmetajících bahnic kampylobakteriózu nedoprovází žádné změny celkového zdravotního stavu, matky se jeví jako zdravé, tak maximálně mohou trpět mírným průjmem a potratu může předcházet hlenohnisavý výtok z pochvy. U ovcí ke zmetání dochází nejčastěji v poslední třetině březosti, možný je také porod mrtvých plodů v termínu nebo narození málo životaschopných mláďat. Zmetky nepodléhají uvnitř matky žádnému rozkladu, vypuzené placenty bývají zduřelé, s nekrotickými kotyledony. Jednou zmetající bahnice jsou proti další nákaze imunní, ale některé mohou dlouhodobě vylučovat kampylobaktery v trusu.
Kampylobakterióza skotu
Kampylobakterióza skotu má s kampylobakteriózou ostatních zvířat nebo se střevní kampylobakteriózou člověka společného jen podobného původce, bakterii C. fetus subsp. venerealis. To je specifický patogen skotu, na jiná zvířata ani na lidi se nepřenáší. Je to zárodek způsobující pohlavní nákazu skotu, potraty a neplodnost.
Diagnostika
Odhalit kampylobakteriózu jako příčinu průjmů zvířat nebývá jednoduché. Kampylobaktery není úplně snadné kultivovat v laboratoři, přesnější je jejich průkaz metodou PCR, ale to, že se v trusu nachází, ještě zdaleka neznamená, že jsou příčinou potíží.
Jednodušší je diagnostika v případě potratů, vzorek k vyšetření je obsah slezu zmetků nebo plíce plodu, placenta nebo vzorek výtoku z pochvy. Kromě laboratorní kultivace je možné i rychlé vyšetření nátěrů z kotyledonů placenty, pomocí mikroskopie v zástinu.
Léčba
Antibiotická rezistence je častá a použití antibiotik může ještě zhoršit zánět střev vybitím přirozené střevní mikroflóry, takže obvykle se průjem řeší dietou či rehydratačními roztoky. Odezní obvykle sám od sebe.
Zvířata se neléčí z nosičství, to je pro ně přirozená věc.
Pokud se ve stádě ovcí objeví hromadné zmetání, dalším potratům může zabránit aplikace tetracyklínových antibiotik injekčně nebo v medikované krmné směsi.
Kampylobakterióza jako riziko pro člověka
Kampylobakterióza je důležitá nemoc hlavně kvůli tomu, že je přenosná na člověka, u kterého způsobuje infekční průjem, nebezpečný hlavně pro malé děti. Infekční dávka může být velmi malá, k vyvolání onemocnění u člověka může postačit 500–1000 bakterií. Kampylobakterióza je vůbec nejčastější infekční průjem v našich podmínkách, ročně je hlášeno asi 20 tisíc případů, ale to jsou jen zjištěné diagnostikované případy.
Nejčastějším zdrojem infekce je kuřecí maso. Člověk se může nakazit také z masa hovězího, vepřového, pitím syrového mléka, koupáním se v povrchové vodě nebo pitím povrchové nechlorované vody a přímým kontaktem se zvířaty, jak domácími, tak hospodářskými.
Prevencí je hlavně hygiena, mytí rukou, při domácí porážce zabránění fekální kontaminace masa a vynechání chlazení ve vodní lázni, v kuchyni oddělená příprava syrového masa od potravin, které už nebudou tepelně upravované, jako je zelenina.
