Pasaluróza je časté onemocnění králíků vyvolané parazitickým střevním červem, roupem králičím. Nebezpečnost těchto cizopasníků je nízká a invaze dospělých zvířat probíhají bez příznaků. U králíčat se však silné začervení může podílet na trávicích poruchách a průjmech.
Jiná zvířata než králíci nebo zajíci pasalurózou onemocnět nemohou. Roup králičí se nepřenáší ani na člověka a jiné druhy roupů se nepřenáší na králíky.
Roup králičí
Původce onemocnění je drobná nitkovitá hlístice, poloprůsvitný červík, na průřezu oblý. Má oddělená pohlaví, samičky dorůstají délky 9–11 mm, samečkové jsou poloviční.
Dospělí roupi žijí v tlustém a slepém střevě králíků. Samičky kladou vajíčka v konečníku. Vajíčka jsou tenkostěnná a hned infekční. Vývoj je přímý, králík se nakazí znečištěným krmivem. U jednotlivých králíků se nemoc udržuje trvale reinfekcí. Králíci přirozeně požírají svoje bobky a tím pádem i vajíčka parazita.
Roup králičí se latinsky řekne Passalurus ambiguus, proto je roupovitost králíků nazývána pasaluróza.
Jak se pasaluróza projevuje
Dospělí králíci mohou být hostiteli značného počtu roupů, aniž by se to na nich jakkoliv projevovalo. Navenek může být invaze zjištěna pozorováním červů nalepených na bobcích, ale viditelní roupi nejsou při pasaluróza pravidlem.
Další náhodné zjištění přítomnosti parazitů může proběhnout při kastraci králičích samic, kdy veterinář může pozorovat červy přes tenkou stěnu slepého střeva a chovatel může stejnou věc vidět při kuchání.
U králíčat je pasaluróza nebezpečnější. Silně napadená zvířata pomaleji rostou nebo i hubnou a pasaluróza zhoršuje nebo se spolupodílí na střevních infekcích králíků po odstavu.
Kombinace pasalurózy a kokcidiózy také snižuje počet zabřezlých samic a počet narozených a odchovaných králíčat u králic ve velkochovech králíků.
Diagnostika roupovitosti králíků
Kromě přímého náhodného pozorování roupů se dá pasaluróza zjistit také pozorováním charakteristických vajíček při vyšetření trusu nebo pozorováním vajíček ve výtěrech konečníku.
Léčba pasalurózy
Jednorázové odčervení má velice malou účinnost, protože rychle dochází k reinfekci z prostředí, případně z měkkých bobků. Proto k léčbě patří i důkladné vyčištění králíkáren nebo klecí. Vajíčka ničí horká voda. Odčervovadlo, nejčastěji fenbendazol, se podává v krmivu nebo rovnou do tlamky pět dní po sobě.
Injekční ivermektin nebo spot-on selamektin na králičí roupy vůbec nefunguje.
Jiní střevní červi králíka domácího
Roup králičí je nejčastější a v podstatě jediný významný střevní cizopasný červ králíků domácích. Králík se sice může stát i hostitelem vlasovky králičí a vlasovky zaječí, ale tito parazité se vyskytují především u králíků divokých a u zajíců. Zdrojem nákazy pro domácí králíky by mohlo být zelené krmivo kontaminované trusem těchto divokých příbuzných.
