Kloš jelení je malá placatá moucha, která v lese nalétává jak na lidi, tak na psy a obtěžuje i koně. Kvůli vzhledu se mu také říká „létající klíště“. Ve skutečnosti ale s klíšťaty má společné jen to, že se taky živí krví. Na jeho bodnutí může mít člověk nebo zvíře alergii a vzniká pak svědivá vyrážka.
Kloš jelení je cizopasník spárkaté zvěře. Na jiných hostitelích se nerozmnožuje. Jeho škodlivost je nízká, je spíš obtěžující, než nebezpečný.
Jelení kloši
Kloš jelení, Lipoptena cervi, je moucha se zjednodušeným tělesným plánem, přizpůsobená cizopasnému způsobu života.
Je to 3–4 mm velký, hnědý živočich s plochým tělem a šesti končetinami. Ty jsou opatřeny drápky. Kloš se dokáže pevně držet na kůži nebo v srsti a protože je plochý a pružný, není ani úplně snadné ho zamáčknout a nejde zabít plácnutím. Mladý kloš má také křídla. Není moc dobrý letec, křídla používá jen k nalezení hostitele a jakmile ho najde, tak se křídla odlomí.
Ústní ústrojí je bodavě sací a obě pohlaví se živí krví.
Samička ve svém těle uvolní vždy jen jedno vajíčko, které se líhne a vyvíjí uvnitř dělohy. Na svět přichází až těsně před zakuklením, jako prepupa a okamžitě se kuklí. Na rozdíl od příbuzného kloše ovčího kukly kloše jeleního nejsou nalepené na chlupech, ale padají na zem a dále se vyvíjejí tam. Vývoj trvá tři až šest týdnů, záleží na okolní teplotě.
Mladí kloši se líhnou hlavně od začátku září do začátku prosince.
Hostitelé kloše
Kloš jelení je skutečně parazitem jelenů, taky daňků, srnců. Jiné přežvýkavce, koně, ptáky nebo psy napadá v mnohem menší míře a lidskou krev nesaje vůbec, i když může bodnout.
Rozmnožuje se jen pokud saje na vysoké zvěři.
Čím kloš jelení škodí
Kloši jelení jsou především pořádně otravní. Nejdou odehnat ani setřást a z těla je potřeba je sundat jednoho po druhém. Bodnutí je nebolestivé, ale pokud je člověk nebo pes alergik, štípanec svědí až dva až tři týdny.
Na psovi je kloše možné zabít pomocí spreje s obsahem pyrethroidů, třeba Arpalitem.